Názory k článku Jedináček

LU,
nemusí být ani alkoholik. Jak už jsem tu psala, dva sourozenci si můžou být povahově tak vzdálený, že si zkrátka nebudou mít co říct. Alkoholik je extrém...
Mám nevlastní sestru a myslím, že máme docela hezkej vztah. Ne nějak výjimečně, ale vcelku pohodový, ovšem hlavně díky tomu, že jsem flegmatik a nehádám se s lidma, protože sestra je naopak neurotická a emocionálně poněkud labilní. Bydlíme v jednom městě, ale vidíme se tak max. 1x za měsíc, spíš míň. Jo, je hezký, že si občas zavzpomínáme na dětství. Ale když tohle odečtu, není vztah se sestrou v rámci ostatních mezilidských vztahů v ničem výjimečný. Nejsme si "nejblíž na celým světě", protože jsme hodně povahově odlišný. Není to o tom, že bychom si lhaly nebo měly formální vztahy, vím co ji trápí, ona ví, co trápí mne, ale takhle to mám i s přáteli a daleko hlubší, protože ti přátelé jsou mi daleko bližší. Mám třeba dvě kamarádky, které znám od školky, takže těch vzpomínek je taky dost. :o) A když si tak přeberu, co říkám jim, co ony mě, jak často si voláme a vídáme se a jak je na tom sestra - žádný rozdíl... :o)

Jojo Monty, takovej brácha alkoholik docela stačí. Pořád je to můj brácha, ale když vidím jak ničí sebe, své děti a ženu, je mi smutno.
Taky jsem si představovala, jak syn (do 8 let jedináček) přijme miminko. Nemám ráda silná slova, ale myslím, že ji fakt má moc rád. Asi jsme ho dobře vychovali:-) ALe v životě tě může zklamat každý- partner, sourozenec, rodiče,přátelé.

Tes,
někdy tomu mýmu hyperaktinímu, obtížněji vychovávatelnýmu staršímu synovi vyhrožuju, že ho zavřu do Babic:-))
Ale ne, jinak ne, tyhle internátní školy od útlého věku u nás nemají tradici a myslím, že v tomhle věku bych ho tam určitě na celý týden mít nechtěla...
Kdybys mi zavolala takhle někdy večer, kdy ho mám z nějakýho důvodu plný zuby, možná bych nadšeně adpověděla: ano, okamžitě ať si ho tam vezmou:-))

Verysku,

v té základní věci se shodneme – pro mě by peníze taky nebyly důvodem k tomu, abychom zůstali u jednoho dítěte. Ve skutečnosti si myslím, že každý je prostě nastavený na nějaký počet dětí a není potřeba to obhajovat. Ani penězi, ani jinak.
A k těm různě snaživým sourozencům – pokud mě to jednou potká, finančně budu dělit všechno napůl. Pokud mi dítě neudělá nějaký podraz nebo nezačne brát drogy – tam bych mu tu částku odložila na pozdější dobu. Můj názor, nikomu ho nevnucuji.

Zuzano, možná se budeš divit, ale já s Tebou souhlasím.
Celá ta debata se posunula úplně někam jinam. Od začátku to bylo myšleno tak, že nemusíš mít zase až tak moc peněz, aby Tvoje děti vystudovali kvalitní školy a je škoda si kvůli tomu druhé dítě nepořizovat a o mnohé o ochudit. Moje děti jsou obě naprosto normální, dcera je ale přes svou šikovnost navíc i velmi ambiciozní, pečlivá a jde si za svým. Syn, byť se "učí" velice dobře, tak se vlastně neučí, což je škoda. Pokud ale nezmění přístup, půjde prostě na běžnou střední školu a odmítám mu platit speciální školy i když bych na to měla. Právě proto, že se nechci zařadit do toho zástupu rodičů, kteří penězi nahrazují inteligenci a píli dětí a tyto přesto studují. Znám jich ze svého okolí opravdu dost, občas si dají reparátek a zase se jde dál. Už na základce měli sice 4, ale ono se to nějak udělá, zvláště dokud nebudou státní maturity.
Nejsem z Prahy, kde je situace třeba trochu jiná, než v ostatních městech. Praha je v mnoha ohledech specifická.
Investici do vzdělání nijak nepodceňuji, počítám i se zavedením školného na VŠ a jsem ochotna platit, pokud budu vidět snahu dítka.