Názory k článku Klub pro rodiny s více než dvěma dětmi. Co vy na to?

Kačislavo,
tak já jsem byla rozhodně menší sobec, dokud jsem byla bezdětná, ať už to byla práce, kterou jsem dělala nebo životní postoje.
Co mám dítě, pracuju v oboru, kde to momentálně nese (tedy spíš neslo, máme krizi), protože potřebuju rodinu financovat a co se týče chování - víc a víc se snažím urvat si čas pro sebe, který si strávím podle svého a co je dcera samostatnější, tak se mi to i daří.

No Stano - ja ziram!!!


Podpora rodin s dětmi zase vychází z ekonomického hlediska a pohledu na stát jako celek

???

ja myslela, ze podpora statu vychazi z psychologickych studii a ti, co se na to divaji ekonomicky, jsou barbari a hnusni kapitaliste, co nedokazou pochopit problemy nizkoprijmovych rodin!!!

musim si tenhle citat pro nase budouci diskuse nekam poznamenat...

Vidíte, sama dokládáte to, co jsem říkala. Citujete zase ty stejné dva články, které jsme si všichni mohli v minulých týdnech přečíst o trestu smrti pro homosexuály a o bičování za jednu sklenici piva. Vím, že soužití s muslimy není snadné. Pracovala jsem pro muslimskou obchodní společnost. Jen říkám, že oni dokážou žít a pracovas společně s Křesťany. Měli jsme třicet lidí a fungovalo to. Šéf byl Pákistánec. Muslim. Dodržovali jsme jejich svátky, ale i ty naše. Musela jsem se naučit, jak s ními jednat, ale i oni se učili od nás Čechů. Byla jsem tam jediná žena, ale necítila jsem se mezi nimi utiskovaná. Vím, že kdybych žila třeba v Pákistánu, bylo by to jiné. Jen tím dokládám, že když oni chtěli pracovat a žít v Čechách, přizpůsobovali se. Mnohdy se divili tomu, jak se tu žije, něco se jim nelíbilo, ale něco jiného zase ano. Jen se snažím upozornit, že výroky jako: "natahali jsme si je sem, nevíme, co s nimi, "nepřizpůsobí se, nechtějí žít v míru" jsou přesně to, co k n ičemu nevede a nikomu to neprospívá. Nechci před problémy zavírat oči, nebagatelizuju je. Jsou to velké problémy. Ale nepřekonáme je tím, že budeme nad muslimy ohrnovat nos a zatracovat jejich způsob života.

A zase ty mýty o jedináčcích. Už se dávno prokázalo, že neexistuje žádná přímá úměra jedináček rovná se sobec... A neexistuje ani pravidlo, že vícečetná rodina vychová nesobecké a ušlechtilé jedince. A už vůbec jsem neslyšela nic o tom, že kdo má 6 dětí je automaticky méně sobecký než ten, kdo má jedno. A dokonce si ani nejsem jistá, jestli se dá vysledovat úměra mezi bezdětností a sobectvím. Rozhodnutí, zda a kolik dětí přece ovlivňuje tolik faktorů a u každého hraje roli něco jiného... zdá se mi to jako společensky rozšířené mýty, ale jen mýty, bohužel.

Babiki - jelikoz mam osobni zkusenosti ze tri kontinentu - rekla bych, ze Evropane jsou tezce rozmazleni...