Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

nejsem přílišným zastáncem fyzických trestů, ale hlavně nenávidím vydírání jakéhokoliv typu. Děckám to nedělám. U nás platí, že ne znamená ne a nazdar. Zatím se nestalo, že by se o mém "ne" nějak zvlášť diskutovalo. Moje "ne" vysvětlím a poukážu na to, co se asi tak stane. Bez diskuze. Pokud se dítě zachová fajn, tak ví, že pochvala či odměna jej nemine /jsem pyšná, že jsi to tak dobře udělal, vážím si toho.../. Pokud se obrátí a udělá opak, vždy je to jeho rozhodnutí, čeká jej reakce adekvátní a to je bič. Dvacetkrát napíšeš větu...,nebo zákaz Tv, nechci se s Tebou bavit, až se uklidníš, tak přijď, nebudeme na sebe přece křičet, otočka - odcházím, zavírám dveře s větou:"Až si o tom budeš chtít promluvit, tak se zastav, budu na Tebe čekat a něco vymyslíme,ale v klidu." Ale tahle trpělivost jde taky někdy na nervy, to mi věřte. Pokud budu dítě bít, nebudu ho jen dle mého subjektivního názoru motivovat, ale jen se mi akorát tak šprajcne, aspoň to naše a nebude s ním řeč. Pokud mu už přijde pozdrav horní končetiny od rodiče, tak mi je z toho nedobře, což je tak jednou za sto let a vždycky si řeknu, že až doroste do dvou metrů jako jeho otec, tak mě taky praští,až ho naštvu. Třeba ne, ale co když jo? a to má respekt. Jenže dětská duše je nevyzpytatelná a v mozku se usazují vzpomínky pro nás dospělé třeba ani nepodstatné, avšak pro děcko tam zůstanou veškeré křivdy navždy. Někdy se zeptám, jestli byl daný uložený trest spravedlivý nebo jestli to byla křivda. Vysvětlím, že i já můžu udělat chybu a vidět věc špatně a špatně zareagovat. Většinou se mi dostane odpovědi, že byl trest spravedlivý a zasloužený. Když se stane chyba, vymyslíme i třeba trest pro mě /dal bych si bábovku/. Jsme rodina, jsme partneři, jsme tlupa, jsme pospolití. Manžel mě taky nezřeže, když si stoupnu na topení při věšení záclon a vyrvu ho ze zdi. (Což se mu dodnes divím.) A děsně u nás funguje a motivuje pochvala. Jakákoliv. "Mám pro Tebe dospěláckej úkol, je dost těžkej, ale Ty to zvládneš, protože jsi šikovnej." Kašlu na výsledek, chci vidět snahu. Pokud tam je, a to se týká naprosto všeho, ať pomoci, ať chování, prostě všeho, tak mě výsledek zajímá, ale ne tolik. třeba je to celý pro Vás postavený na hlavu, ale mě to takhle doma funguje bez řevu a hádek či pláče. Mějte se, dámy, hezky!

Podle mě již nežijeme ve středověku, říkáme si vyspělá civilizace, demokracie a já nevím jak ještě. Lidé chodí do vězení za krádeže, přepadení, znásilnění, zbití, vraždu... Z toho vyplývá, že násilí obecně je něco, co se prostě nedělá. Tak z jakého titulu lze bít/uhodit/plácnout dítě? My, co děti nebijeme, jsme prostě a jednoduše přijali tento jednoduchý princip za svůj, a řídíme se jím. Samozřejmě, není to někdy jednoduché, ale jde to. Šlo to u batolete, jde to u předškoláka. A bude to muset jít i u většího dítěte, protože já se k tomu prostě nesnížím. A argumenty tipu: "kontakt z očí do očí moje dítě stresuje", "domlouvání moje dítě vždy rozzuří" apod., to já prostě neberu, ač vaše děti samozřejmě neznám. Neberu to proto, že z těch všech příspěvků tady vidím, že ani jedna z Vás, které násilí používáte, nenapsala ani jednou, že jí to vadí a chtěla by to odstranit.

Moje dítě má dva roky.Také jsem ho asi třikrát plácla a od té doby nemusím,neboť stačí zvýšit hlas a on se na mě koukne a řekne TY, TY ,TY . Honzo to nedělá všichni mu zatleskáme a on nám běží dát pusu a obejme nás a má velkou radost.Takhle daleko ,bych to zajít nenechala .Nechápu proč ,když svěděla ,že to k ničemu nevede proč s od toho neustoupila,.dítě je přece přednější.

Limaj ,budu ti vyprávět můj příběh co se mě stal.Když byly mému synovi dva roky sem tam ,když nechtěl pochopit jsem ho jemně plácla a on s tím přestal do tří let jsem ho byla nucena plácnout asi šestkrát,dá se říct ,že to bylo velice hodné dítě.V jeho třech letech jsem si koupila knihu ,podle které jsem se začala řídit.Můj syn se během dvou měsíců proměnil ve vzteklouna ,proto jsem navštívila psychologa ,který mě potvrdil ,že nemusím mýt strh ,že to syn určitě brzy pochopí a uklidní se proto jsem ještě dva měsíce vyčkávala.V tu dobu jsem si všimla,že se můj syn budí v noci zděšený a velmi často byl jemně počůraný.
To ráno ,které budu propisovat začalo úplně normálně.udělala jsem snídani a můj syn začal házet kostky chleba na zem.proto jsem ho
1.Upozornila na to že to se nesmí
2.Jsem řekla Kubíčku opravdu nedělej to maminka se bude zlobit
3.Kubíčku jestli nechceš papat tak nevadí ,ale neházej ten chléb na zem
4Syn pokračoval tak jsem ho vzala se slovy je vidět ,že nemáš hlad syn mě praštil .
5Dávám synovi upozornění ,že jestli nepřestáné půjde do svého pokoje a tam se zklidní.6.syn nepřestal tak ho beru a odnáším bráni se.V pokoji ho pokládám a on se nebránil což jindy dělal říkala jsem si asi ho to už přešlo bavit.Po pěti minutách jsem se za ním šla podívat a nikdy nezapomenu co jsem tam viděla můj syn se klepal a byl počůraném a pokakaném.
Do kupy jsem ho dávala celí rok.Tenkrát jsme se dostali do nemocníce ,kde sem mnou probírali celou situaci zpátky a zjistilo se, že nová metoda mého syna hrozně ponižovala a málem zničila.teď je Kubovi sedm ..Ano jsem mlátička ,ale moje dítě je šťastné.Jsme stále pod kontrolou a nikdo mě na občasné plácnutí nic neříká.Hrozně lituji ,že jsem s tím začínala ,protože do té doby jsem měla naprosto spokojené dítě.mám pocit ,že takhle jsem mu ublížila mnohem víc.Knihu jsem nezavrhla jen musím víc pozorovat svého syna a když vidím, že ho to rozčiluje tak to prostě nedělám !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Ps. Syna jsem už skoro rok plácnout nemusela ,protože už zná mojí hranici.
Můj syn asi není tak poddajný jako tvoje dcera,neboť nepochopil ,že jsem to sním myslela dobře.

Limai, tohle mi připadá jako míchat hrušky a jablka. Jistě agresivita v dospělosti často souvisí s agresivitou páchanou na dětech, ale na druhou stranu věřím, že někdy může být pro dítě plácnutí nebo vzpamatovávací pohlavek záchrana ... (nemyslím tím nějaké brutální bití), každý je jiný a stoprocentní návod na výchovu podle mě neexistuje. Připadáš mi v celé této diskuzi trochu zaslepená svojí pravdou, až mě to donutilo reagovat. Každopádně hodně štěstí a radosti nejen při výchově dětí.