Otázka
Odpověď
Vliv stresu těhotné na plod, ubližování 2letého dítěte
20.11.2010 10:52:43 Lenka - syn 2 roky, 34. t. t.
Dobrý den paní doktorko,
ráda bych se Vás zeptala na dvě věci:
1. Nakolik může stres matky v těhotenství ovlivnit temperament či obecně chování dítěte? Myslím si, že temperament je dán spíš geneticky, ale přemýšlím nad tím, do jaké míry můžu miminko ovlivnit svou nervozitou (hrozil mi předčasný porod, situace byla velmi nejistá, musela jsem být přes měsíc v nemocnici - doma dvouletý syn...). Snažím se vše kompenzovat tím, že nyní (34. t.) jsem optimistka, říkám mu, že se na něj těším a společně s dvouletým synem miminku i povídáme, zpíváme. Jen by mě zajímalo, jestli třeba existuje nějaká studie, jak moc velký vliv má nervozita matky v těhotenství.
2. Druhý dotaz souvisí právě s dvouletým synem (2 roky a 2 měsíce). Je velice aktivní (určitě ne hyperaktivní, např. při kreslení, stavění ze stavebnice se úplně zklidní a soustředěně tvoří) a občas na něm vidím, jak potřebuje vybít agresivitu. Není zlý, miluje děti a společnost, dokonce i rád půjčuje hračky, na druhou stranu dokáže mít velký záchvat vzteku třeba proto, že si nechce obléct tričko...
Nerozumím tomu, proč někdy příjde a z ničeho nic mě třeba štípne, bouchne... Než mu stihnu cokoli říct, pofouká to místo a řekne "nebolí". Nechce ublížit, spíš jako by chtěl upoutat pozornost, ale ani to nemusí, věnujeme mu jí opravdu hodně, max. mu řeknu "máma teď poví tátovi, co chtěla a hned si poslechnu, cos mi chtěl říct" a on počká. Příjde mi, že tyhle "schválnosti" dělá záměrně, aby mohl foukat, hladit... Nerozumím tomu a nevím, jak se k tomu postavit. Bere to tak, že teď udělám bolístku, pofoukám to a je to dobré - cíleně jde, ublíží a foukáním jako by se nic nestalo. Stejně se chová i ke svým plyšákům - hladí je, chová, mazlí se s nimi, dává jim dobrou noc, ale když se naštve, hází s nimi, dupe po nich... Po chvilce je hladí a říká, že už to nebolí. Jak bych mohla tohle chování korigovat? A co vůbec znamená? Je to jen ukázka nevyzrálosti a není potřeba nad tím přemýšlet?
Moc Vám děkuji a omlouvám se, že jsem se hodně rozepsala.
ráda bych se Vás zeptala na dvě věci:
1. Nakolik může stres matky v těhotenství ovlivnit temperament či obecně chování dítěte? Myslím si, že temperament je dán spíš geneticky, ale přemýšlím nad tím, do jaké míry můžu miminko ovlivnit svou nervozitou (hrozil mi předčasný porod, situace byla velmi nejistá, musela jsem být přes měsíc v nemocnici - doma dvouletý syn...). Snažím se vše kompenzovat tím, že nyní (34. t.) jsem optimistka, říkám mu, že se na něj těším a společně s dvouletým synem miminku i povídáme, zpíváme. Jen by mě zajímalo, jestli třeba existuje nějaká studie, jak moc velký vliv má nervozita matky v těhotenství.
2. Druhý dotaz souvisí právě s dvouletým synem (2 roky a 2 měsíce). Je velice aktivní (určitě ne hyperaktivní, např. při kreslení, stavění ze stavebnice se úplně zklidní a soustředěně tvoří) a občas na něm vidím, jak potřebuje vybít agresivitu. Není zlý, miluje děti a společnost, dokonce i rád půjčuje hračky, na druhou stranu dokáže mít velký záchvat vzteku třeba proto, že si nechce obléct tričko...
Nerozumím tomu, proč někdy příjde a z ničeho nic mě třeba štípne, bouchne... Než mu stihnu cokoli říct, pofouká to místo a řekne "nebolí". Nechce ublížit, spíš jako by chtěl upoutat pozornost, ale ani to nemusí, věnujeme mu jí opravdu hodně, max. mu řeknu "máma teď poví tátovi, co chtěla a hned si poslechnu, cos mi chtěl říct" a on počká. Příjde mi, že tyhle "schválnosti" dělá záměrně, aby mohl foukat, hladit... Nerozumím tomu a nevím, jak se k tomu postavit. Bere to tak, že teď udělám bolístku, pofoukám to a je to dobré - cíleně jde, ublíží a foukáním jako by se nic nestalo. Stejně se chová i ke svým plyšákům - hladí je, chová, mazlí se s nimi, dává jim dobrou noc, ale když se naštve, hází s nimi, dupe po nich... Po chvilce je hladí a říká, že už to nebolí. Jak bych mohla tohle chování korigovat? A co vůbec znamená? Je to jen ukázka nevyzrálosti a není potřeba nad tím přemýšlet?
Moc Vám děkuji a omlouvám se, že jsem se hodně rozepsala.
V její náručí
