Závislost na matce, problematické spaní u 9m dítěte

Dobrý den,

mojí dceři bylo nedávno 9. měsíců a potřebovala bych poradit s jejím chováním. Od narození byla plačtivé dítě, které jsem musela mít neustále na rukách. V 5 měsících se to o něco zlepšilo, začala si i sama hrát. V 7 měsícíh začala lézt a v 8 sedět a stavět se k nábytku. Nyní už podél nábytku pochoduje. Je však na mě velmi závislá, nemohu se nikam pohnout, bez toho, aby mě neviděla, nebo nevěděla, kde jsem. Doma si hraje jen tam, kde jsem já. Doma jde i za tatínkem do "kanceláře", který zde pracuje. Od něj se nechá i pochovat, od ostatních však ne. S nikým jiným si nechce bez mé přítomnosti hrát, hned začne hlasitě vzlykat, tečou ji slzičky, červená se a klepe se jí bradička. Je mi jí pak moc líto. Reaguji na to tím, že si ji vezmu do náruče, pohladím jí, mluvím na ni a ona se rychle uklidní. Nemůže ji ani nikdo hlídat (kromě manžela), protože celou dobu pláče. Zkoušeli jsme to s babičkou (mojí mamkou), kterou vidí hned po nás nejčastěji, ale vydržela plakat celé 2 hodiny, nechtěla ani pít, ani jíst, ani si hrát, nic... Jakmile mě ztratí z dohledu, spustí svůj pláč. Pláče i když ji vezmou do náruče a já jsem na blízku.

Ke spánku: Postýlku má ve svém pokojíčku už od narození. Problémy se spaním občas měla, ale nijak výrazné. Teprve od 6. měsíce se to dost zhoršilo. Přes den usíná při kojení (kolem 10,30 hod.), jinak v postýlce vyvádí a neusne. Během dne naspí max. 2 hodiny celkem, někdy jen 30 min. Večer máme rituál - v 18 hod. kašička, hraní, koupání, v 19 hod. kojení (někdy při tom usne), povídání a šup do postýlky a spát. Tam však dovede být vzhůru ještě docela dlouho (0,5-2,5 hod.) a musím tam být s ní. Nechce ani manžela, hrozně pláče, pokud odejdu. Usne jen v mé přítomnosti. Dost mě to vyčerpává, protože se budí po 1-2 hodinách až do rána a vždy tam musím být, aby opět usla. Vstává kolem 6 hod. Jsem z toho vyčerpaná. Zkoušeli jsme spaní spolu v posteli, ale budí se stejně, různě po mě leze, hledá prso, které třeba jen žužlá (ani nepije), sedí a usne až po hodně dlouhé době zase jen na tu hodinu-dvě a já jsem strašně nevyspalá. Tzv. vyřvávací metodu (chození po minutách) také nepomohlo a upřímně už by se mi to ani nechtělo opakovat - nemohlo to třeba způsobit nynější chování?)

Okolí mi neustále zdůrazňuje, že je na mě příliš závislá a že ji nemám hned brát do rukou a hned za ní chodit, že ji mám nechat brečet. Co si o tom myslíte, osobně se mi to moc nezdá? Jsem hodně unavená, ale nechci mít traumatizované dítě. Nevím jak dál, poradíte? Děkuji.