Názory k článku Blízké setkání (s porodníkem)

Promiň, dala si dohromady několik desetiletí. Z tvého článku čiší strach a zoufalost a neinformovanost. Nikdo ti nezaručí bezpečný porod. Vlastně hodně záleží na tobě. Vystrašená submisivní rodička, to není to pravé ořechové.

O přirozeném porodu jsem také mnohé četla a bylo by krásné takový prožít. Když už ale zmiňujete statistiky(které konkrétně?), tak přidám naši rodinnou. Nehledím dál než k mé prababičce - zemřela doma po porodu, sestra mé babičky - zemřela doma při porodu, moje babička - uprostřed 2 sv. války jí zachránil život převoz do nemocnice a klešťový porod. Strýc je zdráv, má 5 šikovných dětí. Moje matka - ta "věděla", že je přirozené, že porod bolí, nechala bolestem volný průběh a nehlásila je lékaři. Bohužel, v té době již špatně fungovala placenta a bratr se narodil s poškozeným mozkem. Pokud to bude ve prospěch zdraví dítěte, nechám se nastřihnout třeba 2x a budu vděčná i za císařský řez. Opravdu si nemyslím, že by mi ho dělali kvůli penězům!
Co se týče údajné 70% neinformovanosti rodiček v ČR - já o ty informace přímo zakopávám! K Apolináři jsem chtěla už z lenosti jen na krátký kurz. Asistentka mě taktně a přátelsky upozornila, že pro prvorodičku je to málo. Ten delší byl přínosný zejména praktickým nácvikem.A ukázali nám sály. Těším se do vany s bylinkama, na mičudu a ta postel se dá sklopit tak, že můžu při porodu sedět. Jen toho soukromí bude míň. Ale za to přístroje a páni docenti jsou v případě potřeby blízko:).
Zajímají mě všechny názory na porodnictví, pokud jsou rozumné a slušné. Tento článek mi nepřipadá ani rozumný ani slušný. Opakované a trapné "testosteronové" mužství mi spíš připadá jako zraněný výkřik toho, komu se nepodařilo prosadit v diskuzi. Možná by taky bylo slušné toho docenta jmenovat.Jinak děkuji všem, kteří se snaží o odbornou i lidskou kvalitu porodnické péče v ČR.

Debatu jsem neslyšela,ale knihu pana Marka jsem četla (i jiných odborníků,které uvádí) a znám se z A-centra i s jeho ženou.S jeho názory se ztozožňuji,ale myslím,že je opravdu věc každé ŽENY rozhodnout si jaký chtějí porod. Je spousta žen,které chtějí lékařsky vedený porod,tak ať ho mají.Já jsem pro přirozený porod,ovšem v porodním centru nebo porodnici. Raději mám jistotu,že kdybych lékaře potřebovala,přijde. Nic nenamítám proti ženám,které se rozhodnou rodit doma,musí to být ale silné osobnosti.
Všechny 3 děti jsem rodila ve stejné porodnici. Je fakt,že postupem let,se tam mnohé změnilo k lepšímu.Myslím ale,že to že můj poslední porod byl pro mě zážitek ,byl podle mých představ a užila jsem si ho (oproti dvěma předchozím) je způsobeno také tím,že jsem tuto literaturu četla,navštěvovala A-centrum atd.(byl přitom nejdelší).
Vždy se něco nového,prosazuje velmi těžko,ale připouštím,že článek,který p. Marek zde uvedl je změtí jeho myšlenek(i když dobrých).Oba muži jsou totiž tak zarputilý ve svých názorech,že se pak už neubrání emocím.
Přeju všem zdravé a šťastné děti,ať se narodí jakkoli.

Jo, přesně tak. Většina žen tady argumentuje na základě zkušeností z většinou problematického porodu z jedné porodnice a to nejméně stejně emotivně, jako pan Marek, který má tu smůlu, že má za sebou několik desítek let meditací a osobních zkušeností i o tom, jak důležitý je okamžik porodu pro CELÝ život člověka (první čakra- barva červená, emoce-vztek, strach (ze života), krev, kosti,zuby děloha/prostata, peníze, schopnost plodit děti, tělesná nadváha/hubnutí, lpění na materiálnu, atd.) a snaží se vysvětlit mnoha lidem bez osobního prožitku a zkušeností mnohdy nevysvětlitelné.
Nejde o to, jestli rodíme doma, nebo v porodnici, jde o to, že způsob vedení porodu a chování personálu má velký vliv na chování a zdraví narozeného dítěte. Je to bohužel něco, co současná věda NENÍ schopna změřit a zjistit a na zkušenosti z regresních terapií a meditací zvysoka kašle, neb současný přístup je pro ně mnohem jednodušší. (Je to stejně pokrytecký přístup, jako katolické církve, která do roku 533 uznávala reinkarnaci a pak ji z politických důvodů přestala hlásat a dnes se bije v prasa, že je jediná pravá a všechny spasí.) Jde o to, že lékaři při běžných porodech zbytečně používají chemii, nutí maminky rodit školským způsobem (čest výjimkám) a o nějakém vlivu na život člověka se jim ani nezdá. A porodnictví je jen odraz současného přistupu lékařů k nemoci a člověku.
Samozřejmě, že dnešní lékařská věda je schopna zachraňovat životy a taky to dělá. Ale na stranu druhou přistupuje k člověku jako k mechanicko-biologické loutce a ničí zdraví neinformovaných, na lékaře odkázaných pacientů, kteří prostě jinou volbu neznají, způsobem naprosto zavrženíhodným (viz zcela nekritické cpaní hormonů, antibiotik, neznalosti vzájemného vztahu orgánů, nedokonalé vyšetřovací metody, založené na sledování několika měřitelných hodnot nebo až fyzického poškození orgánu, odmítání zásadního vlivu psychiky na nemoc, atd.). Pokud jde o mechanické problémy typu zlomená noha, žlučníkové kameny, císařský řez, tak to zvládají perfektně - pokud jde o biochemii, nebo psychosomatiku, tak jsou většinou v ...
Mých několik spolužáků jsou lékaři, mám známého na vysokém postu ve farmacii a mohu potvrdit z jejich zkušeností, že pokud se lékař rozhodne jít trochu jinou cestou, než je ta "pravá", je okamžitě smeten svými "kolegy", nebo naráží na odpor pacientů, pro které je jednodušší být odkázán na lékaře a cpát se prášky (je to jinak super byznys) než na sobě poctivě pracovat. Nemoc není zpráva o stavu duše, ale něco nepříjemného, čeho se musíme rychle zbavit. Porod není přechod dítěte do nového prostředí, kdy se formuje jeho zásadní vztah k životu, ale mechanické vypuzení plodu z dělohy.
Samozřejmě, že pan Marek není žena, nemá svoji polikliniku a asi mít ani nebude. To, že je emotivní, se mu nedivím. Pokud by mně, jako zahradníkovi, někdo vykládal, že Přemek Předlaha je zahradnický fenomén, tak se budu chovat stejně, protože v tomto okamžiku veškeré logické argumenty nemají smysl a prostě nejsem zenový mistr, který zvládá každou situaci (což je asi málokdo z nás, a pokud někomu na někom něco vadí, tak je to jen efekt zrcadla- co mi vadí na druhém, to je moje vlastnost, kterou si neuvědomuji).
Nemusím být lékař, abych si mohl dovolit kritizovat chování lékařky, která nechá čekat dvě hodiny starou babičku v čekárně se slovy "Teď pracuji!" a přitom je slyšet, že se se sestřičkou baví o receptu na buchty a o manželovi, nebo že lékaři nechali moji máti v Brně Bohunicích málem vykrvácet a až když omdlela, s ní něco začali dělat, nebo že lékař mému otci naordinoval lék, který byl v kontraindikaci s jeho onemocněním, že když manžel pacientky v Třebíči na gynekologii dával před x-lety doktorovi 500 Kč (to byly ještě slušné peníze), tak pan "lékař" odvětil: "Tak málo si vážíte zdraví své manželky?", atd.
A o tom je i příspěvek a kniha pana Marka - aby se lékaři zamysleli, zda to, co se ve škole naučili, je to nejlepší, co mohou svým "pacientům" dát, maminky (obecně "pacienti") pak nad tím, co porod je, jaký je jeho význam, a pokud je přístup lékaře v rozporu s tím, co cítí, aby spolu se svými manžely daly najevo svoji rozhořčenost (nebo naopak spokojenost) tak, aby špatní lékaři odešli, a ti dobří zůstali. Každý, třeba i kontroverzní, příspěvek, který vede lidi k zamyšlení a přehodnocení svých znalostí a hodnot je nesmírně cenný, pokud si to uvědomíme. Povzbuzuje nás hledat nové cesty a informace - a o tom - by to mohlo být....
Takže všem přeji, aby v příspěvku Vl. Marka nehledaly/i emoce, ale nové poznatky, které pomohou zlepšit jejich život, protože to bylo původním cílem...

www.reflexniterapie.aktualne.cz
www.aura-soma.cz/aura-soma.php
www.alkion.cz
www.volny.cz/modraalfa
www.volny.cz/jhavelka/ma_kniha.html
www.dedekkorenar.cz
www.hadek.cz
www.bachovky.cz
www.relaxmusic.cz
www.didgeridoo-shop.cz/

knihy:
J. Gray: Ženy jsou z Marsu, muži z Venuše a děti jsou z NEBE
J. Prekopová: Děti jsou hosté, kteří hledají cestu
Z. Blechová: Jak lépe porozumět dětem
G. Chapman: Děti a pět jazyků lásky
H. Cloud: Děti a hranice
V. Marek: Hudba jinak
V. Marek: Tajné dějiny hudby

kdyby mely jistotu, ze budou respektovana jejich prani a ze k nim bude pristupovano citlive a s pochopenim, jiste by do porodnic chodily bez vetsich obav. profesni nadrazenost lekaru a s tim spojene osobnostni deformace, ovsem ve vetsine pripadu, neumuznuji odbornikovi pomoci zene prozit narozeni ditete plnohodnotne. co s tim? kdyz cekat desetileti na vymenu kadru, nemozno..?