Otázka
Odpověď
Re:Deprese
7.12.2001 15:01:21 Zuzana Štromerová
Milá paní Jarmilo,
myslím, že Váš případ není pro dnešní dobu moc typický, ale nastal, tak se ho pokusíme řešit.
Z Vašeho dopisu vyplývá, že problém nastal v době, kdy jste opustila zaměstnání. Je to tak, že jste šla na mateřskou dovolenou? Jestliže ano, pak nemáte moc možnosti prostě říci zaměstnavateli, že Vás mateřská obtěžuje a že budete raději v práci. Pokud je Vaším zaměstnavatelem soukromník nebo
jste si sama svým zaměstnavatelem, pak by bylo možná řešení pokračovat v práci na kratší úvazek. Poloviční nebo ještě kratší. Myslím, že by bylo dobré pohovořit si také s psychologem. Možná i na jeho doporučení byste mohla v práci na kratší úvazek pokračovat u svého normálního zaměstnavatele.
Pokud Vám odchod ze zaměstnání doporučil lékař, pak by bylo dobré s ním probrat důvody, proč tak učinil. Zda-li to bylo jen z ohledu k Vám nebo proto, že je s těhotenstvím něco v nepořádku.
Pokud by návrat do nějakého zaměstnání nebyl možný, pak to, že jste odešla na mateřskou dovolenou neznamená, že jste "vězněm" své domácnosti, že nemůžete na krok ven a že nemůžete vést normální život. Těhotenství ani mateřství nejsou nemocemi a tudíž za normálních okolností nepotřebují léčbu.
Aktivita jak tělesná, tak duševní naopak celému procesu zrození nového človíčka pomáhají. Myslím si, že zvolit taktiku sebelítosti a pasivního očekávání, není to pravé.
Existují také mateřská centra. Pokuste se najít Vám nejbližší a zapojte se do jeho činnosti. Existuje také dosti neziskových organizací (jak zaměřených na děti, tak zaměřených na širokou škálu lidských aktivit), které by třeba, byť kratší, pomoc dobrovolníka uvítaly. Kromě pocitu vlastní prospěšnosti (který v tomto případě bude působit léčebně) můžete takto získat spoustu kontaktů, které Vám budou i v budoucnosti prospěšné.
Na svoje děťátko se rozhodně nedívejte jako na vetřelce. Je to kus Vašeho "já" a Vy jste pro něj teď tou nejdůležitější oporou. Spolu dokážete překonat ledaco. Dívejte se na něj spíše jako na spojence. Pořádejte spolu výpravy za poznáním, spolu se snažte pomoci druhým, spolu se snažte rodině připravit nejkrásnější vánoce, spolu užívejte daru života.O všem tomu miminku povídejte a v duch se usmívejte na něj i sama na sebe.
V zásadě si myslím, že Váš stav vznikl z toho, že jste byla ve svém zaměstnání velmi spokojena, že bylo součástí Vašeho denního života a přinášelo Vám uspokojení. Náhle vznikla nutnost "tuto drogu" přestat užívat.
Odvykání pro Vás, jak se zdá, bude těžší, ale Vy to dokážete. A Vaše miminko Vám může pomoci. Poproste ho o to. Nestavte ho do pozice: "Kvůli tobě jsem přišla o spoustu dobrého!" Spíše se nalaďte na melodii: "Každý den něco hezkého končí, každý den něco překrásného začíná".
Přeji Vám hodně síly, pohody a moudrých rozhodnutí
Zuzana Štromerová
myslím, že Váš případ není pro dnešní dobu moc typický, ale nastal, tak se ho pokusíme řešit.
Z Vašeho dopisu vyplývá, že problém nastal v době, kdy jste opustila zaměstnání. Je to tak, že jste šla na mateřskou dovolenou? Jestliže ano, pak nemáte moc možnosti prostě říci zaměstnavateli, že Vás mateřská obtěžuje a že budete raději v práci. Pokud je Vaším zaměstnavatelem soukromník nebo
jste si sama svým zaměstnavatelem, pak by bylo možná řešení pokračovat v práci na kratší úvazek. Poloviční nebo ještě kratší. Myslím, že by bylo dobré pohovořit si také s psychologem. Možná i na jeho doporučení byste mohla v práci na kratší úvazek pokračovat u svého normálního zaměstnavatele.
Pokud Vám odchod ze zaměstnání doporučil lékař, pak by bylo dobré s ním probrat důvody, proč tak učinil. Zda-li to bylo jen z ohledu k Vám nebo proto, že je s těhotenstvím něco v nepořádku.
Pokud by návrat do nějakého zaměstnání nebyl možný, pak to, že jste odešla na mateřskou dovolenou neznamená, že jste "vězněm" své domácnosti, že nemůžete na krok ven a že nemůžete vést normální život. Těhotenství ani mateřství nejsou nemocemi a tudíž za normálních okolností nepotřebují léčbu.
Aktivita jak tělesná, tak duševní naopak celému procesu zrození nového človíčka pomáhají. Myslím si, že zvolit taktiku sebelítosti a pasivního očekávání, není to pravé.
Existují také mateřská centra. Pokuste se najít Vám nejbližší a zapojte se do jeho činnosti. Existuje také dosti neziskových organizací (jak zaměřených na děti, tak zaměřených na širokou škálu lidských aktivit), které by třeba, byť kratší, pomoc dobrovolníka uvítaly. Kromě pocitu vlastní prospěšnosti (který v tomto případě bude působit léčebně) můžete takto získat spoustu kontaktů, které Vám budou i v budoucnosti prospěšné.
Na svoje děťátko se rozhodně nedívejte jako na vetřelce. Je to kus Vašeho "já" a Vy jste pro něj teď tou nejdůležitější oporou. Spolu dokážete překonat ledaco. Dívejte se na něj spíše jako na spojence. Pořádejte spolu výpravy za poznáním, spolu se snažte pomoci druhým, spolu se snažte rodině připravit nejkrásnější vánoce, spolu užívejte daru života.O všem tomu miminku povídejte a v duch se usmívejte na něj i sama na sebe.
V zásadě si myslím, že Váš stav vznikl z toho, že jste byla ve svém zaměstnání velmi spokojena, že bylo součástí Vašeho denního života a přinášelo Vám uspokojení. Náhle vznikla nutnost "tuto drogu" přestat užívat.
Odvykání pro Vás, jak se zdá, bude těžší, ale Vy to dokážete. A Vaše miminko Vám může pomoci. Poproste ho o to. Nestavte ho do pozice: "Kvůli tobě jsem přišla o spoustu dobrého!" Spíše se nalaďte na melodii: "Každý den něco hezkého končí, každý den něco překrásného začíná".
Přeji Vám hodně síly, pohody a moudrých rozhodnutí
Zuzana Štromerová