Názory k článku Jedináček

Myslím si, že když na to někdo má - tedy buňky, ne peníze - tak se to prostě naučí vlastní pílí a třeba líp, než ti, jejichž rodiče jsou dobře situovaní.

Nojo, to je pravda, ale co když na to někdo nemá ? -ty buňky.

Pak buď dvojnásobná píle, nebo pomůžou peníze. Přiznejme si to, je to tak na světě. Ona jde člověku angličtina mnohem lépe, když si může dovolit kurzy s rodilým mluvčím jen pro jednoho a né pro skupinu 10 lidí.

Já peníze nepřeceňuji, ale zase jim přiznám svou důležitost. Často pomůžou nebo umožní dohonit.
Na angličtinu v raném školkovském věku vyhraněný názor nemám. Co jsem četla, tak se na tom totiž ani odborníci neshodnou.
Shodnou se jen na tom, že je nutno tuto dovednost udržovat, protože jinak schopnost domluvit se cizím jazykem ze školskovskému věku časem vymizí.
A myslím, že strašně důležité je pro dítě chycení správného přízvuku. Ten se ve vyšší věku už získává těžko a už musí "být bunky" na to dosáhnout úrovně rodilého mluvčího. Zatímco dítě pochytí správný přízvuk rodilého mluvčího snadno. To je velká výhoda i pro dítě v budoucnu, bude-li třeba právník či ekonom, že má angličtinu jako rodilý mluvčí. No prostě podle mne, všechno pílí dohonit nelze a mít peníze znamená mít tak trošku výhodu. Ale jde toho hodně i bez peněz.
Vždyt oni i ty "bunky" jsou vlastně nezasloužená konkurenční výhoda, že.

Omlouvám se nevšimla jsem si, že tu mám jmenovkyni....

Tak já jsem taky jedináček a rozdala bych se.

Žijeme s manželem 10 let ve spokojeném manželství a asi mi to nebudete věřit, ale ještě nikdy jsme se pořádně nepohádali. A to jsou ty kompromisy. Máme 4 letou dceru. Jak někdo psal..., když druhé tak až jí bude cca 6 let.

Podle mě to není v tom jestli je člověk jedináček nebo ne. Můj manžel je ze dvou dětí a vztahy mezi nimi jsou děsné, nesnáší se a brácha by chtěl všechno shrábnout pro sebe a nekouká kolem sebe.

Jak někdo psal, že se neměl komu svěřit, tak mám hodně kamarádek, které se raději svěřily své kamarádce než sourozenci.

Na rodiče v žádném případě nejsem fixovaná ani naopak. Hodně je výchovou a ne jestli je člověk jedináček nebo ne. Nikdy jsem toho nelitovala, že jsem neměla sourozence, ale každý to cítí jinak. Manžel nechce druhé dítě a je ze dvou.

Uplne s nazorem souhlasim. Taktez mame rocni holcicku, krasna milounka holcicka, ale vyda za dva kluky. Snazim se ji neustale venovat a cely den nestaci. Uz jsem take narazila na otazku a kdy bude dalsi........chci si malou uzit co nejvice a nejdele a venovat se ji a poskytnout ji vse potrebne a ne ji odstavit na druhou kolej. Okoli to nechape. Vsichni maji sve duvody pro rozhodnuti. Nase mala musela bojovat po narozeni a ja take. Narodila se predcasne, ale ted je vse v poradku. Nechtela bych ji ani v nejmensim osidit v nicem. Je mi skoro 32 let a je to moje prvni dite. Chtela bych nejmin do jejich 4 let veskery cas venovat prave ji. No a kdyz si spoctu, ze bych mela druhe mit v 37 letech + -, tak to uz jsme nekde jinde.................zustavala bych u jednoho ditete, protoze ten vek se mi zda hranicni............. je to ale muj nazor. Nejhorsi je, ze ani manzel nechape a zacal hovorit o sourozencich. No a prave manzel je cely den v praci, malou ani nevidi,s nicim nepomuze,nevi co to obnasi starat se o dite,ale vic sourozencu je vic sourozencu a hovori o me sobeckosti vuci male, ze bude sama....co na to rict? Ani muj zdravotni stav neni idealni a sama jsme rada, ze prcka mame. Nikdo by nemel premlouvat ci "ci nejak citove vydirat" partnera.
P.

Ráchel,
to není o tom, že je moje matka. Prostě je mi jí líto, kdyby to byla cizí ženská, se kterou jsem nějakým způsobem v kontaktu, chovala bych se stejně nebo aspoň podobně... pro mne byla máma babička a ta už umřela. Protože se ke mně jako máma chovala - nebo aspoň nejvíc jako máma.