Názory k článku Jedináček

ještě mně napadlo
zda by sis přála takhle nad tou skleničkou si také tak povídat se svou mámou,jestliby sis přála mít hazké idilické vztahy se svou mámou a pokud odpovíš že ano tak to je to "máma" protože jinak by Ti to bylo fuk a jedno,bylo by jedno jestli máme mámy

já to spíš vnímám tak, že když se vztah se sourozencem povede (částečně je to na povaze těch dvou a částečně na atmosféře celé rodiny), je to opravdu něco skvělého a vyjímečného. Samozřejmě nikde není zaručeno, že se to povede...
V Bibli je přísloví (teď to nebudu hledat, tak bez přesné citace): "Bližší je přítel než bratr, zrodil se bratrem pro den soužení." A je fakt, že někteří přátelé se mi stali "sourozenci", kteří se zvlášť osvědčili v dobách mého "soužení"... díky Bohu za ně.

no, jak tak pozoruju různé tvoje zkazky o tvé matce, tak si říkám, proč si s ní tak pořád zbytečně nabíháš :)jinak si nemyslím, že se tu někdo až tak děsně navážel, mám spíš dojem, že kdykoliv tady na rodině někdo vysloví jiný názor, tak se "naváží", "soudí", "moralizuje"... a je dost marné vysvětlovat, že to bylo myšleno jinak - ať už jako protinázor bez emocí, nebo lehká ironie, nebo prostě sdílená zkušenost... nevím, zda je to jen omezeností internetové komunikace, nebo omezeností internetových komunikujících (mě nevyjímaje) ... :)

mateřídouško,
sorry, ale tohle nikdy nepochopím. Dělám teď jeden projekt s klukem, kterýho vlastní matka vyhodila z domu, nechala ho fyzicky týrat otčímem, jeho sestru posílala šlapat do Perlovky a on mi řekne - miluju jí, protože je to moje máma.
A co že je to MÁMA? Počít a porodit dítě umí prakticky každej, co je na tom výjimečnýho?
Pro mne není žádnej vztah předem danej jen proto, že někdo někoho nosil v děloze nebo ve varlatech. Vztah se tvoří v průběhu určitý doby. Mění se, vyvíjí. A když mne moje máma bude - dejme tomu - každej den dvacet minut kopat do břicha, jak dlouho to budu omlouvat tím, že to je moje máma???
Já osobně ani den. Bejt něčí biologická matka, biologickej otec, pokrevní sourozenec apod. je samo o sobě MÁLO. Spíš bych řekla přímo hovno, odpusťte mi ten výraz.
Když mi moje matka řekla, že bych jí měla bejt vděčná za to, že mi dala život, tak mi to přišlo naprosto absurdní - copak se o to někdo někoho prosí? Vděčná můžu být za službu, kterou pro mne někdo vykoná, ale za to, že mně porodil? Navíc ona nechtěla porodit mně, kdyby aspoň tak, dalo by se to chápat. Nebudu vděčná žádný ženský za to, že porodila z nějakýho SVÝHO důvodu dítě. Beru lidi podle toho, jaký jsou a jak se chovají, opakuju, a samotný fakt biologickýho rodičovství mi přijde naprosto podružnej.

ono je to o vlastním prožitku
já si se svou mamkou se skleničkou toho můžu říci dost a kdybys měla stejný zážitek věděla bys o čem mluvím,protože něco je skrátka pro druhého nezdělitelné jsou věci které si člověk musí prožít
jistě byli doby kdy mi naši "nerozuměli" a toho času jsem si se sklenkou povídala s tetou mého přítele a myslela si že s mamkou to nejde,časy jdou a vztahy se vyvýjí teď když si povídám takhle s mamkou, říkám ti to není to to samé
je to moje máma