Názory k článku Vyspalé miminko = spokojené miminko i maminka

za to že jsi rozpoutala tuto diskusi. Tvůj článek možná nechtíc vyzněl jako vnucování názoru AAP a řada maminek je evidentně dost háklivá na to aby jim někdo radil, ale já osobně jsem ráda, že jsem si tu mohla přečíst jak to různě doma chodí a že podobné trable jako já má i pár dalších. Snažila jsem se v rámci možností přečíst všechno, ale stejně neexistuje rada či doporučení o kterém bych už dříve neslyšela. Můj syn je prostě nepříručkový typ, všechno dělá jinak a tak se i já podle toho musím zařídit.
Myslím si, že tyhle diskuse by měly sloužit k tomu, aby si tu maminky vyměňovaly zkušenosti a ne aby se tu osočovaly a nadávaly si, když se některá snaží těm ostaním poradit. A hlavně by svoje vlastní zkušenosti neměly stavět nad zkušenosti jiných - protože u každého to chodí jinak.
Je škoda, že pokud někdo napíše článek tak se vlastně dobrovolně staví na pranýř a bohužel to tak někdy bývá i pokud se napíše příspěvek do diskuse - ne vždycky se dobře pochopíme a pak už to jede...
Takže ještě jednou díky nejen Mrkfičce, ale i všem ostatním. Navzdory hádkám a osočováním to bylo přínosné počtení.

Ono to může být i pozitivní. Šla jsem do práce v půl roku dítěte (a kousek), sice jen na pár hodin denně. Šílela jsem hrůzou, jak to vydrží, jíst mu moc nechutnalo, z láhve mlíko odmítal a já si nemohla dovolit odbíhat každé 2 hodiny kojit. O ono světe div se. Prcek neplakal, do měsíce se nádherně rozjedl (teda doma pořád moc nechce, ví že si vynutí prso) a když se ráno blížíme k bytu mé sestry (je na mateřské a tak hlídá i mé dítě a hlavně jí to strašně baví - jinak je nezaměstnaná), tak malej při pohledu na sestřenici hýká nadšením. Samozřejmě jde pak rád domů, ale je to pro nej změna a dělá tam pokroky. Například jsem ho nedokázala naučit tleskat. Já se mohla uplácat a nic. Pak viděl svou o kousek starší setřenici, jak si zatleskala, když se jí povedlo jít na nočníček a začal tleskat taky. A takových drobností jsou spoustu. A já nešílím z toho, že mi utíká práce.

Milá Mrkvicko,

Tvůj článek je prostě Tvá osobní a individuální zkušenost, která vychází z rad odborníků. Nemyslím si, že Tvé dítě nějak trpělo, když jsi jej učila spinkat.
Každé dítě je jiné, každé potřebuje něco trošku jiného. Tys nám chtěla říci, co zabralo na Tvého prcka, a třeba by to mohlo fungovat i na jiná děťátka.

Nechápu, jak z toho ostatní maminy dokázaly udělat politickou aféru!

Moje dítě dostalo dostalo na křivé nožičky dlahy, které musí mít po celou noc. A MUSELI jsme jej nechat se prořvat! Vždy po usnutí s nimi vydržel jen 2 hodinky, pak se vzbudil a plakal, protože mu zavazely. Jenže kdybych mu je sundala, potýkal by se celý život s velkými zdravotními potížemi.
Trvalo to cca týden, ale zvykl si na ně a teď s nimi bez problémů dělá skoro "psí kusy". A má krásně rovné a zdravé nožičky!

Chci tím říci, že každé děťátko je jiné a přístup každé maminky je také jiný. To ovšem hned neznamená, že je špatný.
Každopádně je fajn, že když si nevíš rady, necháš si poradit, a nevykašleš se na to a dítě tě potom "neterorizuje".

Řekneme si za pár let, čí dítě lépe prospívá.

Hezký den Mrkficko!

Ráchel, existují povolání, v kterých je tříletá pauza opravdu dlouhá doba - a děti do jeslí ve dvou letech jdou, aby se vůbec matka později v práci chytla.
Ráchel, existují rodiny, které potřebují i matčinu pracovní aktivitu.
A existují ženy, které prostě do práce chtějí a přestože své děti milují, do práce jdou. Je velice častým nešvarem odsuzovat tyto ženy a mně samotné je z té netolerance špatně.
Tvůj příspěvek hodnotím jako velice jednostranný a netolerantní vůči názoru a životnímu stylu druhých. Je to smutné, toť vše.
A o rodinách, kde sice matka zůstala dvanáct let doma a děti i litovaly, že nemají normální (to nejsou má slova, ale jejich) maminku chodící do práce, no, tak o těch by to bylo na dlouhou diskusi.
Ale nechci být též jednostranná. Každý má právo na vlastní styl života a výchovy a nikdo ho nemůže odsuzovat.
A mně samotné připadá i čtyřletá doba mateřské jako neúměrná a značně šílená. S láskou mateřskou to nemá nic společného. Tečka.

Ello,
jak jsem vcera dopsala prispevek, beruska uz chrnela a my sli taky. Stravila jsem cele odpo na detskem dni a ten cerstvy vzduch nas nejak zmohl:-)))
A IVF...taky beh na dlouhou trat. Sice to na vlastni kuzi neznam, ale mam dost kamaradek z jine diskuse a ty tim prochazeji....Nejak je ted potiz mit dite, kdyz clovek chce, co?
U nas v rodine vsechny tehotnely, jen videly trenky a ja ne a ne...a kdyz ano, dopado to spatne. No snad to byla jen vyjimka.
A vam preju, at se taky rozrostete...Ja jsem jedinacek a vzdycky mi sourozenec chybel. Teda uz tyden jedinacek nejsem, ale mit sourozence temer o 30 let mladsiho - to je celkem o nicem, ze :-)))
Tak krasny den!!! A kdyby se ti nekdy chtelo, klido pisni na mail, at tu nezatezujeme pisatelky :-)