Názory k článku Jedináček

Majko,

moc hezky napsano!:-)

Vyrůstala jsem téměř jako jedináček - mám bratra o dost staršího. Být jedináčkem ale nikomu nepřeju - v dospělosti zjistí, že být jedináčkem je vlastně moc smutné, hlavně až už nebudou rodiče. Koho budou ty děti mít? Pak zjistí, že jsou na světě sami.Nikdo neví, jestli bude mít partnera nebo své děti. Ale sourozenci zůstanou. A kromě toho, některé vlastnosti, jako např. dělit se a nebýt sobecký - se jedináčci nikdy nemůžou naučit. Je mi jedináčků líto.Myslím si, že je to sice rozhodnutí každého rodiče, ale svým způsobem sobecké. Jednou vám to vaše děti vyčtou. Mít sourozence je mnohem, mnohem cennější než mít dost peněz. Helena

Milá Katko-se zájmem jsem si přečetla tvůj článek a taky část diskuse.Každý máme své priority a představy o životě-což už bylo řečeno mnohokrát.Z tvého článku mi není jasné-proč oné paní prostě neřekneš,že je ti nepříjemné se na toto téma bavit-není snad tak neodbytná,že by po tomto jasném vyřčení chtěla pokračovat v debatě na téma počtu dětí.A jestli jo-tak se s ní prostě dál nebav.Jen mě napadá,že jsi tuto debatu začala proto,že se chceš sama přesvědčit o správnosti svého rozhodnutí.Já si osobně myslím,že není správné,ale ani špatné-je prostě tvoje a možná bude časem jiné.Já už jsem od dětství měla představu velké rodiny-konkrétní počet 4děti a jsem moc ráda,že jsem si tuto představu mohla splnit.A nikdy jsem nepochybovala o tom,jestli je to správné,nebo ne-je to moje rozhodnutí a samozdřejmě mého muže a hodnocení ostatních,kteří nejsou v mé situaci mě nemůže nijak zvykla.Když začnu pátrat o co moje děti přicházejí,tak mě nic podstatného-mimo finančního nadstandartu nenapadá,lásky máme pro všechny dost a že musí občas někdo na něco počkat-to ho jen posílí.Tím nechci kritizovat,že pro tebe je ten nadstandart důležitý.Pro mě je zase důležitá sounáležitost rodiny,láska a vzájemná pomoc.Rozhodně nepatříme mezi boháče,co se týká financí,ale na důležité věci se vždy peníze najdou.A vždy to nějak jde.Stačí jen chtít,nebát se a být pevná ve svém rozhodnutí.Ať se ti daří a jsi spokojená,ať už budeš mít jedno dítě,nebo třeba čtyři.Hezký den.Martina

Patřím k lidem, kteří nejprve použili hlavu :o) a když se doma sejdeme u stolu, je veselo (dva dospěláci a čtyři ratolesti v rozptylu 3 - 15 let).
Co se týče peněz, tak do vyskakování nám není, ale kdo chce mít víc dětí(což dnes pro většinu lidí znamená víc jak dvě), počítá s tím, že rodinný rozpočet moc přebytkový nebude. Zvládáme to. Vzpoměl jsem si na novomanžela, který ihned po sňatku vyhlásil, že budou mít jen jedno dítě, aby ho mohli držet na školách atd. Říkali jsme mu na to - a co když za 15 let zjistíš, že byś na školách mohl vydržovat dvě?
Je to samozřejmě každého věc, kolik dětí mít bude a asi se dočkají hloupých komentářů příznivci malého i velkého počtu dětí v rodině.
Fandím všem rodinám, ale stejně si neodpusím poznámku, že ve větší rodině jsou vztahy nesrovnatelně bohatší než v malé (jak tady už někdo napsal).

Možná je to jiné ve městě a jiné v malé vesničce.Já vyrostla na vesnici a v jiné vesnici teď žiju s rodinou.Můj příspěvek se týkal pořizování počtu dětí podle jejich finančního zabezpečení do budoucna.Kdybych neměla na jídlo,střechu nad hlavou,oblečení atd.,tak bych si dítě také nepořídila.Ale my máme co jíst,bydlíme v minidomečku a dítě uživíme.Pokud bych do výdajů začala zahrnovat kroužky a studium na VŠ,asi bych si nemohla pořídit 3 děti,které plánujeme(zatím máme 1).Chodíme na plavání miminek(jsme blízko řeky,tak abych neměla takový strach,že se mi dítě utopí),postupně bych chtěla chodit vždy s nejmladším.Starší už pak můžou chodit do bazénu s námi bez instruktorky.Nebudu odsuzovat tvůj názor,já mám prostě jiné priority než vodit děti po kroužcích.Ráda čtu,jezdím na kole,v zimě na lyžích,chodíme po památkách a do přírody,nejsem domácí pecivál bez zálib.Pokud bude mít moje dítě opravdový zájem,nějak to i s tím kroužkem uděláme.Abych to shrnula:radši budu mít 3 děti bez kroužků než 1 s pěti a více kroužky a našetřeno na studia.