Noční buzení a vyžadování mé přítomnosti

Dobrý den, mám ročního chlapečka, je velmi hodný, veselý, společenský, ale projevuje se silná osobnost :-) - občas se zavzteká, ale jinak jsme sehraní a spokojení. Od malinka usínal v klidu v postýlce u nás v ložnici a v noci si ho beru k sobě do postele. Pak se ale začaly hlásit zuby, takže přišlo na řadu konějšení a uklidňování, při kterém usnul. Pak v postýlce zase spinkal dál nebo se přitulil k nám v posteli. To, že spí s námi, mne vůbec netrápí, jenomže poslední dobou si stále více vynucuje naší přítomnost. Po usnutí se do hodiny vzbudí a pak už za ním chodím celý večer. Většinou se nechá uspat, ale kolem půlnoci už nepovolí a vyžaduje, abychom tam byli s ním nebo aby jsme ho chovali nebo si ho vzali do postele. Ale já třeba ještě nechci jít spát, takže bojujeme. Pokud si ho vezmu k sobě, a netrápí ho zuby nebo něco jiného, spí klidně až do rána. Asi jsem si to zkomplikovala sama, ale je pro mne hezká každá noc a chvilka, kdy se tulíme. Nevím, jak ho naučit, že bude spinkat sám a až v průběhu noci nebo nad ránem půjde k nám. Včera jsem zkoušela ho nechat vybrečet, ale nemám na to nervy a srdce. On se pak zalyká, třese se a sotva popadá dech. Nicméně se bojím, aby si pak nevynucoval všechno. Jak dosáhnout toho, aby bylo po mém, ale nestresovala jsem ho? Nebudu přece chodit spát, až mi řekne... Je možné, že časem, až si nechá něco vysvětlit, tak se situace uklidní? A může na to mít vliv, že při poledním spánku se natáhnu s ním? Omlouvám se, za tolik otázek, ale nevím, jak se k tomu postavit. Děkuji za odpověď. Hezký den :-)