Názory k článku Vyspalé miminko = spokojené miminko i maminka

Z diskuze je zrejme, ze sire nazoru na nocni spanek maminek (rodicu) s detmi je znacna. Nakonec neni nejpodstatnejsi lokalni spokojenost maminky, ani zdanliva, nebo skutecna spokojenost miminka, ale vysledek celeho procesu rustu a vyvoje ditete. Co je vyborne, co je jeste snesitelne a co bude mit nejake neprijemne nasledky - to v konkretnim pripade pripade zadna kniha, dokonce ani poradenska firma (lekar) nestanovi. Tady je treba nasadit "matersky instinkt". Dovolte, abych uvedla vlastni priklad. Moji rodice byli natolik zaujati svou praci, ze mne v 6 tydnech odlozili k babicce do bytu a najali (na inzerat - babicka i dedecek pracovali) pani na hlidani. Zbytek prvniho roku meho zivota mne chodili pouze pres den navstevovat, stridali se placena pani na hlidani, moji rodice (asi po 2 hodinach), teta, dedecek, vecer babicka. Na noc jsem byla samozrejme "odlozena do vedlejsiho pokoje" - babicka s dedeckem chteli mit svuj klid. Vysledek? Cele detstvi a mladou dospelost (do 30 let) mam (pokud pamatuji) fatalni potize se spankem, usinanim, nocnim probouzenim (typicka gymnazialni noc- usnuti - po 3 hodinach -kolem 1 po pulnoci- 5:30 probuzeni, potom jsem neusnula pres to, ze jsem se citila velmi nevyspala). Na VS - totez, postgradual-stejna pisen. Proste jsem se v detstvi nenaucila spat, podminky byly prilis specificke. Az po tricitce a 2 detech se situace zacala lepsit. Ale staci vyrazit na dlohodoby pracovni pobyt do vyrazne jineho casoveho pasma (USA) a behem roku jsem nebyla schopna nasadit normalni spankovy rezim( ktery v Cechach fungoval). Nikdo z oslovenych lekaru nepochybuje, ze vec ma souvislost s prvnimi mesici meho zivota. Verte mi, je to strane, kdyz se dlouhodobe neumite poradne vyspat. Nemela jsem pry v kritickem obdobi k dispozici matku s jejimi instinkty. Mnohym by vyse popsana situace nevadila, nebo vadila jinak, ale neni dobre (jak jsem poznala) v techto vecech prilis experimentovat.

Souhlasím s tebou. Ono je to opravdu o výměně zkušeností. Žádná z nás totiž nemá absolutní pravdu. Každá se snažíme co nejlépe vychovat své dítě, být na něj hodné a přitom nezničit samy sebe. Ono není důležité, jestli dítko spí samo od čtyř měsíců, nebo od čtyř let. Je důležité, aby to sedlo do stylu rodiny a aby někdo nebyl obětní beránek (třeba i odstrčený tatínek).
Já sama jsem svoji dceru naučila spát celou noc v jejím půl roce. No - ona sama přestala chtít pít a tak stačilo nezvedat z postýlky a za pár dnů jenom zašeptat nějaké to "pššš". A v roce se mi nastěhovala do postele. Onemocněla, trpěla bolestmi, které ji budily a i když měla zrovna lepší dny, tak se pak už budila strachem. Fyzický kontakt ji uklidňoval, já zase nemusela vstávat a mohla zůstat ležet. Bohužel, nemoc trvala skoro dva roky. Chvíle klidu a znova bolesti... A protože bolesti přicházely nejvíce v noci, zůstal v ní strach ze spánku. Další rok jsem dceru vlastně učila spát v klidu celou noc znovu. Spát sama v pokojíčku celou noc se naučila až po dalším roce. A to nám pomáhali lékaři i psychologové.
U syna jsem si moc cenila toho, že od mala byl velký spáč, spí tvrdě a usíná od tří měsíců sám a na celou noc. Stane se nám tak jednou za čtvrt - půl roku, že v noci přijde. A to pak stačí sáhnout na čelíčko a je to jasné. Ale zásluhu na tom nemám žádnou, prostě se tak narodil a stačilo ho jenom trošku podpořit.

Nevím přesně jak to bylo, ale zkoumali reakce při známém parfému a potom ho vyměnili, cítí jen silné vůně, ne všechny.

Kimmy, jistě, když jsem k manželovi přitulená :o) A stejně přitulené ke mně usínaly i moje děti, dokud se mnou spaly v posteli Jasně, nevydrželi jsme tak spát celou noc, nicméně třeba moje nejstarší mně asi hodně vnímala, protože stačilo, abych si v noci odskočila na záchod a už byla vzhůru a čekala na mne. A to jsme nemusely být k sobě přitulené, tedy nešlo o to, že bych svým odchodem přerušila fyzický kontakt mezi námi. Mladší děti to tak neměly, ale mladší jsou povahově úplně jiné, než nejstarší.

Jj, každé dítě to má jiné, i ty moje to mají každý jiné. Se stále stejnými rodiči ;o)

Sylvie - ja nevim, jak Ty, ale ja slysim manzeluv tlukot srdce jen kdyz mu lezim na hrudniku a usuzuji, ze dite asi v celou noc na hrudniku matky nespi, nybrz lezi vedle... takze myslim, ze to tak nevnima... ja bych se hrozne bala, kdybych usnula s miminkem na hrudniku... Ja treba taky nevydrzim spat celou noc v jedne poloze a tezko bych si dite prehazovala ze strany na stranu - je to proste opravdu individualni.

Mam-li byt uprimna, tak vyznam tehle detailu moc nechapu - jestli se tu bavime o prospesnosti spani v jedne posteli, tak jen muzu zopakovat, ze je to individualni a ze kazdemu vyhovuje neco jineho. Pro me to proste neni a skodlivost samostatneho spani porad nebyla nikde dokazana. Ja rozhodne nepopiram, ze blizkost mamy v noci je miminku prijemna... stejne tak jako je mu prijemne neustale noseni, krmeni, kdy si zamane a podobne... Rodice si musi urcit, jak si to usporadaji.

Jinak Ti uprimne blahopreju k nechrapajicimu manzelovi ! ;-))

Kimmy