Názory k článku Jedináček

Přesně tak, já na své ani ničí jiné děti nespoléhám. Šetřím si už nyní. Protože od ročníku myslím 1969 bude důchod jen nějaká směšná soc. dávka na přežití a zbytek si musíš našetřit. Můj skoro 17letý syn už nyní (protože ví kolik odvádíme, co nás stojí hypotéky, stav.spoření, pojištění apod.) řekl, že radši půjde z této země pryč. Já mu to schvaluji. Mě se také nelíbí kolik lidí "uvízlo" v soc. systému jen z důvodu, že si v něm "rochní" (tím nemyslím rodiny s více dětmi - no jak které). Navíc nikdy nemůžeš dopředu vědět jestli zrovna tvoje dítě se bude živit prací nebo jen proplouvat soc.systémem. Já to samozřejmě taky nevím, ale snažím se mu vysvětlovat a vlastním příkladem ukazovat, že má spoléhat sám na sebe v žádném případě na to že se někdo (stát) postará, že pracovat je to správné a také být zodpovědný za svůj život(a jednou i své rodiny).

Aby bylo možné si pořídit více dětí, je potřeba si pořídit barák. Na jeho zaplacení je potřeba si vzít hypotéku. Splátky hypotéky jsou tak velké, že není možné zodpovědně uživit více než jedno dítě...

Nevim, kde nekdo bere tolik jistoty, ze sourozenec je pro dite dulezitejsi nez cokoli jineho. Muj manzel sourozence ma, ale nerozumi si spolu, nestykaji se spolu a kdyby to jen trochu slo, tak by ho jeho vykutaleny bratr jen zneuzival, kdezto zminovany kurz anglictiny by mu mohl byt v zivote prospesnejsi. Takze v jeho pripade by jedinackovstvi bylo urcite lepsi.A znam takovych dost, neni to ojedinely pripad. My planujeme deti dve, tak ctyri roky od sebe, ale rozhodne si jako duvod nebudu davat to, ze porizujeme synovi sourozence, aby nebyl na svete sam a mel si s kym hrat.Proste si chci znovu uzit to male miminko atd. Deti ke hrani se v nasem okoli vyskytuje dostatek, takze ho kvuli tomu nemusime vyrabet :-) Myslim si, ze zabezpeceni ditete je v zivote velmi dulezite, resp. umozneni mu chodit na dobrou skolu, cestovani a pod., to sourozenec nenahradi. Nikomu svuj nazor nevnucuji, at si kazdy ma tolik deti, na kolik se citi a na kolik ma.

a co kdybyste se přestaly navzájem tady přesvědčovat, že právě TEN váš počet dětí je ten správný.

Já mám jedináčka a myslím, že u toho zůstanu.
A to proto, že při více dětech bych téměř úplně musela změnit životní styl, jakým chci žít, musela bych se vzdát spousty věcí, které mám ráda - z důvodů finančních, časových atd...

A musela bych se z větší části PŘIZPŮSOBIT tomu většímu počtu dětí, můj život by se dost radikálně změnil.

A je mi jedno, že někdo tomu říká BÝT SOBECKÝ. Udělat proti svému přesvědčení za každou cenu dítěti další sourozenci, i když o tom nejsem stopro přesvědčená, je nejlepší cesta ZMĚNIT SE OD POHODOVÉ VYROVNANÉ MATKY JEDINÁČKA, ve FRUSTROVANOU MATKU VÍCEDĚTÍ. A za sebe vím, že pro mě je jedno dítě tak akorát, abych se mu i mohla věnovat podle svých představ. A vůbec ho nehodlám rozmazlovat.

A TAKTO TO MÁM JÁ A SE MNOU JISTĚ I JINÉ. STEJNĚ JAKO NĚKTERÉ VÍCEMATKY BY BYLY FRUSTROVANÉ, MÍT DÍTĚ JEDNO.

Každý si svoji cestu ke štěstí volí sám. Možná, že bude dcera litovat, že sourozence nemá a možná, že kdyby si ho vydyndala jako já, nakonec s ním nebude mít stejně nijak super vztah.

Mně je jedno, jak to kdo má doma.

Ale já jsem měla vždycky představu dvou dětí. Porodnice, porod, 1. tři roky u prvního byly hrozné, tak jsme s druhým dlouho čekali:o). Ale pořád jsem měla pocit, že nejsme jako rodina komplet, že nám ke klukovi chybí ještě holčička nebo brácha-kamarád. Po druhém porodu (skoro 7 let po prvním), jsem si hrozně oddechla, že to mám konečně za sebou a že už jsme úplná rodina. Kdyby syn neměl sourozence, celý život by mě to mrzelo, jsem ráda, že jsme to zvládli. I když druhé těhotenství a porod (v 7. měsíci), byl ještě mnohem horší než první.

Tři děti jsem nikdy nechtěla, to už mi přijde jako moc, takhle jsme 1 na jednoho a je to fajn:o).

Ale fakt je mi jedno, kolik kdo má dětí, je to osobní věc. Jen je mi líto dětí z početných rodin, které si děti pořídí, a nemají pak na základní potraviny (tím nemyslím nikoho tady z Rodiny, myslím opravdové sociální případy, jedna taková holka se mnou chodila do třídy a byla kvůli tomu i šikanovaná).

E.