Lavanda |
|
(25.10.2007 9:09:44) Nemyslím si, že sourozenecké vztahy jsou tím hlavním důvodem, proč mají lidi více dětí. Někdy si sourozenci rozumí, jindy to dopadne hůř. Jako rodiče tří dětí jsme si taky často vyslechli a vyslechneme komentáře. Absurdní. Jako by snad naše děti živil někdo jiný. Pro prostou reprodukci populace by prý měly mít tři děti prakticky všechny rodiny. Pokud by se všechny rodiny rozhodly mít jen jedno dítě z přesvědčení, brzy jako národ vymřeme.
|
čiřikaví a Jakub 9.10.06 |
|
(25.10.2007 9:34:52) ted mame rocniho syna a take neustále narážím na otazku typu a kdy budete mit dalsi... kdyz rikam za 8 let, tak na me vsichni koukaji vic nez divne. pokud poridime malemu sourozence tak to ale bude opravdu az za nekolik let a ne z duvodu materialnich, ale vyvojovych. Jsem presvedcena ze prvnich 7 let zivota ditete je nejdulezitejsich - proto se chci techto 7 let diteti naplno venovat a rozvijet ho a ne delit cas, pozornost a energii mezi nej a dalsiho sourozence abych se ve finale nevenovala ani jednomu poradne. Podle meho nazoru ma mi kazde dite k dispozici dostatek pozornosti od rodice. hlavne v tom vyvojovem veku.
toto je ale moje cesta a rozhodne to neznamena, ze rodiny, ktere maji vice deti se svym detem dostatecne nevenuji - venuji se jim natolik, nakolik mohou.
|
Hadi a spol |
|
(25.10.2007 10:54:00) ... no ale my pořád ještě uvažujeme o sourozenci. Vždycky jsem chtěla víc dětí, minimálně dvě a teď mám pocit, že to přece nemůžu holkám udělat, aby byly jedináčekové :-)
|
|
Mecháček |
|
(25.10.2007 15:58:37) Milá Katko, koukám, že jsi tedy pěkně píchla do vosího hnízda, což je samozřejmě jen dobře. Kolik lidí, tolik názorů, také přidám jeden. Ten se ale nebude, možná překvapivě, týkat jedináčků - dětí, ale jedináčků - dospělých.
Dětí jsme vždy doma měli až dost, já sám jsem ze 4, ale o tom nechci mluvit, jednoho jedináčka totiž doma přeci jen máme - a tím je moje žena. Je vážně skvělá, vždyť to se mnou vydržela už tak dlouho, nesmírně oddaná rodině, pro kterou by dýchala a naše děti miluje láskou, která nezná hranic. Byla velmi přísně vychovaná a už od ranného mládí plně samostatná a připravená do života. V podstatě jen samé klady. Až na jednu maličkost - jako jedináček NIKDY nepoznala nutnost kompromisu, přizpůsobení se, poviného dělení a občas samozřejmě i nepříjemných ztrát, které bolí, ale zocelují a připravují na život, se všemi jeho nástrahami. Nikdy tak nedokázala zcela pochopit sourozenecké vztahy a vazby našich dětí, jejich nutné zákonitosti a vývoj, protože si tím sama neprošla. Já to neodsuzuji, její rodiče, stejně jako dnes Vy a mnoho dalších, měli zcela logické důvody proč se rozhodli mít jen ji, mě je jí v těch chvílích jen líto, protože si myslím, že byla o něco hezkého a neopakovatelného ochuzena. Ale tak to je a nedá se to nijak změnit, museli jsme se tomu oba přizpůsobit a to jak při výchově našich dětí, tak ve vzájemném vztahu. Jedináček má prostě některé věci zakódovány jinak, než ten, kdo projde tvrdou sourozeneckou školou. Ale o tom je život, aby byl pestrý, nemůže být vše stejné.
Přeji Vám, abyste jako rodina žili šťastně a spokojeně, ať už Vás bude kolik chce, hlavní je držet při sobě a mít se rádi.
Mecháček
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(25.10.2007 20:33:08) Mecháčku, přesně!
|
|
Marťasína, 1 syn | •
|
(26.10.2007 11:02:19) Krásně a citlivě vystiženo. :-)
|
|
michelle | •
|
(26.10.2007 12:02:19) Krasny clanek, Mechacku. Taky jsem jedinacek, manzel je z rodiny, kde je vic deti. Ted mame 2 deti. Neodsuzuji nikoho, kdo se z vaznych duvodu rozhodne jen pro jedno dite. Ale srovnavam. Asi jako kazdy. Nikdy nezapomenu na ten pocit, ze jsem sama, protoze v problematickem obdobi jsem nemela zadneho sourozence, kteremu bych se mohla sverit se svymi bolistkami (ruku na srdce, ani ta nejlepsi kamaradka neni vlastni krev). Jsem rada, ze si nase deti vyborne rozumi (vekovy rozdil 5 let), a spolu s nimi zazivam ten krasny pocit sounalezitosti, lasky a pratelstvi. Myslim si, ze po psychicke strance jsou mnohem silnejsi nez jsem byvala kdysi ja, prestoze ja mela vse a oni se musi delit a popr. si neco i vydobyt. Nejde o to, mit vse (materialni a kulturni statky), ale sdilet neco. Neco, co si odnesou do zivota a nikdo jim to nevezme.
|
Renata + 2 děti | •
|
(28.10.2007 1:21:37)
Mám sestru, nikoho bližšího nemám (tím nemyslím, že už nežijí), dýchala bych za ní, její bolest je mou bolestí a když se náhodou trochu nepohodnem (většinou kvůli manželům, každá brání to své), tak mě to strašně mrzí a dlouho to netrvá. I naši manželé si z nás dělají srandu, že nejsme normální, přestože je mezi námi věkový rozdíl 2,5 let a jako malá jsem dostávala co proto :-), je prostě součástí mě samé. Přála bych si toto i pro své děti, ikdyž mě to přijde až nemožné, je k tomu vychovat, to musí být něco víc. Je to jeden z mnoha důvodů, proč jsem chtěla dvě děti. Jedno je pro mne málo a tři už moc :-)Renata
|
mama78 |
|
(28.10.2007 19:17:00) Presne vystizeno: jedno je malo, tri jsou moc......ja se rozhodla pro deti hodne po sobe a to zrovna v dobe financni nejistoty. Risk je zisk. Dnes je fin. situace relativne dobra, deti jsou vetsi a ja jsem rada, ze jsem se tehdy pro ne rozhodla. A anglictinu? Me deti ji ucim sama, zadarmo a umi toho uz hodne, trebaze jim je teprve sest a pet let (priznavam ze je vyhoda, kdyz rodice jazyk umi).
|
|
|
Kudrlinka | •
|
(31.10.2007 16:30:14) Michelle, hezky jsi to napsala. Mam velmi blizkou kamaradku, ktera ted proziva opravdu strasne obdobi zivota. S rodici si moc nerozumi, je jedinacek a pritele momentalne nema. Takze se vsim musi bojovat sama a neni divu, ze ji to dostalo. Je strasne to rict, ale v podstate se nema na koho krome me obratit. Tedy ne, ze by nemela jine kamaradky, ale zadnou tak blizkou. A prave kdyby mela treba sestru, urcite by se ji zilo lip. Pritom je to skvela holka, bez jedinackovskych "neduhu". Nikoho neodsuzuji, pokud se rozhodne pro jedno nebo dokonce zadne dite. Ale ja osobne verim na to, ze krev neni voda a i kdyz nemam se sourozencem ty nejlepsi vztahy, vzdycky mam nekoho na koho se mohu v krizi obratit.
|
|
|
barkybarka |
|
(28.10.2007 10:05:56) Mecháčku, jak výstižné. Jsem z pěti dětí, o čemž také nechci mluvit:-)... V mém okolí je několik jedináčků a kromě toho, co jsi zmiňoval, jsem si všimla velké fixace v dospělém věku, hlavně ze strany rodičů, ale i naopak. Ti lidé už mají vlastní rodiny, často však žijí větší část života neustále "se svými rodiči", kteří si je až nezdravě nárokují. Umím si představit, že kdybych měla jen jedno dítě, tak bych se na něj také upnula. I z toho důvodu chci mít aspoň dvě. Řekla bych, že to dětěm vyloženě prospívá, když jsou minimálně dvě. Je totiž něco úplně jiného vídat se s kamarády a přepsávat u nich, než sdílet rodinné situace všeho druhu se sourozencem, ale to tobě nemusím psát.
Pěkný den, Bára
|
irena (Míša5/00+Maruš3/03) |
|
(28.10.2007 23:00:03) Mecháčku, Báro a spol., díky, zajímavé! Jsem taky jedináček.. hrozně jsem chtěla sourozence - rodiče nechtěli další dítě ;(( tedy oni věděli, proč další dítě nechtějí - a dnes to i chápu - ale tehdy to byla jiná kapitola, to jsem vyloženě brala jako velkou nespravedlnost! Manžel je ze 3 dětí, nejstarší. MÁME 2 HOLKY - BYLA JSEM SKÁLOPEVNĚ ROZHODNUTÁ, ŽE JEDINÁČKA NIKDY, PROTOŽE JSEM SI TO SAMA ZAŽILA (z mnoha důvodů - jedináčkovství nedoporučuji coby dítě i coby dospělý-rodič). nechce se mi o tom ani snad víc psát... Každý to ovšem snáší jinak. já to snášela špatně a myslím, že svůj názor nezměním. i když: každý jedináček je jiný! tak nechci zevšeobecňovat. bohužel, JSME V SITUACI, KDY MOŽNÁ NEBUDEME MÍT DOST PENĚZ ANI NA 1DÍTĚ, A MÁME UŽ 2 (a to druhé už vracet rozhodně nebudeme;)) Možná naše rozhodnutí bylo krátkozraké a nezodpovědné... Možná nám ho někdy děti i vyčtou... nevím. "Doba nebyla nikdy příliš nakloněna volbě mít hodně dětí!" - to myslím někdo moudrý někdy řekl. I to je možná pravda... ;) doba je vždy "nejistá"... každý máme samozřejmě právo na svůj názor a na svou volbu. v našem domově mi ovšem sourozenec moc chyběl (i do party "proti rodičům";)) a i zpětně můžu říct, že jakkoliv jsem se cejchu "sobeckého jedináčka" zuby nehty bránila - určitým způsobem mě to "poznamenalo" - Mecháček to psal o své ženě velmi hezky a výstižně... ;o) pěkný večer všem! i.
|
|
|
panky+Kája+// |
|
(28.10.2007 19:31:31) Chtěla bych se přidat k názorům jedináčků. Já jako jedináček vyrůstala, musím říct, že mnohokrát jsem to v koutku obrečela, že nemám sourozence, s kterým bych si mohla hrát, když jsou maminka a tatínek zaneprázdněni prací. Ale vzhledem k tomu, že to nebylo rozhodnutí mých rodičů, mít pouze jedno dítě, ale rozhodnutí přírody, tak jsem to brala, tak jak to bylo. Nikdy nebudu vědět, jak bych se chovala, kdybych věděla, že moji rodiče už jiné dítě nechtějí, ale to taky záleží na dostatečném vysvětlení situace dítěti. Někdo už tu psal, jak jsou jedináčkové fixovaní na rodinu, ano to přiznávám, já bych od svých rodičů neuděla pomalu ani krok. Je pravda, že co žiji s manželem (a dcerou), tak se mnohé změnilo a vychovává si mě pomalu k obrazu svému. Člověku prostě pomalu dochází, jak se vlastně chová, ale stejně si na to každý musí přijít sám. Nakonec bych chtěla říct, že mám osmiměsíční holčičku a rozhodně ji nehodlám nechat jedináčkem! Nikoho ale v jeho rozhodnutí neodsuzuji, všichni nás k našim rozhodnutí něco vede a mě se prostě život jedináčka zas až tak moc nezamlouval.
Přeji všem pěkné rozhodování o počtu členů v rodině. Katka
|
|
Mya | •
|
(30.10.2007 10:27:47) Mluvite mi z duse. prave buduji uz skoro tri roky vztah c lovekem, tkery vyrustal jako jedinacek (bratr je o 15 let mladsi). A je to presne - kompromis, delit se neco, souzit s druhym,... je to opravdu hodně jiné. měl všechno pro sebe, my se s bráchou museli o všechno dělit - a že to ěnkdy byl boj ;-), nejde jen o rhaní, ale o soužití, chápání vztahů lidí, kteří spolu sdílí jeden pokojíček,... Do života to hodně znamená. Ano, vy se rozhodujete, ale nezapomeňte, že se nerozhodujete o koupi kcuhyně, ale o osudu živého člověka.
To já bych radši nechtěla dítě žádné, než jen jedno a to, co vidím kolem sebe mě v tom jen utvrzuje.
|
Lucka | •
|
(30.10.2007 17:40:16) Tak já jsem taky jedináček a rozdala bych se.
Žijeme s manželem 10 let ve spokojeném manželství a asi mi to nebudete věřit, ale ještě nikdy jsme se pořádně nepohádali. A to jsou ty kompromisy. Máme 4 letou dceru. Jak někdo psal..., když druhé tak až jí bude cca 6 let.
Podle mě to není v tom jestli je člověk jedináček nebo ne. Můj manžel je ze dvou dětí a vztahy mezi nimi jsou děsné, nesnáší se a brácha by chtěl všechno shrábnout pro sebe a nekouká kolem sebe.
Jak někdo psal, že se neměl komu svěřit, tak mám hodně kamarádek, které se raději svěřily své kamarádce než sourozenci.
Na rodiče v žádném případě nejsem fixovaná ani naopak. Hodně je výchovou a ne jestli je člověk jedináček nebo ne. Nikdy jsem toho nelitovala, že jsem neměla sourozence, ale každý to cítí jinak. Manžel nechce druhé dítě a je ze dvou.
|
LUCKA2 | •
|
(30.10.2007 17:45:35) Omlouvám se nevšimla jsem si, že tu mám jmenovkyni....
|
|
|
|
Jana, 0 dětí | •
|
(16.2.2008 20:58:32) Určitě nemá cenu řešit, co říká okolí, protože se člověk stejně nezavděčí..:D Já sem taky jedináček a vážně nemám ráda když se o nás tvrdí, že jsme rozmazlení atd. protože si myslím, že naopak jedináčci to mají těžší..Určitě to má i plno výhod, mám hodně dobrej vztah s mamkou. ale kolikrát bych si přála mít jednoho sourozence, aby to bylo proti rodičům tak nějak vyrovnanější a víc demokratický:D. jedináčci mají takovou "speciální" péči.. myslím, že pak jak se rodiče na to dítě víc soustředí, tak se zabývají věcmi, které by u více dětí i přehlídli, což neni příjemný, poslouchat výčitky za každou drobnost a nemoct nikam jít kvůli přehnané starosti rodičů:D. Ale na druhou stranu jedináčci se umějí chovat mezi dospělýma lidma, protože v jejich společnosti od mala vyrůstají. Ale bohužel, někdy mám pocit, že jsem trošku majetnická Ne co se věcí týče, ale, jaksi lidí, jestli někdo chápe:D A vážně mě to štve, ale strašně těžko se některý ty pocity potlačujou, když jsem se s tim v dětství nesetkávala..možná proto se někomu zdá, že jsme rozmazlení, ale je třeba na to pohlížet i z jiný strany.. A na závěr bych chtěla říct, že opravdu jedináčci tím, že byli zvyklí dostávat tolik lásky, ji prostě tolik rozdávají..:)
|
|
|
Aja, syn 16m | •
|
(26.10.2007 13:48:40) Samozřejmě respektuji Tvůj názor, jen přidám jednu svoji zkušenost (a aby sis nemyslela, že poučuju podotýkám, že mám jen jedno dítě - alespoň zatím). Kamarádka má dva syny 2 roky po sobě - tedy celkem brzy. Podle všeho se věnuje víc staršímu - je trochu rozvernější a potřebuje občas usměrnit. Mohlo by se zdát, že pokud se mladšímu věnuje méně, nebude se tak rychle učit a vyvíjet. Jenže opak je pravdou - právě proto, že kluci nejsou tak daleko od sebe, mladší se velmi rychle učí od staršího a pokud srovnám s vlastním synem (zatím jedináčkem), je určitě napřed - hraje si "pokročilejší hry" atp. Kamarádka mi vždy s úsměvem odpoví - no jo, on to vidí v jednom kuse doma.. a je to. Tzn. mě z toho vyplývá, že mladší sourozenec se vlastně má možnost učit, i když matka nemá momentálně čas (vaří, pere atp. - někdy se to dělat musí :-). No a oba dva se učí respektovat druhého a to je taky hodně důležité.
Kamarádku samozřejmě obdivuju, jak to všechno zvládá, protože zátěž to je samozřejmě veliká a ne každý se do toho takhle brzy po sobě pustí :-)
|
|
Sylva, syn 4 roky | •
|
(26.10.2007 16:36:19) Také máme jen jedno dítě a otázky, jaké slýchá autorka článku slýcháme my asi tak 3x za týden. Sestřenice má děti tři a zase musí neustále čelit tomu, proč "tolik" a v "této" době. Moje babička zase říká, že jedno dítě je málo a dvě moc. Nemá smysl se kvůli okolí dělat "hezkým", stejně se nezavděčíte ani nezalíbíte. I já doufám, že časem druhé dítě bude.
|
|
Kayla, syn 2 roky | •
|
(27.10.2007 13:03:19) tak tahle otazka me taky depta. u nas je to sice jine, ze my druhe dite moc chceme, ale bohuzel se nam nedari a uz dvakrat jsme o miminko prisli. nas syn ma rad moc deti a strasne se mu libi miminka. nejvice mi vytocila otazka, a co vam brani mit druhe dite. tak mu poridte sourozence. a ja si rikam, co je lidem do toho, ze? prece nebudu kazdemu na potkani vykladat, co mame za problemy.
|
|
Veveruše |
|
(27.10.2007 21:41:41) Já si myslím, že nejdůležitější jsou první tři roky - resp. mám to načteno, zejm. od PhDr. Matějčka. Proto doufám ve věkový rozdíl 3, maximálně 4 let, pokud se nám podaří další mrňousek. Původně jsem chtěla věkový rozdíl 2 roky, ale po 1. narozeninách syna jsem ještě neměla sílu. Teď, v jeho 26 měsících, jsem ráda - asi bych se ještě před 2 měsíci s miminem psychicky zhroutila. Naopak teprve teď cítím, že už bych byla schopná zvlánout i druhé dítě, ale 3 roky budou lepší, protože syn se už nebude kočárovat a nebudu muset kupovat dvojkočárek. Rozdíl 7 let si nemůžu dovolit - 1. dítě jsem měla ve 32 letech (resp. skoro 33). Mám sestru o 8 let mladší - máme sice výborný vztah, ale náš vztah se ze vztahu "3. rodič - dítě" na partnerský změnil někdy kolem jejích 14 let... Bývala bych sourozence uvítala mnohem dřív (resp. přála jsem si vždycky o 2 roky staršího bratra - zřejmě díky tomu, že jsem bydlela v domě s o 1,5 roku starším bratránkem, se kterým jsem si jako dítě výborně rozuměla, ale často jsme díky nesourozeneckému vztahu nemohli být spolu - to bylo ale samozřejmě nereálně:-) (a naši by ho bývali uvítali taky, sestřička se jim dlouho nedařila:-)
|
Kasey |
|
(28.10.2007 0:04:17) Ja tedy nejsem jedinacek, mam bratra, ale jsme od sebe sest let, a muzu rict, ze v podstate cely zivot se jako jedinacek citim. Proste uz tech sest je fakt hodne. Kdyz jsem byla mala, jeho zajimaly uplne jine hracky, veci, v puberte jsme byli kazdy uplne nekde jinde, rozumet jsme si zacali az kdyz jsem mela dvacitku za sebou a to si teda myslim, ze je fakt skoda. Zajisteni jsme sice byli oba dva, nouze u nas nikdy nebyla jak o krouzky, tak o vzdelani, ale mne stejne vzdycky prislo lito, ze proste nemam zadnyho partaka. Myslim si, ze bud me meli mit rodice driv, idealne tak po trech letech anebo po mne melo nasledovat jeste nejaky ditko. Vymenila bych klidne vsechny ty krouzky, soukromy ucitele nemciny a angliny, tenisy apod. za nekoho, s kym bych si mohla od malicka hrat. Zni to mozna hrozne, ale me prijde hroznejsi, ze na zacatku stala stejna touha mych rodicu doprat nam co nejvic :-I S manzelem jsme si hned na zacatku ujasnili, ze to takhle nechceme. On pochazi ze ctyr deti relativne pekne po sobe a ja mu obcas hrozne zavidim, co si vsechno uzil se svyma brachama a segrama. Jednoho prcka uz mame skoro dva roky doma a uz cekame dalsiho, podle me je rozpeti mezi detmi dva az tri roky proste nejlepsi. Fakt bych nedopustila, aby moje dite melo stejnou zkusenost jako ja. A to nejsem ten opravdovej jedinacek.....
|
Eva | •
|
(29.10.2007 12:00:09) S tím souhlasím, 6 let je velký skok. Já jsem se ségrou o 3,5 roku a nerozuměly jsme si také. Také měla jiné zájmy, než já. Pak odešla studovat, jezdila domů málokdy, takže jsem si připadala zase sama. Teď si sice rozumíme, ale jsou tam rozdíly (já mám rodinu, 2 děti a uznává svobodu), takže to není úplně ono.
|
|
michaela z. | •
|
(31.10.2007 11:27:04) u mě (nebo spíš u nás) bylo rozhodnutí, kolik budeme mít dětí od začátku jasné, vždy jsme chtěli minimálně dvě. já sama mám sestru o 22 měsíců mladší a nevyměnila bych ji za nic na světě, jak už tady někdo psal, její štěstí je moje štěstí a její bolest je moje bolest a samozřejmě naopak. hodně nás v dětství stmelilo, když se to doma začalo mezi rodiči vyostřovat (máma pila a otec ji bil), nedokážu si představit, že bych toto období měla prožívat jako jedináček, vždycky jsme si totiž k sobě přelezly do postele, objímaly se a navzájem se utěšovaly. nebo i když si naši občas někam vyšli a my zůstaly samy doma, hodně jsem ocenila, že tam nejsem sama, protože i když je ségra mladší, tak rozhodně není takový strašpitel jak já :-)) nehledě na to, že jsme se opravdu učily kompromisu mezi sebou, pořád jsme mezi sebou dělaly různé obchody a výměny atd. měly jsme kamarádku, která je jedináček a bylo nám jí vždycky líto, jediný, koho měla jakože za parťáka byl pes. taky ji to hodně mrzelo, že je sama, ale bohužel ona s tím nic udělat nemohla. naše matka má o šest let starší sestru, ale říkala, že to je snad nejhorší věkový rozdíl, ona když se narodila, tak sestra už chodila do školy, když máti chodila do školy, tak ségra už byla v pubertě a když máti byla v pubertě, tak ségra už měla první dítě, takže se prostě nikdy jako sourozenci moc nesehrály a nefunguje jim to dodnes. ale tak to bohužel někdy dopadne i u sourozenců, kteří jsou blízko u sebe. jenom pořád s prominutím (vím, že si tím asi získám ostrou kritiku) nepochopím to, že má někdo jedináčka, protože ho chce fin.zabezpečit (navíc to jsou většinou lidé, kteří se na peníze až tak dívat nemusí). my taky máme pro malého stav.spoření, které dostane, až se rozhodne od nás odejít, nemáme v plánu dávat ho do nějakých prestižních škol a přesto si myslíme, že kvalitní vzdělání může získat i v "normální škole" a kroužků je tu taky dost. nevím prostě, ale až se vás jednou dítko zeptá, proč nemá sourozence, tak mu řeknete, že místo toho má kvalitní vzdělání, nebo chalupu v jeseníkách? já bych třeba za sestru nevyměnila celý hotel hilton. rozhodnutí kolik mít dětí je samozřejmě na každém z nás a já všem dítkám přeju hoooodně spokojené dětství.
|
|
|
|
Pavla + rocni prcek | •
|
(30.10.2007 17:35:11) Uplne s nazorem souhlasim. Taktez mame rocni holcicku, krasna milounka holcicka, ale vyda za dva kluky. Snazim se ji neustale venovat a cely den nestaci. Uz jsem take narazila na otazku a kdy bude dalsi........chci si malou uzit co nejvice a nejdele a venovat se ji a poskytnout ji vse potrebne a ne ji odstavit na druhou kolej. Okoli to nechape. Vsichni maji sve duvody pro rozhodnuti. Nase mala musela bojovat po narozeni a ja take. Narodila se predcasne, ale ted je vse v poradku. Nechtela bych ji ani v nejmensim osidit v nicem. Je mi skoro 32 let a je to moje prvni dite. Chtela bych nejmin do jejich 4 let veskery cas venovat prave ji. No a kdyz si spoctu, ze bych mela druhe mit v 37 letech + -, tak to uz jsme nekde jinde.................zustavala bych u jednoho ditete, protoze ten vek se mi zda hranicni............. je to ale muj nazor. Nejhorsi je, ze ani manzel nechape a zacal hovorit o sourozencich. No a prave manzel je cely den v praci, malou ani nevidi,s nicim nepomuze,nevi co to obnasi starat se o dite,ale vic sourozencu je vic sourozencu a hovori o me sobeckosti vuci male, ze bude sama....co na to rict? Ani muj zdravotni stav neni idealni a sama jsme rada, ze prcka mame. Nikdo by nemel premlouvat ci "ci nejak citove vydirat" partnera. P.
|
Hanka | •
|
(30.10.2007 17:48:41) Pavlí díky za příspěvek. Rozumím ti a nechci se tě dotknout, mě jen napadlo, co kdybys ty chtěla druhé dítě a partner ne, jak bys to vnímala ? Samozřejmě, že když on se dítěti tolik nevěnuje a bylo by druhé dítě jen na tobě, asi bys měla mít "větší hlasovací právo", ale co kdyby (jen nápad, né že to tak u vás je), on by chtěl víc času trávit s malou ne v práci vyděláváním peněz, chtěl by třeba zůstat na mateřské... a chtěl druhé dítě a ty ne. Víš, já jsem si jen představila, kdyby si tu nějaká maminka postěžovala, že chce druhé dítě a manžel jen jedno, sice se mu naplno manžel věnuje, je skvělý otec, to nemůže říct, že ne, ale ona by ráda dvě děti a pro své dítě sourozence. Jak bychom se tady na severu na toho tatínka možná "sesypali". Jestli by si ta maminka nemyslela, že by se tatínek měl místo tak moc naplno věnovat jednomu dítěti, podělit svou péči mezi dvě děti. Nezlob se na mě za tento příspěvek.
Jo a samořejmě vnímám, že tu v rozhodování hraje roli i zdraví a věk, to jsou podstatné věci. To co jsem napsala, byl jen nápad-druhý pohled.
|
|
Nikola | •
|
(30.10.2007 20:28:44) taky souhlas. Já měla první dítě skoro v 37 císařem, takže kdybych chtěla druhé, tak se k němu "dopracujeme" nejdřív na prahu mé čtyřicítky. A to už se mi do toho nechce.
A tuhle měla snahu NAŠE JEDINÁČKOVSTVÍ probírat se mnou kamarádka, co teprve ted čeká první dítě a vůbec ještě netuší, jaké bude v praxi dítě mít. Přitom už ted musí do konce těhotenství ležet, protože se otevírá...partner podniká...takže hlídání víceméně mít nebude, ani ze strany babiček...a je předpoklad, že druhé těhotenství bude obdobně problematické.
Nicméně "krafá", když jí řeknu své důvody, tak se mnou polemizuje...přitom si myslím, že se sice snaží navenek ŔEŠIT MĚ, ve skutečnosti ale řeší sebe a svoji nejistotu, kolik vlastně dětí. Ona si vlastně ted v těhotenství ani není jistá, že udělala s dítětem to pravé ořechové. Hlavně, když má navenek "jasno", že teda jedináčka ne, když už děti...
V duchu jsem se zařekla, že s podobnými "starosty" jako je ona, na toto téma už nic zdůvodnovat nebudu. Prostě řeknu jen, že jsem spokojená se stavem věcí takovým, jaký je. Tečka.
|
|
|
Silvie | •
|
(31.10.2007 8:14:20) Trochu chápu, druhé dítě jsem chtěla taky za devět let. Jen připomínka, k vývojovým zákonitostem taky patří, naučit se dělit o tu pozornost. Dnes už to vidím jinak, ale souhlasím, že je to každého věc.
|
|
Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 |
|
(6.11.2007 10:39:22) My se k druhemu rozhodovali tezce. Vedeli jsme urcite, ze musi prijit brzy po prvnim, protoze nam je 34 a 38. Manzel chodi v osum vecer z prace, takze o domacnost a o dceru se staram sama. Manzel videl, ze jsem fyzicky i psychicky casto hodne unavena a do druheho se mu moc nechtelo. Musela jsem ho docela nutit. Trochu jsem to tedy nechavala nahode a rikala si, dobre, kdyz se to ma stat, tak do vanoc otehotnim, jinak holt budeme mit jen jedno dite. I ted mam strach, ze fyzicky i psychicky mi to druhe vycerpa a nejde jen o prvni, druhy rok zivota, ale dite je na hoooodne let. Tak z toho mam strach ja, co se vice dite v pozdejsim veku tyce. Bohuzel, jednu babicku uz nemame a druha je stara.
|
|
|
Lucka | •
|
(25.10.2007 11:21:00) Mám syna 1 rok. Porod jsem měla plánovaným císařem - konec pánevní. Po porodu a pak doma, jak to bylo vše strašně těžké, jsem si řekla, že jen jedináčka. Několik měsíců jsem tvrdila že jen jedno dítě. Dnes vím, že jen jedno dítě NE. Na bolest a ty špatné věci se někdy zapomíná, jako třeba u mě. Líbí se mi pozoravat synka jak se rozvýjí. Mám velkou touho, sledovat vývoj ne jednoho dítka, ale dvou, jak si hrají, vyrůstají, učí, zlobí atd.... A hlavně vím, že je fajn mít sourozence z vlastní zkušenosti. Samozřejmě je důležité, aby si rozuměli. Ale to předem nikdo neví. Příjde mi sobecké nedopřát dítku sourozence. Ale jelikož mám císaře, tak mám doporučeno počkat 3 roky. Ale to bych počkala, i kdybych mohla dříve. V rodině máme 2 jedináčky (moje sestřenice) a jedna je v pohodě, není sobecká, ale moc jí mrzí, že nemá sourozence a druhá je velmi sobecká, nerada se dělí a taky jí mrzí, že nemá sourozence. Má jedno dítko - neplánovaně v 18 letech a druhé nechce, jen kvůli pohodlí, protože ho prý měla taky sama. Každého věc.
|
yA+Amálka |
|
(26.10.2007 10:27:51) Ahoj Luci, trošku mě zarazilo tvé tvrzení: "Příjde mi sobecké nedopřát dítku sourozence.", mě zase přijde sobecké mít děti např. tři a "nedopřát" jim pro finanční nouzi možnost vyzkoušet více než pár cest (na které zrovna budu mít) a obhajovat své počínaní láskou na rozdávání, která je nejdůležitější. Sama bych asi taky chtěla min. dvě děti, ale naprosto chápu, když se někdo rozhodne pro jedináčka. Sourozenecké vztahy jsou určitě pro vývoj důležitým faktorem, ale stejně důležité vidím zaopatření dítěte směrem ke vzdělání, koníčkům atd. Když se rodina necítí komfortně, aby zaopatřila více než jedno dítě, nemluvila bych o sobeckosti. Je to o prioritách, které máme každý jiné a máme na to právo.
|
Lucka | •
|
(26.10.2007 15:45:29) Ahoj, to děkuji za názor. Ale i tak mě přijde sobecké ohledně dítku, když rodiče nepořídí sourozence z důvodu, že sami chtějí ještě cestovat, užívat si života.... Já to nemyslela na tento článek, na Katku že je sobec. Ale já bohužel neznám jedináčka, který by byl spokojený, že je sám. Tuhle mi kamarád jedináček vyprávěl, že si prál vždy sourozence, ale maminky nechtěla kvůli porodu, že se bála bolesti. To mi přijde nesprávný důvod nemít další dítě. Vždy bude trpět jen to dítě. Buď člověk myslí hlavně na sebe a nebo na dítě.
|
malarka | •
|
(28.10.2007 12:24:16) Moje kamaradka má taky jedináčka, krásnou holčičku, mají zatím hrozně malý byt, tak si řekli, že to takhle nechají a jaké bylo překvapení, když jim od tří let prcek škemrá, že kdy už budu mít taky doma někoho na hraní, jako ostatní děti:-))). Navíc není nic ztraceno, když budou děti šikovné, tak stejně můžou studovat a cestovat. Jen to nebudou mít všechno zaplacené od rodičů. Ale neodsuzuji nikoho. Každý má právo rozhodnout se jak chce. Já jsem teď pár měsíců v Irsku a tady je úplně normální čtyři, pět i víc dětí, ale oni jsou většinou nevychované. To si v duchu říkám, naco máte tolik dětí, když je pak necháte růst jak dříví v lese. Takže já asi budu volit zlatý střed 2, když pánbůh dá.
|
|
verysek21 |
|
(30.10.2007 7:31:49) Musím s tebou jenom souhlasit, že mít dobrovolně jedno dítě je sobecké. Já osobně znám ze svého okolí 2 kamarádky, co jsou jedináčci a každá si pořídila rovnou děti 3. Můj muž má bratra o 10,5 roku mladšího a taky se cítil jako jedináček. Tohle svým dětem udělat nechtěl. Proto máme děti 2, necelé tři roky rozdíl a není nic hezčího, než je mnohdy pozorovat, jak jsou spolu, nedají na sebe dopustit a jsou velcí kamarádi. Dnes je jim 12 a 15 a doufám, že se jejich vztah nezmění nikdy. Sice dcera neuměla anglicky už v 6-ti letech, ale dnes v patnácti mluví naprosto perfektně a naučila se to až ve škole. Když jsme si zcela vědomě pořizovali druhé dítko, byla to doslova odvaha v naší finanční situaci. Nikdy jsem toho nelitovala, časem se finanční situace o hodně zlepšila a dneska si všeho užíváme ve čtyřech.
|
fisperanda |
|
(30.10.2007 7:37:42) Fakt to nechápu. Nechápu kde se berou názory o sobeckých rodičích jedináčků a o jedináčcích coby rozmazlených, nedělících se spratcích. To je tak maloměšťácký, až je mi z toho zle.
|
|
|
|
Veveruše |
|
(27.10.2007 21:49:29) Moje známá vyrůstala jako jedináček, sourozence si prý vždycky moc přála. Rodiče jí jako důvod, proč nechtějí další děti, argumantovali podobně - že by jí nemohli tolik dopřát (a nijak špatně situovaní nebyli). Ona by bývala ale radši měla sourozence než lepší ekonomické zázemí...
|
Kristina | •
|
(29.10.2007 8:22:43) Ano, souhlasím. Znám některé rodiny, kde rodiče si myslí, kdo ví co dítěti nedopřejí, když s ním jezdí např. každý rok k moři - a dítě se často otravuje s rodiči - a přitom by bylo raději, kdyby mohlo někde pobíhat se sourozenci, třeba "za humny"... Někteří lidé si nepořídí víc dětí i z toho důvodu, že třeba u známých vidí, jak se děti perou a matka má víc starostí. Ano, je tomu tak. Dvě děti se perou, ale taky si spolu hrají! Jsou i tací jedináčci, kteří si sami hrají, ale většina si chce hrát s někým. A tudíž sourozenci se pět minut perou - a během dalších pěti jsou největší kamarádi. Vím, o čem mluvím. A tudíž si nejsem tak moc jistá, když pak jedináček vyroste, zda bude rodičům vděčný, že má sice víc ekonomických prostředků, ale je zcela sám.
|
|
|
|
Hanka+2holky | •
|
(27.10.2007 15:48:54) Ahoj, mám dvě holky-obě sekčně-a jsou od sebe 19M.Vím,byla jsem trochu míň zodpovědná-doporučovali počkat rok-nejméně,ale vzhledem ke komplikacím s hojením jizvy jsem se bála srůstů,prostě jsem šla do toho,stálo mi to za to:-)).Tři roky mi příjde zbytečně moc.Ale možná byly důvody ještě jiné,pak je to jasný. Jinak k debatě o jedináčcích-jednoznačně jsem pro víc dětí.U nás pravděpodobně zůstaneme u dvou(manžel-jedináček-je z našich divokých holčiček trošku paf),ale obdivuju každého,kdo jde do tří i víc.Určitě je to otázka financí,ale taky i určitého odřeknutí si,obětování se.Jasně,nebudu pořizovat děti při velmi špatné soc.situaci,ale myslím si,že jsou věci,které dítko potřebuje a pak nadstandard.Já doufám,že sourozenec je to nejlepší,co jsme mohli starší dceři pořídit a naopak.Obě se od sebe učí,vždycky upozorňuju manžela,jak je to skvělý,když spolu dorazí po spaní,teď si zrovna hrají na návštěvu....Prostě je to trochu sobecké jen jedno-nechci nikoho urazit-ale jednou možná bude angličtina ve školce málo.Omlouvám se za tenhle dodatek-ale musel ven. Jinak přeju štěstí a hlavně zdraví.Třeba se názor ještě změní:-)).Není všem dnům konec. Hanka
|
Eve | •
|
(28.10.2007 15:55:25) Nevim, kde nekdo bere tolik jistoty, ze sourozenec je pro dite dulezitejsi nez cokoli jineho. Muj manzel sourozence ma, ale nerozumi si spolu, nestykaji se spolu a kdyby to jen trochu slo, tak by ho jeho vykutaleny bratr jen zneuzival, kdezto zminovany kurz anglictiny by mu mohl byt v zivote prospesnejsi. Takze v jeho pripade by jedinackovstvi bylo urcite lepsi.A znam takovych dost, neni to ojedinely pripad. My planujeme deti dve, tak ctyri roky od sebe, ale rozhodne si jako duvod nebudu davat to, ze porizujeme synovi sourozence, aby nebyl na svete sam a mel si s kym hrat.Proste si chci znovu uzit to male miminko atd. Deti ke hrani se v nasem okoli vyskytuje dostatek, takze ho kvuli tomu nemusime vyrabet :-) Myslim si, ze zabezpeceni ditete je v zivote velmi dulezite, resp. umozneni mu chodit na dobrou skolu, cestovani a pod., to sourozenec nenahradi. Nikomu svuj nazor nevnucuji, at si kazdy ma tolik deti, na kolik se citi a na kolik ma.
|
Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 |
|
(28.10.2007 16:00:17) .... to vzdelani, praci, zabezpeceni atd. muze clovek ovlivnit sam (anglictinu se muze naucit i ted), ale to, ze nema sourozence ovlivnit nemuze. Rekla bych, ze z 80% sourozenci spolu vychazi dobre, takze ta sance je velka, ze budou mit v zivote nekde oporu. A s ohledem na rozvodovost je tato oporo vetsi nez partnerova :-(
|
Lucka | •
|
(28.10.2007 18:16:59) Krásně napsáno !!!!!!!!!!
|
|
|
verysek21 |
|
(30.10.2007 7:39:30) Co máš na mysli, umožnit dítěti chodit na dobrou školu? Mám děti 2 a dcera chodí na státní výběrové gymnázium. Leda bych doma měla málo chytré dítě a musela mu platit soukromou školu, aby bylo studované za každou cenu.Pak to možná fakt stojí balík.
|
|
verysek21 |
|
(30.10.2007 7:40:18) Co máš na mysli, umožnit dítěti chodit na dobrou školu? Mám děti 2 a dcera chodí na státní výběrové gymnázium. Leda bych doma měla málo chytré dítě a musela mu platit soukromou školu, aby bylo studované za každou cenu.Pak to možná fakt stojí balík.
|
|
verysek21 |
|
(30.10.2007 7:41:04) Co máš na mysli, umožnit dítěti chodit na dobrou školu? Mám děti 2 a dcera chodí na státní výběrové gymnázium. Leda bych doma měla málo chytré dítě a musela mu platit soukromou školu, aby bylo studované za každou cenu.Pak to možná fakt stojí balík.
|
Federika |
|
(30.10.2007 11:40:45) Verysku, tohle je bohužel častý omyl-považovat všechny soukromé školy za kasičky pro bohaté lidi s méně nadanými dětmi....Nejdřív se o to více zajímej, projdi si některé a možná zjistíš, že je sice spousta dobrých státních škol a spousta špatných soukromých škol, nicméně-dnes je už také pár velmi dobrých soukromých škol, jejichž možnosti , styl výuky a třeba možnosti jazykového vzdělání převyšují možnosti státních škol....
|
Federika |
|
(30.10.2007 11:44:00) přičemž ale uznávám, že kvůli této skutečnosti bych nemusela mít jedináčka....Já nadále tvrdím, že je každého věc, kolik dětí si pořídí a nemusí s eobhajovat, byť by nechtěl dítě žádné.
|
verysek21 |
|
(30.10.2007 12:15:48) Věř tomu, že jsem to udělala a o školy se dostatečně zajímala. Na soukromé škole jsem neshedala žádný nadstandart ve vzdělání, které poskytuje mé dceři výborný státní gympl s obrovským množstvím aktivit "navíc". Mimochodem má zkušenost se soukromým školstvím je bohužel taková, že ji navštěvuje spousta málo inteligentních dětí velmi bohatých rodičů, kteří si to prostě pouze můžou dovolit. Žádný státní gympl nevezme dítě se čtyřkou na základce, soukromý gympl běžně. Jen v mém okolí blízkých spolupracovníků, kteří sami mají VŠ studuje několik dětí na soukr.školách, protože na státních neuspěly.
|
Milada. |
|
(30.10.2007 12:42:43) Verysku,
hledala jsi spatne. V Praze rozhodne jsou vyborne soukrome skoly, takove, o kterych pise Federika.
|
verysek21 |
|
(30.10.2007 12:46:07) Ona naše republika není jenom Praha. Naštěstí.
|
Milada. |
|
(30.10.2007 12:48:29) Mno,
ale to stejne nevylucuje to, co Federika napsala.
Kuprikladu Babice v Praze nejsou, ze :-)
|
verysek21 |
|
(30.10.2007 12:51:21) A co mají v Babicích tak zvláštního, co jinde nenajdu?
|
Federika |
|
(30.10.2007 12:58:18) Babice je internátní gymnázium s úplně jiným přístupem, ale já ti uvedu třeba tohle gymnázium:
http://www.porg.cz/
|
Líza |
|
(30.10.2007 12:59:18) Koukám, že nás s Fed napadlo totéž ;-)
|
|
Líza |
|
(30.10.2007 12:59:26) Koukám, že nás s Fed napadlo totéž ;-)
|
|
|
Tereza | •
|
(30.10.2007 21:48:23) Třeba to, že tě naučí psát slovo nadstandard.
|
Zuzana, Filip 04+Mandy 06 |
|
(30.10.2007 22:39:53) K těm školám – myslím, že pravda je někde uprostřed.
Měla jsem kolegu a jeho dcera měla v sedmé třídě několik čtyřek a propadala z češtiny. Takže co udělal? Zapsal ji do British International School, kde ji normálně přijali. (Sice tatík dva roky platil 40 táců měsíčně, ale aspoň tu angličtinu tam do ní snad nahustili)
Moje jiná kolegyně měla dceru, která měla zase problémy s chováním - alkohol, snad i drogy… A najednou se ocitla na English College :-). V pohodě. (Většina dětí tam byla stejně česky a rusky mluvících).
Takže není všechno zlato, co se třpytí.
Veryska21 ale jinak taky moc nechápu – ("co máš na mysli umožnit dítěti chodit na dobrou školu? Leda bych doma měla málo chytré dítě...“) No právě! I to by se člověku mohlo přihodit. Málo chytré nebo jinak nestandardní. I matka málo chytrého dítěte snad může chtít, aby chodilo do dobré školy, ne?
(takže nevím jak vy, já už šetřím na British International School :-)
|
Milada. |
|
(30.10.2007 22:42:55) Zuzano,
a co tohle: http://www.riversideschool.cz/ ?
|
Zuzana, Filip 04+Mandy 06 |
|
(30.10.2007 22:57:02) Milado,
nevím, neznám nikoho, kdo by tam měl děti. Ale té budovy jsem si nedávno všimla :-).
|
Milada. |
|
(30.10.2007 23:00:21) Jsem jako myslela, ze tam by snad anglictinu taky mohli dite do ditete nahustit :-)
Vic treba nekdy na mail..ale moc podrobnosti o nich taky nevim.
|
Zuzana, Filip 04+Mandy 06 |
|
(30.10.2007 23:10:14) Milado,
zajímavý to je už kvůli té geografické poloze :-) Ale já jsem realista. Buď to nezaplatím nebo to bude ještě jinak ("Education based on a Christian world view which promotes Biblical Christianity as a way of life and a key to genuine enjoyment, security and fulfilment of life").
|
Zuzana, Filip 04+Mandy 06 |
|
(30.10.2007 23:21:29) Jo, Milado, koukám na tu cenu - pro školáčka 280 tisíc za rok. Máš-li dvě děti, nekup to :-)
|
|
|
|
|
|
Líza |
|
(31.10.2007 4:35:02) Zuzano, v souvislosti s British International School mě napadlo, že kdysi chodila na diskusi o prvňácích jedna maminka, která tam měla v první třídě dceru. Dítě bylo strašně přetížené, výuka měla hodně hodin, nároky učitelek včetně družinářky byly hodně vysoké a holčička to blbě snášela. Tak si říkám, že přijmout je jedna věc, a co je dál, druhá. Jestli se tam ta tvoje dotyčná známá taky udrží, nejen že se nechá přijmout ;-))))
K tomu, že dobrá škola jen pro hloupé dítě. Co takhle třeba dobrá škola pro nadměrně chytré dítě, které by v klasické konzervativní škole sedělo, nudilo se a dostávalo poznámky za vyrušování. Co dobrá škola pro dítě, které není příliš zdatné v kolektivu a které by na špatné škole mohlo být obětí šikany? Co dobrá škola prostě jen tak, aby dítě bylo spokojené a ne vystresované a neurotické? (Nicméně znovu podotýkám, že dobrá škola může být zadarmo, státní, a klidně může být špatná soukromá za spousty peněz.)
|
Zuzana, Filip 04+Mandy 06 |
|
(31.10.2007 7:47:48) S tou dcerou známého už je to pár let. Ale co vím, úplně v pohodě tam ta holka odchodila poslední dva roky základní školy. Na české základní měla čtyřky, anglicky skoro neuměla.
Jinak souhlasím s tím, že nabídka škol by měla být co největší – pro chytré, blbé, jednostranné, sportovně založené… Jen nelze předpokládat, že každá drahá škola bude dobrá a každá státní špatná. A na druhou stranu je omezenost říct – „na co soukromé školy, když MOJE chytré dítě může chodit do státní?".
|
verysek21 |
|
(31.10.2007 7:59:51) Co na soukromé škole, když moje dítě může chodit do VÝBORNÉ státní školy - to je omezenost??? To snad nemyslíš vážně? Připadá mi to jako závist někoho, kdo se tam nedostal....
|
Zuzana, Filip 04+Mandy 06 |
|
(31.10.2007 9:46:03) Verýsku21,
relax!
Podívej se na rok narození mých dětí. Nějak se mi jenom nezdála tvoje reakce. Některé matky tady prostě zmíní, že vzdělání může stát taky dost peněz (může a nemusí – podle toho, co očekáváš a podle toho, jak standardní/nestandardní je tvoje dítě) a ty na to reaguješ asi tak, že – když budete mít chytrý dítě, tak vám taky vystuduje! Takže tyto finanční výdaje můžete klidně ignorovat – zařiďte si to tak, abyste měli standardní a nadprůměrně chytré dítě. Jako mám já! Dost černobílý, nemyslíš? Zvlášť když připustíme možnost, že i pro tvoje standardní a nadprůměrně chytré dítě někde existuje ještě lepší škola než je ta, kterou zrovna navštěvuje.
Dnešní doba je hrozně rychlá a proměnlivá. Člověk se musí zorientovat v široké nabídce všeho možného. I vzdělání. A je úplně v pořádku, když matky s určitými výdaji na vzdělání počítají. Včera jsem byla u zubaře a nechala jsem si vyčistit zuby. Zaplatila jsem 1100,-. Někdo by si ťukal na čelo. Já zase vím, že když to jednou za čas udělám, ušetřím si čas a mnohem větší výdaje se zkaženými a vypadanými zuby. A tak je to se vším.
Osobně bych se asi vyhýbala školám, kde jediným kritériem výběru je tatínkova nabitá prkenice. Ale to už tady tak vlastně padlo.
|
verysek21 |
|
(31.10.2007 12:43:09) Zuzano, možná se budeš divit, ale já s Tebou souhlasím. Celá ta debata se posunula úplně někam jinam. Od začátku to bylo myšleno tak, že nemusíš mít zase až tak moc peněz, aby Tvoje děti vystudovali kvalitní školy a je škoda si kvůli tomu druhé dítě nepořizovat a o mnohé o ochudit. Moje děti jsou obě naprosto normální, dcera je ale přes svou šikovnost navíc i velmi ambiciozní, pečlivá a jde si za svým. Syn, byť se "učí" velice dobře, tak se vlastně neučí, což je škoda. Pokud ale nezmění přístup, půjde prostě na běžnou střední školu a odmítám mu platit speciální školy i když bych na to měla. Právě proto, že se nechci zařadit do toho zástupu rodičů, kteří penězi nahrazují inteligenci a píli dětí a tyto přesto studují. Znám jich ze svého okolí opravdu dost, občas si dají reparátek a zase se jde dál. Už na základce měli sice 4, ale ono se to nějak udělá, zvláště dokud nebudou státní maturity. Nejsem z Prahy, kde je situace třeba trochu jiná, než v ostatních městech. Praha je v mnoha ohledech specifická. Investici do vzdělání nijak nepodceňuji, počítám i se zavedením školného na VŠ a jsem ochotna platit, pokud budu vidět snahu dítka.
|
Zuzana, Filip 04+Mandy 06 |
|
(31.10.2007 13:09:08) Verysku,
v té základní věci se shodneme – pro mě by peníze taky nebyly důvodem k tomu, abychom zůstali u jednoho dítěte. Ve skutečnosti si myslím, že každý je prostě nastavený na nějaký počet dětí a není potřeba to obhajovat. Ani penězi, ani jinak. A k těm různě snaživým sourozencům – pokud mě to jednou potká, finančně budu dělit všechno napůl. Pokud mi dítě neudělá nějaký podraz nebo nezačne brát drogy – tam bych mu tu částku odložila na pozdější dobu. Můj názor, nikomu ho nevnucuji.
|
|
|
|
|
|
MSteflova |
|
(31.10.2007 10:13:57) Lízo, já na BISP před lety pracovala, nevzpomínám si, že by tam byly družinářky, alespoň ne u nás na pobočce. Byly tam děti už od roku a půl, některé se s jazykem chytily rychle, jiné trochu tápaly. Inspirovala jsem se tam, poznala fajn lidi, jiné kultury, jiný styl výuky...výborná zkušenost. Ale s klidným srdcem dám svou dceru do státní školy, zase o tolik nepřijde. Raději dám na doporučení ostatních rodičů než na ceny školného. i když teď bydlíme na malém městě, škola je tu jedna. Tak uvidím, stejně máme ještě čas.
|
|
|
|
verysek21 |
|
(31.10.2007 7:53:27) Tak jestli jsi studovala proto, aby Tě naučili psát slovo nadstandard, tak Tě zase zapomněli naučit psát "Tě" s velkým písmenem. No jo, ono někoho fakt nejde naučit všechno....
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(31.10.2007 8:07:11) Když už tu teda probíhá workshop o pravopisu... "Tě" s velkým T se píše tam, kde chceš dotyčnému projevit zvláštní úctu, především pak v osobních dopisech. Rozhodně není porušení pravidel napsat malé "t".
|
|
Tereza | •
|
(6.11.2007 18:17:05) Kdo říká, že jsem studovala, ty jsi tady za Šalamouna :o))))
|
|
|
|
|
Tes | •
|
(31.10.2007 13:11:00) Chtěl byste mít dítko v Babicích?
|
Federika |
|
(31.10.2007 13:19:07) Tes, někdy tomu mýmu hyperaktinímu, obtížněji vychovávatelnýmu staršímu synovi vyhrožuju, že ho zavřu do Babic:-)) Ale ne, jinak ne, tyhle internátní školy od útlého věku u nás nemají tradici a myslím, že v tomhle věku bych ho tam určitě na celý týden mít nechtěla... Kdybys mi zavolala takhle někdy večer, kdy ho mám z nějakýho důvodu plný zuby, možná bych nadšeně adpověděla: ano, okamžitě ať si ho tam vezmou:-))
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.10.2007 13:27:56) No, já bych chtěla, aby šel syn na internátní školu do Anglie, až mu bude 12. Samozřejmě kdyby měl vlohy ke studiu a nadání na jazyky a souhlasil s tím - proti jeho vůli bych ho nestrkala nikam... a taky kdybych na to měla prachy, což v tuhle chvíli nemám, ale ještě mám sedm let času. :o)
|
Federika |
|
(31.10.2007 13:34:02) Monty, prblém je v tom, že tobě zatím připadá věk 12 let jako věk, kdy je dítě téměř dospělé, samostatné, schopné se o sebe postarat....Já mám syna devítiletého, relativně velmi samostaného, ale něějak mi zatím pořád připadá malej, nedokážu si zatím představit, že bych ho ve 12, čili za tři roky poslala na hodně let do školy a vídala ho jen občas nějaký ten víkend...Ano, možná později, to plánuju určitě, ale ve 12 ještě ne. A těžko to plánovat, když máš syna ještě tak malého...
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.10.2007 13:39:45) Federiko, jenže to se teprve ukáže, jak na tom bude, až mu bude 12. Je fakt, že je dost přecitlivělý a je na mne hodně fixovaný, jenže te
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.10.2007 13:40:45) SORRY - odklikla jsem to brzo. :o)
Teď je mu 5 a všechno se může změnit, za pár let se může projevovat úplně jinak. Jak jsem psala - záleží to hlavně na něm, ale kdyby chtěl a byly na to prachy, ráda bych mu to umožnila.
|
Federika |
|
(31.10.2007 13:44:26) jasně....nebo uvidíš jiný možnosti a možná se ti do toho tak rychle nebude chtít. Já jen, že v pěti letech se to těžko dá říct, já v té době tápala, kam ho upíchnout, nabídka základních škol je už velká, mezi školama jsou dost velké rozdíly a vybrat dobře je někdy fuška, seknout se můžeš vždycky....
|
|
|
|
|
|
|
Milada. |
|
(31.10.2007 16:56:34) Ne nechtela (a ani nemohla) bych tam dite mit.
1. dite neni az tak nadane, nevzali by ho 2. dite neni schopne byt cely skolni rok v kolektivu kvuli zdravotnim komplikacim (nemluve o moznych psych. komplikacich) 3. rodice na to nemaj :-) a socialni pripad rodina taky neni, takze smol pachol :-)
|
|
|
|
|
verysek21 |
|
(30.10.2007 12:49:38) Rozhodně jsem neshledala, že by měly takové školy něco navíc oproti státnímu gymplu, kam chodí dcera. Nic, kromě školného. A to kvalitu nezaručuje.
|
|
|
Federika |
|
(30.10.2007 12:56:15) ano, Verýsko, já psala o jiných soukromých školách...O takových, kam nejen že nevezmou děti s horšíma známkama, kde navíc ale nestačí ani běžnéí testy Scio, které se většinou dělají na přijímačkách na státní gymnázia a které moc o inteligenci dětí nevypovídají....Prostě jen tvrdím, že existují velmi dobré soukromé školy, kam je i těžké se dostat, kde ale za ty peníze dostaneš vyšší kvalitu vzdělání a hlavně ten styl výuky je pro budoucnost jaksi přínosnější.... To jsme se ale fakt poněkud vzdálili od tématu, já sama budu mít třetí dítě, chci všem dát nejlepší vzdělání, kterého ony budou schopny a které jim já budu schopna umožnit a vím, že to jde, když sebou oba mrskneme. Zároveň ale přiznávám, že to něco stojí, např. jazykové vzdělání je u nás na státních základních i středních školách samo o sobě pořád nedostačující...
|
Federika |
|
(30.10.2007 12:56:38) Verýsku, ne Verýsko promiň..
|
|
|
Líza |
|
(30.10.2007 12:58:58) Varýsku, to nejde takhle paušalizovat. Některé střední soukromé školy (i v Praze) jsou fakt místem, kde se koncentrujou děti dobře situovaných rodičů, které s odřenýma ušima prolezly základku, a podle toho taky vypadají. Ovšem třeba takovej PORG z podobné nekvality podezírat fakt nelze. Stejně tak jsou naprosto příšerné státní školy i státní školy špičkové. Myslím, že ve školství, podobně jako ve zdravotnictví, se nedá spolehnout ani na to, že pokud se za něco hodně platí, mělo by to být kvalitnější.
|
Federika |
|
(30.10.2007 12:59:50) Děkuju, Lízo, zrovna o Porgu uvažujeme....
|
Milada. |
|
(30.10.2007 13:06:42) Ale no tak damy:-)),
PORG je jasnej :-) Veryskovi asi nevysvetlite, ze jsou tam prijimacky dvoukolove, nebo jak to mam nazvat. Tj. nejprve testy a pak jeste pobyt a teprve PAK jsou deti vybrany. Verysek chtel soukromy gympl mimoprazsky, ne? :-) A tam mne v tu chvili fakt napadly jen ty Babice:-)
MMCH my stale uvazujeme o gymplu soukromem a Veryska asi nepresvedcim, ze se tam delaji celkem narocne psychologicke testy a ze pro nas je treba nejdulezitejsim faktorem vzdalenost od bydliste. Vyuka tam je samozrejme srovnatelna s jinymi STATNIMI gymply..
|
verysek21 |
|
(31.10.2007 7:45:35) Ne, mě opravdu nepřesvědčíte, že za peníze si vždycky koupíte kvalitu. Dcera je na státním gypmlu, kde se rozhodně nedělali SCIO, ale právě náročné psychologické testy, mimo jiného. Jazyky mají i s rodilými mluvčími, jezdí do zahraničí, chodí např. do kin výhradně na cizojazyčné filmy. Školy, o kterých mluvíte, kde je školné 280 tisíc, rozhodně nejsou běžně dostupné, ovšem školné 20-40 tisíc ročně, je dostupné TÉMĚŘ pro každého a právě na těchto školách se nachází hodně málo inteligentních děti bohatých rodičů, o tomto mě fakt nikto nepřesvědčí, i kdyby mě tu napadal, jak dlouho chtěl. Někomu se asi nedá zase vysvětlit, že za prachy si nekoupíš IQ. O čem značí už jenom to, jak mě někdo poučuje o tom, se píše jedno slovíčko. Tak nezapomeň zase najít nějakou chybku!!
|
Federika |
|
(31.10.2007 8:38:51) Verýsku, on tě nikdo přesvědčovat nechce...ty prostě chceš paušalizovat a nemáš pravdu. Jdi se třeba mrknout konkrétně do toho Porgu-školné je tam podle platu rodičů, takženějakých 10 000-87 tisíc-a uvidíš, že se přece jen styl výuky a nabídka vzdělání poněkud odlišuje od běžného standardu státních gymnázií. Cizojazyčné filmy a rodilí mluvčí-to není nic vyjímečného, i na státních gymnázií, jenže často je tam problém sehnat kvalitní učitele, protože jsou ty pozice zkrázka špatně placené.Buď ráda, že seš na státním gymnáziu spokojená, ale prosím, trochu si poodhrň ty klapky, možná v tvém okolí nejsou kvalitnější soukromé školy, v Praze je jich ovšem už dost....A ty nároky některých opravdu převyšují běžné nároky na žáky státních gymnázií.... Myslím, že jsme se dostali ale opravdu někam jinam...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
MSteflova |
|
(30.10.2007 8:34:42) Eve, ale i tak soužití s bratrem Tvého manžela určitým způsobem formovalo, bez ohledu na to, zda se v současné době vídají, nebo ne. Jak už tu několikrát zaznělo, vyrůstání se sourozenci mj.děti naučí, že nejsou prezidenti zeměkoule, že se sem tam musí podělit, brát ohledy na druhé a že někdy prostě nemůžou mít vše, co chtějí. Angličtinu se může každý naučit sám později, já s ní začala až ve 23 letech, pak si udělala státnice a nyní se s ní částečně živím. Sourozence si ale člověk sám dodatečně nepořídí.
|
MSteflova |
|
(30.10.2007 8:43:06) Jinak tedy věřím, že i jedináček se dá vychovávat v tomto duchu, ale dá to asi větší fušku.
|
|
|
|
|
|
Jana | •
|
(25.10.2007 11:27:54) Máme jednu holčičku a nyní čekáme druhého prcka.Malé jsou necelé 3 roky a z okolí jsem jen slyšela kdy bude druhe?Často nad tím přemýšlím,v dnešní době musí mít člověk 2 děti?Když žádné nemá je divný,když má pouze jedno je divný,když má dvě je normální,když má 3 a více je divný.My by jsme s manželem chtěli 3 děti a rodina na nás kouká nenormálně,ale s dvěma souhlasila to jóó to je dnes přeci normální,nad jednim by kroutili hlavou a stejný názor má okolí.Kdo tedy rozhoduje o tom kolik kdo má mít dětí?Jsou to sami rodiče nebo prarodiče či okolí?Je to jen na nás jak se rozhodneme,my se budeme starat o děti,my je zabezpečíme ne nikdo jiný...........
|
Lavanda |
|
(25.10.2007 11:33:12) Třetí těhotenství jsem bohužel potratila. Nevěřila bych ale nikdy, jakou jsem tím udělala radost tchýni! Mnula si ruce a pořád dokola opakovala, že doufá, že už to znova nebudeme zkoušet! Když jsem otěhotněla za pár měsíců znova, babička s dědou se se mnou nějakou dobu ani nebavili. Teď je prcek jejich miláček, jak jinak. Když jsem se tchýně nedávno ptala, proč tak moc nechtěli, abychom měli třetí, řekla, že se báli, abychom nebyli chudí.
|
Lenka, Daník 03/03, Kamilka 05/05, bříško 04/08 | •
|
(25.10.2007 20:42:44) Já se setkala s podobnou reakcí mojí mamky. Když jsem jí oznámila, že jsem opět těhotná, práskla mi telefonem. Týden se mnou nemluvila. U nás nejsou problém peníze, ale mamka si myslela, že jako vysokoškolsky vzdělaná se zahrabu se třemi dětmi doma. Vlastně jí její obavy rozmluvila až moje sestra.
Já nikoho neodsuzuju, když se rozhodne mít jedno dítě. Souhlasím, že je to na zvážení každého z nás a velkou roli tam určitě hrajou peníze a potřeba dopřát dítěti co nejlepší start do života. Ale na druhou stranu jsem nechtěla ani já ani manžel dopustit, aby byl Daník jedináček. U mě je to ovlivněno tím, že mám se svojí sestrou moc pěkný vztah. Jsou věci, ve kterých kamarádi, ať už sebelepší, sourozence nenahradí. U manžela je to ovlivněno tím, že je sám jedináček.
|
Hana + 3 ks | •
|
(26.10.2007 9:03:24) To náš tchán při zprávě, že budeme mít třetí mimi se rozkřikl:"No co jste dělali??????????" Hurónský smích včech ostatních mu byl odpovědí. No co asi? Hana
|
|
Hana + 3 ks | •
|
(26.10.2007 9:03:59) To náš tchán při zprávě, že budeme mít třetí mimi se rozkřikl:"No co jste dělali??????????" Hurónský smích včech ostatních mu byl odpovědí. No co asi? Hana
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(26.10.2007 12:40:40) dobrá story :)
|
|
Aja, syn 16m | •
|
(26.10.2007 13:55:57) No, fakt dobrá story, nám se ovšem stalo přesně to samé (a to naprosto doslovně), ale už u prvního těhotenství :-). Nějak rodina nepočítala, že na to "skočíme hned po svatbě". Pak se nám za to příslušný "provinilec" asi za měsíc omluvil.
|
|
|
|
|
|
Lavanda |
|
(26.10.2007 16:18:12) O tématu počtu dětí v rodině jsem od včerejška hodně přemýšlela. Myslím, že kdybych měla jen jedno dítě, nebo dvě, cítila bych se nevyužitá a neužitečná. Pokud nejsou doma všichni, dá se říct, že nemám "do čeho píchnout". Teda ne určitě doslova, práce se vždy nějaká najde, zvlášť teď, když jsem zase v zaměstnání. Nejvíc mě asi trápí představa, abych jednou nelitovala na stará kolena toho, že jsem si nepořídila ještě čtvrté dítě. Protože pak už to nenapravím. Proti hovoří hlavně ten fakt, že se na to už necítím fyzicky. Ale kdyby se to do pár let změnilo k lepšímu, tak do čtvrtého asi jdu.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(26.10.2007 17:20:46) "Nejvíc mě asi trápí představa, abych jednou nelitovala na stará kolena toho, že jsem si nepořídila ještě čtvrté dítě. Protože pak už to nenapravím. Proti hovoří hlavně ten fakt, že se na to už necítím fyzicky. Ale kdyby se to do pár let změnilo k lepšímu, tak do čtvrtého asi jdu." - jak já ti rozumím... :D furt tak nějak čekám na tu vnitřní jistotu, že už je nás doma ten "správný" počet - a nic :D ... a taky si říkám, abych jednou nelitovala...
|
fisperanda |
|
(26.10.2007 17:38:49) Tohle mě docela uklidňuje, protože si říkám, jestli mám výčitky že nebudu mít druhý, tak je to blbý, ale kde mám záruku, že se po třetím dítěti nebudu cítit naprosto stejně? Jakože dají ty hormony vůbec někdy pokoj?
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(26.10.2007 22:22:19) jo, já myslím, že daj :), ale u každé z nás jindy - znám ženy s dvěma, třemi, čtyřmi, dokonce s devíti dětmi, které litují (a některé josu již dávno babičky), že neměly to třetí, páté, šesté, desáté :D - ale taky znám holky opět s různým počtem dětí, které říkají, že s tím posledním se dostavil pocit "tak, a teď je nás akorát, jsme komplet"... no, a já si právě říkám, že ybch teda teď s těma třema ráda ten pocit už měla :D
|
|
Aja, syn 16m | •
|
(28.10.2007 19:57:19) Neboj, až nebudeš vědět, kde ti hlava stojí a co udělat dřív, buď si jistá, že hormony budou ticho jako pěna :-)
|
|
|
|
Aja, syn 16m | •
|
(28.10.2007 20:00:01) Budilko, obdivuju Tě!! Nemít doma do čeho píchnout u většiho počtu dětí, tak to jsi buď superman a nebo... (vlastně mě ani nenapadá další alternativa :-). Závidím Ti :-))
|
|
cekanka | •
|
(28.10.2007 21:01:13) tak přesně tohle mi mluví z duše. taky mám tři děti (5, 3 a 8 měsíců) a vážně se zabývám představou, jestli nás je už dost... děti jsou se mnou doma, tzn. nechodí do školky, jsme celý den spolu. k tomu ještě podnikám, pracuji doma, řídím část firmy. když jdeme po ulici - dost lidí se za náma otáčí - kočár a dva prcci po stranách - to se asi nevidí každý den :-). někteří to i okomentují, ale mnohdy vidím jen ty oči, které říkají "tak ta se asi zbláznila". já ale nechápu, proč by v ČR měli mít hodně dětí pouze romové nebo socky. každé dítě jsme chtěli a moc se na něj těšili. věnuji se jim, ale také jsou naučené trávit nějaký čas hrou, nepotřebovat mne. včetně nejmenšího. z vlastní zkušenosti vím, že mladší se velmi rychle (dovolím si říct - kosmickou rychlostí) učí od starších. chtějí se vyrovnat a proto umí většinu samostatných návyků mnohem dříve než to první (chození na nočník/záchod, držení lžíce, schopnost nakrmit se, držení tužky, obléci se, atd.) v tomto to má pak maminka lehčí. proto mamince, omlouvám se, ale nepamatuji si její jméno, která se rozhodla věnovat prvních sedm let prvnímu dítěti a pak se rozhodnout pro druhé, bych ráda napsala, že si možná neuvědomila, že by tím vychovala dva jedináčky. nicméně, respektuji rozhodnutí každého rodiče o rozdílu věku mezi sourozenci, případně mít pouze jedno dítě. Osobně si ale myslím, že je to pro to dítě škoda, že je to opravdu ani ne tak o dostatku všeho, ale spíše o tom, jak tento dostatek či nedostatek sdílet v rodině, ale to už tady taky někdo výše psal a já s tím beze zbytku souhlasím.
|
štěpánka | •
|
(28.10.2007 21:21:41) Čekanko, já se taky za takovými skupinkami otáčím (maminka s kočárkem a 2 prcci po straně), ale proto, že mi to připadá hezký pohled, trochu obdivuji tu maminku (mám"jen" 2 děti) a taky trochu nostalgicky vzpomenu, jaké to bylo, když byli malí..... Ne každý si musí myslet něco ošklivého.
|
čekanka | •
|
(29.10.2007 20:54:47) o těch, co se na nás usmívají jsem nenapsala. jsou, samozřejmě, i tací ...
|
|
|
|
|
sunsung |
|
(26.10.2007 17:00:51) pro dítě se rozhoduji na dobu 15-20 let a myslím nikdo nemůže říci, zda bude za tolik let celou dobu zabezpečený, bohatý nebo nezaměstnaný
já jsem se pro drué dítě rozhodla v době, kdy jsem bydlela ve vlastním domě, měla čtyřnásobek průměrného platu a velmi slušně podnikajícího muže, dvě auta - do roka a do dne jsem neměla kde bydlet, žádné auto a žádného manžela, jen ta touha po dítěti mi zůstala a tu jsem si zrealizovala...:o)
|
zuzkasim |
|
(30.10.2007 14:30:38) S tímhle můžu jen souhlasit. Nikdo z nás neví, jak na tom bude za X let. Nemoc, úmrtí, kariérní postup či cokoliv jiného mohou přijít na každého. Mám jednu mladší sestru, lehce mentálně postiženou, takže mentální věkový rozdíl se mezi námi časem neustále zvětšoval. Přesto jsem moc ráda, že ji mám a obě jsme si vždycky přáli ještě brášku:-) Sestřenice je ze 7 dětí, další z pěti a další ze čtyř, v těchto rodinách bývalo vždycky veselo, a proto bych si přála mít děti 3. Ve škole jsem učila dost jedináčků a na velké většině z nich je to poznat. Kamarád nikdy nenahradí sourozence. Respektuju přání rodičů mít jen jedno dítě, ale moc nechápu. Je zvláštní, jaká moc se přikládá financím. Nakonec si ale často uvědomíme, že naše největší zážitky s penězma zas až tak nesouvisely:-) Mám teď dvouletého a dvouměsíčního skřítka. Ano, tomu staršímu se nemůžu věnovat tolik, jako kdyby byl sám. Myslím, že jeho vztah k bráškovi je mu větším obohacením než moje výhradní péče. Je krásné pozorovat, jak dvouleté dítě umí být něžné, ohleduplné, najednou i víc samostatné, zdá se mi, že najednou rozumí souvislostem v životě víc, jak jeho kamarádi, kteří sourozence zatím nemají.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(30.10.2007 14:36:26) Zuzko, nedá mi to - omlouvám se všem - ale proč by kamarád nikdy nemohl nahradit sourozence? Myslím, že jsem to tu už psala. Sourozence si na rozdíl od přátel NEVYBÍRÁME. Můj sourozenec může být pedofil, psychopat, masový vrah, když to budu hnát do extrému, ale za kamaráda/přítele si vyberu někoho, kdo je mi blízký, s kým si rozumím... nebo ne? Nedokážu si představit, jak nutím syna, aby měl hezký vztah ke svému hypotetickému sourozenci, přestože každý z nich bude úplně jiný co do struktury osobnosti. MUSÍŠ HO MÍT RÁD, PROTOŽE JE TO TVUJ BRATR? Nemusí. Je to na něm. On si určuje, koho bude mít rád a koho ne...
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(30.10.2007 14:42:51) Asi bych to tu neřešila, ale mám teď aktuálně docela velký problém v "rodině", dokonce oboustranně (v "původní" i v manželově) a přestože oceňuju pomoc manželových rodičů co se týče péče o syna, tak ani jeden z lidí v mé "pokrevní" rodině mi není natolik blízký, abych ho třeba požádala o pomoc nebo podporu. Na to mám přátele. Mám na světě dva lidi, o kterých si myslím, že se na ně mohu spolehnout a kterým důvěřuju. Oba beru za svou SKUTEČNOU rodinu, protože se k sobě tak chováme. To není o krvi a o genech... alespoň podle mého názoru. :o)
|
|
fisperanda |
|
(30.10.2007 14:50:08) S tím souhlasím. Neberu názor, že až děti vyrostou, budou mít jeden druhýho. Takový člověk přece v dospělosti by měl mít svou rodinu, přátele atd.. zkrátka lidi, ke kterým vztah pěstoval, kterým dokáže pomoct a oni zase jemu. Spolíhat na to, že budu mít sourozence, kterýho sem si za á ničím nezasloužila a za bé není vůbec jistý, že se budeme mít rádi, tak to je takovej přístup... jak poď na mě z boku :o) Zkrátka, tohle pro mě taky není argument, že jednou v dospělosti aby dcera měla někoho blízkýho. Pokud bude co k čemu a zaslouží si, aby někoho blízkýho měla, tak to bude fajn, ale je to na ní. Pokud bude samotářka, nebude chtít udržovat žádný vztahy, no tak je mít nebude. A bude na všechno sama. A třeba jí to bude vadit, a třeba taky ne.
|
mateřídouška | •
|
(30.10.2007 15:28:54) fisperando ,reaguji na poslední příspěvek,uniká mi diskuse, to není to to samé kamarádka je kamarádka a ségra je ségra jedno druhým nenahradíš jasně že se můžete se sourozencem znepřátelit na život a na smrt jako i se svým rodičem a stejně jsem ráda,že nejsem z děcáku,že rodiče mám....můžeš mít známé ve věku tvých rodičů ale rodiče to je snad něco jiného. stejně vztah ke tvému sourozenci s kterým prožíváš chvíle v úzkém kruhu rodiny to je zcela něco jiného než vztah s kamarádkou ať už je sebelepší. jde o to jakým způsobem jako rodiče budeme vztah sourozenců ovlivňovat. jestli budeme podněcovat (možná nevědomky) soupeření atd
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(30.10.2007 15:38:52) mateřídouško, ono je to spíš o pojetí vztahů jako takových. Pod pojmem přátelství si každý představuje něco jiného a každý ho bere jinak... pro mne je třeba můj nejlepší kamarád, kterýho znám skoro 20 let "bratr", fungujeme zhruba tak, jak by asi měli ti idealizovaní sourozenci, nicméně každý jsme se narodil úplně jiným rodičům a oba máme své sourozence, se kterými ten vztah rozhodně není na srovnatelný úrovni... sestře bych neřekla "co děláš dneska večer, jestli jsi doma, přijdu k tobě přespat", ale "bratrovi" to řeknu úplně klidně, přestože žije s přítelkyní, která je ještě víc "cizí" a mohlo by jí to vadit. Zum Beispiel. :o)
|
mateřídouška | •
|
(30.10.2007 15:47:27) ja,neexistuje jediný návod na život a situace vkaždé rodině je "svá", aber když vezmeš ideální rodinku s ideálními vztahy a ideální kamarídství troufám si říci že to není to stejné že máš počtem bohatou rodinu není zárukou, že do budoucna ti bude jen oporou,ale troufám si říci že většinou to tak funguje,nicméně nedávám žádné záruky
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(30.10.2007 15:51:27) mateřídouško, není to stejné. Z mého úhlu pohledu je to lepší. :o) Myslím to "ideální kamarádství". Protože u něj mám větší jistotu, že je dobrovolný. :o) Ale prostě to má každý jinak a asi je zbytečné to tady pořád omílat dokola. :o)
|
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(30.10.2007 15:43:32) ...můžeš mít známé ve věku tvých rodičů ale rodiče to je snad něco jiného.
No, to je. Mamince svý kamarádky jsem schopná se u skleničky vína svěřit s tím, co mně trápí, u vlastní matky by mne to nenapadlo ani s 5 promile v krvi.
Nevím jestli jsem v tom nějaká výjimka, ale já prostě neberu lidi podle toho, CO ve vztahu ke mně jsou, ale JAK se ke mně chovají. Když si budu s rodiči a sourozenci rozumět, super; ale když nebudu, tak na nich proboha nebudu lpět a upřednostňovat je jenom proto, že máme nějaký shodný geny...
|
mateřídouška | •
|
(30.10.2007 15:52:56) ono je to o vlastním prožitku já si se svou mamkou se skleničkou toho můžu říci dost a kdybys měla stejný zážitek věděla bys o čem mluvím,protože něco je skrátka pro druhého nezdělitelné jsou věci které si člověk musí prožít jistě byli doby kdy mi naši "nerozuměli" a toho času jsem si se sklenkou povídala s tetou mého přítele a myslela si že s mamkou to nejde,časy jdou a vztahy se vyvýjí teď když si povídám takhle s mamkou, říkám ti to není to to samé je to moje máma
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(30.10.2007 16:01:48) mateřídouško, sorry, ale tohle nikdy nepochopím. Dělám teď jeden projekt s klukem, kterýho vlastní matka vyhodila z domu, nechala ho fyzicky týrat otčímem, jeho sestru posílala šlapat do Perlovky a on mi řekne - miluju jí, protože je to moje máma. A co že je to MÁMA? Počít a porodit dítě umí prakticky každej, co je na tom výjimečnýho? Pro mne není žádnej vztah předem danej jen proto, že někdo někoho nosil v děloze nebo ve varlatech. Vztah se tvoří v průběhu určitý doby. Mění se, vyvíjí. A když mne moje máma bude - dejme tomu - každej den dvacet minut kopat do břicha, jak dlouho to budu omlouvat tím, že to je moje máma??? Já osobně ani den. Bejt něčí biologická matka, biologickej otec, pokrevní sourozenec apod. je samo o sobě MÁLO. Spíš bych řekla přímo hovno, odpusťte mi ten výraz. Když mi moje matka řekla, že bych jí měla bejt vděčná za to, že mi dala život, tak mi to přišlo naprosto absurdní - copak se o to někdo někoho prosí? Vděčná můžu být za službu, kterou pro mne někdo vykoná, ale za to, že mně porodil? Navíc ona nechtěla porodit mně, kdyby aspoň tak, dalo by se to chápat. Nebudu vděčná žádný ženský za to, že porodila z nějakýho SVÝHO důvodu dítě. Beru lidi podle toho, jaký jsou a jak se chovají, opakuju, a samotný fakt biologickýho rodičovství mi přijde naprosto podružnej.
|
mateřídouška | •
|
(30.10.2007 16:10:15) já nevím,jestli se to má logicky-chápat , jako zub za zub prostě to nelogicky cítím, "máma" stejně jako do vztahů druhých vidím naprosto jasně a "vím" co by kdo měl udělat :-))) tak kolikrát sama sebou nechám vorat,protože nemám ten nadhled zvenčí a nenechám si poradit,jsou v tom city, vztahy...já nevím co ještě
|
mateřídouška | •
|
(30.10.2007 16:34:38) ještě mně napadlo zda by sis přála takhle nad tou skleničkou si také tak povídat se svou mámou,jestliby sis přála mít hazké idilické vztahy se svou mámou a pokud odpovíš že ano tak to je to "máma" protože jinak by Ti to bylo fuk a jedno,bylo by jedno jestli máme mámy
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(30.10.2007 16:41:31) souhlasím. Monty, kdyby ti to bylo teda tak jedno, kdo je tvoje bio máma, tak by ses na ni dávno vybodla. (čímž neříkám, že to máš udělat) Ale tobě to očividně jedno není...
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(30.10.2007 16:49:18) Ráchel, to není o tom, že je moje matka. Prostě je mi jí líto, kdyby to byla cizí ženská, se kterou jsem nějakým způsobem v kontaktu, chovala bych se stejně nebo aspoň podobně... pro mne byla máma babička a ta už umřela. Protože se ke mně jako máma chovala - nebo aspoň nejvíc jako máma.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(30.10.2007 17:39:38) Monty, a existuje nějaká taková cizí ženská, ke který by ses takhle chovala?
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(30.10.2007 17:43:17) Ráchel, samozřejmě. Dokonce bych si tipla, že i s daleko větší intenzitou (matku vídám poměrně sporadicky). :o)
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(30.10.2007 18:52:43) ale u té dotyčné ženské nejsi zatížena úvahami, zda má či nemá právo na tvou úctu či vděčnost, takže jiné to asi bude... Co jsem si všimla, tak o své matce tady píšeš nikoliv sporadicky, takže ti asi opravdu nebude ukradená... a myslím, že to je normální, protože vždycky v každém z nás je kousek dítěte, které chce být milováno svým rodičem (sorry za to patetické vyjádření). Ano, určití lidé to mohou v dospělosti do velké míry "vynahradit" - mám kolem sebe "mateřské" a "otcovské" osoby, které mi po určitou dobu byli náhradními "rodiči" - částečně doplnili to, co mi kdysi chybělo, a taky mi pomohli přijmout fakt, že v některých věcech se mí rodiče nikdy nezmění a já je prostě tak musím brát. Ale úplně to vyhojit myslím nikdy nejde.
|
|
|
|
|
|
|
|
Iva | •
|
(10.11.2007 16:32:57) Promiň, Monty, jak si čtu tvoje příspěvky řekla bych, že je to tak že TY máš problém(s mámou, ale asi se vztahy obecně) ale prezentuješ to tu jako normu pro všechny. Já to vidím jinak. Taky mít vztah se sourozenci nijak nevylučuje možnost mít i přátele, a je dokonce pravděpodobné, že je lidé mají a občas si s nimi i rozumí líp. Já osobně jsem měla i dlouhá období kdy jsem se se sestrou nestýkala, pravda ale je že to že tu je je pro mě velká hodnota a svým způsobem jistota, vím, že kdyby mi bylo fakt zle bude tu pro mě, je to koneckonclů moje sestra, a je to oboustranné. Asi se to špatně vysvětluje někomu, kdo nemá tu zkušenost, ale geny význam mají, a taky záleží na tom, jak si vztahy člověk od dětství pěstuje. A klidně budu mít své děti k tomu, aby se měly rády, a nemyslím si že bych je tím nějak znásilňovala. Ono v životě je o moc víc věcí které si nemůžeš vybrat tak je určitý trénink dobrá věc. Tvůj apel na svobodu rozhodnutí mi přijde tak silný, že mi tam chybí rodičovské vedení a být tvým synem asi bych se cítila v životě trochu ztracená a ponechaná sama sobě. Já bych tohle pro své děti nechtěla, což je mé i tvoje právo si zvolit cestu.
|
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(30.10.2007 16:32:46) ...já jsem ale zároveň ráda, že můžu s bráchou sdílet některé vzpomínky, porovnávat pohled na naši rodinu, to, jak jsme některé věci různě vnímali... to s nikým jiným prostě nemám. A to nemáme s bráchou nějakej super duper častej kontakt.
|
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(30.10.2007 16:31:03) já to spíš vnímám tak, že když se vztah se sourozencem povede (částečně je to na povaze těch dvou a částečně na atmosféře celé rodiny), je to opravdu něco skvělého a vyjímečného. Samozřejmě nikde není zaručeno, že se to povede... V Bibli je přísloví (teď to nebudu hledat, tak bez přesné citace): "Bližší je přítel než bratr, zrodil se bratrem pro den soužení." A je fakt, že někteří přátelé se mi stali "sourozenci", kteří se zvlášť osvědčili v dobách mého "soužení"... díky Bohu za ně.
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(30.10.2007 16:31:10) já to spíš vnímám tak, že když se vztah se sourozencem povede (částečně je to na povaze těch dvou a částečně na atmosféře celé rodiny), je to opravdu něco skvělého a vyjímečného. Samozřejmě nikde není zaručeno, že se to povede... V Bibli je přísloví (teď to nebudu hledat, tak bez přesné citace): "Bližší je přítel než bratr, zrodil se bratrem pro den soužení." A je fakt, že někteří přátelé se mi stali "sourozenci", kteří se zvlášť osvědčili v dobách mého "soužení"... díky Bohu za ně.
|
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(30.10.2007 17:01:29) Rozdíl je v tom, že se sourozencem (pokud s ním bydlí v jedný domácnosti) se musí naučit vycházet. S "kamarádem" by se v případě problémů přestal bavit a spoustu věcí by se vůbec nenaučil. To je to, co mu může dát jen sourozenec: učí ho vytrvale řešit vzájemnej vztah. Může se to dost hodit do partnerskýho soužití.
|
|
LU,2děti | •
|
(31.10.2007 13:30:36) Jojo Monty, takovej brácha alkoholik docela stačí. Pořád je to můj brácha, ale když vidím jak ničí sebe, své děti a ženu, je mi smutno. Taky jsem si představovala, jak syn (do 8 let jedináček) přijme miminko. Nemám ráda silná slova, ale myslím, že ji fakt má moc rád. Asi jsme ho dobře vychovali:-) ALe v životě tě může zklamat každý- partner, sourozenec, rodiče,přátelé.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.10.2007 13:38:25) LU, nemusí být ani alkoholik. Jak už jsem tu psala, dva sourozenci si můžou být povahově tak vzdálený, že si zkrátka nebudou mít co říct. Alkoholik je extrém... Mám nevlastní sestru a myslím, že máme docela hezkej vztah. Ne nějak výjimečně, ale vcelku pohodový, ovšem hlavně díky tomu, že jsem flegmatik a nehádám se s lidma, protože sestra je naopak neurotická a emocionálně poněkud labilní. Bydlíme v jednom městě, ale vidíme se tak max. 1x za měsíc, spíš míň. Jo, je hezký, že si občas zavzpomínáme na dětství. Ale když tohle odečtu, není vztah se sestrou v rámci ostatních mezilidských vztahů v ničem výjimečný. Nejsme si "nejblíž na celým světě", protože jsme hodně povahově odlišný. Není to o tom, že bychom si lhaly nebo měly formální vztahy, vím co ji trápí, ona ví, co trápí mne, ale takhle to mám i s přáteli a daleko hlubší, protože ti přátelé jsou mi daleko bližší. Mám třeba dvě kamarádky, které znám od školky, takže těch vzpomínek je taky dost. :o) A když si tak přeberu, co říkám jim, co ony mě, jak často si voláme a vídáme se a jak je na tom sestra - žádný rozdíl... :o)
|
LU,2děti | •
|
(31.10.2007 15:10:50) Monty, štve tě, že se ségrou nejste dobrý kamarádky? Mě třeba opravdu mrzí, že rodina jako širší celek nefunguje podle mých představ- tchánovic nikdy nepřijdou na Vánoce, nikdy nepřijdou na Silvestra. Můj i manželův brácha taky ne. Oslavy se dělají na etapy- vždycky se někdo vymluví. Skoro to vypadá, že jim jde o to, dát dětem dárek (co největší, nebo několik balíčků!)a ne si užít rodinu. A čím míň se vídáme, tím jsme si vzdálenější. Jediná vyjímka jsou moji rodiče- zaplaťbůh za ně. Na druhou stranu je fakt, že mým nejbližším člověkem je můj manžel a dvě kamarádky. Když tak o tom přemýšlím, tak to asi není špatný- odproštění od "staré rodiny" je nutné.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.10.2007 16:13:49) LU, mě ne, protože jsem spíš samotář a tyhle rodinný akce mne spíš děsí a snažím se jim vyhýbat, jak to jen jde... ono je to právě o těch představách, moje ideální představa je mít okruh (ne moc velkej) lidí, na který se můžu spolehnout a oni na mne, se kterýma můžu jednat naprosto na rovinu a od kterých očekávám, že budou jednat na rovinu se mnou... takže tihle lidi logicky VÍ, že např. na Vánoce a na Silvestra chci bejt sama a nesnáším žádný organizovaný veselí, takže mne na žádný ani nezvou. Resp. třeba mi navrhnou, jestli nechci s nima někam jít, ale neurazí se, když řeknu ne. Nevím jestli je to daný tím, že jsem to nezažila jako dítě a nemám k tomu vztah, ale člověk, který je mi blízký to prostě bere tak, jak to je. Naopak s rodinou je to komplikovaný, třeba rodina mého stále ještě manžela na těchhle věcech děsně lpí a to, že já nechci a není mi to příjemný berou jako osobní urážku. A to je právě to - v rodině mám pořád podvědomě pocit, že se to ode mne očekává, protože přece "jsme rodina" a mám blbej pocit z toho, že je to sice rodina, ale lidsky mi ti lidi až tak blízký nejsou a já je svým způsobem opravdu můžu urazit, zatímco přátelé to naprosto akceptujou, protože přátelství je založený na naprostý dobrovolnosti... a pro mne to má i větší cenu. Když bych dejme tomu potřebovala rychle od někoho půjčit třeba pět tisíc, tak si neřeknu ani sestře, ani mámě, protože ony to můžou a zřejmě i budou brát jako povinnost, zatímco přátelé se na mne můžou vykašlat a to, že to neudělají, je pro mne fakt hodně důležitý...
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.10.2007 16:19:35) Abych to vysvětlila - předem upozorňuju, že si nechci stěžovat, jen konstatovat :o) - vyrůstala jsem v rodině, kde mne MUSELI brát, protože jsem JEJICH, ale o mne jako o člověka a osobnost se nezajímali a ani mi nerozuměli. Snad babička, i když to bylo až v dospělosti, jako dítě se o mne starala z lítosti, že jsem ten chudáček z rozvrácený rodiny, na kterýho otec kašle a matka svým způsobem taky. To se netýkalo MNE, ale nějaký situace, kdybych byla Jaruška Votýpková, měla by ten vztah stejnej. A díky tomu jsem na tyhle věci daleko citlivější. "Cizí" lidi totiž nemají žádný důvod pro mne něco dělat, společnost je nastavená tak, že rodina je pro většinu hlavní a nejdůležitější, protože jsou to "naši" lidi - a já si toho prostě daleko víc považuju, protože tam už je ten vztah o mně, ne o tom, co čí jsem, jestli mi rozumíš. Kdybych to nebyla já, ale Jaruška Votýpková, tak mi nakašlou - to, co pro tebe dělají přátelé dělají opravdu PRO TEBE jako pro osobu. V rodině to tak být nemusí a často ani není... "je to naše dcera, tak se na ní přece nevykašlem"... tam ta pomoc a podpora patří statutu, ne konkrétní osobě.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.10.2007 16:30:46) Jednou jsem tu psala - a setkala se s poměrně bouřlivou negativní odezvou - že kdyby z mého syna vyrostl fanatický komunista nebo nácek, neměla bych moc potřebu se s ním stýkat. Právě to byl argument: ale byl by to pořád tvůj syn! Byl, jenže pro mne ty biologický vazby až tak důležitý nejsou, resp. jsou málo důležitý; když jsem naposled viděla svýho biologickýho otce (před 15ti lety), udělal šílenou scénu, byla u toho kamarádka a ta normálně brečela a říkala mi - jéžiš, to je strašný, jak to zvládáš? A já jí po pravdě řekla, že normálně, že sice zamrzí, že je můj biologický otec idiot, ale nijak mne to nedrásá. Jasně, byla bych radši, kdybych měla prima tátu, ale nemám ho, tak to prostě chodí. Vůbec nic k němu necítím, ani nenávist, ani lásku, nic, je to pořád můj otec, ale jako člověk je mi úplně lhostejný. Kdyby se zejtra objevil a něco chtěl, tak se nebudu rozhodovat podle toho, jestli je to můj otec nebo ne, ale zcela na rovinu - podle momentální nálady, asi jako s žebrákem, někdy mu něco dám a někdy ne... Budu ráda, když si budeme se synem blízký jako lidi, ale beru v potaz i to, že třeba nebudeme. A když nebudeme, tak co? Mám se po zbytek života trápit s tím, že z mýho vlastního dítěte je fanatickej komouš nebo hajlující hovado? Proč? Je to jeho volba, když bude takhle spokojenej, budiž mu to přáno, ale jako člověk tím u mne skončí. Syn nesyn.
|
Zuzana, Filip 04+Mandy 06 |
|
(31.10.2007 18:24:12) Monty,
měla jsem podobné dětství jako ty – vychovala mě babička s dědou (od 3 týdnů), rodiče mě převzali v 6 letech. Ale neviděli ve mně nikdy dítě (a nikdy se nám nevěnovali, byli jsme jim šuma fuk). Od začátku se ke mně chovali jako k dospělému člověku a očekávali, že budu vzorná, skvělá, dospělá… Můj brácha ve škole propadal a ve 14 letech si ho vzala babička zpátky (a v posledním ročníku ZŠ měl náhle vyznamenání – zlepšil se o 2 - 3 stupně!!!, dostal se na střední školu, dovedla ho až k maturitě). Otec k tomu například prohlásil, že mu "neodpustí, že odešel z domova“…. Chtěla jsem ti ale napsat něco jiného. Mám dojem, že se na svého syna díváš jako na dospělého člověka. Pokud se z někoho stane fanatickej komouš nebo hajlující hovado, není to jenom jeho volba. Rodiče by měli přiznat svůj díl zodpovědnosti. Je to trochu paradoxní, ale v tomhle mi připomínáš moje rodiče. Jako bys nakládala na svýho kluka břemeno, který nemůže unést.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.10.2007 20:59:16) Zuzano, nejsi první, kdo mi to říká... vím, že to možná není tak úplně dobře, ale jinak to bohužel neumím. :o( Chovám se k němu jako k dospělýmu, nakládám na něj víc, než může unést; myslím ve smyslu samostatnosti, odpovědnosti... Ono je zvláštní, jak lidi v dospělosti buďto naprosto kopírujou styl svých rodičů nebo se proti němu ostře vymezujou a fakt NIKDY nedělají to, co je na rodičích nejvíc štvalo. Budu ten druhý případ a dokonce si uvědomuju, že syn není stejná osobnost jako já a pro něj to nemusí být nutně to nejlepší - ale jak se máš překonat, že jo. Nemůžu dělat nic, co je mi tak strašně proti srsti, i když podvědomě cítím, že to není pro syna na 100% ideální. Nemůžu, nejde to. :o(
|
Zuzana, Filip 04+Mandy 06 |
|
(31.10.2007 22:46:16) Monty,
já si myslím, že to je přece jen trochu jinak. Nemilované děti se brzy naučí nasazovat obrannou masku. Nasazují ji tak často, až je ta maska převálcuje a začnou světu ukazovat jakousi studenou tvář. Bohužel i lidem nejbližším. V partnerských vztazích ti nedělá problém skočit s někým do postele, ale hrozně těžko se ti říká "mám tě rád“… Neumíš to, protože tě to nikdo nenaučil. Myslím si, že v tomhle je ten zakopanej pes ve vztahu k tvému synovi (a možná nejen synovi). Nemusíš „dělat“ to, co tě na rodičích štvalo, a přesto jdeš v jejich stopách. Nevěřím, že tohle je tvoje pravé já. Třeba ho ještě někdy najdeš a budeš překvapená, co všechno se v tvém životě změní. Moc bych ti to přála.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.10.2007 22:52:29) Zuzano, jenže já nemám problém říct synovi, že ho mám ráda nebo ho dejme tomu obejmout, přitulit se k němu - po týhle stránce jsme jak milenci. Sice je fakt, že on je iniciátor, ale já se od něj rozhodně neodtahuju a nebráním se jakýmkoli projevům lásky. To ne. Myslím, že lásku mu dát umím, ale co mu dát neumím a asi ani nechci je běžnej rodinnej režim, jistotu, řád. Protože to není můj přirozenej způsob života, neumím ho nikomu předávat dál.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(31.10.2007 23:01:18) nemůžeme předávat něco, co nemáme v sobě... žádná z nás nikdy nebude dokonalá máma... kéž se nám podaří být alespoň "dostatečné"...
|
|
Zuzana, Filip 04+Mandy 06 |
|
(31.10.2007 23:08:31) No jó, běžnej rodinnej režim, jistota a řád, to je prostě nuda a vopruz, co si budeme povídat. Taky už mi to pěkně leze krkem.
Měla jsem na mysli spíš přístup k tomu dítěti. Vztah k vlastnímu dítěti je přece kvalitativně jinde než vztah ke komukoli jinému. Na geny kašleš – celkem to chápu, ale nemůžeš kašlat na všechno, co jste spolu prožili. Je to zvláštní, ale já bych svoje dítě milovala, i kdyby snad někoho zabil. Měla bych vztek, byla bych zdrcená, zhroucená, nechtěla bych ho vidět a tím víc bych ho měla před očima...
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(31.10.2007 23:26:38) jo, protože je to moje dítě. svý dítě bych milovala prostě ať by dělalo cokoliv. to neznamená schvalovat to, co dělá...
|
|
LU,2děti | •
|
(31.10.2007 23:38:26) Zuzko, chtěla jsem jít spát, ale to mě nedalo. Kde bereš tu jistotu, že bys syna milovala i kdyby byl vrah? Milovala bys ho, kdyby týral tebe? Nebo kdybys viděla, že týrá své děti? To se nikdy nedá dopředu říct. Je to strašně těžké odepsat blízkého člověka, ale někdy je to nutné, aby ses nezničila sama. Máš malinké děti a jsi na ně silně vázaná. ALe porostou , budou víc a víc samostatné jednotky, přestanou se ti svěřovat. Budou studovat na druhé straně světa a stanou se pro tebe cizími lidmi. Rodiné pouto je pouze předpoklat blízkosti. ALe není to podmínka.
|
Zuzana, Filip 04+Mandy 06 |
|
(1.11.2007 9:34:13) Lu,
ale já nemluvím o „rodinných poutech“ ani o „blízkých lidech“. Mluvím o vztahu mámy k dítěti. To je prostě něco diametrálně odlišného. Já mám špatný (skoro neexistující) vztah k biologické mámě, tátu jsem brala jako někoho, s kým se dá pokecat, brácha je sympaťák, ale vyrůstali jsme spolu jen pár let, vlastně ho neznám. Nevlastní bráchy (táta měl nemanželské děti) jsem viděla jednou dvakrát v životě. Vztah s manželem máme celkem fajn, ale taky jsem ho již několikrát dokázala vyhodit (třeba v období poporodního blues).
Mateřský vztah je někde úplně jinde. Dítě je milováno, i když nemá žádné zásluhy. Dokonce i tehdy, když do tebe celé dny jen kope. To už jsem si stihla vyzkoušet :-(.
|
Rozina Rosava |
|
(1.11.2007 9:41:44) Zuzkon ten závěr tvého příspěvku je moc hezký. To je láska bez podmínek. A přesně tohle si děti zaslouží. --- Problémy již dospělých dětí a jejich postarších rodičů jsou už trošku o něčem jiném, ale je prima, když rodinné vztahy fungují. Bohužel to tak není všude:-(
|
|
|
|
|
LU,2děti | •
|
(31.10.2007 23:24:44) Zas s ním třeba budeš schopná o těchle věcech komunikovat. A o tom to je. Taky může tvé chování v něm vzbudit reakci, že to chce úplně naopak než ty. A bude z něj rodinej typ:-) Zlehčuji, ale jsem ospalá. Pokud ho miluješ a občas přemýšlíš, tak masovýho vraha z něj nevychováš:-)A bude to jen na něm, jak ho život semele.
|
|
Valkýra |
|
(1.11.2007 9:39:28) Monty, jo, rozumím ti, máme to stejné. Jenže já už vzdávám snahy někomu vysvětlovat, že miluju svoji dceru, až mě překvapuje samotnou, jak moc, protože jsem po dětech nikdy netoužila. Na druhou stranu mě ale hrozně unavuje to, že za ni zodpovídám a svojí nedokonalou výchovou a špatným příkladem na ní páchám nějaké škody. Mateřství jako takové mě nenaplňuje, spíš ničí :-( Mám pocit, že ostatní matky mění svůj život podle dítěte nějak přirozeněji a samozřejměji. Takže my spolu můžem blbnout a mazlit se do večera, zažít opravdu pěkné chvilky a pak si uvědomím, že holka už měla spát, nemá připraveno do školy, nic se neučila atd.... V tu chvíli si uvědomím, že bych už konečně měla život uzpůsobit tomu, aby bylo víc času na přípravu do školy, dodržovat víc "režim" atd.. A nějak to hezké vyšumí a já si jen uvědomuju, že nejsem dobrá matka, protože mě tyhle povinnosti zatěžují a není to pro mě samozřejmé. Prostě si říkám, že by náš vztah byl ještě lepší, kdybych nebyla ve funkci toho, kdo vychovává, kdo je zodpovědný, kdo může snadno selhat, kdo dělá dítěti nepříjemná opatření s tím, že je to pro jeho dobro a jednou mu poděkuje (možná nepoděkuje).
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(1.11.2007 10:05:33) Valkýro, tak nějak. Mateřství mne nenaplňuje, spíš ničí. Byla bych maximálně spokojená, kdybych měla syna jen na ty hezký chvilky a ten zbytek odbyl někdo jiný. O což se vlastně snažím, protože ve srovnání s většinou matek jsem se synem málo. Když na mne teď manžel ječel, že se mám odstěhovat, posílat mu na syna alimenty a přijít 2x týdně a vzít si ho na odpoledne, říkala jsem si, že kdyby manžel nebyl duševně nemocnej, nic bych si nepřála víc. :o(
|
Rozina Rosava |
|
(1.11.2007 10:13:07) monty, neumím se vžít do tvých pocitů:-/ čistě hypotetická otázka. kdybys byla těhotná s mužem svých snů, nebylo by mateřství a vztah k dítětí o něčem jiném?
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(1.11.2007 10:15:59) Veselá cow, těžko říct. Ale asi ano. Mně totiž na celém mateřství nejvíc vadí to, že jsem díky synovi připoutaná k chlapovi, se kterým nechci žít a jeho rodině, se kterou nemám nic společnýho (myslím názorově, přístupem k životu atd.). Kdybych měla dítě s mužem, který by se o něj dokázal postarat, měla jsem s ním hezkej vztah... bylo by to o něčem jiným. Ani tak bych ale neobětovala svojí práci, jenže vzhledem k tomu, že Pan Ideální by mi to logicky nemohl vyčítat a podporoval by mne, zas by to bylo o něčem jiným. :o)
|
Rozina Rosava |
|
(1.11.2007 10:31:29) monty, tak to vypadá, že jsi úplně normální baba:-))))), jen v těžké situaci a přijde mi to jako tvá vnitření rebélie na neuspokojivé okolnosti.
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(1.11.2007 10:59:37) některé věci nás v životě prostě zaskočí, jsou jinak, než bychom je rádi... já mám své děti s mužem svých snů, který se o nás stará, má s nimi hezký vztah, ale přesto jsem u třetího dítěte (chtěného, plánovaného, doslova vymodleného) najednou měla problém se na tohle dítě "napojit", najednou mě "obtěžovalo" se o něj starat - bylo to dáno mnoha okolnostmi, hlavně vnitřním vyčerpáním (přišli jsme před tím o miminko, byla jsem na tom zdravotně nahnutě, manželovi zemřel táta a mnoho dalšího). On si mě ten miláček teda nakonec získal :), hlavně tím, jak se na mě totálně nalepil, což mě nejprve strašně vadilo, ale pak jsem jaksi podlehla jeho kouzlu :), ale určitou dobu jsem si připadala jako naprosto nemožná, citově prázdná matka... asi proto, že jsem v tu chvíli skutečně měla svou "citouv nádrž" dost prázdnou. Vzhledem k tomu, v jaké jsem vyrostla rodině (kde se láska moc neprojevovala, takže je ze mě typický deprivant), tak jak říká můj manžel, moje citová nádrž je bezedná studna. Ono kde nic není, tam není ani co dávat, i když strašně chceme a snažíme se. Takže potřebuju dostatečně čerpat, abych měla dětem co dát - aby z nich nebyli až takoví deprivanti, jako já :) V tomhle musím říct, že potřebuju čerpat "shora", protože ani ten nejvysněnější ideál a ani ti nejbližší přátelé tu moji bezednou studnu nemůžou doplnit... to je nadlidský úkol.
|
madelaine |
|
(1.11.2007 12:19:18) to jsi napsala moc hezky!
|
|
|
|
|
Valkýra |
|
(1.11.2007 10:13:46) Monty, já na dceru právě taky času moc nemám - chodím domů až večer, manžel taky, ona stejně má hodně mimoškolních zájmů, 4x týdně trénink do večera. Jenže teď se rozhoduje, zda na osmileté gymnázium nebo ne a už jsm to probrala s hodně lidma, i na mé domovské diskusi a ukazuje se, že je to asi opět na mojí zodpovědnost, dcera zodpovědně rozhodnout ještě neumí. A že bych to já, jako MATKA měla řešit - prosadit si zkrácení pracovní doby, připravovat ji na přijímačky, motivovat a motivovat. Proč mě to nějakm způsobem zatěžuje a jiné ne? Být to na mě, nechám rozhodnutí o SŠ až na devítku, to už z toho bude mít rozum. Takhle je to opravdu na zodpovědnost rodičů a na tom, jaké vytvoří podmínky.
|
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(31.10.2007 22:55:01) a v tomto smyslu se od svých bio rodičů těžko odřízneme...
|
|
|
|
|
|
LU,2děti | •
|
(31.10.2007 22:17:30) Určitě tvůj postoj k rodině je daný tím, že harmonie jsi asi moc nezažila. Možná proto ti nevadí chladné vztahy se ségrou. To já zažila hezký dětství, ale vztah s mým bráchou ochladává a ochladává. A já se s tím pomalu smířila. Ano, brácha je extrém- alkoholik. Ale podobně ochládají i další vztahy (tchánovic, švagr, sestřenice...) Teď jsem si vzpoměla na bratrance, kterého jsem měla celé dětství téměř za bráchu (byl stejně starý)- a dneska já ani nevím, kde žije a 15 let jsem ho neviděla. Vím, že nikoho nemohu nutit, ale vím o co přicházím.(Ó jak sobecké) Paradoxně to máš ty (díky nedobrým zkušenostem) mnohem snazší- máš jasno. Já ale ne. Rozhodně není pravda, že sourozenec je to nejvíc, co dítěti můžeš dát. Mnohem víc mu dáš tím, že ho dobře vychováš. To, co je dobře, záleží na tvých postojích a zkušenostech, okamžité situaci, ale i na náhodě. Jinak náš domácí postoj k počtu dětí: první jsem moc chtěla. Pak jsem dlouho nechtěla o ničem ani slyšet, jedno dítě mě naprosto naplňovalo. A najednou BUM! a mě popadl mateřský pud:-) Druhé dítě bylo ještě hodnější a my vyzrálejší a tak nevylučujem, že jednou, možná...Takže- časy se mění a my se měníme s nimi:-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Hanka | •
|
(27.10.2007 10:50:11) Sorry, ale tohle mě fakt štve. Názor, že bychom měli mít víc dětí, abychom jako národ nevymřeli ! To je tak směšné v 21 století. Národ je vynález 19. století a co to ten národ vlastně je, že ? A je opravdu tak důležité do přelidněného světa přivádět další děti na svět ? Ano, máme průblémy s důchodovým systémem, - jako ostatně všude v Evropě - a jinde na světě děti umírají hlady. A proto je mnohem záslužnější mít tři děti a starat se o reprodukci národa, než mít pořádné zákony a zajistit slušné podmínky pracovníkům z třetích zemí ?
Abych se tak nerozčilovala. Jinak to vidím přesně jako autorka článku. Naprosto respektuji kolik se kdo rozhodně vychovávat dětí. Ale nemyslím si, že mít víc či méně dětí je více či méně záslužné. Můj názor osobní je, že přivádět na svět víc jak dvě děti - do tohoto přelidněného světa - je trošilinku sobectví. Ale jen trošilinku a nikdy bych to nikomu z více dětmi nepředhazovala. Ale naprosto odmítám, že ti co mají více dětí (a sama bych také ráda tři) jsou něco víc. A starají se o to, aby náš národ nevymřel.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(27.10.2007 17:08:41) přivést na svě víc, než dvě děti, je sobectví?! no to snad ne! takhle jsem se už dlouho nenasmála... no, tak až moje děti budou vydělávat na tvůj důchod, tak si popovídáme na nějakém senior webu :DDD
|
madelaine |
|
(27.10.2007 17:38:20) Rachel, vidíš to moc jednostranně. Nezdá se ti, že 6,5 miliardy lidí je až dost?
|
Markéta | •
|
(27.10.2007 18:04:34) Problém není počet lidí, ale to, že se západní společnost přežírá. Naše planeta by uživila mnohem víc lidí než těch 6,5 miliardy. Ale to by ty západní státy (kde je dnes standardem mít jen 1 dítě a zajistit mu všechno zgruntu, školu, sportovní vybavení, oblečení a mobil, aby se necítilo ochuzené a dovedlo se prosadit mezi dravci), nesměly spotřebovávat 10x víc na hlavu než Afrika, Asie a Latinská Amerika. Takže co je lepší - přivést na "tenhle přelidněný svět" jedno dítě a zajistit mu vzdělání a osobnostní charakteristiky, které ho dovedou na pozici šéfa nadnárodního koncernu (jedináčci mají v tomhle výhodu - jsou průbojnější, samostatnější a vědí, co chtějí), nebo přivést na svět víc dětí a naučit je, že nemohou mít všechno, co chtějí, dokonce ani všechny kroužky, které si na školní nástěnce ukážou? Že cestování není samozřejmost (laciné letenky ničí planetu miliónkát víc než populační exploze v Číně)... KDyž chcete argumentovat vznešeně, tak buďte důsledné. A nebo zopakujte, že do toho nikomu nic není - ale nevysvětliujte nám, že tím, že máte jedno dítě, zachraňujete planetu.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(27.10.2007 18:05:48) souhlas!
|
|
Hanka | •
|
(28.10.2007 13:58:44) Makréto, nevím, kde jsi vzala, že vysvětluju někomu, že tím, že mám jedno dítě zachraňuju planetu. Podsouváš věci, které nikdo nikde nenapsal. Kdybys četla pořádně dočetla by ses dokonce, že bych ráda tři děti.
Uvedla jsem, že mi moc vadí, když si někdo, kdo má tři děti myslí, že zachranuje náš národ před vyhynutím a člověku, který má jedno dítě budou v budoucnu děti z tříčlenné rodiny přispívat na důchod.
A jestli tě to zajímá, tak já se i prakticky snažím chovat ekologicky. Tj. necestujeme levnými letenkami po světě a i když bychom na to opravdu měli.
|
Markéta | •
|
(28.10.2007 14:36:58) “přivádět na svět víc jak dvě děti - do tohoto přelidněného světa - je trošilinku sobectví“; „Nezdá se ti, že 6,5 miliardy lidí je až dost?“
Tak co komu podsouvám?
|
Hanka | •
|
(28.10.2007 18:41:56) "Můj názor osobní je, že přivádět na svět víc jak dvě děti - do tohoto přelidněného světa - je trošilinku sobectví. Ale jen trošilinku a nikdy bych to nikomu z více dětmi nepředhazovala. Ale naprosto odmítám, že ti co mají více dětí (a sama bych také ráda tři) jsou něco víc. A starají se o to, aby náš národ nevymřel."
Nezdá se ti, že citovat jen první větu, znamená vytrhávat ji z kontextu ? Mě ano.
Tu druhou větu o 6,5 miliardách jsem nenapsala já. Ale také to tak cítím. Na jedné straně lidé hladoví a nedokážeme se postarat o děti třetího světa, na druhé straně si cítí altruističtí ti, co si pořídili v ČR tři vlastní děti a rodičům jedináčka budou předhazovat, že mu v budoucnu zajištují důchod. A co když mám jedináčka a přispívám na východu dítěte ve třetím světe ? Prostě odmítám názor, že někdo, kdo má v našem státě tři děti, se stará o můj důchod. Pořídil si své tři děti kvůli sobě, prostě proto, že mu to vyhovuje. A nezasluhuje se tím o můj důchod. Dám klobouk dolů před někým, kdo řekne, máme dvě děti, chtěli jsme ještě jedno vlastní, ale pak jsme se rozhodli třetí dítě adoptovat,protože tu jsou děti bez domova (a někoho takového i znám). Nebo rozhodli jsme se, že se spokojíme se dvěma vlastními dětmi a to co by nás stála výchova třetího dítěte, poputuje dítěti ve třetím světe. Tak to je pro mne naprosto nesobecké a vysoce etické rozhodnutí, ale ne, že si někdo v ČR pořídí tři děti.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(28.10.2007 19:24:18)
Takže Hanko, 1. nikdy jsem neřekla, že ti, co mají více dětí, jsou něco víc; taky jsem neřekla, že je "nesobecké" mít tři děti - já si prostě narozdíl od tebe myslím, že samo o sobě to, že někdo má tři nebo dvacet dětí či jedno dítě není o morálních kvalitách 2. tvoje vyjádření o tom, že mít víc než dvě děti je sobectví, mi přišlo tak neskutečně zjednodušené a absurdní, že jsem na ně podobně ZJEDNODUŠENĚ reagovala (mmch-proč teda sama chceš mít sobecky tři děti?) 3. ze sociální politiky (do toho patří důchody a všechno to kolem, co jsi zmiňovala), jsem dělala státnice, tak nejsem až tak mimo :D - no ale díky za podrobný výklad :D - a samozřejmě souhlasím s tím, že je důležité nespoléhat na to, "že se stát postará" 4. jako rodina podporujeme dítě v třetím světě, naše firma podporuje Fair Trade atd. - mohla bych pokračovat, ale dokazovat tady usilovně naši humanitární činnost mi připadá poněkud trapné... jo a taky k témuž vedeme naše tři děti (vlastně zatím dvě, to tomu třetímu jsou jenom dva roky :)), tak doufám, že se nám je podaří vychovat tak, aby i ony byly jednou ochotné poskytovat druhým Pa a přeju více nadhledu do života :)
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(28.10.2007 19:27:46) sorry, z poslední věty mi vypadlo mi slovo POMOC :) no jo, holt je tu kolem nějak rušno :)
|
|
Hanka | •
|
(28.10.2007 20:08:02) Ahoj Ráchel,
škoda, že nereaguješ na můj druhý příspěvek, který byl určený přímo tobě a ne Markétě. Tam jsem s tebou chtěla podiskutovat o důchodovém systému. Ale vnímám to, že o věcnou diskusi nestojíš. Jestli se pletu, tak můžeme diskutovat. Sorry, ale to že máš z tohohle oboru státnici a že nejsi mimo, mi moc nedalo, když neuvádíš žádné konkrétní argumenty.
To tvoje číslování odpovědí mi spíš vypovídá o tom, že nadhled nemáš ty. A používáš silná slova jako vysmívání. Když jsem tě tak rozesmála, zasloužila bych si snad nějaké věcné vysvětlení, proč jsem byla tak směšná ne ?
Nedávám do souvislosti morální kvality a počet dětí. Respektuji rozhodnutí každého mít tolik a tolik dětí. Ale jak už jsem asi dvakrát psala, moc mi vadí, že někdo se třemi dětmi, si myslí, že rodiči jedináčka bude přispívat na důchod. A stará se o to, aby náš národ nevymřel. I to tvoje jak jsem tě rozesmála - to na mě opravdu působí, jako by sis myslela, že jsi něco víc než rodič jedináčka. Staráš se těm ostatím s méně dětmi o důchody, staráš se, aby národ nevymřel.. tak si to po sobě přečti.
Ano, pořád si myslím, že mít tři vlastní děti je trošilinku sobectví (kdo si přečte tuto větu, at si prosím přečte i mé příspěvky, předtím, at ho to nepřivede do mdlob :-). Vždycky jsem psala trošilinku a vysvětlila proč. A nevím proč bych současně s tím nemohla chtít mít tři děti a být ráda za to, že má dva sourozence. Prostě jsem trošilinku sobecká, umím si to přiznat a jsem ráda za své sourozence a ráda bych měla tři děti.
3. ze sociální politiky (do toho patří důchody a všechno to kolem, co jsi zmiňovala), jsem dělala státnice, tak nejsem až tak mimo :D - no ale díky za podrobný výklad :D - a samozřejmě souhlasím s tím, že je důležité nespoléhat na to, "že se stát postará"
Tady jsem okopírovala tvůj bod TŘI. Promin, ale tohle není diskuse. Jestli je to tvůj obor, tak napiš věcné argumenty, budu ráda. Psala jsi mi ironicky, že se mnou ráda podiskutuješ na nějaké serveru pro seniory nebo jak to bylo a až mi tvoje tři děti budou přispívat na důchod. Já jsem ti věcně napsala, proč s tebou nesouhlasím a ty mi odepíšeš, že z toho máš státnice a nejsi mimo. A kde je diskuse ?
Díky za to, že mi přiješ nadhled, já bych ti zase popřála více se zamyslet nad tím, než něco napíšeš a naučit se diskutovat. Ráda podiskutuji, ale z tohohle diskuse nekouká. Tak ahoj
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(28.10.2007 22:02:43) Hanko, četla jsem jak ten příspěvek určený mě, tak ten Markétě. Nechápu, co ti vadí na číslování odpovědí a jak z toho usuzuješ můj nedostatek nadhledu. Nadhled jsem ti přála z důvodu, že diskutuješ, jako by šlo o život :) Nehodlám psát sáhodlouhé "diskusní" příspěvky, když považuješ to, že má někdo tři děti, za sobecké - to já považuju na morální soud. Ale třeba jen jinak chápeme termín "sobectví", to je možné. Nicméně jak už jsem psala, tvoje vyjádření bylo podle mě zjednodušující a absurdní a proto jsem na něj napsala krátkou, zjednodušující a absurdní odpověď. Rozesmálo mě právě to tvoje zjednodušující tvrzení o sobectví lidí se třemi dětmi. No, asi nemám, co bych dodala.
|
Hanka | •
|
(29.10.2007 10:24:02) Milá Ráchel,
rozdíl mezi našimi příspěvky je, že tam, kde já jsem napsala něco pro tebe šokujícího, dokážu pro své stanovisko uvést věcné argumenty a diskutovat.
Zatímco ty napíšeš např.: že si se mnou ráda podiskutuješ na severu pro seniory, až mi tvoje tři děti budou připsívat na důchod.
Ale jediné tvé vysvětlení téhle agrsitivy, je, že jsi to napsala schválně absurdně, protože můj příspěvek byl taky absrudní, tak jsem si to zasloužila. Pochopila jsem to dobře ? Účel byl asi ten, abys vyzkoušela, jestli mám "nadhled" a odhalím, že to nemyslíš vážně, že jsi chtěla napsat jen něco nesmyslného a absurdního ? Díky, ale tohle mě nebaví a nemám na to čas.
A že nemáš nadhled usuzuji z toho, že uvedeš pět nebo kolik bodů, pod každým něco napíšeš, ale přínosného nic. K čemu to je napsat, že máš z oboru státnici - to si myslíš, že je agument ? ˇYe je užitečná diskuse a výměna věcných názorů a různých úhlů pohledu, to prostě nevidíš. Jde ti jen o to, "něco" napsat. Přečti si pár příspěvků od Boba a uvidíš k čemu tohle vede. Taky vždkycky perfektně rozvíří absurditou diskusi, jeho příspěvkům se zdaleka vyhýbám.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(29.10.2007 12:19:48) "Díky, ale tohle mě nebaví a nemám na to čas." no, tak vidíš, alespoň v něčem se shodneme :)
|
|
|
|
|
|
Markéta | •
|
(28.10.2007 19:57:19) Psala jsem v množném čísle, těch názorů o zachraňování planety tu bylo víc. A co se týče důchodového systému - to je vlastně konkrétní vyjádření něčeho o dost obecnějšího, totiž toho, že děti jsou naše budoucnost. A cíleně si budoucnost limitovat (třeba i v zájmu "kultivování" - tedy s představou, že když budu mít jen jedno dítě, vychovám ho líp), to je dost nebezpečné. V tomhle, tak jako v jiných věcech, si prostě západní společnost podřezává větev, na které sedí.
|
Hanka | •
|
(28.10.2007 20:27:38) Ahoj Markéto,
díky za příspěvek. Já si představuji, že jsme vždycky něčím limitováni. Že bud se nechám limitovat mým rozhodnutím mít jen jedno, dvě nebo tři děti nebo se nenechám limitovat, tímto svým rozhodnutím a budu jich mít "kolik pánbůh dá" (to je nadsázka), ale pak jsem zase limitovaná více svými omezenými prostředky: financemi (které lidé často uvádí,proč se rozhodli pro jedno, dvě děti), ale i třeba časem, místem na bydlení... Limituje mě to v tom smyslu, že pak nemohu "na hlavu" svým dětem dát tolik. Tohle si asi každý zváží a rozhoduje se. Ty jsi při tom limitování měla na mysli, to, že se necháváme limitovat svým rozhodnutím mít jen určitý počet dětí ? Naše kultura ?
|
Markéta | •
|
(28.10.2007 20:57:16) Ahoj, no, tak nějak jsem to myslela. Evropská společnost během posledních století přešla od "extenzivního" plození dětí (tedy, vulgárně řečeno, budu jich mít, kolik Pánbůh dá, a budu doufat, že se alespoň některé dožije dospělosti - a pro jistotu se k nim nebudu nijak zvlášť citově vázat) k "intenzivní" populační politice (budu mít dětí méně, zato se jim budu věnovat, hýčkat je a vzdělávat a navážu s nimi úzký citový vztah už v dětství - to je "vynález" mateřské lásky, která začíná někdy v 18. století). V pozadí tohoto rozhodnutí stálo to, co můžeš nazvat "modernizací" - tedy proces, který vynesl západní společnost tam, kde dnes je. Na pozici pána světa. Protože jsme vzali svůj osud do svých rukou. Začali jsme více myslet sami na sebe a méně jsme se nechávali vláčet "přírodou" a okolnostmi. Začali jsme uvažovat o tom, co je smyslem našeho bytí tady na zemi, namísto toho, abysme jen přežívali ze dne na den. A protože se nám znelíbilo křesťanské učení, že jsme na zemi proto, abychom plnili Boží přikázání, rozhodli jsme se, že "existujeme, abychom byli šťastní" (jak jsem si se zájmem přečetla v jednom diskusním příspěvku). A tak jsme na tom svém štěstí začali pracovat. Začali jsme ukládat peníze do banky na horší časy, začali jsme ukládat kapitál vzdělání do svých potomků, místo abysme je nechali růst jak dříví v lese, a doufali jsme, že se nám to vrátí. Myslíme hlavně sami na sebe, na své pohodlí a na své city (pořizujeme si děti, abychom měli mít koho rádi, abychom si ještě jednou užili miminko a jeho mazlení), případně na svou budoucnost (děti jako důchodové připojištění). Já sama samozřejmě žiju taky tak. Mám ráda výdobytky civilizace, mám ráda svého muže a svoje dvě děti, a zvažuji, jestli bych dalším potomkem těm dvěma starším neubrala víc, než bych jim dala. Tím spíš, že jsem byla ve třetím světě a vím, jaké důsledky má nekontrolovaná plodnost ve spojení s bídou a nevzdělaností. Ale přece jen mi to nedá a musím se sama sebe ptát, jestli nás ta čím dál větší orientace na kvalitu (i na kvalitu potomků - budu mít jedno dítě, ale to nejlepší, jaké se vůbec dá za peníze a mateřskou lásku sehnat) není cesta do pekel. Protože v západní společnosti se obravdu často spíše než o "péči" jedná o "přežranost". Sama nevím, jak na tuhle otázku odpovědět. Proto jsem si taky se zájmem přečetla celou tuhle diskusi a občas jsem ji svým rýpáním dál rozpohybovala - docela mě zajímalo, co si o tom myslí ostatní. Snad jsem to napsala dost srozumitelně - mám tendenci přemýšlet rychleji než psát. Berte to tak, že se nechci do nikoho navážet, že jenom uvažuju nahlas.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(28.10.2007 22:06:35) jo, Markéto, tohle fakt stojí za přemýšlení...
|
Evelyn1968,2děti |
|
(28.10.2007 22:28:56) Podle mě jsou kroužky pro děti důležité. Chodíme s manželem oba do práce a nemůžemem se dětem pořád věnovat, mají toho volna víc než my:o). Nechceme, aby celé odpoledne seděly u televize nebo u počítače, hlavně teď v zimě je ven nedostanu.
Syn (13)chodí na karate, kroužek plavání, klavír, tývíčko (něco jako televizní technika, učí se pracovat s kamerou, stříhat atd.) Chodil ještě na AJ, ale teď má ve škole NJ a AJ povinné.
Dcera (6)chodí na plavání, karate, flétnu, klavír, chovatelský kroužek a aerobic. Ještě je vytížená málo, občas slyšíme, že se nudí:o).
Připadá mi to lepší, než aby se nudili doma, v týdnu s manželem nemáme čas ani sílu, jim vymýšlet nějaký program.
Nechci říct, že nemáme víc dětí kvůli placení kroužků, celkově se na víc dětí necítíme, 2 jsou maximum, co zvládáme:o).
E.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(27.10.2007 18:08:24) ano, je to hodně lidí... a v Číně zase díky politice jednoho dítěte neuvěřitelným způsobem stárne populace... jsem zvědavá, jak se to bude řešit. takže ono to jednostranné opravdu není.
|
|
|
Hanka | •
|
(28.10.2007 13:54:11) Jo myslím si, že je to trošičku sobectví přivádět do tohoto přelidněného světa další dítě, tahle planeta není nafukovací :-)
A co se týká toho důchodu, jsem ochotná si o tom podiskutovat už teď.
Myslíš si, že tvoje děti mi (která podle tebe budu mít jedno dítě) jednou budou přispívat na důchod. Hmm, tak jsem se také už dlouho nenasmála. - ale dost nechci být ironická, ale snažit se o diskusi a ukázat ti jiný úhel pohledu.
Třeba se všechny tvé tři děti v dospělosti rozhodnou, že odejdou do ciziny (za partnerem, prací... apod.) a budou přispívat do důchodového systému jiného státu, no pak, mě nepřispějí na důchod ani korunu. A na tvůj důchod bude přispívat něčí jedináček. Budeš se proto cítit špatně ? Asi ne že. Zatímco já, tvým třem dětem dokud nedospěli, skrz přerozdělovací funkci státu, budu přispívat na vzdělání, základní, střední, vysokoškolské.. na daňové úlevy u třech dětí, na soc. dávky a příspěvky pro rodinu se třeti dětmi budou-li vaše příjmy nižší a dosáhnete na ně..
Nic proti tomu, mě tohle přerozdělování do jisté míry nevadí, ale opravdu mi vadí, když si myslíš, že ty resp. tvé děti, mě v důchodu budeš jednou dovotovat.
Důchodové systémy, jdou snad všude v Evropě v krizi. Cesta z této krize je víceméně jediná a to snížit míru důchodového zabezpečení starých lidí ze strany státu a zvýšit věk odchodu do důchodu. Oboje velice nepopulární. Tj. tvoje děti mi jednou v mém (v budoucnu relativně vysokém) důchodovém věku, budou přispívat relativně málo. O svůj "důchod=příjmy ve stáří" se musím postarat já sama v průběhu svého života. Je to nepříjemné, ale je to tak. Stát zajistí přerozdělením minimum, tj. aby v duchu sociální politiky evrpského státu, staří lidé netřpěli bídou, měli zajištěné zdravotní služby... ale nečekejme víc, protože na to jednoduše nebude.
Další věc je, že já s manželem (rodina s relativně nadprůměrnými příjmy) přispíváme do důchodového systému velké částky. To jaké za to jednou dostaneme důchody je naprosto směšné. Míra přerozdělení, tj. kolik přispívá člověk s nízkými příjmy a s vysokými a kolik jednou tito lidé budou dostávat (=jejich důchody se moc lišit nebudou) je tady obrovská. Nemusí to tak být, třeba jste rodina se třemi dětmi a také nadprůměrnými příjmy a odvádíte na daních stejně jako my, ale pokud ne, tak já a manžel (o kterých se domníváš, že budeme mít jedno dítě a vaše děti nám jednou budou přispívat na důchod) odvádíme do systému tolik, že možná odvedeme dohromady víc než vy s vašimi v budoucnu vydělávajícími dětmi dohromady.
Prostě, tvůj pohled, že ty máš tři děti a ty člověku co má jedno, budou jednou přispívat nadůchod je podle mne strašně zjednodušený.
Je tu ještě ta věc, že nezáleží jen na počtu dětí, záleží také na tom, z jakého daňového základu, tyto tvoje děti budou přispívat. Když cizí dítě jedináček bude top manažerem přispěje na "tvůj" důchod, nakonec možná než tvoje tři děti budou-li mít minimální zdanitelné příjmy.
Prostě a dobře, já tuhle problematiku naprosto nevidím přes osobní rozměr "moje tři děti" versus rodiče s jedináčkem, kterým já jednou budou připsívat na důchod. Třeba vůbec nebudeš a ještě ti s tím jedináčkem budou dotovat tebe. To je život, a podle mne to vidíš strašně jednodušše a přičítáš si nezasloužené zásluhy.
|
Barča, 2 kluci | •
|
(28.10.2007 16:47:19) Přesně tak, já na své ani ničí jiné děti nespoléhám. Šetřím si už nyní. Protože od ročníku myslím 1969 bude důchod jen nějaká směšná soc. dávka na přežití a zbytek si musíš našetřit. Můj skoro 17letý syn už nyní (protože ví kolik odvádíme, co nás stojí hypotéky, stav.spoření, pojištění apod.) řekl, že radši půjde z této země pryč. Já mu to schvaluji. Mě se také nelíbí kolik lidí "uvízlo" v soc. systému jen z důvodu, že si v něm "rochní" (tím nemyslím rodiny s více dětmi - no jak které). Navíc nikdy nemůžeš dopředu vědět jestli zrovna tvoje dítě se bude živit prací nebo jen proplouvat soc.systémem. Já to samozřejmě taky nevím, ale snažím se mu vysvětlovat a vlastním příkladem ukazovat, že má spoléhat sám na sebe v žádném případě na to že se někdo (stát) postará, že pracovat je to správné a také být zodpovědný za svůj život(a jednou i své rodiny).
|
Hanka | •
|
(28.10.2007 18:59:20) Jojo, taky si to myslím. Bohužel spousta lidí, vůbec nechápe, že peníze na důchodový a zdravotní systém, jsou vlastně naše daně. Už jsem se setkala s názorem, proč bych si něco měla platit u doktora, když si platím zdravotní pojištění. No, prostě proto, že to nestačí. Samozřejmě je tu ještě druhá stránka věci, jak s našimi penězi, stát, zdrav. pojištovny, nemocnice hospodaří. No je to prostě problém. Já si ráda zaplatím u doktora menší částky za prohlídku atd. atd., aby pak bylo na drahé operace, které zachrání zdraví jednotlivci, který by si takovou operaci sám nikdy zaplatit nemohl. Prostě důchod a zdravotnictví nejsou něco, co můžeme mít všichni, v plné míře a naprosto zadarmo. A s tím důchodem, je mi líto lidí, kteří dělají zodpovědně profesi, za kterou nedostávají moc peněz a přitom se spoléhají na stát. Nebo třeba člověk, který se stará o nemohoucího partnera, dítě.. nemůže sám chodit do práce a "ušetřit si na stáří". Státu ušetří spoustu peněz, na tom, že není nemohoucí člověk v ústavu, ale jak jednou bude vypadat jeho důchod ? Nic moc a navíc nemá šanci si vedle toho "ušetřit", investovat apod. Snad se to jednou změní a tihle lidé budou v tomhle státě patřičně oceněni. Ale to se spíš populisticky "přilije" střední třídě s více dětmi. Achjo.
|
|
|
|
|
|
Monika, 1 syn (3 roky) | •
|
(27.10.2007 17:27:29) Souhlasím s autorkou článku a děkuji jí za vyjádření názoru, který je shodný s mým. Sami máme jedno dítě, a přesto, že manžel by druhé dítě rád měl, tak já již tak přesvědčená nejsem... Sama jsem jedináček a nepamatuji si na jeden jediný den, kdy bych pociťovala samotu, stesk po dětech či nedostatek vztahů. Rovněž argument mnoha lidí, že jedináček je synonymem pro rozmazlený, neakceptuji, a to rovněž z vlastní zkušenosti. A ještě k argumentu "vymření": po pravdě řečeno mi moc nezáleží na tom, zda-li jako národ vymřeme. A ani tomu moc nevěřím. Věřím v globalizaci:)))!
|
|
malarka | •
|
(28.10.2007 12:02:20) nevim, ale oni to ty africke zeme v klidu dozenou, takze je jedno jestli nas jedno nebo dve, lidi tu bude porad fura
|
|
Zuzka +Toníček+Miška |
|
(28.10.2007 18:56:02) Tak přesně tak jsem taky uvažovala, než jsem zcela neplánovaně hned po druhým narozeninách mého syna otěhotněla... Takže nyní zcela přehodnocuji svůj postoj k této otázce a přeji vám ostatním spolehlivou antikoncepci :-)
|
|
Zuzka +Toníček+Miška |
|
(28.10.2007 19:01:29) tak přesně tak jsem taky uvažovala, než jsem zcela neplánovaně po druhým narozeninách mého syna otěhotněla... Všem ostatním, kteří mají tento názor, tak mohu jen přát spolehlivou antikoncepci :-)
|
Markéta | •
|
(28.10.2007 19:59:36) Gratuluju. A věř, že litovat nebudeš, z vlastní zkušenosti mohu říct, že i když to není snadné, pozitiva převáží. A to jsem sama byla ze "dvou čárek" v naprostém šoku a sesypal se mi velmi pečlivě připravený a zodpovědně promyšlený plán budoucích 20 let společného života ve třech.
|
|
|
Božetěcha |
|
(29.10.2007 21:42:55) Souhlasím naprosto. Toleruji i jiná rozhodnutí, ale děti jsou budoucnost národa (jak profláklé!) a jedno se mi zdá málo. A možná to zní hloupě pesimisticky, ale dítěti se může stát cokoli, rodiče jsou pak šťastní za to, že nezůstali u jednoho, samozřejmě při vší bolesti, bohužel.
|
|
romca+4,5 dcera | •
|
(7.11.2007 15:31:05) Kazdy má jiné důvody, proc si pořídit 1, 2,3 deti nebo taky žádné. Ja jsem vždycky říkala, žechci jen jedno, pak manžel začal uvažovat o druhém. Představa, že budu další dva a více let doma, pak pracovat na zkraceny uvazek a taxikarem na zbývající uvazek, je přímo děsivá. Když jsem řekla, že 2. dítě ano, ale manžel bude alespoň 1/2 roku na materské tak to odmítl, že z mého platu bysme nevyžili+ další argumenty. No myslim si, že 1/2 roku bysme to zvladli. Ted chodim do práce na 8 hodin denně a večer jsem urvaná, ale na dceru se teším. když jsme spolu delší dobu, třeba nemocný, je to hrůza. Dcera je ale velice společenská a mezi detmi se ji líbí, takže žádné výčitky co se týče odloženého dítě nemám. No ženská by si to měla rozhodnout hlavně sama a nenechat se moc ovlivňovat hormony a zaneprázdněnýma manželama.
|
|
|