Názory k článku Klub pro rodiny s více než dvěma dětmi. Co vy na to?

Můj syn je taky chytrej a je s ním sranda. Ale je to chlap, jemu to spíš projde. Ne, vážně - genofond mojí rodiny mi právě proto, že nejsem debil, nepřijde nijak úžasný. Všichni jsou nějakým způsobem pošahaný. Já jsem možná díky tomu génius, ale taky by to mohlo dopadnout úplně opačně.

Tak jinak. Myslím si, že dítě není něco, co si pořizuju sám pro sebe, pro uspokojení svých potřeb. Dítě je někdo, komu mám chtít především dávat. Není tu od toho, aby obohatilo můj život (byť to pochopitelně dělá), aby mi ho naplnilo nebo mu dalo smysl. Dítě by si lidé měli pořizovat z potřeby "někomu něco dát". A já celkem nemám co dát. Ze všeho nejvíc mám ráda svatej klid.

Proč si myslíš, že tvoje geny nestojí za reprodukci? Vždyť se podívej na někdy na ulici - reprodukuje se opravdu kde kdo a vůbec nad tím nedumá. A ty jsi chytrá, hezká, je s tebou sranda. Proč zrovna ty si myslíš, že nestojíš za reprodukci?

Tak třeba proto, že mají jiné preference. Prostě se dítě do jejich představy o životě nevejde, nechybí jim tam, nebo se obávají, že se to nedá skloubit tak, aby se "vlk nažral a koza zůstala celá". Plánovaně bych taky žádné děti neměla. Jednak si nemyslím, že by moje geny stály za reprodukci a za druhé vím a vždycky jsem věděla, že "mít dítě" a "žít tak, jak chci" se téměř vylučuje. A v takovém případě udělám nešťastnou buď sebe nebo to dítě. Je to tak těžké pochopit?

Spíš nemotivace, ne? Narodí se ti jedno dítě a máš pocit, že to bohatě stačí. Máš tu zkušenost, máš dítě, došlo k ukojejí zvědavosti i biologické potřeby a navíc zjistíš, že to s sebou nese spoustu věcí, které ti zrovna nevyhovují, tak to podruhé neopakuješ. Co je na tom složitého pochopit?