Názory k článku Jedináček

Asi jsem to napsala špatně.Myslela jsem tím,že tam nemusí nutně chodit všechny děti.V dnešní době mi připadá,že každé dítě chodí na několik kroužků a rodiče tu řeší,zda si to budou moci dovolit pro víc dětí.Samozřejmě že by se talent měl rozvíjet,ale ne všichni ho mají.Tím ale zase nechci říct,že ten kdo ho nemá by neměl chodit na kroužek který ho baví.Podle mě stačí(pokud moje dítě samo projeví zájem),aby dělalo jednu věc pořádně a rádo,než 5 věcí jen tak aby se neřeklo.Spousta věcí se dá dělat i s rodiči mimo kroužek.
Mimochodem naše společnost nepotřebuje samé vysokoškolsky vzdělané lidi,sportovce,zpěváky,hudebníky a další "úspěšné profese".Někdo musí pracovat rukama,smiřte se s myšlenkou,že to můžou být vaše děti a neberte jako tragédii pokud nevystudují VŠ.

Ahoj,
no, tak nějak jsem to myslela. Evropská společnost během posledních století přešla od "extenzivního" plození dětí (tedy, vulgárně řečeno, budu jich mít, kolik Pánbůh dá, a budu doufat, že se alespoň některé dožije dospělosti - a pro jistotu se k nim nebudu nijak zvlášť citově vázat) k "intenzivní" populační politice (budu mít dětí méně, zato se jim budu věnovat, hýčkat je a vzdělávat a navážu s nimi úzký citový vztah už v dětství - to je "vynález" mateřské lásky, která začíná někdy v 18. století). V pozadí tohoto rozhodnutí stálo to, co můžeš nazvat "modernizací" - tedy proces, který vynesl západní společnost tam, kde dnes je. Na pozici pána světa. Protože jsme vzali svůj osud do svých rukou. Začali jsme více myslet sami na sebe a méně jsme se nechávali vláčet "přírodou" a okolnostmi. Začali jsme uvažovat o tom, co je smyslem našeho bytí tady na zemi, namísto toho, abysme jen přežívali ze dne na den. A protože se nám znelíbilo křesťanské učení, že jsme na zemi proto, abychom plnili Boží přikázání, rozhodli jsme se, že "existujeme, abychom byli šťastní" (jak jsem si se zájmem přečetla v jednom diskusním příspěvku). A tak jsme na tom svém štěstí začali pracovat. Začali jsme ukládat peníze do banky na horší časy, začali jsme ukládat kapitál vzdělání do svých potomků, místo abysme je nechali růst jak dříví v lese, a doufali jsme, že se nám to vrátí. Myslíme hlavně sami na sebe, na své pohodlí a na své city (pořizujeme si děti, abychom měli mít koho rádi, abychom si ještě jednou užili miminko a jeho mazlení), případně na svou budoucnost (děti jako důchodové připojištění).
Já sama samozřejmě žiju taky tak. Mám ráda výdobytky civilizace, mám ráda svého muže a svoje dvě děti, a zvažuji, jestli bych dalším potomkem těm dvěma starším neubrala víc, než bych jim dala. Tím spíš, že jsem byla ve třetím světě a vím, jaké důsledky má nekontrolovaná plodnost ve spojení s bídou a nevzdělaností.
Ale přece jen mi to nedá a musím se sama sebe ptát, jestli nás ta čím dál větší orientace na kvalitu (i na kvalitu potomků - budu mít jedno dítě, ale to nejlepší, jaké se vůbec dá za peníze a mateřskou lásku sehnat) není cesta do pekel. Protože v západní společnosti se obravdu často spíše než o "péči" jedná o "přežranost".
Sama nevím, jak na tuhle otázku odpovědět. Proto jsem si taky se zájmem přečetla celou tuhle diskusi a občas jsem ji svým rýpáním dál rozpohybovala - docela mě zajímalo, co si o tom myslí ostatní.
Snad jsem to napsala dost srozumitelně - mám tendenci přemýšlet rychleji než psát. Berte to tak, že se nechci do nikoho navážet, že jenom uvažuju nahlas.

Ahoj Ráchel,

škoda, že nereaguješ na můj druhý příspěvek, který byl určený přímo tobě a ne Markétě. Tam jsem s tebou chtěla podiskutovat o důchodovém systému.
Ale vnímám to, že o věcnou diskusi nestojíš. Jestli se pletu, tak můžeme diskutovat. Sorry, ale to že máš z tohohle oboru státnici a že nejsi mimo, mi moc nedalo, když neuvádíš žádné konkrétní argumenty.

To tvoje číslování odpovědí mi spíš vypovídá o tom, že nadhled nemáš ty. A používáš silná slova jako vysmívání. Když jsem tě tak rozesmála, zasloužila bych si snad nějaké věcné vysvětlení, proč jsem byla tak směšná ne ?

Nedávám do souvislosti morální kvality a počet dětí. Respektuji rozhodnutí každého mít tolik a tolik dětí. Ale jak už jsem asi dvakrát psala, moc mi vadí, že někdo se třemi dětmi, si myslí, že rodiči jedináčka bude přispívat na důchod. A stará se o to, aby náš národ nevymřel. I to tvoje jak jsem tě rozesmála - to na mě opravdu působí, jako by sis myslela, že jsi něco víc než rodič jedináčka. Staráš se těm ostatím s méně dětmi o důchody, staráš se, aby národ nevymřel.. tak si to po sobě přečti.

Ano, pořád si myslím, že mít tři vlastní děti je trošilinku sobectví (kdo si přečte tuto větu, at si prosím přečte i mé příspěvky, předtím, at ho to nepřivede do mdlob :-). Vždycky jsem psala trošilinku a vysvětlila proč. A nevím proč bych současně s tím nemohla chtít mít tři děti a být ráda za to, že má dva sourozence. Prostě jsem trošilinku sobecká, umím si to přiznat a jsem ráda za své sourozence a ráda bych měla tři děti.

3. ze sociální politiky (do toho patří důchody a všechno to kolem, co jsi zmiňovala), jsem dělala státnice, tak nejsem až tak mimo :D - no ale díky za podrobný výklad :D - a samozřejmě souhlasím s tím, že je důležité nespoléhat na to, "že se stát postará"

Tady jsem okopírovala tvůj bod TŘI. Promin, ale tohle není diskuse. Jestli je to tvůj obor, tak napiš věcné argumenty, budu ráda. Psala jsi mi ironicky, že se mnou ráda podiskutuješ na nějaké serveru pro seniory nebo jak to bylo a až mi tvoje tři děti budou přispívat na důchod. Já jsem ti věcně napsala, proč s tebou nesouhlasím a ty mi odepíšeš, že z toho máš státnice a nejsi mimo. A kde je diskuse ?

Díky za to, že mi přiješ nadhled, já bych ti zase popřála více se zamyslet nad tím, než něco napíšeš a naučit se diskutovat.
Ráda podiskutuji, ale z tohohle diskuse nekouká.
Tak ahoj

Budilko, obdivuju Tě!! Nemít doma do čeho píchnout u většiho počtu dětí, tak to jsi buď superman a nebo... (vlastně mě ani nenapadá další alternativa :-). Závidím Ti :-))

Neboj, až nebudeš vědět, kde ti hlava stojí a co udělat dřív, buď si jistá, že hormony budou ticho jako pěna :-)