Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Kudlo,

je normální přistupovat k životu tak, že se nepoužívá násilí, nepije do němoty a chodí do práce včas, třeba. Že na to tak lidi principiálně pohlížejí, byť si občas každý zlije hlavu, dá synovi pohlavek nebo přijde 2 minuty po deváté.

Ale, že se obecně ví, že je to neslušné, kontraproduktivní a divné, že to do civilizace nepatří.

Včera jsem si povídala s kamarádkou na téma válející se dítě v bahně, které používá hadrové nožičky. Shodly jsme se na tom, že milující matce se v ten moment vkrádá veliká chuť na to děťátko šlápnout. Věškeré fackování a pohlavkování je v této rovině, pokud není horší a to takové, že je odůvodněné rozumem, který velí."Dám ti ránu, jsem silnější, větší a momentálně mocnější"

Není sektářské vyznávat to, že se žádný lidi nebijou.

Ještě p.s.prostě coby neplácač bych ráda věděla, na čem jsem, jestli tam teda patřím nebo ne

Kudlo a patří do této sekty každý, kdo své děti neplácá? Nešlo by to nějak rozvinout, třeba jako kvíz, viz tvé body, plný počet bodů-extrémní sekťák, polovina-může si zažádat o členství, jeden, dva body-čekatel...

Limai, škoda že nejde,abych Ti tak na 2 dny půjčila Kubíka ve věku cca 2-3 roky! Já do dvou let taky nebila a ani moc nezvyšovala hlas... Jenže když máš doma extrovertní lehce cholerické emotivní miminko, potažmo pak batole (a má po kom, ani manžel ani já nejsme plaší introverti) které je navíc mentálně o něco vyspělejší, než fyzicky, tak je to docela vražedná kombinace.
Kubča třeba od cca 4 měs kousal (od 4 měsíců mu totiž rostly zuby) a kousáním i projevoval emoční výkyvy - když byl šťasný, nebo naopak naštvaný a frustrovaný. No a mlať malý miminko... Odnaučila jsem ho kousání do bradavek stylem - kousneš, mlí nebude, a postupně, cca od 1,5 roku i kousání všeobecně. Vyžadovalo to ale neustále ho sledovat, jestli už se blíží a jestli se právě nechystá - pak stačilo jen říct důrazně: NEKOUSAT MAMINKU!! Jenže oči mám jen dvě a dítko - živé stříbro - vypadala jsem jak oběť domácího násilí. Prakticky téměř kdykoli, když jsem ho měla v náručí, už se ta zubatá tlamička chystala se zakousnout (do roka mněl kompletní chrup bez posledních stoliček - stylem 4 měs - 2 zuby, 6. měs-6 zubů atd.- piraňa hadr!) a bylo mu jedno, kam - do rukou, do nohou.... co bylo právě po ruce...

Co se týče jeho urážení se a odbíhání do "soukromí", to je kapitola sama pro sebe - hlavně proto, že ta vzdálenost, kterou byl schopen v afektu uběhnout, byla kolikrát i víc jak 10 metrů (a že fakt běhá jak srnka).. O tom, že schválně provokoval, se ani nebudu zmiňovat - vzal něco do ruky, přišel až ke mně, tak, abych ho zpozorovala a jen čekal, až řeknu: "Kubíčku, opatrně, ať se to nerozbije", nebo jen "Podej mi to, prosím". nebo "Neházet, hodíš, dostaneš na zadek - schválně "to" pustil, hodil.... prostě malý provokatérek.

No a já, jak jsem celkem mírumilovný člověk, skončila v KUbčových 2,5l u dětského psychologa.(nejen kvůli tomu, také kvůli jídlu).
A ten mi řekl, že rozhodně plácání stylem, jakým ho provádím já, není něco, čím mu ubližuji, ani to, že bych mu neustále vyhrožovala.
Protože pokud mu řeknu, "neházej, pokud hodíš, dostaneš na zadek" - dávám mu možnost, vybrat si - nehodíš - bude to v pořádku, hodíš - dostaneš na zadek... A on předem ví, co bude následovat
A pokud je dítě natolik dominantní, jako můj synek, tohle mu rozhodně neublíží. Rozhodně na něm neshledal nějaké patologické následky občasného plácnutí.
Já to navíc praktikuju tak, že pokaždé, když dostane na zadek k němu po chvilce přijdu, nebo on ke mně, obejmu ho a vysvětlím, mu, proč dostal ještě jednou a že je mi to moc líto a jsem z toho smutná.
Že ho mám moc ráda, ale pokud neposlouchá, nedá se nic dělat a ať mi slíbí, že už to neudělá. A on prakticky vždycky slíbil, že už to dělat nebude - doslova říká "maminko promiň, já už to neudělám".
Pak si dáme pusinku, že jsem zase kamarádi a je to dobré.

Teď už se to stává jen velmi výjimečně, ale je pravda,že jednu dobu to bylo téměř na denním pořádk Faktem ale je, že u nás hodně pomohla metoda pevného obětí - Kubča se změnil jak lusknutím prstů - byl to takový obrat, že pokud bych to sama nezažila, nikdy tomu neuvěřím.
Jedinkrát dostal opravdu hodně - to když mi ve 2,5 utekl z kočárkárny - než jsem stihla vystřelit s kočárem a zamknout za sebou dvoje dveře, vyběhl po chodníku, za mého hysterického řevu aby se okamžitě zastavil "dvojitý" dost prudký kopec až k frekventované silnici a zmizel za rohem. Tak rychle jsem ještě nikdy neutíkala - nechala jsem kočár se vším všudy stát na chodníku a když jsem ho dohnala - fakt dostal na zadek docela dost (ještě že byla zima a měl oteplováky a zimní bundu). Ale já už si představovala, jak mu to uklouzlo a skončil pod nějakým autem... A VĚDĚL MOC DOBŘE, ŽE SE NEUTÍKÁ!!
Já se do jeho 2 let neodvážila jít s ním ven bez kočáru.

...A já měla objednanou milou jemnou blonďatou holčičku ... a narodil se mi ... mimozemšťánek..

Zas jsem se rozepsala, omlouvám se...

cca před třetí hodinou odpoledne jsem si ohřívala jídlo,s nejmladším dítětem v náručí aby neřvalo, dcera jedla u stolu mandarinku, syn se po návratu ze školky odmítal jako obvykle převlíct, mandarinku měl slíbenou hned po té co se sám převlíkne. řekl že žádnou nechce, misto přelíkání (na protest) vzal kostku z dupla a házel s ní po kuchyni. Cca na počtvrtý, poslechl, házení nechal. to jsem si právě dodělala jídlo a šla se převlíct protože mne nejmladší dítě mezitím silně poblinkalo. Syn hned zase začal házet. Vrácela jsem se, syn přestal akorát zase házet. Když jsem utírala poblinkanou podlahu, slyšela jsem ho říkat: "letělo to nikam do pldele".
Konečně jsem začala jíst., Vtom vzduchem prosvištělo kus bagru z dupla, který si syn donesl místo toho dílku, co letělo nekam do p.. a kus bagru s ostrým koncem mne švihlo přes tvář.
Omlouval se , sám se pak poprvé v tomto týdnu převlékl bez scén , dupání a protestů (např. ty mi musíš pomáhat, a už ti to žikám naposledy, to si teda piš , že tuhle kombinézu si nevemu ).
Když syn něco provede, vždycky je (chvíli) tak neštastnej. Ve školce s ním maji taky dost problémů, na druhou stranu mi řekli: "ale vždyt on není agresivní a jak dokáže být milej a jaký má někdy vtipný hlášky"