Názory k článku Jedináček

S tímhle můžu jen souhlasit. Nikdo z nás neví, jak na tom bude za X let. Nemoc, úmrtí, kariérní postup či cokoliv jiného mohou přijít na každého. Mám jednu mladší sestru, lehce mentálně postiženou, takže mentální věkový rozdíl se mezi námi časem neustále zvětšoval. Přesto jsem moc ráda, že ji mám a obě jsme si vždycky přáli ještě brášku:-) Sestřenice je ze 7 dětí, další z pěti a další ze čtyř, v těchto rodinách bývalo vždycky veselo, a proto bych si přála mít děti 3.
Ve škole jsem učila dost jedináčků a na velké většině z nich je to poznat. Kamarád nikdy nenahradí sourozence. Respektuju přání rodičů mít jen jedno dítě, ale moc nechápu. Je zvláštní, jaká moc se přikládá financím. Nakonec si ale často uvědomíme, že naše největší zážitky s penězma zas až tak nesouvisely:-)
Mám teď dvouletého a dvouměsíčního skřítka. Ano, tomu staršímu se nemůžu věnovat tolik, jako kdyby byl sám. Myslím, že jeho vztah k bráškovi je mu větším obohacením než moje výhradní péče. Je krásné pozorovat, jak dvouleté dítě umí být něžné, ohleduplné, najednou i víc samostatné, zdá se mi, že najednou rozumí souvislostem v životě víc, jak jeho kamarádi, kteří sourozence zatím nemají.

Taky jsem chtěla jedináčka. Narodila se nám krásná holčička, říkala jsem, že jiné dítě už nechci, že už nikoho nemůžu mít tak ráda jako jí, že nechci svou lásku dělit, že ona je báječná, jedinečná, naše. Můj manžel ale mé názory nesdílel. Trvalo 6 let, než mě přesvědčil, abychom měli další dítě. A víte jakým argumentem? Řekl mi: přece bys nechtěla, aby jednou zůstala na světě sama,až my tady nebudeme. nevíš, jak se jí vydaří její osobní život. No, a tak se jí narodila sestřička, právě když šla do první třídy. Bylo to krásné období, tvrdím, že tohle rozmezí mezi sourozenci je ideální.Dnes je našim dcerám 31 a 24 let. Starší má rodinu, mladší ještě studuje. Všechno spolu probírají,řeší problémy, jsou si blízké. A já mám jistotu, že na všechno jsou a budou dvě, ať už je v budoucnu potká cokoliv.

no, a když pak někdo napíše takovej článek, ze kterého ta "rozežranost" poněkud vane, tak se přece nemůže divit, že se mu dostane příslušných komentářů (navíc plných reálných argumentů jako např. kolik skutečně stojí kroužky) od těch, co to mají "jinak" :)

Monty, tvůj přístup mi nevadí - je férový říct "prostě dítě nechci, protože jsem taková". Je to férovější, než dítě (děti) mít kvůli tomu, že "se to má", a pak na ně kašlat. Ale velká část negativních reakcí, včetně té mojí, byla na to finanční zdůvodnění. Chápu, že si někdo neumí představit, jak vyjít s penězi třeba s pěti dětmi (i když já to kolem sebe vidím a jde to), ale že někdo řeší, že nemůže mít z finančních důvodů DVĚ děti, a ještě to staví tak, že by nemohl těm dětem dopřát dostatek kroužků, dobré vzdělání apod., tak tomu nerozumím (teď pominu vyloženě sociální případy).

Tak jsem si tady přečetla několik názorů a nestačím se divit....Já sama mám dalších 6 sourozenců a neměnila bych.Manžel má sestru o 8 let mladší a je tím dodneška frustrován jak se cítil od jejího narození odstrčený....Máme dvě děti narozené přesně po 18 měsících od sebe...a neměnila bych!!!!I když to bylo někdy náročné,jsem ráda jak jsme to před 5,5 lety podruhé udělali.Co se kroužků týká - děti zkouší co chtějí - dcerka chodila rok na mažoretky a po roce s tím přestala,teď nastoupila do první třídy a má výběr ze 42 kroužků na škole...vybrala si další 3...Syn už rok chodí na hokej a tenis a "sám" se přihlásil ve školce do Sokola....všichni lyžujeme,jezdíme na kole,bruslíme....a nevyměnili bychom tyto společné aktivity za nic na světě.Dcerky spolužák a spolužačka mají rodiče v mém věku a očekávají narození druhého dítěte....a začínají se taky objevovat první reakce (negativní) od těchto jejich 7-letých "jedináčku"....nezávidím jim to až budou řešit,proč teď na kole nikam nepojedou protože mají mimino,proč nepojedou na výlet....atd.Ve svém okolí mám případ kdy se taky rozhodli pro jedno dítko a ono jim zemřelo....smutné,ale druhé se jim jaksi už nepovedlo.