Touha po dítěti

Dobrý den,váš článek vedl k tomu, že jsem se rozhodla vás požádat o radu.S manželem jsme před několika lety podstoupili léčbu neplodnosti a po neúspěších jsme se rozhodli pro adopci. V současnosti máme dvě adoptivní děti, které milujeme a cítíme,že k nám patří.Jsem spokojená, máme hezkou rodinu, náš vztah s manželem se velmi utužil, nemusíme se bát Vánoc (a musím souhlasit s tím, že to bývalo jedno z nejhorších období).Přesto.Stále cítím, že mi něco chybí. Toužím po tom být těhotná,chtěla bych, aby se mi narodilo dítě.Nejde mi o to, že bude geneticky lepší než naše děti.Možná by se dalo říct, že bych chtěla, aby se mi ty naše děti narodily, takové jaké jsou.Obtížně se vyrovnávám s těhotenstvím přítelkyň, s poznámkami - jaká je to otrava, jak se mám, že to mám tak jednoduché, případně narážky na moji pochybnou kompetenci v péči o dítě, když jsem je neměla úplně maličké a nekojila jsem. Nedokážu se lehce přenést přes takové věci,většinou s těmihle lidmi omezuju kontakt, ale nechci se ocitnout v izolaci.Seznámila jsem se několika adoptnivními matkami a to je moc fajn. Stejně mi to ale nepomáhá proti smutku při každé menstruaci. Ano, chodím se v těhle chvílích dívat na spící děti a vím, že tuhle možnost jsem tenkrát před lety neměla.Cítím se nevděčně a stydím se. Nechtěla bych zranit manžela nebo děti. Jsou i jiné ženy, které to takhle cítí? jak to můžu změnit?