Noční kojení 15m dítěte

Paní Blanko,
mám 27 let a jsem šťastnou maminkou 15-ti měsíčního Davídka, mého (snad zatím :-) ) jediného děťátka. Davídka jsem od narození kojila dle jeho potřeb, prvních 8 měsíců plně, přes den co hodinu, max. co hodinu a půl. Za to v noci spinkal pěkně. První kojení kolem druhé hodiny, pak co 3 hodiny do rána. V 6 měsicích se budil až kolem 4. - 5. hodiny ranní. Postupem času se to bohužel změnilo. Dnes je situace taková, že na první kojení se budí něco po půlnoci a pak přibližně co hodinu a půl. Po prsu se lačně vrhne, ovšem po krátkém zadumlání sladce usne. Z toho usuzuji, že hladem netrpí, takže jsem to vždy přisuzovala potížím z očkování, růst zoubků, nadýmání, vývojový skok... Asi před měsícem jsem byla už velmi vyčerpána a cítila jsem, že začínám být nervózní. Zavolala jsem tedy na Horkou linku kojení, kde mě velmi uklidnili. Že opravdu se toto časté noční kojení dá přičíst výše uvedeným potížím. Že mám rozhodně vydržet, protože děti, kterým se dostává lásky a uspokojení v okamžiku, kdy jej žádají, vyrůstají osobnosti. Lidé seběvědomí, vyrovnaní. Že se mi vše vrátí... (Vše se mi už vrací od Davídkova prvního úsměvu!!!)

No poslední noci jsou zase velmi náročné. Přečetla jsem si tedy v archívu Vaše názory a rady (velmi se mi zalíbíl Váš citlivý přístup) právě ohledně nočního kojení a jeho odnaučování. Chci to vyzkoušet, no nejsem si jista, zda je právě současný Davídkův věk ten pravý okamžik. Mám totiž dojem, že si začíná uvědomovat, že je oddělitelná součast maminky. Stačí, abych odešla z místnosti. Davídek zvolá: "Není" a prchá za mnnou. A to i když je zabraný do hraní. Jinak je moc bystrý, hodný a učenlivý chlapeček, který se téměř pořád směje na svět. Je pro mě vším a nechtěla bych mu způsobit nějaké citové "trauma" tím, že ho psychicky "neukojím", když si to žádá.

Včera v noci, když jsem ho po kojení, po kterém jsem usla, přenášela do postýlky, tak se vzbudil. Hned se vždy postaví a dožaduje se, abych ho vzala zpět. Poprvé jsem to neudělala. Položila jsem ho zpět se slovy: "Hají, Davídku, hají". Jednou rukou jsem ho držela za ručičku, druhou jsem ho hladila. Chvilku poté, co jsem přestala, se zase postavil a tak jsme pokračovali pořád dokola asi 3/4 hodiny. Pak jsem ho nakojila a znovu dala do postýlky. Situace se několikrát opakovala, ale potom usnul. A v postýlce spal až do rána, což se stalo asi jen 3x, v tuto dobu musí být vždy v naší posteli, při přenášení se vždy vzbudí. Tak nevím...

Co myslíte Vy??? Napište mi, prosím, paní Blanko, jaký je Váš názor? Měla bych zkusit ho odnaučit se budit nebo to o nějaký čas odložit?
A při odnaučování je třeba nabízet vodičku na pití? A když se Davídek vzbudí, mám ho vzít na chviličku do náruče nebo raději hned položit zpět do postýlky? Myslíte, že by bylo vhodnější, přisunout jeho postýlku, ať je souběžně s naší, ať jsem k Davídkovi blíže? Když spinká s námi, tak se ke mně vždy tulí...

Moc se těším na Vaši odpověď.
Mockrát děkuji!!!
Mirka

PS: Víte, vždy se snažím spolehnout na svůj instinkt.I nyní cítim, že by se Dáďa neměl a nemusel budit tak často. Ale chci pro něj jen to
nejlepší, takže se raději na vše ptám. Navíc nejsem zastáncem tzv. "uřvávací" metody na usínání. Nemám na to srdíčko ani žaludek.