Názory k článku Vyspalé miminko = spokojené miminko i maminka

Dik :) Kde je tvoje segra?

Mám možná trochu slaboduchý dotaz, co to je celou noc - v kolik večer naposledy a v kolik ráno by mělo dostat jíst? Jsme na UM a tak přesně vím, kolik má dostat jídla a v žádném případě nedávám víc, ale nějak pořád nechápu, jestli není jedno, jestli dostane v půl paté nebo v šest? Nebo to už je ráno? :-)

V posledních letech nejen v ČR, ale všude po světě dramaticky narůstá počet uživatelů léků proti nespavosti. Rozsáhlé výzkumy na toto téma ukázaly, že na vině není jen nezdravý životní styl, ale také překvapivě poukázaly na souvislost spánkové hygieny v ranném dětství a pozdějších problémů se spánkem v dospělosti. Ukázalo se, že až dvě třetiny děti, které mezi 18. a 36. měsíci života nebyly schopné samy usínat a v noci se probouzely, mají v dospělosti potíže, které řeší užíváním léčiv. Proto je ve vyspělých zemích propaganda nabádající rodiče, aby naučili děti správně spát a usínat. Tím že k dítěti několikrát za noc vstáváte a nekladete důraz na jeho samostatné usínání a nepřerušovaný spánek jim vlastně nevědomky škodíte. To co se píše v tomto článku není jen doporučení AAP, ale celosvětově doporučovaný postup, který osvědčeně funguje již mnoho let. Rád bych proto apeloval na rodiče - naučte své děti správně spát a ušetřete jim budoucí problémy se spánkem. Postup, jakým toho docílíte je na vás, ale neměli byste si myslet, že to, že vaše dítě neumí samo spát, mu prospívá.

Možná, že pravda je někde uprostřed. Někdy děti mohou usínat samy a někdy nás zkrátka potřebují.
Také jsem svou dceru od narození chtěla položit do postýlky, nechat ji broukat až usně. Zkraje to bylo dobré, pak přišla moje nemoc a tři dni ji hlídala moje matka a byla ráda, že ji nějak usnula. Pak se to vrátilo do normálu a usínala jak andílek, pak přišla kolika a já uspávala v šátku. Potom pomalounku jsme přešly na uspávání v postýlce, ale začaly jí růst zuby- měla horečku a rýmu a tak jsem uspávala v náručí. A tak se dobré a horší časy táhly do 2 let. Poslední fáze byla,že si před usnutím hrála s mými vlasy. Ze začátku jen tak zašmrdlala ručičkou a spinkala, později už mi začala vlasy rvát a chtěla to dělat i ze spaní. Když jsem se v noci od ní otočila, byla vzhůru. Tak jsem nastolila usínání tak, že jsem ji přes den pořádně utahala v bazénu, na procházce...a večer po pomazlení nechala v postýlce a odešla do vedlejšího pokoje, kde jsem si povídala s manželem, aby mě bylo slyšet. Nejdřív se vztekala, ale z postýlky nevylezla. Opravdu neřvala hystericky, to poznám. Pak si začala povídat a pak najednou spala. Je pravda v noci chce k nám do postlele, tak si pro ni vždycky dojdeme:-)a spíme spolu. Když cítím, že se potřebuju lépe prospat, tak ji zkrátka šupnu k taťkovi. Myslím, že dítě potřebuje cítit, že k vám patří. To ale neznamená, že to je jedině u prsa:-)
Je pravda, že na rozdíl od syna má dcera svoji postýlku docela ráda. Možná je to tím, že od narození v ní vždy musela chvilinku vydržet, než např uvařím, vypravím syna do školy,...Měla jsem 2 postýlky- v ložnici a v kuchyni.

Mám 3 děti a ani jedno z nich není rozmazlené, se všemi mám krásný vztah, neznáme vztekání, bití kamarádů apod.
Myslím, že uspávat dítě a vůbec se starat o to, aby bylo spokojené a nebrečelo je náplň práce každé mámy na MD a jde to dělat více či méně "kvalitně". Nemusíme mu vařit, existují rohlíky nebo pizza, nemusíme si s ním hrát, existuje televize, nemusíme ztrácet večer čas chováním a zpíváním ukolébavek později čtením pohádek - existuje přece "metoda" která dítě naučí spát. Je to otázka volby a všechno má své důsledky.
Uspávání dítě neukrajuje čas ze spánku maminky, ale z večerního času, kdy se kouká na TV apod. A to, že se dítěš v noci párkrát vzbudí a pochová či krátce nakojí zaručí také více spánku než důslednoust, kdy se dítě v noci vzbudí a aby se nepokazil návyk, nesmí se pochovat a řve 2 hodiny.
No i když možná v tom někdo umí usnout :o)

Ještě na závěr - naše pětiletá dcera byla 14 dní u babičky na vesnici a ta neměla večer čas na pravidelné čtení pohádky, na které je dcera zvyklá od malinka. První dva dny kňourala, pak si "četla" sama a po 14 dnech si na uspávací rituál, kdy se jí věnuje před usnutím 30 minut maminka nebo táta, ani nevzpomněla. Stejně tak je to s miminkem. Chce uspávat u maminky, v bezpečí, pomazlit se, ale když to nejde, tak si zvykne a naučí se uspávat samo.

....ale co je dobře?