Pocit, že si syn neváží nás rodičů

Dobry den, mame doma skoro sedmileteho syna, nyni chodi do prvni tridy, s ucenim nema problemy, ale spis s vecmi okolo, stale nekde neco zapomina, misto, aby delal o prestavkach svoje povinnosti, tak lita za starsimi detmi ve skole atd. Ma diagnostikovano Adhd. Zacinam premyslet, kde delame chybu. Ma jeste skoro 4 letu sestru, o prazdninach mel obdobi, kdy denodenne kricel, ze ji nenavidi, nesnasi atd. Bohuzel nemam stesti na to, aby kolem me poskakoval zastup babicek, takze jsem cele prazdniny krome par vyjimek travila cele s detmi a navic cekame dalsiho "neplanovaneho" potomka. Snazime se, aby mel doma nejake povinnosti, ale je schopny na me kricet, ze nebude uklizet mycku, pritom kdyz byl mensi tak mi stale s necim pomahal. Dokaze byt na me az tak hnusny, ze mi vycte, ze nedostal k snidani nejake sve oblibene jidlo, ja kdyz potrebuji odpocivat, protoze me tehotenstvi zmaha cim dal vice, tak mi rekne, ze si v klidu lenosim, na manzela ma taky nemistne poznamky. Absolutne nechapu, kam na tyto reci chodi, protoze doma se takto nebavime a s manzelem mame velice harmonicky vztah. Snazim se ze syna vychovat slusne vychovaneho cloveka, aby mel uctu k lidem, ale mam pocit, ze veskera snaha mi proteka mezi prsty a je to jako hrach na stenu hazet. S dcerou takove problemy nikdy nebyly. Kdyz mu reknu, ze me mrzi, ze se k nam jako rodicum chova hur nez k cizim lidem, tak mi na to odpovi, ze mu na tech cizich lidech zalezi. Osobne si myslim, ze neni asi zrovna moc dobre, ze jsem musela zustat do 4 let dcery doma, protoze mam pocit, ze tim, jak ma "vse" narozdil od svych spoluzaku, kteri museji byt v druzine treba i do peti hodin a vidi rodice jen par hodin denne, tak si me vubec nevazi. Pokud doma zapomene ucebnici, neco udela spatne, tak hazi vinu na moji osobu. Nesnese, kdyz s nim sedim a delam ukoly, resp. ja si treba ctu a on vypracovava ulohu a ja mu pouze asistuji, abych precetla zadani.