Názory k článku Jedináček

Je pravda, že angličtina ve 3 letech je na houby. Mám vnuka čtyřletého, velice bystrého, ve školce se také učí angličtinu, ale je to spíše taková legrace. Můj bratr má dceru dvacetiletou, která se ve školce také v necelých pěti letech učila angličtinu a vůbec ji to "nepoznamenalo". Pak se začala učit až ve škole a jsem přesvědčená, že pokud by se ve školce neučila vůbec, výsledek byl stejný.
A tanečky - moje vnučka na ně taky chodí,hrozně ji to baví, taky má ve školce angličtinu, je jí tedy už 5 a půl a je znát ten rozdíl oproti mladšímu bráškovi. A ty tanečky ji hrozně baví, už se těším, jak s ní budu chodit do tanečních, pokud se toho ve zdraví dožiji. Já sama jsem milovala tanec, počínaje normálními tanečními a pak dalšími kurzy včetně tanečních pro dospělé a dávalo mi to radost ze života. A jejich matka, moje dcera, má státnici z angličtiny a začala se ji učit až na gymnáziu. A žádné kurzy jsem jí neplatila, neměla jsem na to prostředky. Myslím si, že když na to někdo má - tedy buňky, ne peníze - tak se to prostě naučí vlastní pílí a třeba líp, než ti, jejichž rodiče jsou dobře situovaní.

to iracionální chtění není myslím až tak iracionální :)

Jsem jedináček. V dětství jsem to slovo nesnášela, protože mne to automaticky v očích ostatních cejchovalo jako rozmazlence a já musela neustále dokazovat, že jím nejsem. Na druhou stranu jsem se právě kvůli tomu naučila už jako malá být hodně samostatná. Sourozenci mi chyběli i přes velké množství kamarádů. Ale až teď ve čtyřiceti mi začíná docházet hlavní nevýhoda toho být jedináčkem. Rodiče zestárli a já bych jim chtěla vrátit aspoň část péče, kterou mi poskytli. A tady je ten hlavní problém. Jsem na to sama (teda se svou rodinou) a nemám se o tuto starost s kým podělit. Sourozenci se mohou o rodiče starat dohromady nebo se střídat, pro mne to začíná být už teď hodně náročné. Nejde o to nemít jedináčka, aby se o mne měl ve stáří kdo postarat (jsem přesvědčená, že to není absolutní povinností dětí), ale o to, aby tu nebyly samy, až to budou potřebovat.

ahoj, psala jsem před chvílí tak trochu "protinázor" - ale ono to není tak jednoduchý ;-))
Jedináček "chudák" být může /pokud se jím nechá udělat;)/ - ale také vůbec nemusí! Mně jako jedináčkovi dobře nebylo.
No ale má to zajisté i mnoho výhod.
Také čas od času zjistím, že mít jen jedno (dítě;)), dodělala bych si bývala možná řidičák, sehnala slušný místo (možná), měla víc peněz (které jsem asi trošku podcenila) a byla víc v klidu. Míň závislá na čemkoliv a na komkoliv. Pravda! (tedy možná;-))
A možná by mi ani jedno z toho nevyšlo...
Můj rozum byl v obdoví "váhání, zda další" přesně uprostřed - spousta důvodů pro, ale i proti. A rozhodlo jakési iracionální vnitřní chtění - který strašně chtělo ještě jedno miminko...!
no a tak bylo, možná i iracionálně;)
každej to má nějak, a nějak se rozhodnout musí...
hezký večír;)
i.

Mecháčku, Báro a spol., díky, zajímavé!
Jsem taky jedináček.. hrozně jsem chtěla sourozence - rodiče nechtěli další dítě ;(( tedy oni věděli, proč další dítě nechtějí - a dnes to i chápu - ale tehdy to byla jiná kapitola, to jsem vyloženě brala jako velkou nespravedlnost!
Manžel je ze 3 dětí, nejstarší.
MÁME 2 HOLKY - BYLA JSEM SKÁLOPEVNĚ ROZHODNUTÁ, ŽE JEDINÁČKA NIKDY, PROTOŽE JSEM SI TO SAMA ZAŽILA (z mnoha důvodů - jedináčkovství nedoporučuji coby dítě i coby dospělý-rodič). nechce se mi o tom ani snad víc psát...
Každý to ovšem snáší jinak. já to snášela špatně a myslím, že svůj názor nezměním. i když: každý jedináček je jiný! tak nechci zevšeobecňovat.
bohužel, JSME V SITUACI, KDY MOŽNÁ NEBUDEME MÍT DOST PENĚZ ANI NA 1DÍTĚ, A MÁME UŽ 2 (a to druhé už vracet rozhodně nebudeme;))
Možná naše rozhodnutí bylo krátkozraké a nezodpovědné...
Možná nám ho někdy děti i vyčtou... nevím.
"Doba nebyla nikdy příliš nakloněna volbě mít hodně dětí!" - to myslím někdo moudrý někdy řekl. I to je možná pravda... ;)
doba je vždy "nejistá"...
každý máme samozřejmě právo na svůj názor a na svou volbu.
v našem domově mi ovšem sourozenec moc chyběl (i do party "proti rodičům";)) a i zpětně můžu říct, že jakkoliv jsem se cejchu "sobeckého jedináčka" zuby nehty bránila - určitým způsobem mě to "poznamenalo" - Mecháček to psal o své ženě velmi hezky a výstižně... ;o)
pěkný večer všem!
i.