Otázka
Odpověď
Dcera si doma vůbec neumí hrát sama
14.4.2010 12:53:46 Petra, 20timěsíční dcerka
Dobrý den, dotazů na toto téma tu zřejmě pár bylo, ale mám pocit, že jsem už aplikovala rady na ně dané a můj problém stále trvá, tak proto se pokouším zeptat se přímo sama :
Dcera Adélka (20 měsíců) byla od mala na mě docela hodně fixovaná. Velmi se to zlepšilo, ale poslední dobou je to stále více náročné v tom smyslu, že se nedokáže OPRAVDU VŮBEC sama zabavit. Pokud to je za celý den tak 10 minut samostatné aktivity, pak to považuji za velký úspěch. Jinak je neustále jako můj ocásek, ani dva kroky od ní nemůžu udělat, hned se rychle zvedá a volá "hopi hopi" nebo za mnou utíká. Trávím s ní při hře poměrně dost času, snažím se ji podle různých rad naučit hrát si, ukazuju, co se dá s čím dělat atd., ale i kdy se zdá, že je něčím velmi zaujatá a já se chci nenápadně vytratit, ať pokračuje sama, OKAMŽITĚ pádí za mnou. Nestačí jí, že stojím metr od ní a věším prádlo, dívám se při tom na ni a povídám si s ní, vyžaduje, ať si k ní sednu, jinak hračku odkládá.
Venku nebo mezi dětmi je to jiné, sice si mě neustále "hlídá", jestli jsem v patřičném dosahu, ale jinak se zabaví docela sama.
Asi nemusím říkat, jak je to náročné, že běžné práce raději odkládám na dobu jejího spánku a čas pro sebe je tak trochu utopie :-( Nejvíce mě to ale trápí z toho důvodu, že za půl roku se nám narodí druhé miminko a jestli to takto bude i dál, tak to bude dost náročné...
Budu vděčná za jakoukoli radu či tip, jak na tu svou malou potvůrkuvyzrát, DĚKUJI!
S pozdravem
Petra
Dcera Adélka (20 měsíců) byla od mala na mě docela hodně fixovaná. Velmi se to zlepšilo, ale poslední dobou je to stále více náročné v tom smyslu, že se nedokáže OPRAVDU VŮBEC sama zabavit. Pokud to je za celý den tak 10 minut samostatné aktivity, pak to považuji za velký úspěch. Jinak je neustále jako můj ocásek, ani dva kroky od ní nemůžu udělat, hned se rychle zvedá a volá "hopi hopi" nebo za mnou utíká. Trávím s ní při hře poměrně dost času, snažím se ji podle různých rad naučit hrát si, ukazuju, co se dá s čím dělat atd., ale i kdy se zdá, že je něčím velmi zaujatá a já se chci nenápadně vytratit, ať pokračuje sama, OKAMŽITĚ pádí za mnou. Nestačí jí, že stojím metr od ní a věším prádlo, dívám se při tom na ni a povídám si s ní, vyžaduje, ať si k ní sednu, jinak hračku odkládá.
Venku nebo mezi dětmi je to jiné, sice si mě neustále "hlídá", jestli jsem v patřičném dosahu, ale jinak se zabaví docela sama.
Asi nemusím říkat, jak je to náročné, že běžné práce raději odkládám na dobu jejího spánku a čas pro sebe je tak trochu utopie :-( Nejvíce mě to ale trápí z toho důvodu, že za půl roku se nám narodí druhé miminko a jestli to takto bude i dál, tak to bude dost náročné...
Budu vděčná za jakoukoli radu či tip, jak na tu svou malou potvůrkuvyzrát, DĚKUJI!
S pozdravem
Petra
V její náručí
