Otázka
Odpověď
Spor ve výchově dítěte mezi manželi
19.12.2012 17:24:38 Lucie
Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o napovězení .. Včera jsme se s manželem zúčastnili vánoční besídky ve školce s naší dcerou (3 a třičtvrtě roku). Dcerka chodí do školky od září, adaptace se neobešla bez problémů a přestože už celkem zvládáme, dle mého názoru ještě není zcela za námi. Na besídce, které se zúčastnilo velmi málo dětí ze třídy (z důvodu velké nemocnosti) jako jediná odmítla spolupracovat, 6 dětí zpívalo, přednášelo, tančilo a cvičilo, naše dítě jen postávalo ve skupině se zavřenou pusou, zapojilo se pouze např. do kola, když se všichni drželi za ruce a při říkance chodili do kolečka .. Paní učitelky tuto skutečnost nijak neřešily, nechaly vše proběhnout, zapojili ji tak jak to šlo a obešlo se to bez problémů. Problém však vyvstal na straně manžela, který se na dceru zlobil, když jsem se mu snažila vysvětlit, že se besídky nechtěla účastnit už programově dopředu (doma o tom mluvila už několik dní) a asi se s tím nedalo nic udělat, začal se zlobit i na mě, že nejsem přísná ve výchově, že jí ve všem vyhovím a ona si dělá jen co chce.
Ano, uznávám, nejsem tak přísná a důsledná jako on a skutečně se většinou snažím dceři vyhovět, jsem ráda, když je spokojená, ale zase bych neřekla, že je to až tak přehnané, jak to vidí manžel (když ode mne dcera začne vyžadovat k snídani bonbony, tak jí nepovolím apod. ona sama ví, kde máme kdo hranice, u táty je to nejpřísnější, přestože na ni není zlý, ale je zkrátka nejpřísnější, já a babička jsme benevolentnější a dcera to na nás víc zkouší).
Tentokrát pojal můj muž přesvědčení, že bojkot besídky přímo souvisí se špatnou výchovou a já si myslím, že nemá pravdu, ale nedaří se mi vysvětlit mu to. Myslím si, že až se dcera ve školce opravdu adaptuje, začne se zapojovat přirozeně, i když možná nikdy nebude vystupovat před obecenstvem s nadšením (i já jsem s tím v dětství a vlastně dodnes měla potíže, jenže dnes mne k tomu nikdo nevede a jsem svobodnější), já jsem opravdu upřímně ráda, že školku jakž takž zvládáme a že se to pomalu lepší, i když nám vše komplikuje častá nemocnost a následné nové zvykání na režim ..
Reakce mého muže, s nímž jinak máme velmi harmonický vztah, mne velmi zaskočila, jsem lítostivá a mám tendenci se k dceři ještě více přimknout, zatímco od muže mne to vzdálilo .. nevím si rady.
obracím se na Vás s prosbou o napovězení .. Včera jsme se s manželem zúčastnili vánoční besídky ve školce s naší dcerou (3 a třičtvrtě roku). Dcerka chodí do školky od září, adaptace se neobešla bez problémů a přestože už celkem zvládáme, dle mého názoru ještě není zcela za námi. Na besídce, které se zúčastnilo velmi málo dětí ze třídy (z důvodu velké nemocnosti) jako jediná odmítla spolupracovat, 6 dětí zpívalo, přednášelo, tančilo a cvičilo, naše dítě jen postávalo ve skupině se zavřenou pusou, zapojilo se pouze např. do kola, když se všichni drželi za ruce a při říkance chodili do kolečka .. Paní učitelky tuto skutečnost nijak neřešily, nechaly vše proběhnout, zapojili ji tak jak to šlo a obešlo se to bez problémů. Problém však vyvstal na straně manžela, který se na dceru zlobil, když jsem se mu snažila vysvětlit, že se besídky nechtěla účastnit už programově dopředu (doma o tom mluvila už několik dní) a asi se s tím nedalo nic udělat, začal se zlobit i na mě, že nejsem přísná ve výchově, že jí ve všem vyhovím a ona si dělá jen co chce.
Ano, uznávám, nejsem tak přísná a důsledná jako on a skutečně se většinou snažím dceři vyhovět, jsem ráda, když je spokojená, ale zase bych neřekla, že je to až tak přehnané, jak to vidí manžel (když ode mne dcera začne vyžadovat k snídani bonbony, tak jí nepovolím apod. ona sama ví, kde máme kdo hranice, u táty je to nejpřísnější, přestože na ni není zlý, ale je zkrátka nejpřísnější, já a babička jsme benevolentnější a dcera to na nás víc zkouší).
Tentokrát pojal můj muž přesvědčení, že bojkot besídky přímo souvisí se špatnou výchovou a já si myslím, že nemá pravdu, ale nedaří se mi vysvětlit mu to. Myslím si, že až se dcera ve školce opravdu adaptuje, začne se zapojovat přirozeně, i když možná nikdy nebude vystupovat před obecenstvem s nadšením (i já jsem s tím v dětství a vlastně dodnes měla potíže, jenže dnes mne k tomu nikdo nevede a jsem svobodnější), já jsem opravdu upřímně ráda, že školku jakž takž zvládáme a že se to pomalu lepší, i když nám vše komplikuje častá nemocnost a následné nové zvykání na režim ..
Reakce mého muže, s nímž jinak máme velmi harmonický vztah, mne velmi zaskočila, jsem lítostivá a mám tendenci se k dceři ještě více přimknout, zatímco od muže mne to vzdálilo .. nevím si rady.
V její náručí
