Názory k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

To si piš, že nepřestaneš "žít". Myslím, že o sobě a své rodině můžu s čistým svědomím prohlásit, že jsme žít nejenže nepřestali, ale ani to do budoucna nemáme v plánu...

tedy alespoň tady na "Západě" plést do "otázky života" kupecké počty a genetiku... s dovolením sem zkopíruju příspěvek, který už jsem jednou vložil, ale nějak se mi nezobrazuje, tak nevím, jestli se to vložilo nebo ne... a současně dokončím myšlenku...

Bohužel mám však v podstatě denně možnost pozorovat i "odvrácenou stranu mince". Jedné paní se narodila mongoloidní dcera. Když pohlavně dospěla, dvakrát po sobě otěhotněla. Obě dvě děti se narodily těžce postižené. Matka nikdy nebyl schopna se o ně postarat. Vlastně si ani nikdy pořádně neuvědomila, že přivedla na svět děti. O kluky se tedy stará celý život babička. Hrozně ji obdivuji, jak se dokáže s životem rvát... ale tu a tam ji vidím z okna, jak jde okolo naší zahrady a celou cestu pláče... klukům už je něco okolo 30 a 40. Mentálně jsou to stále děti, neschopné se o sebe postarat. Navíc mají ve stále větší a větší oblibě alkohol...

Ono se to blbě přiznává, ale na světě to fachčí tak, že v podstatě každý život je na úkor jiného života či životů...

Ve Spartě prý házely neduživé děti ze skály, a relativně před několika málo lety trávil Adolf Hitler mrzáčky, blázny a mentálně postižené výfukovými plyny... to jsou mementa, která nás nutí směřovat k humanitě, soucitu, solidaritě... ale kde je ta mez, kdy to ještě je dobře a kdy špatně? Ono "kdyby jsou chyby", ale čistě pro účely této debaty si to připusťme:

Kdyby ta paní tenkrát šla na potrat, mohla později porodit úplně zdravé dítě a s ním prožít šťastný život. To zdravé dítě mohlo mít další zdravé děti... a ty další zdravé děti... všichni by vystudovali, pracovali, podílely se na tvorbě národního důchodu... místo toho měla paní zničený život, po její dceři se slehla zem, kluci nakonec stejně skončí v ústavu... A celou tu dobu to stálo a ještě bude stát strašně moc peněz - které se mohly vynaložit jiným způsobem. Navíc se může klukům nakonec taky "zadařit" a s nějakou podobně postiženou zplodí další postižené potomky... je to ještě dobro? Já si nemyslím. Především proto, že to opravdu mám možnost pozorovat, a vidím, že je to jedno velké neštěstí...

Já jsem všemi deseti pro humanitu, soucit, solidaritu - ale je třeba dávat si bacha, aby nám to nezačalo splývat s jakousi falešnou sentimentalitou a morálním kýčem...

Osobně soudím, že jakákoliv "propaganda" tím či oním směrem je špatná. Jediný správný přístup je přístup sice citlivý, ale současně zodpovědný a realistický. A protože to není rozhodování snadné, neměl by do toho člověku, ať už se rozhodne, jak se rozhodne, nikdo nezasvěcený moc kecat...

A tak to já se s blinkáním k Suzann klidně připojím...

Katko, tak z tebe je mi holka na

tywoe, tak to mám fakt "štěstí", že mám postiženou dceru díky nedonošenosti, ne kvůli odmítnutí amniocentézy... chápu to správně, že díky tomu je občas nějaký ten náš nárok na dávečku, příspěveček poněkud "oprávněnější"??? uff, tak to je na mě moc!

Nebo snad jsi schopna vydělat patnáct, utratit dvacet a o svém dluhu říct, že je zanedbatelný a v podstatě nic neznamená???

PB s náma a špatný pryč... fakt že jo...