Názory k článku Jedináček

u mě (nebo spíš u nás) bylo rozhodnutí, kolik budeme mít dětí od začátku jasné, vždy jsme chtěli minimálně dvě.
já sama mám sestru o 22 měsíců mladší a nevyměnila bych ji za nic na světě, jak už tady někdo psal, její štěstí je moje štěstí a její bolest je moje bolest a samozřejmě naopak. hodně nás v dětství stmelilo, když se to doma začalo mezi rodiči vyostřovat (máma pila a otec ji bil), nedokážu si představit, že bych toto období měla prožívat jako jedináček, vždycky jsme si totiž k sobě přelezly do postele, objímaly se a navzájem se utěšovaly. nebo i když si naši občas někam vyšli a my zůstaly samy doma, hodně jsem ocenila, že tam nejsem sama, protože i když je ségra mladší, tak rozhodně není takový strašpitel jak já :-)) nehledě na to, že jsme se opravdu učily kompromisu mezi sebou, pořád jsme mezi sebou dělaly různé obchody a výměny atd. měly jsme kamarádku, která je jedináček a bylo nám jí vždycky líto, jediný, koho měla jakože za parťáka byl pes. taky ji to hodně mrzelo, že je sama, ale bohužel ona s tím nic udělat nemohla.
naše matka má o šest let starší sestru, ale říkala, že to je snad nejhorší věkový rozdíl, ona když se narodila, tak sestra už chodila do školy, když máti chodila do školy, tak ségra už byla v pubertě a když máti byla v pubertě, tak ségra už měla první dítě, takže se prostě nikdy jako sourozenci moc nesehrály a nefunguje jim to dodnes. ale tak to bohužel někdy dopadne i u sourozenců, kteří jsou blízko u sebe.
jenom pořád s prominutím (vím, že si tím asi získám ostrou kritiku) nepochopím to, že má někdo jedináčka, protože ho chce fin.zabezpečit (navíc to jsou většinou lidé, kteří se na peníze až tak dívat nemusí). my taky máme pro malého stav.spoření, které dostane, až se rozhodne od nás odejít, nemáme v plánu dávat ho do nějakých prestižních škol a přesto si myslíme, že kvalitní vzdělání může získat i v "normální škole" a kroužků je tu taky dost. nevím prostě, ale až se vás jednou dítko zeptá, proč nemá sourozence, tak mu řeknete, že místo toho má kvalitní vzdělání, nebo chalupu v jeseníkách? já bych třeba za sestru nevyměnila celý hotel hilton.
rozhodnutí kolik mít dětí je samozřejmě na každém z nás a já všem dítkám přeju hoooodně spokojené dětství.

A není to vzdělání spíš o tom, že na to nemaj než o penězích? Nmeůže mít každej VŠ.

Verýsku21,

relax!

Podívej se na rok narození mých dětí. Nějak se mi jenom nezdála tvoje reakce. Některé matky tady prostě zmíní, že vzdělání může stát taky dost peněz (může a nemusí – podle toho, co očekáváš a podle toho, jak standardní/nestandardní je tvoje dítě) a ty na to reaguješ asi tak, že – když budete mít chytrý dítě, tak vám taky vystuduje! Takže tyto finanční výdaje můžete klidně ignorovat – zařiďte si to tak, abyste měli standardní a nadprůměrně chytré dítě. Jako mám já! Dost černobílý, nemyslíš? Zvlášť když připustíme možnost, že i pro tvoje standardní a nadprůměrně chytré dítě někde existuje ještě lepší škola než je ta, kterou zrovna navštěvuje.

Dnešní doba je hrozně rychlá a proměnlivá. Člověk se musí zorientovat v široké nabídce všeho možného. I vzdělání. A je úplně v pořádku, když matky s určitými výdaji na vzdělání počítají. Včera jsem byla u zubaře a nechala jsem si vyčistit zuby. Zaplatila jsem 1100,-. Někdo by si ťukal na čelo. Já zase vím, že když to jednou za čas udělám, ušetřím si čas a mnohem větší výdaje se zkaženými a vypadanými zuby. A tak je to se vším.

Osobně bych se asi vyhýbala školám, kde jediným kritériem výběru je tatínkova nabitá prkenice. Ale to už tady tak vlastně padlo.

Trochu chápu, druhé dítě jsem chtěla taky za devět let.
Jen připomínka, k vývojovým zákonitostem taky patří, naučit se dělit o tu pozornost.
Dnes už to vidím jinak, ale souhlasím, že je to každého věc.

Co na soukromé škole, když moje dítě může chodit do VÝBORNÉ státní školy - to je omezenost??? To snad nemyslíš vážně? Připadá mi to jako závist někoho, kdo se tam nedostal....