Názory k článku Blízké setkání (s porodníkem)

"Zjisteni byla nemila. Kanyla do ruky (pro pripad), kontinualni monitorovani, 8 hodin na prvni dobu porodni a max. 1 hodina na druhou."
... tohle mi fakt zaujalo a zajímalo, kde to bylo, protože já osobně rodila u tolikrát zmiňovaného Apolináře po prvním SC (pro abrubci placenty)a užila jsem si čtrnáct krásných hodin s odteklou vodou a kontrakcemi po minutě (to od začátku až do konce). Nakonec z toho byl další SC (pro nepostupující porod) a teď v prosinci poslední SC, tentokrát plánovaný .. A řekla bych, že i za těch posledních pět let, co jsem měla šanci vidět a hlavně zkusit, se přístup v porodnicích rok od roku zlepšuje .. Holt to asi bude chtít ještě trochu času :) Každopádně zaplaťpánbůh za ty dary, že české porodnictví dorazilo aspoň takhle daleko a mělo na to "JEN" dvacet let ....

Milý pane Marku, již to tu několikrát zaznělo, ale po přečtení vašeho "zášť-dštícího" ubohého příspěvku, musím i já (zarytý nepřítel internetových diskusí) napsat pár řádek.
Porodnici U Apolináře, ani nikoho z jejich zdravotnického personálu sice osobně neznám, přesto věřím, že úroveň tamní péče, jako i přístup zaměstnanců k rodičkám, bude minimálně na takové výši, jako vaše neschopnost rozumně vyargumentované diskuze. Navíc naprosto nechápu, kde se ve vaší zen-budhistické duši bere ta militantnost. Vaši knihu Nová doba porodní máme doma a ač se vším plně nesouhlasím (např. závislost incidence GER na UZ vyš. v těhotenství), v podstatě se jedná o zajímavé čtení, které, když už nic jiného, může řadu nastávajících maminek srozumitelnou formou informovat o běžném průběhu těhotenství, porodu i šestinedělí v různých dobách a kulturách, tu naši nevyjímaje. Nic to nemění na tom, že vaše diskuze na vlnách ČRo (ať už 1 nebo 2), stejně jako váš článek výše, naprosto postrádají nadhled, pokoru a snahu pochopit protivníka.
Všechno, co děláte, je jistě záslužnou čiností; snažte se jen o trošinku jiný přístup a prezentaci vašich názorů, jinak vyzní jako nechtěný pšouk.
Nakonec vám však i musím poděkovat. Vždy jsem toužil být porodníkem. Chtěl jsem přivádět na svět děti a těšit se z každičkého toho nového tvorečka a radosti jeho šťastných a hrdých rodičů. Osud tomu však chtěl jinak a nakonec pracuji jako onkologický gynekolog a moje práce mě velmi baví. Naštěstí. Protože představa, že bych se denně setkával s podobnými, smysluprostými a rozumnými argumenty nepodloženými názory, mě děsí. A pak, že onkologičtí pracovníci mají k syndromu vyhoření nejblíže!

Ovsem tady s Olgou zcela souhlasim a vystihlas to presne. Ja o tom take premyslim :o). Mozna nam to nekdo vysvetli.

Můj dědeček, když onemocněl, nebyl ani u jediného léčitele, naopak navštívil bezpočet lékařů klasických, a přesto zemřel na rakovinu. Aniž by to někomu bylo divné a aniž by šel za to kdokoli před soud. Proč taky?
Naprosto nechápu, o co se tady snažíte. Každý snad máme právo rozhodnout se zcela podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jak budeme v případě nemoci postupovat. Špatní odborníci a břídilové jsou mezi léčiteli i mezi lékaři, a naopak v obou skupinách lze narazit na špičkové profesionály, kteří člověku skutečně pomohou.
Ale někdy prostě již pomoci nelze. A nikdo, a to ani vy, není tak vševědoucí, aby mohl jen tak říct: "Kdyby šel hned k lékaři, mohl žít." Protože stejně tak by se dalo říct: "Kdyby šel hned k léčiteli, mohl žít."

Snadno se odsuzuje, snadno se hází všechno do jednoho pytle... ale nehrajme si na vševědoucí a nechtějme rozhodovat o životech jiných. Většina lidí není schopna přijmout zodpovědnost ani za sebe sama, a chtěli by být přitom odpovědní i za jiné lidi...

Jedno jsem, přátelé, z této diskuse vůbec nepochopila. Co vede všechny ty odpůrce všeho nového a skalní příznivce nemocničních porodů k těm útokům na ostatní? Proč mají tak silnou potřebu činit se odpovědní za život ostatních? Proč nedokážou přijmout fakt, že každý je zodpovědný sám za sebe a jak kdo žije, je jen jeho věc?
Jako by jim někdo bránil rodit v nemocnicích...