Názory k článku Dítě, nebo práce? Chci si užít obojí!

Panenko skákavá, to jsem nějak přehnala...

Tak jsem se na tu diskuzi ještě jednou koukla, ale přechází mi z toho zrak.
Pro mě nejlíp na vše odpovídá Libik, ale nejde to tu zahltit citacemi.
Ale: pokud chůva stojí víc než rodičák, tak by asi zajištění jeslí a zároveň podpora půlúvazků musela stát stát ještě víc, ne?
Přece jen jsem našla jednu tvou odpověď na mnou zmiňovaný dotaz („matky by věděly co je čeká po dovršení dvou let věku dítěte“ nebo tak nějak jsi to psala…) no, podle této představy by je čekala nutnost buď frknout dítě do jeslí či chůvě a jít do práce nebo nic. Nechápu, proč by měly mít matky, které chtějí jít do práce od dvouletého dítěte potom nějaké výhody, nemají-li je mít ty, co chtějí být s dítětem doma? Jaký je mezi nimi rozdíl? Že ty pracující "budují" a "podílejí se na ekonomickém růstu"? Ale no tak…Odhlédneme-li od toho, že ten slavný "růst" nás veze do pěkného prů…u, jde podle mě jenom o iluzi, představu těch prácelačných, že jsou platnější. Já myslím, že nejsou, rozhodně ne státu. A chtějí-li rozvíjet sebe, proč by je stát měl podporovat, když tedy nemá podporovat ty, co chtějí osobně rozvíjet své dítě? (A můžeme rozvinout diskuzi, co je to vlastně stát a co od něj kdo očekává).
A dál: proč proboha si myslíš, že nepřímá podpora matek je lepší než přímá? Mně připadá mnohem lepší podpora přímá, každý ať si s penězi udělá, co chce. Jako je tomu relativně nově ve sféře sociálních služeb. Nebo tam si taky myslíš, že je lépe dát peníze instituci než handicapovanému člověku?
Ohánění se státními zájmy mi ale nějak vůbec nepřipadá na místě, zejména, když si připomenu různé notoricky známé kauzy, jejichž důsledky sanují daňoví poplatníci. Vůbec si nemyslím, že udržet matky v pracovním procesu je v zájmu státu. Proč by mělo být? Koneckonců, je známá věc, že podpora matek na rd má i jiné, skryté cíle (odčerpat pracovní sílu z trhu, třebas), já bych se o ten stát tak nebála.
Osobně se nějak nemohu rozhodnout mezi tím, zda se mi má víc líbit nepodporovat nic a snížit daně (a poplatky, které se jsou v podstatě daně) co to půjde, a nebo podporovat všechno, rodičák, půlsvazky…jesle ne, jsem proti jeslím, tak třebas chůvy..…
S tím, jak se komu vyplatí pracovat – no to je právě ono, tohle myšlení, to je právě ta "manažerská kultura", pro kterou se mi už jenom slovo manažer příčí: budeš se divit, ale hodně, fakt hodně lidí má podprůměrný plat. A docela se na něj i napracují. A řekla bych, že i schopnosti lidí budou tak nějak rozděleny podle Gaussovy křivky. Takže předpokládat, že úžasně placené půlúvazky a chůvy jsou cestou, jak být soběstačný a jak zajistit, aby se většině lidí „vyplatilo“ jít do práce je prachsprostý manažero-centrismus a stavění státní politiky na tomto modelu je prosazování zájmů velmi úzké skupiny lidí.
A ne, nelíbilo by se mi mít dítě půl dne v jeslích a další půl dne s chůvou – přece jen si zacituji, myslím Zdenku: "Klukovi je 12 měsíců a já ho nějaké cizí ženské na výchovu nedám a ještě navíc ten čas, který jsem mohla trávit s ním, trávit řešením průserů v práci, fuj. Prachy nejsou všechno…"
Částečné úvazky se mi líbí, to jo. Ale musí se vyplatit zaměstnavateli a nevím, jestli ta správná cesta je jejich státní podpora. Fakt opravdu nevím. Ale četla jsem i, že je nějaká společnost v nějakém kraji nabízela, a lidi nesehnala. Ony jsou ty půlúvazky u nemanažerských pozic zkrátka dost blbě placené..

Tradiční rodinný model "staří, mladí" byl rozbit, tam kde funguje, to určitě není tak, že v rodině jezdej starci na dovolenou a nechaj si nosit kafe do postele. Tam, kde maj to štěstí, že je pro ně generační soužití funkční, tak tam babičky i dědové pomáhají.

V této fázi civilizace je normální, že stát pomáhá důchodcům. Vždyť stát dávno rozbil rodinnou sounáležitost a důchodci jsou ve valné míře
bez možnosti zajistit svůj příjem a bohužel i bez možnosti takzvaně pomáhat mladým.

Sylvie, ty čertíku v krabičce, abych ve vztahu k tobě nezněla jak demagog vytvářející nereálné hypotézy, přiblížím ti to ještě reálněji.

Já dneska založím personální agenturu "Máma pracuje", nabídnu potenciálním zájemkyním z řad matek členství za symbolický příspěvěk a oslovím zaměstnavatele s tím, že v případě nabídky zkráceného úvazku dostanou dar, právně i daňově schůdné. V momentě realizace konkrétního pracovního vztahu, si ten dar vyfakturuju jako službu od té matky, cca 300,- Kč/měsíčně) No a provozování jeslí a školky se dále nabízí jako příležitost, protože budu znát místní potřeby, to půjde:)

Smyslem příkladu je ukázat, že zaměstnané matky mají v rámci peněz od státu prostor k řešení, protože BEROU RP
, berou ho i matky, jejichř životní styl je odlišný, jsou to totiž také matky a šetří nám jiné výdaje (dotovaná doprava, ekologie ap,)

Pokud bude nepracující matka trvat na svém životním stylu, ale kimminy prosaděj státní přerozdělování rodičáku ve prospěch nějakých podezřelých dotací, bude krácena o to, co je pracující matce umožněno.
Bude-li si chtít svůj život žít podle sebe, mohu pro ni založit tak možná "Azyláček na růžku".
Nevadilo by mě, že nic nedostává, kdyby ta "co nedřepí na zadku", neměla možnosti ke svému pojetí života na úkor té první.

já teoreticky vím, že se dá říct že se mi práce nelíbí slušně, ale jsem takový zbabělec, že v praxi buď mlčím, nebo ze mě vypadne nějaká super myšlenka. Ale určitě bych si s tím poradila raději, než pak po návratu z práce ještě opravovat chybičky po firmě. Pokaždé když se chystám drhnout koberec, zauvažuju nad firmou. jednou k tomu určitě dojde.