Názory k článku Vyspalé miminko = spokojené miminko i maminka

jo, to me nenapadlo, ze by nekdo mohl cist jen ten muj prispevek - i kdyz si myslim, ze je to dost nepravdepodobne, protoze mam dojem, ze Prekopovou hodne lidi v CR zna (ja jsem o ni nikdy neslysela, dokud jsem tu necetla par prispevku).... no nic..

Nazor psycholozky - zatim jsem nikde nevidela zadny dukaz toho, ze 3-4 prokricene noci se nejak na jakemkoli diteti podepsaly, pokud jinak zije v harmonicke rodine. Moje deti kricely dohromady tak 2-3 hodiny celkem (asi tri nebo ctyri noci zhruba po pul hodinach po 7 vecer) a uz to holt nezachranim, ale pripadaji mi naprosto normalni, spokojene, sebevedome az hruza a hlavne spici 11 hodin denne a nevyzadujici zadne dlouhe procedury.

Jinak Dr. Ferber, jehoz jmeno je asi nejcasteji spojovano s metodou kontrolovaneho place, je reditelem centra pro poruchy detskeho spanku v Bostonu a myslim, ze to zas taky neni zanedbatelna kvalifikace.

Bohuzel si myslim, ze je zcela nezjistitelne, jestli to zanecha dusledky nebo ne. Protoze v lidskem zivote je tolik udalosti, ktere mohou ovlivnit psychiku cloveka, ze presne urcit, zda to bylo tech par noci, je podle mne nemozne. Deti, ktere projdou rozvodem, jsou podle meho nazoru podstatne vice traumatizovany. Pobyt v nemocnici muze zanechat nasledky, hrani pocitacovych her s nasilnou tematikou... ja nevim - tech moznosti jsou stovky a nikdo nemuze urcit, jestli tech par hodin place nekde neco provede. Vzdycky taky zalezi, jak rodic tu metodu aplikoval, jestli opravdu dodrzoval doporucene intervaly...

Ja mam v tehle diskusi pocit prave toho psychologickeho natlaku, toho "jak si muzes byt jista, ze neskodis, radeji to neriskuj"... Ja se priznam, ze kdyz jsem se pripravovala na rezim svych deti, tak jsem nechodila do podobnych diskusi a precetla jsem jen par knizek a dala na doporuceni blizkych. Nelituju, udelala bych to tak znova a i moje mama, ktera se na to divala hodne skepticky, nakonec uznala, ze v porovnanim s tim, cim si prosla ona, je to u nas pohadka.

Neverim, ze si dite nejak pretrha vazby s matkou jen proto, ze ho matka v noci nevezme do naruce, ale jen pohladi. Neverim, ze pokud se mu matka venuje pres den, ujistuje ho o sve lasce, ma cast ho vyslechnout a pofoukat bolistky, ze si dite odnese do zivota nejake trauma. Neverim, ze par noci poznamena dite na cely zivot. Ale stejne tak neverim, ze pracujici matky, ktere dite sveri chuvam, svym detem skodi, nebo - jak jsem nekde cetla - ze dite je ve tri letech hotovy clovek a "co nestihnes do tri let, uz pak nedozenes". Je toho hodne, v cem se me nazory lisi od tech zavedenych a kdykoli o nich rada podiskutuju, ale snazim se, aby to vzdycky byla diskuse civilizovana.

Kimmy

Ještě dost dobře je to rozepsaně v knížce Dětská nespavost - to je ta Estivillova metoda. Stojí cca 130,- Kč a je to docela dost zajímavý počteníčko...

jenom bych doplnila, co v tom článku možná je, ale nejsem si tím jistá - je důležité, aby dítě po 16h už nespalo - jinak je moc vyspané a večer nechce zabrat.
taky tu někdo řešil, že dovolenou se to rozhodí - to je pravda, byli jsme na týden v penzionu, malý spal s náma v pokoji a pořád se budil, tak jsem pořád kojila, aby nerušil okolí, nakonec se budil asi 5x za noc...Ale hned po návratu jsme zavedli vše jako předtím, asi 02-02:45 plakal, chodila jsem ho pohladit, ale další noc už spal celou a spí dosud. Stejně tak byl asi dvakrát nemocný, to jsem ho taky chovala, jak v noci potřeboval. Ale těch běžných dní je většina a návrat k celonočnímu spánku nebyl problém. Takže toho bych se nebála.

No mně se toto u staršího syna dost vymstilo, taky spával s námi v posteli a říkala jsem si, že ho přece nenechám spát samotného v jeho posteli a že určitě až bude větší, bude sám chtít do svého. Pokojíček má nádherný, přesně podle jeho představ, dostal i postel, jakou si vybral... No a dnes mu je 8 let a já každý večer řeším jeho noční přelízání ke mě do postele a dodnes lituju, že jsem nebyla důslednější a netrvala na tom, aby spal ve svém. Malá má půl roku, tam se to dá ještě "odpustit", protože v noci kojím a nad ránem už nemám sílu vstávat z vyhřáté postele, tak si ji beru k sobě. Usínat sama už umí, učila jsem ji to nedávno, (chtěla jsem předejít hysterákům a zvracení, až bude starší) a trvalo to fakt tak ty 3-4 dny a jako týrání mi to nepřišlo. Ale až přestanu kojit (k čemuž se už asi bohužel schyluje), tak budu učit i to noční spaní, hlavně aby byla ve svém. Postýlku mám vedle postele, tak jí určitě nic chybět nebude. Jo a už teď má oblíbeného spacího plyšáka, ten je s ní pořád, když spí, takže parťáka do postýlky vlastně má. A já budu hned vedle...

No to ne, jen se stydím za to, že jaksi ještě úplně přesně nedokážu odhalit, jestli je to ten opravdovský hlad nebo ten naučený hlad... protože právě podle různých informací z internetu dokáže spát půlroční dítě s váhou vyšší jak 6 kg prý celou noc. A prý i kojené... to nedokážu z praxe posoudit, protože malej pil Nutrilon a spal v noci jako brouček... A malou kojím - je to vlastně moje první kojení a prostě nevím, co si můžu dovolit a co ne. Ale fakt raději v noci vstanu a dám jí najíst i několikrát (ve finále stejně skončí u mě v posteli), než abych ji nechala "kontrolovaně" v noci brečet. Navíc manža vstává do práce a starší syn do školy, o patro níž dlí tchýně, takže u nás se žádné vyřvávání stejně konat nebude... Nicméně si myslím, že na některý děti to fakt zabere, ale hodně záleží na povaze toho miminka.