| mishulle +drobek 2 roky | •
 |
(5.2.2009 10:15:48)
zásadně fyzicky netrestám, agrese probouzí u dětí jenom další agresi
|
| paja+eli 21m | •
|
(5.2.2009 11:12:42)
hmmm... tak to bych chtěla vidět,jak to u vás v rodině vypadá!! Já taky nejsem pro ,,mlácení dětí,, (sama jsem to zažila,když jsem byla malá),ale taky vím,že dítě musí vědět,když něco opravdu přepískne! Já sama svou dceru taky občas plácnu a dám ji přes ruku,nebo přes zadek a ROZHODNĚ v tom nevidím nic tragického!! A tvoj tvrzení,že agrese probouzí další agresi je ptákovina jako zvon!!! já bych v tom případě už musela dávno sedět za katrem,kvůli zabití!!!
|
| Limai | 
|
(5.2.2009 13:12:43)
tak když je ptákovina jako zvon,že agrese probouzí agresi,tak mi vysvětli,proč moje neteř bije ostatní děti i dospělé s tím že ji doma bije její matka a proto to ona dělá taky.To by mě tedy fakt zajímalo.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(6.2.2009 1:10:08)
Limai, našeho syna nikdo nikdy nebil, ani jsme ho neplácali přes ručičky, jak se to dělává u malých dětí. Přesto začal bít on nás... a to fakt brutálně, včetně kousání do krve. Tak jsme v jeho 3 letech k fyzickým trestům přikročili, abychom od nich opět po půl roce ustoupili směrem k -dá-li se to tak nazvat - psychickým trestům. Aktuálně funguje "jdi do kouta a přemýšlej o tom, proč tam jsi, co bylo špatně". Ovšem je na tom koutu třeba opravdu trvat. Když provede fakt něco hroznýho, jde za dveře (spíš pro jeho dobro, abych mu nenasekala moc...), což považuje za obrovský trest, vyloučení z tlupy...
ALe zpět k otázce - ano, agrese syna zplodila agresi naší.
|
| Ufonka | 
|
(6.2.2009 12:39:02)
Bumbi, mluvíš mi z duše  )
Agrese naší Ely vzbudila agresi v nás. Nikdy jsem si nemyslela, že budu při výchově nucena fyzické tresty použít. Ale bohužel, musím. Ela mě k nim donutila. Vždycky jsem byla klidná a co se dětí týkalo, velmi velmi trpělivá. Jen s Elou to pak začlo váznout, protože chtěla mít všechno podle sebe.
Jak zaročíte, když vám rok a půl či dvouleté dítě neustále vbíhá do silnice? Vysvětlování nefunguje, na kočáru pořád být nechce a za ruku ho taktéž pořád nevláčíte. Samozřejmě, u silnice je člověk vždy ostražitější, ale když víte, že vám to to dítě dělá naschvál, tak já tedy jinou cestu nevidím. buch buch na zadek a pak jsem ji za ruku celou cestu domů vláčela. To byl ale koncert. A co jsem si vyslechla poznámek kolemjdoucích, ať holčičku pustím a nechám proběhnout....
A taky, když šikanuje novorozence, kojence a pak už i batole, tak tedy sorry, jsou případy, kdy prostě dostane. jako když malou kousla do ručičky tak, že jí v ní zůstaly ďolíčky po zubech jako hrom. čtyřleté dítě už moc dobře ví, že tohle se nedělá.
Závěr: myslím si, že fyzické tresty jsou při výchově dětí do určité míry nezbytnou součástí výchovy. Každé dítě je jiné, má jiný charakter, tudíž netvrdím, že KAŽDÉ dítě MUSÍ dostávat na zadek. Ale jsou určité hranice, přes které dítě zkrátka nesmí a musí to vědět. A taky si myslím, že mnohdy je lepší lupnout, nežli neustále dokola omílat a vyčítat, jak to mnohdy rodiče dělají...
Dneska už Ela dostane výjimečně, spíš se taky uchylujeme k "vydírání" typu "Když neuděláš to a to, pak nebude moci být to a to/ nebudeš moci mít to a to." Do kouta nechodí, leda do vedlejší místnosti, ale jako menší vždycky utíkala, nikdy tam nebyla. chodila pořád za mnou a prudila, což mě vytáčelo ještě víc. A ona to moc dobře věděla...
Takže, rodiče, pevné nervy!!!!
|
| Limai |
|
(6.2.2009 14:05:00)
a kde jsi přišla na to,že dvouleté dítě vbíhá do silnice naschvál?Nevím jak ostatní,matky,ale já svoji dceru,které je pět a půl,u více frekventované silnice držím za ruku ještě nyní,protože předpokládám,že kdykoli jí může cvaknout v té její hlavince a do té silnice mi může znenadání vyběhnout.A zažila jsem to u dětí třeba sedmiletých,natož pak ty menší.JÁ musím u té silnice přemýšlet,ne dcera.Tu to samozřejmě učím od mala taky,ale nečekám naivně jako některé matky,že moje tříleté dítě se poslušně zastaví na chodníku a začne tam filozofovat nad nebezpečností rozběhnutí se do silnice bez matky.Takže já se snažím té situaci,kdy by se dítě dostalo do nebezpečí,předejít,tudíž nemám důvod ho plácat.A jestli někdo uvažuje tím způsobem,že dítě si je vědomé všech nebezpečí a následků a přemýšlí nad nimi jako dospělý,a také je tak chápe,tak by jednu zasloužil plácnout sám.
|
| Ufonka |
|
(6.2.2009 19:25:43)
No Limai,
jestliže ti dvouleté dítě na tvůj příkaz schválně vybíhá a vytrhává se ti z ruky a ještě se ti směje a říká ti uteču, tak to podle mě je schválně. Nespočetněkrát si rozvázala tkaničku, a při zavazování se prostě vytrhla a bylo. Kdo to nezažil, tak asi nepochopí.Jestli sis všimla, tak jsem psala,že u silnice jsem ostražitější než kdekoli jinde, což neznamená, že ji nechávám navolno. Ale nespočetněkrát si rozvázala tkaničku, a při zavazování se prostě vytrhla a bylo. Kdo to nezažil, tak asi nepochopí. Já třeba nechápu rodiče, kteří nechávají děti na odrážedlech poblíž silnice a věří, že jim ratolesti zastaví. Já to nikdy nedělala neudělám. Dodnes jí co se týká přecházení nevěřím a ještě nějaký čas nebudu, ale teď už do ulice záměrně nevbíhá.
|
| maja | •
|
(7.2.2009 20:43:32)
tak já to vidím takhle:
Limaj má to nesmírné štěstí, že její dítě je ochotné na požádání matkou cca 10 m před silnicí podat matce ruku a za tu ruku se nechat převést přes silnici. Limaj má to štěstí ( ona si nejspíš myslí,že nemá štěstí . ale že umí dítě "vychovat" tak aby bylo takové, rozuměj poslušné), nevýslovné štěstí , že její dítě narozdíl od Littleina dítěte se jí nevěší na ruku div si jí neutrhne, nekouše matce do ruky, nevzteká se, že za ruku nepůjde a že rozhodně půjde samo, nechce si sedat u silnice na zem, matka ho nemusí převláčet přes silnici za kapucu a trnout hrůzou , že se jí dítě vysmekne a poběží si kam bude chtít. Little prostě nemá klidné a lehce ovladatelné dítě ( a nemyslím si , že by byla špatná matka neschopná vychovat dítě...tak to totiž pravděpodobně nebude). Ano, Little musí použít všech prostředků proto aby ochránila své dítě ( aby ho nepřejel náklaďák) a tudíž i za cenu sesekání zadku ( a kdyby to neudělala a dítě nedejdože náklaďák přejel budou lidi říkat , bože, proč toho spratka neseřezala, to by se to nestalo). Jak napsala Little, to se musí zažít.Ano, takhle malé dítě je schopno dělat spoustu věcí schválně a obzvlášť ty , které ví, že matce strašně vadí a které považuje za nebezpečné.
Tyto zážitky jsou pro rodiče "hodných" dětí nepochopitelné a nepřenositelné ( přesně podle toho, že kdo to nezažil nepochopí).
Z toho plyne: Limaj nemusí své dítě vystavit fyzickému trestu
Little musí nebo by měla. ( v zájmu života dítěte)
Použití fyzického trestu vyplývá ze závažnosti činu, kterého se dítě dopustí nebo by se dopustilo, kdyby se trest neprovedl.( radši dám dítěti na zadek než ho nechám převálcovat náklaďákem)
P.S. před nedávnem mi soused povídal ( takový starší pán co pozoruje kouříc a sedíc na židličce před barákem cvrkot v naší mini ulici) "paní sousedko, vy s těma dětma tak pořád diskutujete. Skoro jak moje neteř ve Švýcarsku, a oni jsou Vám ty její děti takový nevychovaný spratci.
|
| zuzkasim | 
|
(8.2.2009 14:54:36)
Vidím to stejně.
Já osobně mám 2 docela živé děti a vím, o čem je řeč v případě přecházení přes silnici za ruku, když dítě prostě nechce a má náladu dělat naschvály. Musím také přiznat, že fyzické tresty neužívám pouze v případě, kdy jde o ohrožení života, ale i tehdy, pokud dítě dělá něco, co mi vysloveně vadí, na opakovaná upozornění nereaguje a přidávalo by mi to spoustu zbytečné práce. Snažím se o spoustu projevů lásky, porozumění a radosti, které jsou ovšem čas od času doplněny výchovou a vymezením hranic. Přijde mi to ideální stav na rozdíl od nezájmu a ignorování prohřešků.
|
|
| tina | •
|
(8.2.2009 16:03:40)
zajimavy, co rikal ten pan...ja ziju taky ve Svycarsku a ten dojem teda nemam.
|
| maja | •
|
(8.2.2009 18:11:18)
Tino, to přece nemá nic společného zrovna konkrétně se Švýcarskem ( ano on žil ve Švýcarsku mnoho let, ale zrovna tak mohl žít třeba v Namibii.) Byl to jen ilustrační příklad. A myslel tím, přesně toto... sousedko, kdybyste jim občas jednu lištila, nemuseli by vás bolet hlasivky a byly by vychovanější než takhle. On to holt vidí tak , že co fungovalo stovky let by snad mohlo i teď. ( no možná , že by nám ty děti mohly i Vykat ??? :) )
|
|
|
| Ufonka |
|
(8.2.2009 20:52:30)
Majo,
díky, máš obdobné vnímání situace jako já, dovolím si Tě ocitovat: "Použití fyzického trestu vyplývá ze závažnosti činu, kterého se dítě dopustí nebo by se dopustilo, kdyby se trest neprovedl.( radši dám dítěti na zadek než ho nechám převálcovat náklaďákem)."
Své děti "nemlátím" pro nic za nic, jak si třeba Limai nebo Tina můžou myslet. Nedělá mi to žádné potěšení. Ale nenechám je přeci zmrzačit se!
Ano, dcera je hodně živá a bývala mnohem živější nežli je teď. Dělala (a stále dělá ) spoustu věcí naschvál. Šlo jí o to vytočit nás dospěláky, důsledky jí nedocházely. Takže v případě akcí u silnice jí šlo vyloženě o provokaci bez zaměření se na skutečný možný následek, tedy možnou nehodu končící minimálně zraněním....
|
|
|
| tina | •
|
(8.2.2009 16:01:25)
proboha, ty si fakt myslis, ze dvoulete dite vybiha do silnice s tim, ze se chce nechat prejet?A ze si mala neustale rozvazuje tkanicku....nevidim na tom v tom veku nic zvlastniho...ale asi na to nemas nervy, takze to resis placnutim...super! jak to budes resit priste, diteti das facku a pak? Jak to chces stupnovat?
|
| Ufonka |
|
(8.2.2009 21:17:35)
Tino,
ano, dvouleté dítě dokáže dělat spoustu věcí naschvál. ALE NE ZA ÚČELEM NECHAT SE PŘEJET NÁKLAĎÁKEM! To jsem přeci nenapsala.
Tento následek si ještě plně děti v tomto věku neuvědomují. Co ale vědí moc dobře je, že existují hranice a určitá pravidla, která holt zkoušejí porušovat. A u nás nešlo o nic jiného. Z toho tedy vyplývá, že pokud by mohla být dcera ohrožena na životě, tak jí to ukážu vztyčeným prstem, tedy plácnutím, protože TOHLE není sranda. JÁ jsem v tomto věku plně zodpovědná za její život. Kdo ponese následky v případě, že ji to auto porazí? Přeci nebudu donekonečna dvouleťákovi vysvětlovat a vysvětlovat, že tohle se nedělá, protože proto.
A jak tu někdo psal, když mi něco takového navíc provedla uprostřed silnice (nemyslím tu tkaničku, ale vztekačka nebo se prostě zastavila a nešla dál), tak jsem ji dovlekla na chodník, lupla a důrazně vysvětlila, za co to bylo, takže ne jen mlácení!
Příklad z rodiny: téměř tříletého chlapce porazilo auto. Naštěstí jel řidič pomalu a nemohl za to, protože holt ten kluk neposlechl svoje rodiče, kteří mu neustále vysvětlovali, že TOHLE se nedělá. Stačilo, aby si maminka sáhla do kabelky pro klíče. Byl u ní a během zlomku vteřiny obíhal auto stojící u silnice. Jenže po silnici zrovna projíždělo auto.... Naštěstí to skončilo JEN zlomenou nohou. ALE OD TÉ DOBY SE KLUK BOJÍ NEJEN O SEBE, ALE I O OSTATNÍ. Pořád všechny tahá na chodník a seká latinu.
Kdyby párkrát místo vysvětlování dostal na zadek, třeba se to nemuselo stát. Píšu třeba, protože to nikdo samozřejmě nikdo s jistotou neví. Ale mě osobně by to teda žralo a vyčítala bych si, že jsem ho místo toho neustálého přesvědčování a vysvětlování prostě párkrát nelupla.
Snažím se své dcery vychovávat co nejlépe. A nejsem supermatka. Snažím se ze vzniklých situací učit. Holt to občas jinak než plácnutím neumím.
A pokud se ptáš, co budu dělat se starším dítětem nebo puberťákem, tak Ti odpovím jednoduše: starší děti už obvykle přemýšlejí a díky vzorcům a zkušenostem si dokáží uvědomit následky. Neříkám, že v plné míře, ale už o tom dokáží uvažovat. Takže pokud budou používat hlavu a bude fungovat komunikace mezi námi, tak se zcela jistě domluvíme a facek nebude třeba )
Omlouvám se za dlouhý příspěvek. 
|
| maja | •
|
(9.2.2009 9:55:44)
Ono je to totiž nejspíš takhle: malá samožejmě nepoběží schválně pod náklaďák, její prvotní motivací je to , že se nechce nechat "ovládnout" tudíž máma jí drží za ruku jako klíště, holka se sehne, rozváže boty (to nemusí být jen u přechodu nebo metr od přechodu) protože ví , že na zavazování bot musí máma použít obě ruce a v ten moment letí a je jí jedno kam, neřeší náklaďák jen běží děsná sranda pryč.
Nevím proč , ale z tohodle dohadování mám pocit, jako před lety v jednom mateřském centru: přišla " máma a dítě" a plno jiných a taky "my ". Byla svačina a "máma a dítě" začali také svačit , ale ne takovou běžnou svačinu , ale nějaké doma vyrobené jídlo z něčeho strašně zdravého ( něco jako puding z otrub -jen pro ilustraci typu jídla, nevím co fakt jedli, ale pro ilustraci ). Dítě pěkně papalo, chutnalo mu to . "My "vytáhli rohlík se salámem a v ten moment jsem viděla i slyšela reakci . Bylo to skoro jako kdybych chtěla svoje dítě otrávit. "Panebože , 3 letý dítě a salám...ó ". Jo jo taky bych chtěla , aby moje děti jedly zdravě , ale nejedí, nepozřou nic takového, poplivou mě apod .
Jenomže já vidím toto: teda to je bezva, že oni to dokázali, dokážou aby dítě jedlo zdravě a jim to taky chutná , to mají , ale kliku , že jim to vyšlo .
A "máma a dítě" vidí tohle: bože, to je ale šílená máma, podívej co tomu dítěti dává. Nezvládá to. To je přece jasný, že děti mají jíst jenom zdravě. To se jim jen tak pěkně řekne " papej, je to zdravý" a ono to to dítě spapá. ( To ale není umění, to je životní štěstí mít takévé dítě)
Dokud si mámy "hodných dětí" budou o mámách "zlobivých dětí" myslet , že to nezvládají a snad se jim to i líbí jaké mají děti, tak prostě dohoda těchto dvou stran není možná.
Limaj a spol: já Vás obdivuji a vím , že děláte co můžete , ale rozhodně si nemyslím, že jste stejně tolerantní a chápavé jako Little a spol.( tudíž i já ...a bude te se divit, taky děláme co můžeme, fakt...)
|
| Ufonka |
|
(9.2.2009 22:48:56)
Majo,
|
|
| Limai |
|
(15.2.2009 21:53:08)
pleteš si pojmy a dojmy.Neexistují "hodné a zlobivé děti".Existují děti,které jsou klidnější,a děti,které jsou živější.Ovšem neexistují děti,které by své rodiče na slovo poslechly,nedělaly nic co by bylo nežádoucí,ve dvou letech rozuměly teorii relativity a chápaly sáhodlouhé dialogy proč něco nelze.Každé dítě-skutečně každé-se během svého vývoje chová tak že je jeho chování někdy nežádoucí.U některého často,u jiného méně často.Ale dělit děti na hodné a zlobivé nelze.To je stejný nesmysl jako kdyby jsi říkala že lidi jsou hodní a zlí.Ve skutečnosti je to tak,že v úplně každém se snoubí obojí,nikdo není jenom hodný nebo jenom zlý.V každém člověku najdeš kus zla i dobra.Takže s argumentem že matky které mají hodné děti a proto nemusejí plácat neobstojíš.
|
| Raketa | •
|
(16.2.2009 16:52:27)
Smím se zeptat kolik jste už vychovala dětí?
Já mam čtyři také je neplácám ,ale nemám pocit ani potřebu někoho přesvědčovat o správnosti jeho chování.
Proto mě zajímá kolik dětí asi člověk musí vychovat, aby měl patent na rozum!!!!
|
| Limai |
|
(18.2.2009 0:20:56)
docela by mě zajímalo,podle čeho se měří kdo má patent na rozum a kdo ne.Dětí jsem vychovala tolik že bych to ani nespočítala,protože od mých asi patnácti let jsem hlídala a starala se o tolik dětí že jsi jich tolik možná ještě neviděla ani pohromadě (to je samozřejmě nadsazené,ale fakt nevím,zda jich bylo patnáct,dvacet,třicet...nevedu si kartotéku).Ty poslední dvě jsou moje,jedno přítomné,druhé přítomné budoucí.Jenom od sestřenice která bydlí deset metrů vedle jich bylo pět.
|
|
|
|
|
|
|
|
| tina | •
|
(8.2.2009 16:19:41)
LIMAI, neni k tomu co dodat, absolutne souhlasim.
|
|
|
|
|
| Lucie | •
|
(6.2.2009 10:56:03)
Záleží jak moc ho jeho matka bije. Pokud je to na denním pořádku tak je samozdřejmé že to dítě to bere že je to normální že to tak prostě chodí,ale sem tam nějaké plácnutí za to že dítě něco provede,tak to se nic neskazí. Kdyby se děti nekáraly tak z nich vyrostou spratci kteří si dovolí totálně vše. Bohužel chtěě nechtě sem tam pohlavek neuškodí. Samozdřejmě se to nesmí přehánět,já sama se snažím spíš dětem vše vysvětlovat ale někdy to nejde bez neplácání na zadek. Ale pokud ta matka to dítě bije často a třeba aj dost tak bych ju nahlásila na sociálku. Protože toto už neni jen kárání ale řekla bych že už toho prcka pomalu týrá a to už neni dobré.
|
| Limai |
|
(6.2.2009 11:28:16)
Nezáleží na tom,jestli dítě plácnu nebo ho zbiju vařečkou.Takže když dejme tomu čtyřleté neteři,kterou její matka třeba jenom "plácá",řeknu,aby netřískala dveřma od pokoje,že se může vysypat sklo,a jí se to nelíbí,takže jde a jednu mi plácne,tak je to v pořádku?
|
| sarmyn | •
|
(11.2.2009 9:17:35)
Tak jí to vrátíš přece, v umírněné míře, ale když není schopná matka, tak napadený by měl být. Plácnutí v pravou chvíli vydá 100x víc než hodinová přednáška.
Bohužel matka udělala ve výchově chybu, ale je to její problem. Ty své neteři jen ukážeš, že co si dovolí doma, k tobě nemůže.
|
|
| Marcela | •
|
(11.2.2009 9:51:48)
Tak to není vůbec v pořádku ,neboť jste to neteři jen řekla ,ale nesnažila jste se ji to nejdřív vysvětlit.Před plácnutím se má také dítě varovat.Proto si myslím ,že v pořádku by to bylo tehdy ,kdy by jste zvolila tento postu.
1. Jani netřískej s těmi dveřmi!
2.Jani ,když budeš třískat těmi dveřmi, může se vysypat sklo a to tě škaredě zranit.!
3.Jano opravdu s tím přestaň co ,kdyby jsme místo toho třískáni si šli třeba hrát.
4.Dobře Jano jestli nepřestaneš dostaneš na zadek!!
5.Chápu ,že je to zábava,ale mě se to nelibý a jestli těmi dveřmi třískneš ještě jednou tak tě plácnu jasný.!!!!!
6.By následoval plácanec
Myslím si, že má dítě dost prostoru na rozhodnutí,takže o týrání nemůže být ani řeč ,nebo snad ano ?
Předvedla jsem zde pouze své praktiky ,které fungují u nás ,neboť dceru(5let) nemůžu zavírat a nechat vy vztekat není schopná to strávit a pochopit!!!!!!!
Celou tu dobu doufám ,že se sklo nevysype,Takže mě nikdo nemůže napadnout ,že jsem neměla trpělivost a jelikož chápu ,že mě doma vyrůstá osobnost ,která má své názory,Tak má i právo se rozhodnout jestli ten plácanec, bude nebo nebude nutný.
|
| Limai |
|
(15.2.2009 22:00:30)
jsi úplně mimo kontext toho co jsem v příspěvku psala,já o koze ty o voze.
|
| Poměnka | •
|
(16.2.2009 17:01:20)
Uznávám ,že Marcela je trošku mimo ,ale zajímal, by mě tvůj názor na její výchovu.Máš-li pocit ,že tento postup dítě ponižuje nebo ne.
|
| Limai |
|
(18.2.2009 1:07:28)
já s Marceliným postupem nesouhlasím protože Marcela by měla mnoho jiných možností jak zabránit třískání dveřmi,pro mě je evidentní že se jí žádné možnosti hledat nechtělo,protože tady neuvádí ani jednu kromě toho že pokud dítě bude nepřestane dostane na zadek,což pro Marcelu bylo nejpohodlnější řešení.Věta co kdybychom si šli hrát je o ničem,to není varianta odstranění nežádoucího chování.
|
| Srnka | •
|
(18.2.2009 11:19:53)
Limai,napiš prosím jak by si to řešila.Mám doma dost sinou osobnost a nic mě nenapadá.Syna jsem zatím neplácla ,ale daleko do toho nemám zřejmě mě něco uniká..Syn mě v poslední době neposlouchá směje se mě do očí odmlouvá a někdy mám pocit ,že právě to co se mě nelíbí schválně dělá.Začalo to ve chvíli ,kdy jsme ho dali do školky do té doby bylo vše v pořádku.Teď, když mu něco řeknu schválně udělá opak a jelikož má pět a půl odhaduji,že to schválně je.Odměny, prosby, domluvy nezabírají jak mám toho svého malého uličníka dostat zase pod kontrolu, aniž bych musela přikročit k nejhoršímu.Dokonce jsme šli do školky v pyžamu, protože se nechtěl převléci děti se mu smáli,ale on to bral jako ,že je hrdina a druhý den tak chtěl jít zase.Když nestihne večerníček ,protože si neuklidil vůbec mu to nevadí.když mu řeknu ,že nedostane večeři dřív dokud nebude uklizeno,jde spát a když jsem ráno chtěla ,aby se nasnídal řekl ,že snídat nebude, protože nemá uklizeno a uklízet nebude, protože se mu nechce.Tak jsme mu hračky schovali ,když je nechtěl uklízet a zase nic našel si jinou zábavu.Hračky mu vůbec nechyběli tak jsme je asi po měsíci vytáhli a on si s nimi odmítá hrát ,protože by je musel uklízet.Ve školce radši stojí v koutě než, aby kreslil a tak.Do kina nepůjde ,protože tam musí sedět a to se mu nechce.Když mu něco vysvětluji skáče mě do řeči a říká nedělej to mě se to nelíbí a když se mě to nelíbí tak je od tebe oškliví že to děláš!!Prostě vše používá proti nám,všichni mě dávají najevo, že jeden plácanec vše vyřeší nejhorší na tom je to ,že už tomu začínám věřit.Mám už vyzkoušené snad všechny fígle ,ale tomu mému broučkovi začalo dělat dobře ,když může dělat praví opak.To jsem taky zkoušela jestli třeba neobrátí,ale bohužel byl naprosto spokojený a neměl proti tomu žádné námitky.Psycholog mě řekl,že už neví a že takoví děti prostě jsou a jestli mě ulítne ruka ,že se vůbec nebude divit.Co můžu ještě zkusit, abych toho svého malého uličníka nemusela plácnou .No nic jdu s dcerou na procházku čerpat sily na návrat syna ze školky do které chodí moc rád.Co dělám špatně ,že to co fungovalo se obrátilo proti mně.Mám ještě jednoho syna 16 let a tam je vše v pořádku dcera má rok a půl a taky bez problému jen ten můj Míla ne a ne se podřídit chodu naši rodiny.
|
| Áňa + 2 | 
|
(18.2.2009 14:54:51)
Srnko - a ten psycholog ho asi vyšetřoval. A na nic nepřišel? Máš normální zdravé dítě? V tom případě je to dost zvláštní. Jen tě chci upozornit, že některým dětem je i to plácnutí jedno. Aby ses na to neupínala jako na že to fakt zabere. Může, ale nemusí.
|
| Srnka | •
|
(18.2.2009 20:13:14)
Ano je to normální zdravé dítě.To ,že plácaní nic asi nevyřeší vím,ale ten tlak okolí je hrozný.Plácání mě je proti srsti proto zkouším i tuto možnost třeba s tím má někdo zkušenost a poradí mě jak na toho našeho lumpa.Syn mu začal říkat predátor.Zřejmě mě tím chováním chce něco naznačit,ale prostě nemůžu přijít na to co.Něco to muselo odstartovat,ale co ve školce je spokojený nechce chodit ani po obědě domů proto jsme ho tam nechali i párkrát na jeho prosby spinkat.Možná to je jen období a za pár let to odezní pokud to psychicky vydržím a neproplesknu ho ve zkratu.Na sestřičku si myslím nežárlí, protože se k ní chová moc pěkně.Týká se to jen jeho samotného prostě se nechce podřídit chce mít poslední slovo,Musí být po jeho za jakoukoli cenu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(5.2.2009 13:41:30)
Pájo, no ale agresivně se docela projevuješ, každý nemusí hned být fyzický agresor...Následkem může být i to, že reaguješ vztekle
|
|
| tina | •
|
(5.2.2009 15:30:39)
U me je byti absolutni NO GO.Absolutne nic to neprinese. Syn moji kamaradky pry "mydlil" deti ve skolce...doma ho pak zato, co provedl zmidlila kamaradka v mylne predstave, ze uz to malej delat nebude... Jak muze nekdo hlasat,:nesmis mlatit a pritom dela to same????Takze kamaradka mu zakazuje, co nakonec sama dela....
|
|
| Žížalice |
|
(6.2.2009 7:45:23)
Sice ještě děti nemám, ale až budu mít, pak je budu vychovávat v tomto duchu. Nejsem tyran dětí, ale nelíbí se mi příliš "demokratická" výchova. Myslím si, že pokud dítě udělá něco, o čem VÍ, že dělat nemá, zaslouží trest. A spíš než tresty psychické je lepší plácanec přes zadek. Mě naši i bili (trochu víc než bylo zdrávo, ale jsem tady), pak na mě zkoušeli i to nebavení se a různé psychické fígly. Třeba týden se se mnou nebavili a když, tak arogantně, odměřeně, cíleně podkopávali mou sebedůvěru ("nikdy z tebe nic nebude"). Tehdy jsem si říkala, že bych radši snesla facku, když vím, že tím to je hotovo.
|
| Grainne | 
|
(6.2.2009 8:38:35)
Lucianetto
napadlo tě, že obojí je špatně?
Obojí je opravdu špatně, zkus se zamyslet, jestli je opravdu nutné přenášet tento model výchovy z generace na generaci, nebo je možné najít model úplně jiný. Máš na to spoustu času, než budeš mít děti.
Opravdu není nutné bez přemýšlení přebírat to, co nás naučili a jak se k nám chovali v dětství, naopak, je žádoucí se od toho oprostit a hledat vlastní, lepší cesty, abychom takový balast nevláčeli dál a dál.
|
| Kudla2 | 
|
(6.2.2009 9:46:33)
Grainne,
a jak Ty tak přesně víš, co je DOBŘE a co je ŠPATNĚ?
Mladší dítko taky občas udělalo "gumové nožičky" při přecházení ulice. Hned následoval plácanec na zadek. (a až jsme přešli, tak vysvětlení, ale ne v klidu ,minimálně zvýšeným hlasem). A teď už je klid, už to nedělá.
Domnívám se, že jsou situace, kdy je plácnutí skutečně nejvhodnějším a nejúčinnějším prostředkem. Určitě je pravda, že by člověk měl přemýšlet o tom, jestli to náhodou nejde i jinak (což generace našich rodičů často nedělala), ale IMHO občas dospěje k závěru, že NEJDE.
Děsím se rakouských učitelek z jednoho dřívějšího příspěvku (matku plácnuvší dítě po zadečku, protože ji kouslo, přijde bez znalosti toho, co předcházelo, upozornit, že to je trestné). Děsím se toho, že o tak intimní věci, jako je výchova v rodině, budou rozhodovat cizí osoby (pro šťouraly, opravdu NEHOVOŘÍM o extrémech, jako je týrání dětí).
Nedávno bylo v novinách o tom, jakých učitelů si děti cení nejvíc a jací u nich mají autoritu. Kupodivu se zdálo, že by bezkonkurenčně vedl Igor Hnízdo - i s těmi tělesnými tresty.
Myslím, že absolutní zákaz tělesných trestů vůbec nic neřeší - výchova je o spoustě jiných věcí, nejen o tělesných trestech.
|
| Grainne |
|
(6.2.2009 10:14:45)
Kudlo, ten výzkum jsem četla a vcelku odpovídá mému postřehu, ovšem mluví se o přirozené autoritě a to je ten malér. Takový šlověk se uchýlí k fyzickému "upozornění" jen v případě krajní nouze a pak tedy ví, co dělá. Paradoxně to jsou lidé, na které si nikdo nestěžuje, protože dobří ví, že si zasloužil.
Karambol je to, že když člověk bez přirozené autority, respektu a znalostí nějakou pleskne, aby svůj základní handicap vyrovnal, je malér na světě, to nebyl trest, to byl donucovací prostředek k začlenění do rovného řadu.
Jinak - já fakt nevím, co je správné a měla bych, měla bych, mám na to školu. Je správné to, co se píše be skriptech, je správné to, co se přednáší? Nevím, ale podle všeho to nefunguje, ona se společnost posunula kamsi úplně jinam, ale výuka budoucích pedagogů s tím asi nepočítá. Žáci, jak lze předpokládat, odborné příručky nečtou, takže pokud učitel očekává, že když on udělá tohle, žák má podle poučky reagovat takhle...a ono nic, nefunguje to. Co s tím?
Jsou učitelé, kteří nikoho netlučou, mají respekt, umí učit...a ti ze škol prchají. Ne kvůli penězům, ale protože nedokážou čelit systému "podle příručky".
Co se týče rodiny, je to situace jiná. Pokud se nejedná o dítěs nějakou, byť menší poruchou osobnosti, lze se obejít bez plácání - všichni ujišťují, že to nebolí, tak jaký to má význam? Ponížit? Přeprat? Co až nastane situace, kdy potomky fyzicky nepřeperete? To ho poté, co bude zfackován za gatě z nějaké té párty odvlečete? A co když vás tam přepere?
Pokud se jedná o záležitost, kdy rodiče cítí a vidí, že situaci nezvládají, jsiu tu odbornící, aby pomohli. Plácáním, sprchováním apod. jenom oddalujeme řešení problému, který je tím lépe zvládnutelný, čím dřív se se zvládáním začne.
|
| Kudla2 |
|
(6.2.2009 10:38:37)
Grainne, ale to, co říkáš, v podstatě připouští to, že člověk s přirozenou autoritou se může uchýlit i k fyzickému trestu, protože u něho je dost velká pravděpodobnost, že to udělá jen v krajní situaci. I potrestaný si je toho vědom, a ví, že "zasloužil". S tím bych vřele souhlasila.
I s tím, co píšeš dál, že když to udělá člověk bez přirozené autority, respektu a znalostí, je to absolutně o něčem jiném.
Já to také takhle vnímám, a snažím se (s jakým úspěchem, to ukáže čas) být tou autoritou přirozenou. Což znamená, že se (většinou, jsem taky jen člověk) snažím přemýšlet o tom, proč vyžaduji to, co vyžaduji, abych to i dítěti mohla vysvětlit a nebazírovala na blbostech, jen protože "se to tak dělá". A myslím, že na to, abych si mohla vůči dítěti "dovolit" určité věci, mu toho zase na druhé straně musím hodně dávat.
A pamatuji si, že i jako dítě jsem tenhle rozdíl vnímala velmi ostře.
Nevím, co se píše ve skriptech, ale nevěřím, že by se společnost posunula až zas tak jinam. Lidi jsou víceméně stejní, co svět světem stojí, takže možná by stálo za pokus přehodnotit ty příručky a poučky.
Ve školce máme naprosto skvělé paní učitelky, dětem opravdu rozumí, věnují se jim, poctivě se jimi zabývají a hlavně JE MAJÍ RÁDY. Jednomu mému dítěti tahle paní učitelka JEDNOU za školkovou docházku dala na zadek. Bylo to v situaci, kdy se dítko "šprajclo", že se nebude oblíkat a nepůjde ven, přičemž na paní učitelku o patro níž čekalo 20 dalších, už oblečených dětí, s tím, že si umějí otevřít dveře a můžou vyběhnout ven. Takže to moje musela nějak umravnit. Když jsem si pro prcka přišla, tak mi to pí. uč. hned řekla a omlouvala se za to. Já si myslím, že udělala to nejlepší, co mohla, a ani mě nenapadlo mít jí to nějak za zlé. Moje dítě to pokud vím nijak traumaticky nenese, od té doby se "nešprajclo". Ovšem umím si představit učitele, kteří by dali na zadek právě ze slabosti a nedostatku autority, a tam bych se asi dost stavěla na zadní.
Jak se říká - když dva dělají totéž, není to totéž.
A co píšeš o té rodině - znamená to tedy, že pokud se JEDNÁ o dítě s poruchou osobnosti, je plácnutí přípustné?
IMHO plácnutí není ani za účelem ponížení, ani přeprání, ale určitého řekněme malého šoku, aby se dítě zarazilo, zastavilo, uvědomilo si, že je něco špatně.
Pevně doufám, že těch několik málo "lupnutí" v době, dokud ještě potomky přeperu, poslouží k tomu, že až je nepřeperu, nebude nic takového nutné.
A odborníci jsou na místě, pokud někdo OPRAVDU situaci nezvládá. Já se ale domnívám, že občasné lupnutí na zadek SKUTEČNĚ neznamená, že rodiče situaci nezvládají a měli by konzultovat psychologa 
|
| adelaide k. | 
|
(6.2.2009 10:43:32)
Kudlo, pokud bereš plácnutí jako "upozorňovací" prostředek, tím méně chápu jeho smysl. Ale budiž, nicméně... opravdu ti to nepřijde jako ponižující "komunikační médium"?
|
| Kudla2 |
|
(6.2.2009 10:52:26)
Adelaide, myslím, že třeba při záchvatu vzteku (samozřejmě ne vždycky) nebo když je dítě "rozjeté" a nereaguje na upozornění, tak ho menší "otřes" může z toho vytrhnout.
A ne, za určitých okolnosti (viz přirozená autorita, Igor Hnízdo a můj poslední příspěvek) mi fyzický trest skutečně jako ponižující nepřijde.
|
| adelaide k. |
|
(6.2.2009 11:00:16)
Kudlo, jenže u Igora Hnízda se zase nebavíme o "symbolickém plácnutí", ale o fyzickém trestu vplném rozsahu 
|
|
| Zuzana+Terezka | 
|
(6.2.2009 17:43:24)
Já bych chtěla jenom dodat, že Igor Hnízdo měl tu přirozenou autoritu hlavně proto, že když už trestal, trestal ne v afektu, ale např. až druhý den, kdy emoce vychladly, trestal s vysvětlením, trestal přiměřeně a trestal ne jako mocenská osoba, která chce děti k něčemu donutit a ponížit je, ale jako parťák.
Úplně chápu, že děti takového pedagoga milují, protože scénka, kdy Igor Hnízdo oficiálně ustupuje od tělesných trestů, protože už se může na ty velmi problémové kluky (až vyvrhele) spolehnout....... to je jako by je všechny povýšil na generály
Ale ať dělám co dělám, jedinou souvislost mezi tímto přístupem a přístupem maminy plácající vzteklé řvoucí batole na chodníku nemůžu najít.
Fakt se mi plácání batolat příčí. Asi taky proto, že my máme doma tříletou choleričku. A to bych jí brzy musela umlátit. Záchvaty vzteku, válení se po zemi a mlácení hlavou do podlahy u nás bylo na denním pořádku. Tak jsem musela najít jinou cestu jak na ní.
Pokud mohu ráda bych doporučila (kromě již zmiňované knihy Respektovat a být respektován) i knihu Harveyho Karpa Nejšťastnější batole v okolí a knihu Koncept kontinua. Každá kniha samostatně mi dala super rady a poučky a tipy, ale až všechny knihy dohoromady mi ukázaly takový výchovný rámec bez fyzických trestů, podle kterého směruji svou výchovu. A je nám všem čím dál líp
|
|
|
|
| Grainne |
|
(6.2.2009 11:36:19)
Kudlo, potíž je v tom, že "plácání" se odehrává v době, kdy má dítko jen těžko natolik rozvinuté schopnosti, které by mu umožnily rozeznat právě ten systém plácnutí.
Dále, porucha je porucha, někteří rodiče to zvládnou i bez plácání, jiní ne a ti by se měli obrátit na odborníky, těžko tu budem vyjmenovávat všechny typy poruch, jejich projevy a následně jejich možná řešení.
Já ti nevím s tím šokováním plácnutím, není to spíš projev toho, že je šokován plácající? Ne že by moje děti byly tak vzorné, ale bleskem jsem odstranila možné nebezpečí, tj, kdyby se mi vrhlo s řevem na silnici, samorřejmě bych ho drapla za první dostečně pevný výšnělek na oděvu a odvlekla stranou. Jinak jsem podobné scénky ponechávala bez povšimnutí. Vřeštící a ječící děti mě nějak neberou, takže pochopily, že tudy cesta nevede. Pro případy nutnosti být někde včas jsem měla připravenou časovou rezervu - nejen na vřískání, ale známe to, záchod, když už je dítko koplet oblečené, nějaké to poblinkání, kontrola lezoucích hlemýžďů cestou...
No, možná jsem byla i za mlada stará, rezignovaná osoba, co nejde řešit, neřeším. Když se mi nepodařilo ze vzteklouna vypáčit, co chce, neřešila jsem to, když je schopen říct, co tím sleduje, je možná domluva a plácání mi nepřipadá nutné.
Já třeba pochopím někoho, kdo pleskne dítko vzápětí po té, co málem vběhlo pod auto, ten strach, šok, vidina toho, co se mohlo stát a neodsuzuju to, ale za správné a účinné to nepovažuju - jednak vina byla na straně rodiče, který nedával dostatečně pozor a vyjadřuje to stav rodiče, jeho emoce, ne stav dítěte a účinek to má stejný, jako to, co obvykle následuje, vysvětlení, větší opatrnost atd.
|
|
|
|
|
|
| tina | •
|
(6.2.2009 10:50:30)
vis,nehlasej, jak budes jedniu deti vychovavat.Ja jsem mela stejnou predstavu, jak ty.telesny trest je naprosto nepripustny a ceska republika je znama v tom, ze fyzicke tresty jaksi patri k vychove a nikdo se nad tim moc nepozastavuje.nechci to zveseobecnovat,ale je spousta rodin, kde je to na dennim poradku a zucastnenym to prijde normalni. mydli jen ten, kdo je slaboch a nedokaze to jinak vyresit. Ja taky neplacam, nebo nemlatim svoji kamaradku, proto,ze mi treba svihla s telefonem...a nechapu, proc bych se mela chovat s mensim respektem k svemu diteti.na zaver citace z uzasne knihy respektovat a byt respektovan...Nekdy to vpada,ze ve jmenu vychovy je dovoleno temer vse.Jako by deti byly nejaky jiny zivocisny druh:Jako by pouhy fakt, ze je mame radu veci naucit a ony v tom delaji chyby, ospravedlnoval,ze se k nim chovame mene slusne a hrubeji, nez k dospelym...ja vsem doporucuju vypustit fyzicke tresty z repertoaru a pokusit se na tu situaci podivat z te strany, ze otloukani deti normalni neni.
|
| Kudla2 |
|
(6.2.2009 10:56:19)
Tino, ale když Ti kamarádka švihne s telefonem, tak se jí můžeš zeptat, co se jí stalo, a pokud se bude chovat divně, můžeš s ní v krajním případě přerušit styky. Což s dítětem jaksi nejde.
A opravdu rozlišujme - pravidelné mlácení dětí "na denním pořádku" opravdu NEPOVAŽUJI za totéž, jako výjimečné lupnutí na zadeček. Mám dojem, že hodně absolutních a zapřisáhlých odpůrců fyzických trestů se rekrutuje z těch, kteří byli v dětství trestáni opravdu nepřiměřeně, a nejsou v tomhle ohledu schopni rozlišovat.
|
| *Niki* | 
|
(6.2.2009 11:07:12)
Kudlo, problémem je, KDO rozhodne, co je přiměřené a co ne? Kdyby jsi se zeptala mých rodičů (teď jen otce), s vážnou tváří ti řekne, že mě bili málo a že jsem si často zasloužila víc. Já mám vzpomínky a pocity, vědomé i zasuté, že to často bylo na hranici týrání. Kdo to rozhodne?
Jistě, každé dítě je jiné a co jedno nerozhodí, druhé dovede k pokusům o sebevraždu. I na to by rodiče měli myslet, že to, co vidí jako výchovné a bezpečnostní opatření, je druhou stranou viděno prostě jako mlácení.
Já nepatřím k tvrdým odmítačům plácání, sama mám máslo na hlavě a ruka mi občas ujela. Poctivě se ale snažím, jsem skutečně přesvědčena, že trestání je kontraproduktivní. A že co teď vidím jako účinné (dítě sebou na přechodu nešvihne), může do budoucna být neúčinné, bo jeho záklapkou není vnitřní motivace a jakási morální sebekontrola, ale prachobyčejný strach z trestu.
|
| Kudla2 |
|
(6.2.2009 11:21:28)
Mono, rozhodneme to my rodiče, jako přirozená autorita Samozřejmě s velkým přihlédnutím k tomu, jak na to dítě reaguje, a s určitou sebereflexí (že to vždycky nemusím být já, kdo má pravdu). Což zřejmě chybělo a chybí Tvému otci.
I s tím rizikem, že to třeba nebude úplně nejlepší řešení, ale že jsme se poctivě snažili, aby to bylo to nejlepší, čeho jsme v danou chvíli schopni (kdo nic nedělá, nic nezkazí).
Já jsem na rozdíl od Tebe přesvědčena, že pokud dítě v akutní situaci plácnu a pak mu vysvětlím, že na přechodu nesmí zdržovat, protože by ho mohlo přejet auto, tak má dos značnou šanci to pochopit. Strach z trestu bez pochopení příčiny by pro mě znamenalo plácnout ho a nic nevysvětlovat.
Často se mluví o tom, že není správné trestat, ale lepší je nechat dopadnout přirozené důsledky činů. V případě toho přechodu bych se k tomu ale uchylovala dost nerada  .
|
| adelaide k. |
|
(6.2.2009 11:33:16)
Kudlo ale přirozený důsledek toho, že se dvouleťák zasekává na přechodu, nemusí být nechat ho přejet autobusem :-D
U nás se např přirozeným důsledkem stala jízda v kočárku (mimino šup do šátku), kterou moje kočár nemilující dcera fakt nekvitovala. Vysvětlili jsme si že nakoupit je třeba a pokud se nemůžeme domluvit na zásadách bezpečnosti, musím ji ochránit jinak...
|
|
| tina | •
|
(6.2.2009 11:39:45)
ano, kamosky se muzes zeptat...pokud s tebou bude jeste komunikovat..pochybuju ale, ze dvoulete dite dela neco proto/treba si v obchode lehne na zem, protoze neco chce), ze nas chce nastvat...my si taky nelehneme pred sefa a nebouchame hlavou o zem , kdyz nas neco nastve...proto, ze uz vime, ze to neni spravna cesta))Dite to nevi a my ho tomu musime naucit...ale ne tim, ze si z nej budeme delat fackovaciho panaka...ale pokud jsi presvedcena, ze tvoje metoda je spravna, tak je to jedine dobre.
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(6.2.2009 11:49:32)
Já jsem bitá nebyla a myslím, že rozlišuju celkem přesně. Nepochybuju, že to rozlišuješ i ty. Jen se snažím ukázat, že to jde obecně bez pojmu "trest".
K tomu přirozenému důsledku a přejetí autem - ano, od toho tu jsem jako ochraňující rodič, abych tohle pochopitelně zmírnila. Jak jsem psala už jinde, podstatná je prevence - a takové zastavení nad přejetým ježkem nebo veverkou je myslím dost názorné naznačení přirozeného důsledku.
|
|
|
| Monika, syn 4 roky | •
|
(8.2.2009 10:40:52)
Sama jsem již chtěla uvést tuto knihu - Respektovat a být respektován. Četla jsem ji minulý rok, synovi v tu dobu byly necelé 4 roky, a hledala jsem v ní mimo jiné odpověď na to, zda-li moje výchova bez fyzických trestů může fungovat. Protože i moje dítě se samozřejmě někdy chová jinak, než bych si představovala. Neříkám záměrně, že zlobí, skutečně podle mě nezlobí, ale hledá, jak se prosadit, učí se ovlivňovat svět kolem sebe. A skutečně jsem tam odpověď našla. Doporučuji všem, je to dobrá kniha o výchově.
|
|
|
| Xantipa. | 
|
(6.2.2009 12:58:35)
Co je to za blbost - nelíbí se Ti "demokratická" výchova. A jaká tedy - autoritativní, diktátorská?
Zřejmě jsi měla na mysli - žádná výchova, dítě si dělá, co chce.
Domnívám se, že žijeme v demokracii - a to všichni, nejen dospělí, ale také naše děti. Tudíž jsem přesvědčená, že v demokracii jsou fyz. tresty zakázány - vůči dospělým ano a vůči dětem ne? Děti v ústavech vychovatelky bít nesmějí, ve školách taktéž ne, prostě nikde, ale rodiče své děti bít smějí? Není to nelogické?
|
|
|
| Lucie | •
|
(6.2.2009 10:48:24)
Sem proti velkému mlcení dětí,ale každé dítě musí dostat na zadek když provede něco špatného,jinak z něj s takovou vyroste harant. Dost mě zaskočilo doslechnutí že chtějí zavést zákon že se dítěti nesmí dát ani pohlavek. Spíš by se měly spřísnit tresty ta týrání dětí a jiné věci. Nejaké výchovné plácnutí je někdy nezbytné. Mám dvě děti sou od sebe rok a dva měsíce a ten starší furt napadá mladšího,kdybych mu sem tam nenaplácala tak ho dřív přizabije. A neni pravda že výchovné plácnutí podporuje agresi,tu podporujou jiné věci a hlavně teď ty moderní "pohádky" a hádky mezi rodiči!!!
|
| MM, 2 kluci | •
|
(6.2.2009 11:01:20)
... moc logické když chci, aby dítě nemlátilo brášku/sestřičku - a aby to pochopilo, naplácám mu sama! Co se z toho naučí? Źe ono samo plácat nesmí, ale máma ano? Źe dospělí můžou, protože jsou velcí a mají větší moc??? Nebo...?
Když už člověk musí někdy do hádek dětí zasáhnout, pak mi přijde lepší když to má nějaké logické a pochhopitelné důsledky - např. dát dítě pryč, dokud nezačne respektovat pravidlo "neubližujeme si", vysvětlit jim že nemohou být spolu v jedné místnosti když se plácají... atd. Prostě aby z toho něco POCHOPILY, něčemu se NAUČILY... A ne jen to, že někdo mlátit smí a někdo nesmí...
Mně se to plácnutí taky někdy "stane", ale neobhajuji to jako "výchovnou metodu".
|
| maja | •
|
(7.2.2009 21:04:22)
znám rodinu, kde rodiče dítě opravdu neuhodí a dítě chodí a bije je
Takže podle mě ta rovnice , že rodiče bijou děti a děti pak bijou někoho jiného neplatí.
Dokonce znám rodinu , kde dítě kouše rodiče do krve a dost pochybuju, že by rodiče kousali dítě.
Tohle prostě nějak nesedí.
|
| Vaal | 
|
(7.2.2009 21:24:55)
No...toto je asi jediný případ, kdy bych asi dítěti oplatila stejnou...pokud by mě bilo...samozřejmě ale ve věku kdy už má rozum, ne v batolecím.Takže pokud by mě školák kopl, nebo schválně bouchl, tak bych mu normálně tu facku asi vlepila...nebo jak byste to řešili vy?
|
|
|
|
| Limai |
|
(6.2.2009 11:46:14)
Jednoho,deset,osmnáct?Že to tak dobře víš,že z dětí které nejsou fyzicky trestány vyrostou haranti.Pak si ale docela určitě dokážeš obhájit vysvětlení a názor na to,jak je tedy možné,že vyrostou haranti z dětí které rodiče třískali hlava nehlava nebo na nich jen tak symbolicky uplatnovali to plácnutí.
|
| madlenka07 | 
|
(6.2.2009 12:14:57)
Limai,ty se tu oháníš komunikací a respektováním dětí a sama o nic mluvíš jako o harantech?Tak to e zase nelíbí mně.Měla byjsi se zamyslet,co je k tomu vede,že jsou jací jsou.
|
| Limai |
|
(6.2.2009 12:53:43)
laskavě podívej,na jaký příspěvek jsem reagovala,a pak kritizuj,ano?Je logické že když tady někdo napíše že pokud se děti nebijí,vyrostou z nich haranti,tak se zcela logicky dotyčného zeptám,kolik takových harantů vychoval.Nic víc,nic méně.
|
| madlenka07 |
|
(6.2.2009 13:23:33)
Já myslela,že vy demokraté tyhle slova nepoužíváte...nenapadlo by mne použít jakékoli hanlivé slovo jen proto,že ho použil někdo jiný...
|
| Limai |
|
(6.2.2009 14:18:36)
jakékoli hanlivé slovo jen proto že ho použil někdo jiný......madlenko,ovšem používat hanlivé metody k výchově dětí vám nedemokratům zřejmě nevadí,že?
|
| madlenka07 |
|
(6.2.2009 14:37:33)
Podle mne je plácnutí o kterém se tu již několik dní bavíme stejně hanlivé jako Tvoje metoda-chytit za ruku,otočit tváří v tvář a vysvětlit.Moje dcera by To předvedla,co je pro ni více stresující.Ty prostě nechceš připustit to,že u každého dítěte je to jiné.Ty jsi se rozhodla,že plácnutí je horší než otočení tváří v tvář,které jsi tady popisovala.Myslím,že mocensky je to nejspíš stejné.Jenže jedno dítě je vystresované z plácnutí,jiné z toho co děláš ty.
Své dítě respektuji,miluji,ale také mu vymezuji hranice a chráním ho.Tak,jak umím.Ty si myslíš,že to evidentně umíš lépe,přeji Ti,aby jsi to co tady teď odsuzuješ,nemusela nikdy řešit z druhého konce.Víš přece že to,co nejvíce odsuzujeme se nám ukáže a vrátí.Tak to prostě funguje.
Z hlediska moci mi plácnutí připadá stejné jako odvlečení dítěte ze silnice přes rameno.Ale to je úhel pohledu.Snažím se to vidět z Tvé strany a je mi líto,že ty se to nesnažíš vvidět z pohledu mého.Pokud respektuješ svoje dítě,respektuj prosím moje názory a moje výchovné metody.
Nikdo z nás se nenarodil jako matka a všechny se to učíme.Někdo lépe někdo hůře.Ale je jen málo maminek,které to nedělají tak jak nejlépe dovedou.
Já to prostě dělám tak,jak to njlépe dovedu já.ty to děláš tak,jak to nejlépe dovedeš ty.Nic není správné a nic není nesprávné.jen bychom to měli respektovat jako svobodné rozhodnutí každé z nás.Moje dítě si mne jako maminku vybralo a miluje mne takovou jaká jsem.Tvoje dítě to samé u tebe.
Tyhle debaty nejsou k ničemu,pokud nehodláš respektovat názor někoho jiného.Já popsala na začátku jak to dělám já a proč.To je vše.Nepotřebuju psychologický rozbor on.line,na to mám své přátele.Hezký den.
|
| Limai |
|
(6.2.2009 14:51:51)
za celých téměř čtyřicet let nenapadlo,že když s někým chci komunikovat,tudíž se mu dívám do tváře,že s ním jednám mocenským způsobem.Takže když si doma povídáš s manželem,zřejmě vaše hovory vypadají tak,že on si prohlíží nehty na nohách a ty se koukáš z okna aby někdo z vás neměl pocit že toho druhého ovládá.No,já to mám jinak.Když s nějakým člověkem osobně komunikuji,dívám se na něj(neříkám nepřetržitě,navazuji kontakt očima,gesty,úsměvem,výrazem tváře,chci aby mne ten druhý vnímal a já jeho.Nevím co by sis myslela,kdyby jsi přišla např.na pracovní schůzku a tam jsi začala personalistce vysvětlovat proč se ucházíš o práci v jejich firmě,a ona bys se dívala do zrcátka a štourala se párátkem mezi zuby.A to samé s dítětem-jestliže chci aby mne dítě vnímalo a komunikovalo se mnou,chci s ním jednat tváří v tvář.A dítě si k sobě otočím bez jakéhokoli násilí s tím že ho oslovím a už tím s ním navážu kontakt,nečapnu ho za ruce div mu je nerozdrtím se slovy "ty hajzle ted mě budeš poslouchat"!To že chci aby ten s kým komunikuji byl otočený obličejem ke mě považuji za základní lidskou slušnost.
|
| madlenka07 |
|
(6.2.2009 15:01:50)
Ano,souhlasím.Jenže otočit dítě tváří v tvář když ono nechce je projev mocenství.Když vezmu svoji dceru klidně za ruku a budu jí chtít k sobě otočit)a to i v klidu),probíhá u nás boj o moc.Teda neprobíhá,neboť to nepoužívám,když se jí to nelíbí.
Stále o tom samém.Každé dítě je jiné.Nebaví mne tahle debata a stálé opakování toho,že každý člověk je individuální osobnost,na kterou platí něco jiného a že každému vadí něco jiného.vychovávej si svoje dítě a ne mně.Jsem dospělá.
|
| Limai |
|
(6.2.2009 23:15:09)
my co děti nebijeme se snažíme ukázat těm co mají opačný názor,že DÍTĚ LZE VYCHOVÁVAT I BEZ TOHO BITÍ ČI PLÁCANÍ.Někdo to tady ve svém příspěvku krásně napsal,že ty co plácají si hledají důvody aby mohly plácat,ty co neplácají hledají cesty jak dítě vychovat i bez těch fyzických trestů.A o tom to je.Kdo chce psa bít,hůl si vždycky najde-zde bych tedy užila kdo chce dítě bít(plácat),důvod si vždycky najde.
|
| KoproFka | 
|
(8.2.2009 22:38:46)
Limai, škoda že nejde,abych Ti tak na 2 dny půjčila Kubíka ve věku cca 2-3 roky! Já do dvou let taky nebila a ani moc nezvyšovala hlas... Jenže když máš doma extrovertní lehce cholerické emotivní miminko, potažmo pak batole (a má po kom, ani manžel ani já nejsme plaší introverti) které je navíc mentálně o něco vyspělejší, než fyzicky, tak je to docela vražedná kombinace.
Kubča třeba od cca 4 měs kousal (od 4 měsíců mu totiž rostly zuby) a kousáním i projevoval emoční výkyvy - když byl šťasný, nebo naopak naštvaný a frustrovaný. No a mlať malý miminko... Odnaučila jsem ho kousání do bradavek stylem - kousneš, mlí nebude, a postupně, cca od 1,5 roku i kousání všeobecně. Vyžadovalo to ale neustále ho sledovat, jestli už se blíží a jestli se právě nechystá - pak stačilo jen říct důrazně: NEKOUSAT MAMINKU!! Jenže oči mám jen dvě a dítko - živé stříbro - vypadala jsem jak oběť domácího násilí. Prakticky téměř kdykoli, když jsem ho měla v náručí, už se ta zubatá tlamička chystala se zakousnout (do roka mněl kompletní chrup bez posledních stoliček - stylem 4 měs - 2 zuby, 6. měs-6 zubů atd.- piraňa hadr!) a bylo mu jedno, kam - do rukou, do nohou.... co bylo právě po ruce...
Co se týče jeho urážení se a odbíhání do "soukromí", to je kapitola sama pro sebe - hlavně proto, že ta vzdálenost, kterou byl schopen v afektu uběhnout, byla kolikrát i víc jak 10 metrů (a že fakt běhá jak srnka).. O tom, že schválně provokoval, se ani nebudu zmiňovat - vzal něco do ruky, přišel až ke mně, tak, abych ho zpozorovala a jen čekal, až řeknu: "Kubíčku, opatrně, ať se to nerozbije", nebo jen "Podej mi to, prosím". nebo "Neházet, hodíš, dostaneš na zadek - schválně "to" pustil, hodil.... prostě malý provokatérek.
No a já, jak jsem celkem mírumilovný člověk, skončila v KUbčových 2,5l u dětského psychologa.(nejen kvůli tomu, také kvůli jídlu).
A ten mi řekl, že rozhodně plácání stylem, jakým ho provádím já, není něco, čím mu ubližuji, ani to, že bych mu neustále vyhrožovala.
Protože pokud mu řeknu, "neházej, pokud hodíš, dostaneš na zadek" - dávám mu možnost, vybrat si - nehodíš - bude to v pořádku, hodíš - dostaneš na zadek... A on předem ví, co bude následovat
A pokud je dítě natolik dominantní, jako můj synek, tohle mu rozhodně neublíží. Rozhodně na něm neshledal nějaké patologické následky občasného plácnutí.
Já to navíc praktikuju tak, že pokaždé, když dostane na zadek k němu po chvilce přijdu, nebo on ke mně, obejmu ho a vysvětlím, mu, proč dostal ještě jednou a že je mi to moc líto a jsem z toho smutná.
Že ho mám moc ráda, ale pokud neposlouchá, nedá se nic dělat a ať mi slíbí, že už to neudělá. A on prakticky vždycky slíbil, že už to dělat nebude - doslova říká "maminko promiň, já už to neudělám".
Pak si dáme pusinku, že jsem zase kamarádi a je to dobré.
Teď už se to stává jen velmi výjimečně, ale je pravda,že jednu dobu to bylo téměř na denním pořádk Faktem ale je, že u nás hodně pomohla metoda pevného obětí - Kubča se změnil jak lusknutím prstů - byl to takový obrat, že pokud bych to sama nezažila, nikdy tomu neuvěřím.
Jedinkrát dostal opravdu hodně - to když mi ve 2,5 utekl z kočárkárny - než jsem stihla vystřelit s kočárem a zamknout za sebou dvoje dveře, vyběhl po chodníku, za mého hysterického řevu aby se okamžitě zastavil "dvojitý" dost prudký kopec až k frekventované silnici a zmizel za rohem. Tak rychle jsem ještě nikdy neutíkala - nechala jsem kočár se vším všudy stát na chodníku a když jsem ho dohnala - fakt dostal na zadek docela dost (ještě že byla zima a měl oteplováky a zimní bundu). Ale já už si představovala, jak mu to uklouzlo a skončil pod nějakým autem... A VĚDĚL MOC DOBŘE, ŽE SE NEUTÍKÁ!!
Já se do jeho 2 let neodvážila jít s ním ven bez kočáru.
...A já měla objednanou milou jemnou blonďatou holčičku ... a narodil se mi ... mimozemšťánek..
Zas jsem se rozepsala, omlouvám se...
|
|
| Romano | •
|
(9.2.2009 9:26:51)
Limaj ,budu ti vyprávět můj příběh co se mě stal.Když byly mému synovi dva roky sem tam ,když nechtěl pochopit jsem ho jemně plácla a on s tím přestal do tří let jsem ho byla nucena plácnout asi šestkrát,dá se říct ,že to bylo velice hodné dítě.V jeho třech letech jsem si koupila knihu ,podle které jsem se začala řídit.Můj syn se během dvou měsíců proměnil ve vzteklouna ,proto jsem navštívila psychologa ,který mě potvrdil ,že nemusím mýt strh ,že to syn určitě brzy pochopí a uklidní se proto jsem ještě dva měsíce vyčkávala.V tu dobu jsem si všimla,že se můj syn budí v noci zděšený a velmi často byl jemně počůraný.
To ráno ,které budu propisovat začalo úplně normálně.udělala jsem snídani a můj syn začal házet kostky chleba na zem.proto jsem ho
1.Upozornila na to že to se nesmí
2.Jsem řekla Kubíčku opravdu nedělej to maminka se bude zlobit
3.Kubíčku jestli nechceš papat tak nevadí ,ale neházej ten chléb na zem
4Syn pokračoval tak jsem ho vzala se slovy je vidět ,že nemáš hlad syn mě praštil .
5Dávám synovi upozornění ,že jestli nepřestáné půjde do svého pokoje a tam se zklidní.6.syn nepřestal tak ho beru a odnáším bráni se.V pokoji ho pokládám a on se nebránil což jindy dělal říkala jsem si asi ho to už přešlo bavit.Po pěti minutách jsem se za ním šla podívat a nikdy nezapomenu co jsem tam viděla můj syn se klepal a byl počůraném a pokakaném.
Do kupy jsem ho dávala celí rok.Tenkrát jsme se dostali do nemocníce ,kde sem mnou probírali celou situaci zpátky a zjistilo se, že nová metoda mého syna hrozně ponižovala a málem zničila.teď je Kubovi sedm ..Ano jsem mlátička ,ale moje dítě je šťastné.Jsme stále pod kontrolou a nikdo mě na občasné plácnutí nic neříká.Hrozně lituji ,že jsem s tím začínala ,protože do té doby jsem měla naprosto spokojené dítě.mám pocit ,že takhle jsem mu ublížila mnohem víc.Knihu jsem nezavrhla jen musím víc pozorovat svého syna a když vidím, že ho to rozčiluje tak to prostě nedělám !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Ps. Syna jsem už skoro rok plácnout nemusela ,protože už zná mojí hranici.
Můj syn asi není tak poddajný jako tvoje dcera,neboť nepochopil ,že jsem to sním myslela dobře.
|
| Žaneta | •
|
(9.2.2009 10:37:21)
Moje dítě má dva roky.Také jsem ho asi třikrát plácla a od té doby nemusím,neboť stačí zvýšit hlas a on se na mě koukne a řekne TY, TY ,TY . Honzo to nedělá všichni mu zatleskáme a on nám běží dát pusu a obejme nás a má velkou radost.Takhle daleko ,bych to zajít nenechala .Nechápu proč ,když svěděla ,že to k ničemu nevede proč s od toho neustoupila,.dítě je přece přednější.
|
| Romano | •
|
(9.2.2009 14:22:05)
Prostě jsem chtěla být lepší a ztratila kontrolu.Měla jsem dát na svůj instinkt a ne na radu psychologa ,který mé dítě neznal.Jo a výčitky slyšet nepotřebuji ,neboť si vystačím sama!!!!!!!!!!!!!!Nepsala jsem to aby jste mě odsoudily ,ale aby jste se zamysleli
|
| madlenka07 |
|
(9.2.2009 20:27:03)
Romano,já děkuji za Tvůj příběh.Je přesně vidět,že každédítě je jiné a na každé působí pozitivně a negativně něco jiného.A o otm celá diskuse být měla.Nenech se otrávit,chtěla jsi udělat to nejlepší a nikdo nemůže za to,že to nevyšlo.Držím vám palce!!!
|
|
|
|
| Mars | •
|
(11.2.2009 8:50:16)
Tak to jste teda dobrá,divím se ,že Vám to dítě zrovna nevzali,Takhle ho psychicky odrovnat a ještě máte tu drzost to tady zveřejnit a chlubit se tím.Tohle se stát mě tak chodím kanálama a vůbec o tom nemluvím.Nehledě na tom ,že pochybuji vůbec o tom ,že někomu vysvětlování vadí ono taky záleží jak to vysvětlení podáte a jestli jste to dítě ponižovala tak se nedivte ,že mu víc vyhovuje plácanec, to by si určitě vybral každý.Opravdu takovíhle lidi co ničí své děti nechápu.Položila jste si otázku ,proč jste si ho vůbec pořizovala?
|
| Marcela | •
|
(11.2.2009 10:04:24)
Nepřestřelila jsi trošku??????
|
|
| Romano | •
|
(11.2.2009 11:35:00)
Márs i tenhle pohled na můj příběh je možný
|
|
|
|
|
| Linda | •
|
(7.2.2009 0:09:57)
Moje dítě je stejné. Vzít za ruku když nechce, odnést ji někam proti její vůli nebo vztekající obejmout (dle rady Prekopové), to ji spolehlivě rozzuří k nepříčetnosti. Myslím si, že je zuřivá právě proto, že to považuje za ponižující. Plácnutí na zadek (v pravou chvíli) ji uklidní. Je to rychlé a bez emocí, se stručným komentářem a bez zbytečných "keců" (ráda s dcerou debatuju, ale ne v momentě, kdy ona debatovat nechce). Dělat něco, o čem vím, že dítěti extrémně vadí a jenom ho rozzuří, považuji za psychické týrání a za mnohem škodlivější, než neškodné, rychlé plácnutí přes zadek.
|
| madlenka07 |
|
(7.2.2009 8:16:08)
Díky Lindo,Kudlo,Astrit.Už nemám sílu tady Limai vysvětlit,že u nás NIC NIC NIC kromě lehkého plácnutí nepomohlo.A zkoušela jsem všechno!!!!!A mimo jiné zmiňované knihy o Respektu mám načtené...jen se prostě na přechodu miuly s účinkem.
Limai,věř,že jsem hledeala jiná řešení než ten plácanec,u mojí dcery NEBYL!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
|
| Limai |
|
(7.2.2009 11:00:18)
a co to je že jsi vyzkoušela všechno?Co jsi konkrétně vyzkoušela,aby k takovým situacím na přechodu vůbec nedocházelo,kromě těch plácanců?Konkrétně!
|
| madlenka07 |
|
(7.2.2009 21:13:33)
Limai,vše co jsi mi radila ...přečetla jsem spousty knih o respektování dětí,domlouvala jsem,vysvětlovala,radila se s dětským psychologem,názorně předváděla,povídala pohádky o autech,odvlekla ze silnice,tváří v tvář se pokoušela zvládat vtekající se dítě...víš,také jsem si kdysi myslela,že já nikdy nepoužiju plácnutí.Jenže jak tady někdo psal(omlouvám se,ale nevím kdo),respektování je i o tom,že pokud na mé dítě platí plácnutí,plácnu.Pokud by byla lepší jen domluva,budu domlouvat atd.Moje dcerka by Ti vysvětlila,že jí ponižuje mocenský tah ,,tváří v tvář".Prostě to tak je.Nehodlám se tady vypisovat,pokud budeš chtít najít odpověď,přečti si naši diskusi.Tam to všechno je.Dneska mi před přechodem řekla,mamiko lučičku,auta .A usmívala se!!!Opravdu týrané dítě,které se bojí vlastní matky,aby ho neseřezala na přechodu,protože nezvládá vlastní emoce.
|
| marketa | •
|
(7.2.2009 22:47:03)
"přečetla jsem spousty knih o respektování dětí"
proc si tedy nezkusit precist i tu zde mnohokrat doporucovanou "Respektovat a být respektován" ...
|
|
| Monika, syn 4 roky | •
|
(8.2.2009 17:40:01)
dosáhla jste svého: dříve opakovaně používaným násilím jste konečně docílila toho, že Vaše dcera v určité situaci (zde přechod silnice) reaguje tak, jak chcete. My, co děti nebijeme, toho samého docílíme i bez použití násilí a věřte, že i Vy byste toho docílila. Ono je to sice mnohem mnohem náročnější než "klasická" výchova, protože je to o hlavně o důslednosti a je to mnohdy docela únavné, ale fakt to stojí za to. Mimo to, že se dítě chová tak a tak, učí se také příjemné a asertivní komunikaci s ostatními dětmi a dospělými. A mimochodem, nemusíte číst desítky knih o výchově, opravdu stačí ta "Respektovat a být respektován". Z vlastní zkušenosti vím, že to, co tam je napsáno, opravdu funguje.
|
| Kudla2 |
|
(8.2.2009 20:10:15)
už mi to tak - s trochou, ale opravdu jen trochou nadsázky - připadá.
Pokusím se nastínit takové malé sedmero:
1. Je jen jedna nezpochybnitelná pravda, a to, že se dítě nesmí nikdy ani maličko uhodit.
2. Kdo na své dítě vztáhne ruku, toto dítě nerespektuje, nikdy a v ničem.
3. Kdo na své dítě vztáhne ruku, vůbec nepřemýšlí o tom, zda by to šlo i jinak. Popřípadě, pokud přemýšlí, tak nepřemýšlí dost. Jinak by určitě přišel na jiný způsob, který by na 105 % zafungoval lépe.
4. "Plácači" cítí za své plácání vinu, kterou se snaží neustále omlouvat a vymlouvat se na nejrůznější důvody. Pravým důvodem je ale jejich lenost, nedůslednost a obecně neschopnost.
5. Ty důvody ale nikdy nejsou platné, protože všechny děti bez rozdílu lze úspěšně vychovávat bez fyzických trestů. Jen se musí rodič pořádně zamyslet, jakou jinou metodu zvolit. Pravým důvodem tělesných trestů je vždy lenost, nedůslednost a obecně neschopnost rodičů.
6. Z dítěte, které bylo byť jen občas plácnuto, vyroste frustrovaný jedinec, otloukající své okolí včetně rodičů a učitelů, neb se naučil, že konflikty se řeší násilím.
7. Bod 6. neplatí pro děti, jejichž rodiče prozřou a zařadí se do řad neplácačů. Tyto děti se naopak chovají asertivně, nemají problémy s komunikací mezi lidmi a vůbec jsou šťastné a spokojené.
K tomu nám dopomáhej B... pardon, chci říct kniha Respektovat a být respektován, za přispění kursů v podobném duchu. To je Kniha Pravdy a Zákon, má ve všem pravdu a kdo chce tvrdit něco jiného, bude exkomunikován ze slušné společnosti.
Amen.
P.S. Knihu RaR jsem četla a s velmi mnoha věcmi v ní vřele souhlasím.
|
| taky jedna nedokonalá | •
|
(8.2.2009 22:30:33)
Pěkně shrnuto ) ... Ještě bych přidala jedno indiánské přísloví, které se sem na diskuzi docela hodí
"Nesuď nikoho, pokud si týden nechodil v jeho mokasínách"
|
| KoproFka |
|
(8.2.2009 22:40:15)
jo, to je VONO!!!!
|
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(8.2.2009 22:53:30)
Kudlo a patří do této sekty každý, kdo své děti neplácá? Nešlo by to nějak rozvinout, třeba jako kvíz, viz tvé body, plný počet bodů-extrémní sekťák, polovina-může si zažádat o členství, jeden, dva body-čekatel...
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(8.2.2009 22:56:36)
Ještě p.s.prostě coby neplácač bych ráda věděla, na čem jsem, jestli tam teda patřím nebo ne
|
| Monika | •
|
(9.2.2009 10:44:38)
Podle mě již nežijeme ve středověku, říkáme si vyspělá civilizace, demokracie a já nevím jak ještě. Lidé chodí do vězení za krádeže, přepadení, znásilnění, zbití, vraždu... Z toho vyplývá, že násilí obecně je něco, co se prostě nedělá. Tak z jakého titulu lze bít/uhodit/plácnout dítě? My, co děti nebijeme, jsme prostě a jednoduše přijali tento jednoduchý princip za svůj, a řídíme se jím. Samozřejmě, není to někdy jednoduché, ale jde to. Šlo to u batolete, jde to u předškoláka. A bude to muset jít i u většího dítěte, protože já se k tomu prostě nesnížím. A argumenty tipu: "kontakt z očí do očí moje dítě stresuje", "domlouvání moje dítě vždy rozzuří" apod., to já prostě neberu, ač vaše děti samozřejmě neznám. Neberu to proto, že z těch všech příspěvků tady vidím, že ani jedna z Vás, které násilí používáte, nenapsala ani jednou, že jí to vadí a chtěla by to odstranit.
|
| Raketa | •
|
(9.2.2009 11:16:26)
Ahoj Moniko.Myslím si ,že jsi vůči těm maminkám co sem píšou hodně nespravedlivá.Výš já své dítě opravdu plácám a tuhle diskusi čtu celou dozvěděla jsem se tady hodně o způsobu ,kterými vy vychováváte a dokonce jsem si něco na své dceři vyzkoušela.Dnes si jdu koupit knihu.Věř ,že mě ani ve snu nenapadlo se s vámi hádat ,protože to prostě nevím.Nemůžu přeci někoho přesvědčovat o něčem co nemám vyzkoušené.Před chvíli jsem četla příběh Romána a opravdu začínám věřit tomu ,že jsou prostě děti na které vaše metoda nezabírá a cením si těch matek ,že to poznali o hodně dřív než Románo.A víš co Fandím jim ,neboť si myslím ,že kdyby jste zjistily že plácanec na vaše dítě zabírá, určitě by jste to dělali taky že.No nic nebudu tady nikoho soudit ,když o tom vůbec nic nevím.Prostuduji si tu knihu a opravdu doufám ,že se ze mě stane neplácačka.Této diskusi děkuji, neboť díky ní jsem zjistila ,že jsou i jiné možnosti.
|
| Halina | •
|
(9.2.2009 11:33:59)
I vichřice zde včera psala ,že ani po roce to její (myslím ,že měla syna) syn nepochopil.To opravdu nechápu co ještě od těch maminek chcete.Proč prostě nejste ochotné tolerovat jiný názor!Co budete dělat ,až vám dítě vyroste a nebude mít stejný nazor ,taky ho odsoudíte?????
|
| 10.5Libik12 | 
|
(9.2.2009 11:42:52)
My jsme neochotné a netolerantní podporovat normu, že lidi se můžou mlátit. Jsme ochotné a tolerantní k situacím, že někdo plácne dítě, pokud to nepovyšuje na metodu nebo normální stav.
|
| Vaal |
|
(9.2.2009 12:01:28)
No, já bych to "plácnutí" tak nedémonizovala...důležitý je ten podtext, proč je plácnuto a za jakým účelem.
Chlap může plácnout ženskou po zadku, že se mu líbí.Dítě může plácnout svou mamku přes zadek jen tak z radosti, dítě může být plácnuto z legrace po prdelce rovněž, jenom kvůli tomu, že ji má zrovna na nás vyšpulenou. A velmi malé dítě
může být také plácnuto rodičem ve smyslu, tak bacha, tohle je opravdu nebezpečná situace(když se dítě rozbíhá do silnice, leze na okno atd.).Lepší plácnuté dítě NEŽ MRTVÉ.(teď může někdo namítat, že plácnutí rozhodně nepomůže, aby si dítě uvědomilo, že tohle tedy ne...no ale na každé dítě platí něco jiného...a o tomto by se dalo polemizovat hodiny)
V jiných případech s tělesnými tresty nesouhlasím, už kvůli tomu, že dítě nenaučíme řešit konfliktní situace jinak než bitím.(bude mlátit své sourozence spolužáky)
|
|
| Halina | •
|
(9.2.2009 12:06:19)
Takže plácnutí je tedy možné pokud vše selže.Nebo jsem to špatně pochopila?Protože já ,když jsem své dítě zavírala nebo posílala do jiné místnosti hrozně zuřilo.Později stačilo se jen zmínit ,že tam půjde a začal se hrozně bránit ,prostě to za žádnou cenu nechtěl.Proto jsem mu dala na výběr, buďto se půjde uklidnit a pak si to vysvětlíme.Nebo ho hned plácnu a už se o tom nebudeme bavit.Vybral si většinou plácanec.Teď mám výčitky ,že jsem ho úplně psychicky zničila.Pravda je ,že jsem ho zhruba od šesti let plácnout nemusela, neboť po této mě hrozné otázce věděl, že to je špatně jak se chová a přestal.Mám mýt tedy výčitky nebo né?Synovi je dvacet a vždy ,když semnou nesouhlasí a já mu to chci vysvětlovat řekne:plácanec prosím a já ví ,že mám přestat ,Tak prostě přestanu
|
| Vaal |
|
(9.2.2009 12:36:01)
Halino, já nevím, to ti řejne snad kenom on.To, že plácnutí není ten nejhorší trest dosvědčuje i nedávno proběhnuvší KAUZA KUŘIM.Tam děti také zavírali, mimo jiné, za trest do temných kumbálů, králíkáren...
|
|
|
| rašelina | •
|
(9.2.2009 13:52:59)
Zlatá maminka
1.Moje zlatá maminka mě naučila:OCENIT ODVEDENOU PRÁCI
Jestli se hodláte zabít, udělejte to laskavě venku, právě jsem uklidila!
2.Moje maminka mě naučila:NÁBOŽENSTVÍ
Modli se, ať to z toho koberce jde dolů!
3. moje maminka mě naučila:LOGICE
Proč?protože jsem to řekla!
4.Moje maminka mě naučila :PŘEDVÍDAVOSTI
Ujisti se že máš čisté prádlo,kdyby se ti stala nějaká nehoda.
5..moje maminka mě naučila: IRONII
Ještě chvíli breč,a dám ti k tomu pádný důvod!
6.Moje maminka mě naučila :ŽE NIC NENÍ NEMOŽNÉ
Zavři pusu a sněz tu polévku!
7.Moje maminka mě naučila:OHEBNOSTI
Podívej se na tu špínu,co máš na zádech!
8.Moje maminka mě naučila:VYTRVALOSTI
Nevstaneš od stolu ,dokud nesníš ten špenát!
9.Moje maminka mě naučila:ŽE ŽIVOT JE POMÍJIVÝ
Přivedla jsem tě na tenhle svět a můžu tě z něho zase rychle sprovodit!
10.Moje maminka mě naučila :ZÁVISTI
Na světě jsou milióny dětí,které nemají tak úžasné rodiče jako ty.
Asi se tam najdeme úplně všichni a nemusíme své děti vůbec mlátit!
|
|
|
| Limai |
|
(15.2.2009 22:16:44)
když dítě bude mít jiný názor který nebude podle našich představ a budeme chtít dosáhnout svého,tak mu jednu plácnem,stejně jako ted.Je to přece normální,ne?
|
| ŠIŠA | •
|
(16.2.2009 18:34:58)
Limaj já mám manžela ,kterého rodiče nikdy neplácali vše řešili tím ,že vysvětlovali a vysvětlovali vím ,že mu to lezlo na nervy.Docela mě dostala jeho matka na doby ,když ho v jeho pětadvaceti poslala do svého pokoje a řekla mu ,ať nevychází dokud nedostane rozum.Tenkrát jí oznámil ,že si mě bude brát,Na svatbu nám nepřišla a se synem, už víc mluvit nechce.S manželem se máme rádi a věřte ,že nás její přístup mrzí.Myslím si ,že pokud se někdo rozhodne své dítě ničit a ponižovat ,vždy si najde způsob jak to udělat mě naši sem tam plácli ,ale nikdy jsem se necítila ponížená.Mého manžela neplácali a silný mě nepřijde spíš trpí pocity méněcennosti.
|
|
|
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(9.2.2009 11:31:28)
Já jo, v realitě jsem dávno neplácačka (ale občas ty nervy, i když jako malý můj syn občas malé plácnutí schytal. Jen mám pocit, že z plácnutí se dělá věda. Pro dítě je hlavní láska, pocit bezpečí a vymezené hranice. Když má tohle, je vše v pořádku, bez plácání i s plácáním. A malé plácnutí je pořád lepší než třeba nezájem.
Aby bylo jasno je naprosto bez debaty, že opravdu mlátit se děti nemají a ideální je, když vychováváme "po dobrém".
|
|
|
| Kudla2 |
|
(9.2.2009 20:30:54)
Stáňo, jestli JEN neplácáš, tak ani náhodou, nemysli si, že členství v sektě je zadarmo
Aby ses kvalifikovala jako členka, musíš být skálopevně přesvědčená, že jedině Tvůj (tj. neplácací) přístup je správný, účinný a přípustný pro všechny lidi, okolnosti i situace. Zkrátka že ten, kdo to nedělá přesně jako Ty, to dělá špatně a Tobě jsou naprosto jasné důsledky, které z toho vyplynou, i když dotyčného, jeho dítě a situace, ve kterých se nachází, vůbec neznáš.
Pokud nesplníš tuhle podmínku, na členství zapomeň
Členové sekty se mohou navíc ještě stát členy Velké Inkvizice, kterým jsou ostatní povinni se zpovídat z důvodů, proč se prohřešili proti Velikému Zákonu, a kajícně uznat, že jednali pomýleně.
|
| madelaine | 
|
(9.2.2009 20:43:56)
Kudlo, tak si to tak neber, kdybys třeba zkusila založit sektu plácačů, určitě bys měla úspěch, v Česku je vás pořád kolem 90 %
|
| Kudla2 |
|
(9.2.2009 20:47:51)
madeleine, když to by bylo těžký, mně opravdu nevadí, že neplácači neplácají, a nechci je nijak přesvědčovat, aby plácali. To se pak sekta zakládá těžko.
|
| madelaine |
|
(9.2.2009 20:50:25)
Aha, takže ti jen vadí, že některým lidem vadí fyzické násilí na jiných lidech. Zvláštní.
|
| Kudla2 |
|
(10.2.2009 0:12:05)
Madelaine, mně vadí, že tito lidé IMHO zveličují, absolutizují a démonizují něco, co si podle mého názoru ani jedno nezaslouží, a že tento svůj názor vnucují ostatním. Nazývat plesknutí po zadku batolete násilím mi přijde trochu silná káva.
Zatím se bavíme o názorech, existují ale i tendence toto uzákonit (rozuměj ztrestnit i to plesknutí po zadečku batolete) a to už mi tedy vadí velice. A opravdu to není proto, že bych přemýšlela, jak své děti každý den pořádně zmlátím.
|
| madelaine |
|
(10.2.2009 8:17:02)
Kudlo, Evropská konvence lidských práv se zavázala respektovat lidská práva všech lidí, včetně dětí. Sem patří právo VŠECH dětí na výchovu bez fyzických trestů.
Podle úmluvy OSN zahrnuje rodičovská zodpovědnost kromě jiného ochranu práv dětí. I když si někteří rodiče myslí, že děti jsou jejich majetkem, ve skutečnosti jsou děti také objektem sociální a právní ochrany společnosti. A tahle společnost teď říká - Hitting People Is Wrong - And Children Are People Too.
A já neříkám nic jiného než SOUHLAS. Na tom není nic sektářského, to je normálně lidské.
|
| Kudla2 |
|
(10.2.2009 11:02:23)
Madeleine, mně je vcelku ukradené, co zrovna teď ve společnosti "frčí". Tělesné tresty používám - myslím - v hooodně umírněné míře a předpokládám, že je nebudu užívat doživotně. Většinou to jde po dobrém a myslím, že to půjde čím dál lépe. A v žádném případě si nemyslím, že jsou děti mým majetkem.
Dávám přednost vlastnímu zdravému rozumu než pofidérním úmluvám bezzubých organizací, a opravdu bych nerada, aby někdo mávaje praporem OSN přišel sociálně právně chránit mé batole, aby nedostalo přes ručičku.
|
| madelaine |
|
(10.2.2009 11:26:01)
No, a mně zase není ukradené, že v české většinové společnosti "frčí" plácání. Proto se k tomu vyjadřuju.
|
| Laděna | •
|
(10.2.2009 12:01:29)
Já osobně si nemyslím ,že frčí plácání naopak si myslím ,že přibývá rodin,kde se nad plácáním zamýšlí.Já osobně mám vyzkoušené oba způsoby a můžu říct ,že jsem se k neplácání prokousala občasným plácnutím.Proto rodiče ,kteří občas plácnou neodsuzuji ,neboť si Myslím .že většina to v pozdějším věku už nebude potřebovat.Moje děti jsou už velké a vůbec je občasné plácnutí nenaučilo, že by měli být agresivní spíše naopak tím,ale netvrdím ,že vy toho nedosáhnete taky.A můžu vám říct ,že pokud to ty rodiče nedokážou jinak tak, ať své dítě radši plácnou ,než aby je začali psychicky vydírat.Ne všichni máme nervovou soustavu vyvinutou stejně a to co nevadí vám, může jiného jedince vytočit do nepříčetnosti.Ale on přece nemůže za to ,že se nenarodil dokonalí.Dokonalí je jen bůh mi ostatní se to musíme učit.Někdo tu látku zvládne lépe a někdo hůř to je život.Hlavní je ,že se většina rodičů nad výchovou zamýšlí a snaží se jak nejlíp umí.
|
|
| Jarunka | •
|
(10.2.2009 15:00:05)
Já si myslím,že to trochu přeháníte nemyslím si ,že plácačů je převaha a už si vůbec nemyslím ,že to vyřeší nějaký zákon.Místo, aby jsme vymýšleli zákony, by jsme měli víc působit na společnost jako takovou.Proč nejsou ve školách předměty ,které by učily trpělivosti a motivaci k jiným způsobům.Proč ,když se rozhodneme být rodiče nejsou povine Kurzi,které by nám dopředu řekli co nás čeká a nemine.V rodičovské výchově na školách by klidně mohli učit podle knihy respektuj a buď respektován věřte ,že i rodiče by si jí přečetli a zamysleli se.Podle mě zákazem se nikdy nikdo nic nenaučil jen se podřídil a v tomto případě by se to mohlo zvrtnout k psychickému vydíraní.
|
| madelaine |
|
(10.2.2009 15:16:43)
A co jako přeháním? 86 % českých dětí zažívá nějakou formu fyzických trestů, ještě před 10 lety to bylo 90 %. Na můj vkus to jde s osvětou moc pomalu, je mi líto.
|
| Jarunka | •
|
(10.2.2009 15:50:48)
A proč si myslíte ,že zákaz něco změní?A navíc si myslím,že ne každé to dítě je opravdu doslova řezané.Je také spousta rodičů co od tělesných trestů ustoupí praxi. Opravdu si myslím ,že zákaz ještě nikoho nic nenaučil ,pouze trpělivost!!!! A věřte ,že společnost má ještě hodně velké rezervy v tom jak na nás zapůsobit ,aby došlo ke zlepšení ,a pokud tyto rezervy nevyčerpá je zákaz veliká blbost ,neboť většina těch lidiček bude buďto sedět a nebo bude své děti ničit psychicky.U svého dítěte říkáte ,že trpělivost máte tak proč jí nemáte u jiných a nehledáte jiný způsob výchovy ,odsuzovat a čekat ,že to vyřeší jiní je moc jednoduché!
|
| madelaine |
|
(10.2.2009 16:01:25)
Jestli zákaz někoho něco naučí nebo ne, to je sporné. Jak už jsem tady psala několikrát, už 24 zemí se rozhodlo pro zákaz, a výsledky se jednoznačně dostavují. Plošný zákaz je samozřejmě nesmysl, musí ho předcházet, respektive provázet, dostatečná osvěta.
Koho jsem tady prosím odsoudila?? Jen vyjadřuji svůj názor.
|
| Jarunka | •
|
(10.2.2009 16:58:33)
Ano omlouvám se slovo odsoudit by se opravdu v diskusi objevit nemělo.Ještě jedna věc mě zaráží ,kde se vzalo to číslo 86%.Já jsem nic nevyplňovala ani moje děti mám čtyři sousedka s kterou jsem to dneska probírala ta také ne a jejich pět lumpíků také ne.Je pravda ,že teď ve škole vyplňovali dotazník kdo z nich ochutnal alkohol,kdo kouří,kdo zkusil drogy.A ty mi miláčci měli hroznou srandu z toho ,že všude napsali ano.Doma jsem je za to sprdla ,ale jestli takových bylo víc tak nechci vidět to výsledné číslo.A opravdu jsem zákazem u svích puberťáků nikdy ničeho nedocílila musím na ně pozitivně působit a mít velkou trpělivost a víru ,že ví co dělají a pokud udělají blbost tak se vlastně v tomhle věku už potrestají sami.Přiznávám se ,že já jsem se k tomu ,abych své děti neplácala propracovala, až věkem a praxí a možná to už moje další děti prostě jen nepotřebovali,ale spíš si myslím že sem si natrénovala trpělivost a to co mě rozčílilo v osmnácti, mě teď už připadá směšné.Mi se totiž rodiči učíme být, mi se jimi nerodíme ,proto si myslím ,že by spíš měla společnost začít působit,už na děti a ne rodičům něco zakazovat, to už je celkem pozdě.Taky si myslím ,že je pár jedinců,kterým vysvětlování může působit dost velký problémy v tom případě by měli velkou smůlu pokud by jejich rodiče nedostali výjimku.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| 10.5Libik12 |
|
(9.2.2009 20:44:21)
Opakuji trpělivě a na kratší ploše než ty, že odmítámí plácání je odmítání násilí na lidech z principu a povyšování řezání dětí na metodu.
tj.plácneš-li v nervu, tak jo, ale nedělej z toho výchovu.
|
| Romano | •
|
(9.2.2009 22:37:37)
Já neplácám své dítě, protože jsem vzteklá ,ale protože vím ,že se zklidní, aniž bych ho dostala do vzteklého stavu!!!!!!!!!!Pochopí to, okamžitě se zklidní a můžeme se věnovat jiné práci.Všichni jsme v pohodě během pěti minut.Teda teď už syna neplácám, takže jsme v klidu pořád!!!!!!!!!!!!!!!!Syn totiž už ve svých sedmi ví kdy přestřelil a není ho trestat třeba.
|
|
| dobri | 
|
(10.2.2009 9:16:00)
Pro me i me deti je urcite fajn a v poradku, ze se necham vytocit, rvu na ne a placnu (chci videt, jak vytocena matka da diteti jedno primerene silne placnuti na zadek,ha ha). Urcite vic, nez kdyz se vsechno vyresi hned, v klidu a bez revu. Placnuti je jenom v krajnim pripade a tak, aby neublizilo, coz to, co ty schvalujes urcite neni. V rozcileni a afektu nejde neublizit, navic nejen fyzicky, ale hlavne psychicky, protoze to je prakticky vzdy vnimano ditetem jako krivda. Ale kdyz myslis, ze to zvladas...
|
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(9.2.2009 22:55:49)
Kudlo, ty bys mohla být z fleku šéfkou, máš k tomu evidentně vlohy, jasné stanovy a vidinu dozorčího představenstva zvanou Velká inkvizice. A že občas plácneš, no bóže, nejvyšší sekťák je přece nedotknutelný
|
| Kudla2 |
|
(10.2.2009 0:06:18)
Stáňo, jenže to by bylo jako udělat Lucifera... no dobře, tak Mefista, papežem
|
|
|
|
|
|
| 10.5Libik12 |
|
(8.2.2009 23:14:43)
Kudlo,
je normální přistupovat k životu tak, že se nepoužívá násilí, nepije do němoty a chodí do práce včas, třeba. Že na to tak lidi principiálně pohlížejí, byť si občas každý zlije hlavu, dá synovi pohlavek nebo přijde 2 minuty po deváté.
Ale, že se obecně ví, že je to neslušné, kontraproduktivní a divné, že to do civilizace nepatří.
Včera jsem si povídala s kamarádkou na téma válející se dítě v bahně, které používá hadrové nožičky. Shodly jsme se na tom, že milující matce se v ten moment vkrádá veliká chuť na to děťátko šlápnout. Věškeré fackování a pohlavkování je v této rovině, pokud není horší a to takové, že je odůvodněné rozumem, který velí."Dám ti ránu, jsem silnější, větší a momentálně mocnější"
Není sektářské vyznávat to, že se žádný lidi nebijou.
|
|
| madlenka07 |
|
(9.2.2009 21:15:57)
Kudlo,teď jsem se od srdce nasmála!!!Díky!
I já knihu četla a souhlasím s ní.Nicméně...viz mé příspěvky výše či níže nebo co já vím kde
|
| Hana, 2 děti | •
|
(9.2.2009 22:13:04)
Tak jsem si to tady trochu pročítala a musím se opravdu zasmát. Sekta neplácačů? Tak se mě zdá,že tady má někdo hovno co na práci. Já své děti občas plácnu přes zadek a určitě nemám žádné vyčitky. Matka je pořád jenom člověk. Jo a můj 4letý syn raději uvítá to občasné plácnutí,jak vyčítání a velké domlouvání.
|
|
|
|
|
| KoproFka |
|
(8.2.2009 23:18:54)
... já celou diskusi nepřečetla, ale přijde mi, že i tady platí rada dětského psychologa, kterého jsem navštívila - že nejlepší psycholog pro mé dítě jsem já sama - nikdo ho líp než já totiž nezná!!!
|
|
|
|
| keliška | •
|
(7.2.2009 11:38:59)
No vidíš Linai ja jsem celí živo děti vychovávala bez plácanců a jediné čeho jsem tím docílila bylo, že mě můj patnáctiletý syn začal úplně ignorovat.Nejsem na to hrdá,protože jsem proti trestům,ale prostě mě ujeli nervi a já ho liskla asi jsem byla překvapená víc než on a asi bych to brala jako selhání kdy z něho nevypadlo tak konečně mám jasno o co ti de nebudu to teda dělat a od té doby to neprovedl(šlo o chození za školu A hrozné odmlouvání a ječení po mě).
Správný rodič musí respektovat své dítě a pokud mu víc vyhovuje plácanec, tak proč ne přeci ho nebudu týrat věčným vysvětlováním,když ho to otravuje.
|
|
|
| Světlana | •
|
(7.2.2009 8:26:11)
Taky to tak máme.Nesnáší ,když jí vysvětluji je to horší.Pokud nemá náladu prostě jí jemně plácnu ona ví ,že to přehnala uklidní se a je klid.Kdybych jí někam vlekla nebo jí něco vysvětlovala bez jejího souhlasu rozzuřím jí tak, že jí budu uklidňovat hodinu.I psycholog v tom nevidí problém,prostě mě řekl ,že na každé dítě platí něco jiného.Mě naši taky neplácaly a dodneška si pamatuji jak mě to jejich věčné vysvětlování ponižovalo a deptalo a to mě nijak neponižovaly ani psychicky netýrali,proto vím jak se moje dcera cítí a pokud jí vyhovuje plácnutí aby pochopila ,že hranice překročila je to pro mně přijatelnější než o něčem přesvědčovat zuřící dítě.Podotýkám ,že plácám jen symbolicky nemá ani červený flek.Prostě každé dítě je jiné ,neboť tohle udělat mému synovi bude to mít opačný efekt.Jemné plácnutí neberu jako bití neboť ,kdybych přitlačila a dceru to hodně zabolelo zuřila by taky.Mám dvě děti a každý potřebuje jiný přístup.Synovy vyhovuje vysvětlování a pochopi to velice rychle a dceru to rozzuří k nepříčetnosti je schopná sebou lisknout na zem a půl hodiny neurvale ječet,kdežto když jí pětkrát upozorním a nepomůže to jemně jí plácnu ona mě to začne vysvětlovat sama a je naprosto v pohodě.
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(6.2.2009 15:03:14)
Limai, o tomhle jsme onehdá mluvili na kurzu a bylo to pro mě dost překvapivé. Oční kontakt v okamžiku konfliktu totiž JE mocenskou konfrontací, dělají to i zvířata. Boj o to, kdo dřív uhne pohledem. V okamžiku klidu je pohled do očí výrazem zájmu, ale pozor, je tomu tak hlavně u žen, muži se daleko raději dívají vedle seme na společnou věc (samzřemě neplatí na každého, ale v obecných rysech).
|
|
|
| Ufonka |
|
(7.2.2009 14:15:23)
Madlenko,
napsala jsi to moc hezky. Limai vidí jen svou pravdu. Já jí tu její pravdu neberu, ale ona by pravdu jiných měla respektovat také a ne se neustále do přispěvovatelek navážet. Ono kdyby zvolila jiný tón, způsob vyjadřování a ukázala respekt k ostatním, dalo by se s ní pěkně diskutovat.
Pro naši starší dceru byla metoda tváří v tvář velmi velmi ponižující. Vlastně nejprve z toho měla legraci, prach sprostě se nám vysmívala do očí, ale s přibývajícím věkem ji tahle metoda stresovala. Proto jsme radši přistoupili k plácnutí
Protože jsem si s její výchovou nevěděla rady, navštívila jsem kurz jedné renomované psycholožky a poté jsem si s ní i vyměnila pár emailů. Za tutu pomoc se nestydím, chtěla jsem / chtěli jsme být nejlepšími rodiči pro naši dceru. Ovšem její rady byly pro Elu v podstatě výsměchem nám rodičů. "Elo, nedělej to, prosím, mně se to nelíbí." prokoukla napoprvé a to jí byly bez měsíce dva roky.... Briskně pak reagovala na naše požadavky stejnými slovy..... Nicméně i ona psycholožka mi potvrdila, že každé dítě je jiné a na každé dítě platí jiný přístup. A pokud prostě není zbytí, tak to plácnutí svůj účel splní....
|
| LIMAI :-/ | •
|
(7.2.2009 17:08:45)
Podle napsaných příspěvků p. LIAMI mám pocit že zrovna ona je netolerantní jak k jiným názorům pisatelek, tak asi bude i k výchově dětí. t.j. AUTORITATIVNÍ - styl A BUDE PO MÉM. Sice k tomu možná nepoužije plácnutí (ale to si až tak nemyslím)spíše svým "skoro arogantním přesvědčováním" a to je z mého pohledu více bolestivější a ponižující než jedno plácnutí bez řečí. P.
|
| Limai |
|
(7.2.2009 23:26:57)
je mi líto že nyní zklamu tvé iluze o autoritativní výchově mé dcery,kdy všechno musí být po mém,ale jaksi sis nakálela do vlastního hnízda,protože postoj"musí být po mém"uplatnují přesně ty matky,které plácají,jestli ti to jaksi nedošlo.Matka po dítěti něco chtěla,to neposlechlo,tak mu matka jednu vrzla aby bylo po jejím a pak se schovávají za alibistické řeči o tom jak je dítě nezvladatelné a jak je nutné mu jadnu lupnout.A musím tě zklamat ještě jednou,protože já sice patřím mezi matky neplácačky,ale k tomu že se bez toho lze obejít jsem musela také nějakou cestou dospět.Když byla dcera mnohem mnohem menší,také jsem ji občas plácla.Jenže mě,na rozdíl od vás,došlo velmi brzy že tudy cesta nevede a začala jsem hledat jiné cesty,jak dítě vychovávat aniž bych se k takovému kroku musela snížit.Protože já jsem ty cesty hledat CHTĚLA,nejsem alibistka která by si hledala milion výmluv,proč něco nejde,na rozdíl např. od madlenky.Já se postavím k situaci tak,abych našla způsob jak to udělat aby to šlo.Od té doby dcera neví co to je plácnutí,a jsou to již téměř čtyři roky.A není to žádný hodný andílek,ostatně o jejím chování jsem zde již několikrát psala,takže kdyby někdo měl problém s tím,že já plácat nemusím,protože mám hodné dítě,tak se mu akorát vysměji.Moje dítě zlobí taky hodně,ale já si svoji frustraci nepotřebuji vybíjet na něm.
|
| madlenka07 |
|
(8.2.2009 8:06:03)
Vidíš,Limai,teď jsi si naběhla Ty.Vzhledem k tomu,že mám malé dítě,třeba k tomu dojdu jako Ty.Nebo možná až budeš mít druhé pochopíš,že 4-letému dítěti se některé věci vysvětlují snáze a hlavně je snáze pochopí.Já přece neříkám,že budu dítě plácat do 15-ti let?Jjsem v době,kdy byla 18 měsíců stará-mladá,neviděla už jiné řešení.Od Tebe jsme tady četly,jak jsme matky nezvládající své emoce a ted čtu,že jsi to dělala také.Možná,kdyby jsi od začátku přiznala,že jsi také plácla,ale postupem čsu došla k jinému závěru,dalo by se to snáze pochopit.
Dítě je v každém věku jiné.A neznamená to,že když plácneš malé batole v době,kdy není jiné řešení,že se k tomu budeš uchylovat v době,kdy mu budou 4,6 nebo 20let.Ale o to stále šlo.každý příběh je individuální stejně tak jako každé dítě,každá mamjn a každá situace.jsi mi najednou mnohem bližší,už jsem myslela,že jsi Supermanka.Ano,i já mám svoje chyby,ráda vyslechnu jiné názory,ale tak že jsou to zkušenosti jiných a n odsuzování toho,jak jsem to dělala já.Tak vítej mezi normální maminy!!!!
|
| tina | •
|
(8.2.2009 16:51:48)
Mila madlenko, sorry ale napsala jsi normalni? Ano, pro tebe a tve privrzence tady, to asi normalni je. muzu te ale ujistit, ze ve spouste statu zapadne od tebe to normalni neni.Napsala jsi ze sve dite v 15 uz placat nebudes...kde je prosimte ta hranice? Kdy ho zacnes respektovat? takze rekneme ve dvou letech jo a v 10 uz ne?Prosimte neohanej se tim, ze dite v 10 uz vic chape...z toho, co jsi dosud popsala, ze problemy mas ty a sice sama se sebou, kdyz si svoji agresi vybijis na diteti.Copak ty se PORAD chovas tak, jak si predstavuje tvoje okoli? ja osobne si myslim, ze existuje jen malo "absolutnich pravd". Nepouzivani fyzickych trestu je jednou z nich.Jo a jeste otazka...kdyz diteti jednu lupnes, jak se potom citis?
|
| Sára | •
|
(8.2.2009 19:43:06)
tino,přečti si celou debatu a dočteš se ,že tady nikdo neobhajuje mlácení dětí.Madlenka psala,že 3x plácla.A to je rozdíl.
|
|
|
| Limai |
|
(15.2.2009 22:32:55)
ani od jiných plácaček jsem tady nečetla,že by některá z vás uznala že její dítě se dá zvládnout i jinými cestami než plácáním a neviděla jedinou větu o tom že ty cesty hledat chcete.Já sama jsem po pár plácnutích dcery věděla,že je to velice špatně a že to nelze,kdežto vy tady stále tvrdíte jak je to jediná možná cesta vaše dítě něco naučit.Jenže ono se plácnutím neučí,ono se podřizuje.
|
| kili | •
|
(15.2.2009 22:54:26)
někteří rodiče bijí své děti za to, že je špatně vychovali.
|
| Raketa | •
|
(16.2.2009 17:13:17)
Kili jak vychováváte své děti vy?Docela by mě to zajímalo.
|
| kili | •
|
(16.2.2009 17:22:33)
proč ?
|
| Raketa | •
|
(17.2.2009 9:00:10)
Protože, mě zajímala vaše odpověď.
Vlastně jste mě nezklamal, nic jiného jsem ani nečekala.
|
|
|
|
|
| Raduna | •
|
(16.2.2009 16:32:01)
Limaj nezlob se na mě ,ale každá výchova učí dítě ,aby se podřídilo!!!!!!!dítě se musí podřídit většinou rodičům a společnosti tak jako i mi dospělí se podřizujeme spoustě věcí.Ještě řekni ,že se vším vždy souhlasíš a žes nikdy neměla problém s tím se podřídit.Opravdu záleží na tom jak své dítě přesvědčíme o správnosti jeho chování.Mám jednu kamarádku ,která zastává tvůj způsob Víchovi nic proti němu nemám,ale v případě kamarádky bych byla radši kdyby malou čas od času pleskla než jí titulovala jepicí Atd.Každá výchova se může zvrtnout.Věř ,že spoustu rodičů plácne a jeho dítě vyroste v silnou osobnost,ale je i spousta rodičů co neplácne a mají doma úplně zdeptané tvorečky ,kteří si nevěří.Já jsem svého syna čas od času také plácla, neboť nechat ho vy vztekat v jiné místnosti nezabíralo .Můj starší syn, vždy začal mrkat a zadrhávat,proto jsme přistoupily k jemnému plácnutí velmi rychle pochopil,že je něco špatně a že moje trpělivost je už u konce a přestal s tím.Syna jsem nikdy neplácala ve vzteku,prostě to byla naše dohoda,že když ho jemně plácnu,věděl,že to přehnal.Myslím si, že když ty pošleš dceru do jiné místnosti se vy vztekat tak ji tím taky dáváš najevo ,že už přestřelila.Prostě jsou děti ,kterým plácnutí vyhovuje víc než je zavírat někde do místnosti.Teď mě roste můj poslední synek má zatím rok a půl a nikdy jsem ho zatím nemusela plácnout prostě krásně poslouchá.Dceru tu když jsem plácla reagovala hrozně prostě jí to ponižovalo a byla úplně zdeptaná.Mého nejstaršího syna zase deptalo ,když jsem ho posílala do vedlejší místnosti,byl radši,když jsem ho jemně plácla mohlo se bez problému pokračovat v činnosti ,kterou jsme měli rozjetou .Úkolem rodiče je také naslouchat svému dítěti.Prostě si milým ,že každá výchova se může vymknout kontrole a bojím se toho ,že jestli se prosadí zákon ,kde bude zakázán ftizický trest,že se docílí jen toho,že se bude dál provázet akorát rodiče své děti začnou psychicky týrat tím, že jestli to někomu řeknou půjdou do dětského domova atd.Vychovat dítě je něco strašně složitého já mám tři děti a každé vyžaduje něco jiného.Každý je jinak divoký a poddajný.Nikdy jsem nechtěla,aby se mě dítě pořídilo pouze aby pochopilo co je správné a co je špatné a to je úkolem rodiče.Jestli jsem plácačka to nevím neboť jsem asi pět let žádný plácanec nedala.
|
| Limai |
|
(18.2.2009 0:52:32)
pokud jde o vztekání mé dcery,nic takového neznám,takže ji nemusím posílat do vedlejší místnosti se vyvztekat.Ale to že se moje dcera nevzteká a nedělá scény neznamená,že nedělá věci které jsou nežádoucí.Ovšem vždy dokáži najít X variant,jak docílit toho aby dítě od takového chování upustilo a obešlo se to bez plácance.Souhlasím s tebou že jde o to,aby dítě pochopilo,co je správné a proč je to správné.A hodně záleží na způsobu,jakým se toho docílí.Píšeš tady že jsi nikdy nechtěla,aby se ti dítě podřídilo,což je nesmysl,protože jestliže po dítěti chceš dosáhnout jakéhokoli správného chování,vždy je to pouze že se dítě podřídí nějakému pravidlu a to bez ohledu na to jak se toho docílilo.Když řeknu dítěti,že je potřeba aby si dalo např. boty mokré od sněhu sušit na topení,jinak nebude moci dnes už jít ven(nebudu rozebírat že má ještě třeba další dvoje boty)protože v mokrých botách by mu byla zima,tak co se stane?Dítě si boty na topení nedá,takže zůstanou mokré,pokud je nedám sušit sama,nebo si je sušit dá,ale v tom případě udělalo co?Podřídilo se něčemu.Pokud by jsi si mohla dovolit napsat že jsi nikdy po dětech nechtěla aby se podřizovaly,musela by jsi napsat,že jsi po nich nikdy nechtěla jediný požadavek-třeba aby si uklidily hračky,utřely po sobě rozlitý čaj,odnesly talíř či vyhodily papírek do koše-na tom nezáleží oč se jedná.To jedině v případě že to třeba děláš jako moje sestra-ta řekne dceři aby si uklidila hračky a jde a ty hračky uklidí místo ní.Pak věřím tomu,že se ti děti nepodřizují,protože nic po nich nechceš a vše uděláš za ně.Ovšem otázka je co se tím ty děti naučí.Jinak ještě k tomu posílání do vedlejší místnosti-já nevím proč tady neustále někdo apeluje na posílání dětí do vedlejší místnosti a o správnosti či nesprávnosti této metody,když místo toho se dá vymyslet hromada dalších způsobů jak dítě ovlivnit tak aby ho to neponížilo a dítě poslechlo.Třeba k situaci vzpouzejícího se dítěte na přechodu tady jediná maminka nedokázala napsat co konkrétně udělala pro to aby se takové situaci vyhnula,a těch variant je taky spoustu,jenže ona si musí obhájit to že nutně dítě musí plácnout,ale je vidět že ona sama od dítěte něco chce a sama není kromě plácance schopna najít jediné řešení jak v pohodě přejít přechod.
|
| Tulipán | •
|
(18.2.2009 12:09:13)
Jasný ,ale proč je pro tebe tak hrozný problém pochopit,že ta maminka třeba opravdu zkoušela toho hodně a prostě ji jednou došla trpělivost.Proč je tak strašný hřích ,když rodič ukáže před dítětem ,že je jenom člověk a jakožto takoví může dělat chyby.Já se přiznám ,že jsem svému synovi vlepila facku ,když měl necelých patnáct ,neboť jsem prostě nezvládla situaci.Nejdřív syn prásk dveřmi ,ale asi za dva dny se mě přišel omluvit,že neměl právo mě dostat do situace ,do které mě dostal od té doby jsem na něm pozorovala velký pokrok v naší komunikaci, už se mnou nesoupeřil.Myslím si ,že můj syn pochopil,že jsem taky jenom člověk ,který dělá chyby.Svého syna se nesnažím přesvědčovat o svých názorech jenom prostě chci ,aby než něco provede trochu přemýšlel a myslím si ,že ta facka mu pomohla neboť přestali i problémy ve škole.Nemyslím si ,že by se mě od té doby začal bát nebo že by měl pocit ,že nesmí doma promluvit oba jsme se shodli na tom ,že to byla výjimka a že se to stalo jen proto,že už jsem nevěděla kudy kam a explodovala.Oba jsme si slíbily, že už se do téhle situace pokusíme toho druhého nedostat a myslím si že se nám to daří.Všechny bych opravdu neházela do jednoho pytle a opravdu si myslím že ta maminka ,která měla problémy s dítětem na silnici si to od tebe nezaslouží.
|
|
|
|
|
|
| madlenka07 |
|
(8.2.2009 8:06:32)
Vidíš,Limai,teď jsi si naběhla Ty.Vzhledem k tomu,že mám malé dítě,třeba k tomu dojdu jako Ty.Nebo možná až budeš mít druhé pochopíš,že 4-letému dítěti se některé věci vysvětlují snáze a hlavně je snáze pochopí.Já přece neříkám,že budu dítě plácat do 15-ti let?Jjsem v době,kdy byla 18 měsíců stará-mladá,neviděla už jiné řešení.Od Tebe jsme tady četly,jak jsme matky nezvládající své emoce a ted čtu,že jsi to dělala také.Možná,kdyby jsi od začátku přiznala,že jsi také plácla,ale postupem čsu došla k jinému závěru,dalo by se to snáze pochopit.
Dítě je v každém věku jiné.A neznamená to,že když plácneš malé batole v době,kdy není jiné řešení,že se k tomu budeš uchylovat v době,kdy mu budou 4,6 nebo 20let.Ale o to stále šlo.každý příběh je individuální stejně tak jako každé dítě,každá mamjn a každá situace.jsi mi najednou mnohem bližší,už jsem myslela,že jsi Supermanka.Ano,i já mám svoje chyby,ráda vyslechnu jiné názory,ale tak že jsou to zkušenosti jiných a n odsuzování toho,jak jsem to dělala já.Tak vítej mezi normální maminy!!!!
|
| madlenka07 |
|
(8.2.2009 8:10:29)
Omlouvám se za překlepy,ale na klíně mi sedí moje dcerka a s velkým nadšením mi ťuká do klávesnice
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(8.2.2009 8:42:00)
Madlenko, já se nezapojím do debaty, zda plácat či neplácat. Vždy na to budou mít lidé odlišné názory. A vždy se najde někdo, kdo tě odsoudí, že to děláš jinak...
Mně spíš zaujalo, jak moc máš potřebu se tu obhajovat. Nad tím bych přemýšlela. Já si dělám věci po svém a čím dál míň mi záleží na tom, co si o tom myslí druzí.
Vykašli se na to, že tě tu někdo soudí(za odsouzení nepovažuju jiný názor, ale spíš formu, jakou je podán) a víc věř sama sobě.
|
| madlenka07 |
|
(8.2.2009 8:54:26)
Stáni,mně je vlastně také jedno,co si o mne druzí myslí.Spíš to ber jako komunikaci se světem,jsem s malou sama a tohle beru jako debaty,které jsme svého času vedly s kolegyněmi.Prostě potřebuji si občas pohovořit s dospělými a nemám k tomu jinou příležitost.Teda asi ne tolik,jak bych potřebovala.
On si tím člověk srovná myšlnky v hlavě,někdy se musí zamyslet jestli to dělá správně či nesprávně,někdy načerpá informace ze zkušeností jiných.Já bych řekla-že jsou tyhle debaty někdy velmi produktivní.
|
| madlenka07 |
|
(8.2.2009 9:01:23)
A ještě mne napadá.Vždy,když mne tu něco naštve-ale doopravdy,nejen že něco obhajuji,ale tak nějak vnitřně,zamyslím se nad tím,proč mne to štve.A jsou to zajímavé postřehy.Pak vím,kde mám slabé místečko a tam na sobě mohu pracovat .Ted je to možná o respektu druhých k tomu,co dělám.Že možná není mojí povinností obhajovat jakýkoli krok,který ve svém životě dělá.(jé,ty ještě kojíš?Vy spolu spíte v posteli-to si zaděláváš na problémy...proč ještě malá nechodí na nočník?...atd atd.)Ale to už je teď jen moje intimní a citlivé téma,se kterým se chci svěřovat jen přátelům,které opravdu znám.
Takže tímto děkuji všem,které máte stejné názory jako já i těm,které je máte odlišné.Díky vám jsem se debatami a někdy hádkami posunula dál.
|
|
|
| madlenka07 |
|
(8.2.2009 9:04:31)
,,... a více věř sama sobě...".Vidíš,Stáni?Tak o tomhle teď mluvím.Ano,měla bych si více věřit a nenechat se.Stačil jeden Tvůj příspěvek a zase jsem o něco chytřejší a vím,kde je zakopaný pes.Moc děkuji.
|
|
|
|
|
|
| Limai |
|
(7.2.2009 23:11:19)
že z podstaty věci jsi nepochopila ani tolik co by se za nehet vešlo.Jde o to,jestli člověk CHCE hledat způsoby,jak dítě vychovávat bez těch fyzických trestů.A z těch plácaček které tady obhajují proč dítě tak velmi nutně plácnout MUSÍ,tady není ani jedna která by tu snahu měla.Vy si chcete prostě hledat důvody,proč je potřeba dítě uhodit.A ani jedna tady ještě nenapsala,co všechno udělala pro konkrétní situace aby to dítě uhodit nemusela.
|
| Ufonka |
|
(8.2.2009 21:27:20)
Limai,
nechci Tě tu ponižovat, není to mým zvykem, ale jen jestli Ty jsi pochopila, že třeba metoda tváří v tvář není z Tvého pohledu jediná výchovná metoda.
Tím, že budu zuřivě zírat dítěti do očí a "vyzývat ho na souboj" a "ukazovat svou fyzickou převahu" (k čemuž zírání z oka do oka ve zvířecí říši slouží), a tím ho ponižovat, tak promiň, ale tohle podle mě není vhodná cesta k vyřešení problému.
Psychické šrámy bolí víc nežli plácnutí přes zadeček.
Svůj úhel pohledu Ti nevnucuju, tak Ty mi nevnucuj ten Tvůj.
|
|
|
|
| Monika, syn 4 roky | •
|
(8.2.2009 12:58:04)
Podle mě nemáte pravdu právě v tom, že mohou být správné oba přístupy k výchově(tedy s a bez FT). Vy jste se rozhodla vychovávat své dítě i pomocí FT a považujete to za správné. Kdybyste řekla: nechci používat FT, ale musím, protože si jinak neumím v konkrétní situaci poradit - pochopila bych Vás. Ale dobrovolně používat FT, to nepochopím! Ono je to jednodušší, než zkusit něco jiného, než si něco nastudovat a pak to v dlouhodobějším procesu výchovy aplikovat, že?
|
|
|
|
|
|
|
|
| Limai |
|
(6.2.2009 14:11:54)
Tebe jsem zřejmě před časem potkala před obchodem,kde jsi syna tloukla hlava nehlava a řvala na něj,co si to dovoluje mlátit svoji sestru,že nikoho bít nebude.
|
|
|
|
| madlenka07 |
|
(5.2.2009 11:48:30)
Plácnutí přes zadeček přece není agrese!!!
Před lety jsem bla striktně PROTI jakémukoli plácnutí...ale teď,když mám dcerku (20.měsíců) a ona si lehne vzteky uprostřed silnice na přechodu,protože odmítá chodit za ručičku...no,raději ji plácnu teď,než aby mi ji časem přejlo auto!!!A musím říci,že to funguje.
|
| kaMyš | 
|
(5.2.2009 12:50:24)
Sama jsem se ještě k úplnému neplácání nepropracovala, ale jdu tím směrem. 20ti měsíční dítě prostě uprostřed silnice popadnu a odnesu. Nevidím v plácnutí nic pozitivního, do příště to stejně nepochopí, že zrovna na silnici si lehat nemá. Synovi je 25 měsíců a plácnutej nebyl vůbec. Ale je to třetí dítě, možná mám větší pochopení a realističtější očekávání než u předchozích.
|
| marketa | •
|
(5.2.2009 18:30:07)
to je nadhera, slyset, ze nekdo takhle dokaze zmenit nazor
jen tak dal!!!
|
|
| Linda | •
|
(5.2.2009 21:07:22)
Dělala jsem to stejně (hysterické dítě čapla a odnesla), ovšem právě proto z vlastní zkušenosti vím, že tím hysterické dítě naserete úplně stejně, ne-li víc, než plácnutím
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(5.2.2009 21:08:37)
Právě proto doporučuju tu empatickou reakci, od té dobu 100% zlepšení, z hodinových hysteráků asi tak půlminutové. Bez plácnutí.
|
| Linda | •
|
(5.2.2009 21:21:35)
Empatická reakce je na hysterické dítě v daný moment zcela neúčinná. Nám se taky zkrátily hysteráky a jsou zcela výjimečné. Musím říct, že dcera je spíše hodné a bezproblémové dítě, a VĚTŠINOU si nechá věci vysvětlit - ale řekla bych, že je to tím, že už vyrostla z období vzdoru...
|
|
| tlemik |
|
(6.2.2009 10:34:54)
naprosto souhlasím,
když se nám narodil syn, tak jsme se s manželem domluvili, že si ho rozhodně nenecháme přerůst přes hlavu. Mysleli jsme si taky, že plácnutí je lepší než tisíc slov. Teď už víme, že to není vůbec pravda. Ano syn byl hodný a poslušný, do té doby než vyrostl do takového věku, kdy chtěl o sobě rozhodovat. Teď jsme z toho smutný a snažíme se už rok pracovat na tom, abychom situace řešili jinak. Ano agrese vyvolává opět jen stejnou reakci. Pokud jsme něco synovi nechtěli dovolit, tak nás taky začal být. O to horší to je, že syn si neuvědomuje jakou sílu má a co může všechno způsobit. Je to varování pro maminky, které si myslí to stejné, o čem jsme byli přesvědčeni my. Ono malé dítě se opravdu takto vychovává dobře a opravdu poslechne, ale to dítě roste a pak chce samozřejmě prosazovat taky sebe, své nápady, prostě svou osobnost. Plácání za to, že dítě zrovna nechce dělat to, co my teď po něm chceme je špatné. Přece nám maminkám by se taky nelíbilo, kdyby nám někdo řídil celý den. Nenutím syna jíst, pokud nechce, nenutím ho ani ostatní věci. Nebo se aspoň snažím. Už vím, že musím být v tomto trošku tolerantní a dát mu možnost si to udělat jak potřebuje on. Ne není to rozmazlování, jen pochopení toho, že on je taky živý tvor, který má své potřeby a zásady. Není to jednoduché a neříkám, že vždy vydržím. Ale stav se u nás lepší a malý se docela už zklidňuje. Pokud ho ale přece jenom chytne vztek, tak se ho snažím opravdu ignorovat a po chvilce mu nabídnout úplně jinou zábavu a chovám se k němu úplně normálně. Pak třeba o tom mluvíme, co se stalo a jak nás to mrzí apod. Vím, že už umí projevit lítost a má v tu danou dobu možnost, se z toho vybrečet nebo jen tak pomazlit. Docela nám to už funguje a stavů je čím dál méně a hlavně trvají mnohem kratší dobu. Můj syn je opravdu silná osobnost, která si o sobě ráda rozhoduje sama. To ho nikdo neučil, prostě je takový a my se s tím musíme naučit žít. A vím, že prostě pokud to jde, tak ho musím nechat si o tom rozhodnout samotného. Díky tomu, že může dělat spoustu věcí tak jak chce on, potom toleruje pár výjimek, ve kterých musí poslechnout nás. Např. venku, že musí dát ruku, přes silnici, že musíme být opatrný apod.
Synovi jsou čtyři, už rok se snažíme napravovat to, co jsme si pokazili plácáním. Je to lepší a jsem moc ráda, ale ještě nás čeká dlouhá doba než to dáme do pořádku úplně.
|
| Linda | •
|
(6.2.2009 16:52:08)
Ale já teda dceři rozhodně den nijak neřídím a ve spoustě věcí jí nechávám možnost se rozhodnout. Jak říkám, vždy se nejdřív snažím jít na ni po dobrém a cestou nejmenšího odporu. Rozhodně ji nenutím jíst, čůrat, spát ani dělat něco, co se jí nechce, pokud to byl jen můj nápad, ale není to nutné. "Plácnutí" si schovávám na situace, kdy opravdu poslechnout MUSÍ a kdy po dobrém opravdu poslechnout nechce a kdy na ni nemám žádné jiné páky. Možná, že u starších dětí se lze bez plácnutí na zadek obejít, tedy pokud jsou děti pokaždé schopné pochopit, že určité věci jsou nutné (např. že rodiče musí do práce, že jsme objednáni k zubaři a musíme tam být včas, musíme nakoupit a jindy to nejde, apod.).
|
| tlemik |
|
(6.2.2009 19:48:32)
jasně, já taky nikoho nenapadala, jen jsem řekla svůj příběh. To bylo jen takové srovnání za co všechno dokáží maminky plácnout. Prostě výchova jednoduchá není a je to na každém z nás jak se s tím popereme a jak to hlavně zabere. Hodně záleží na povaze dítěte. Držím všem pěsti ať to zvládnou, co nejlépe a přeji nám všem, aby až děti vyrostou nám poděkovali za výchovu a byli rádi, že jsme je zrovna vychovávali, tak jak jsme je vychovávali. Ať je to tak nebo tak.
|
|
|
|
| maja | •
|
(7.2.2009 21:17:27)
Co je to empatická reakce v případě, že se mě dítě válí na přechodu vzteky, že za ruku nepůjde? Půlminuty? To nějak vůbec nechápu. Blíží se náklaĎák a já mám "empatit"?? Tomu opravdu nerozumím.
|
| Limai |
|
(7.2.2009 23:30:50)
ty na přechodu nemáš mít empatii,ty máš před přechodem zapojit mozek tak aby jsi našla způsob jak s tím dítětem přes ten přechod bezpečně přejít aniž by bylo nutné dítě trestat.
|
| maja | •
|
(8.2.2009 9:26:11)
Aha, tak teď už to chápu.
Limaj , víš v čem si myslím že je problém? Snažíš se každého stůj co stůj přesvědčit o své a jediné pravdě. Ale není jen jedna pravda. Možná máš i pravdu v tom, že "plácací" výchova je mizerná a že "neplácací" je ta jediná super, ale bohužel to podáváš ne příliš šťastným způsobem.
Hele, je to stejný jako vegetariánství, taky je výborné pro někoho , kdo se pro něj nadchne, ale naprosto nepřípustné pro milovníka masa a nic s tím neuděláš. A může třeba být vegetariánství zdarvější než "masožroutsví" a stejně někdo ho odmítne. Nemůžeš lidem nic přikazovat a napadat je za to , že tvůj názor nejsou schopni akceptovat. Někdo prostě vločky jíst nebude i kdyby ses na hlavu postavila musíš se s tím smířit. Ty máš možná štěstí, že kdybys svému dítěti dala vločky , tak je slupne a bude se olizovat, kdežto moje mi je hodí na hlavu ( poblinká se, bude se dusit a radši umře hlady než je pozře). I když vím , že jsou mnohem zdravější než svíčková tak mu dám v rámci přežití svíčkovou.
Kdyby se moje dítě nechovalo tak, že občas nic jic jiného nepomůže ( prosím tě nepiš mi, že chceš vědet co konkrétního jsem udělala, aby přestalo, prostě to vem jako fakt : já dospělý člověk, svéprávný jsem usoudila , že plesknutí v dané situaci je jediná možná věc) tak bych ho plácnout nemusela. A byla bych z toho šťastná , protože mě opravdu nebaví žít s pocitem , že musím občas to mí dítě proplesknout, mnohem radši bych byla , aby to tak nebylo.
|
| Limai |
|
(15.2.2009 17:06:04)
dost hloupě tady srovnáváš nesrovnatelné.Když se rozhodnu,že buudu vegetarián,je to moje rozhodnutí a je to zejména rozhodování o mém těle a mém způsobu zacházení s MÝM tělem.Jenže ty sis to vybrala a rozhoduješ sama o sobě.Ale žádné dítě si nevybralo a nerozhodlo se,že ho matka má tělesně trestat.Je to stejně houpý argument jako kdyby jsi říkala že jsi se rozhodla dávat svému dítěti drogy a protože je to tvoje rozhodnutí,je v pořádku a nikdo nemá právo ho napadat.Takže pokud se člověk rozhodně cokoli páchat na sobě,budiž,je to věc jen a jen jeho.Pokud má tvé rozhodnutí negativní dopad na někoho jiného,v tomto případě na děti,už to v pořádku není.Taky mohu argumentovat tím,že tě nechám pořezat a protože to bylo moje rozhodnutí,nemáš právo mi ho brát a pak je to vlastně v pořádku,protože to já jsem se tak rozhodla,ne?Takže co je ti vlastně do toho,když to byl můj názor?
|
|
|
|
|
|
|
|
| Limai |
|
(5.2.2009 13:02:38)
a co třeba dítě zvednout a odnést z té silnice nebo ho posadit do kočáru,at se vyvzteká tam?To je větší námaha než mu jednu vrazit,že?
|
| madlenka07 |
|
(5.2.2009 13:46:02)
Nesuďte něco,u čeho jste nebyly.Samozřejmě že jsem ,Malou asi 100x odnesla a nechala vyvztekat jinde...nezabralo to.Tři plácnutí přes zadeček uděly divy.Od té doby si na silnici nelehla.
Rozdíl je mezi plácnutím a bitím...JÁ to rozlišit dokážu.Svoje dítě nebiji a mimo silnici jsem jikdy ani neplácla.Ale musela jsem se rozhodnout mezi plácnutím a její bezpečností.
|
| adelaide k. |
|
(5.2.2009 13:50:18)
Madlenko, já jsem ochotná i věřit, že už si na tu silnici nelehla, ale nevěřím že to bylo proto že díky plácanci konečně pochopila.
Já bych to už taky nedělala - abych už nedostala... Otázka je jestli je to kýžený výchovný výsledek
|
| madlenka07 |
|
(5.2.2009 13:53:02)
Na silnici si nelehla,dá mi ručičku a v klidu silnici přejdeme.nevím co si představuješ pod pojmem kýžený výchovný prostřdek,ale jestli bude na silnici opatrná a bude poslouchat,já to považuji za úspěch.nehodlám se tu obhajovat,děám to tak jak nejlépe umím.Kdo jste bez viny ve výchově,házejte kamenem.Já se ovšem v tomhle případě vinna necítím.
|
| adelaide k. |
|
(5.2.2009 13:57:09)
Madlenko, výchovný výsledek? No zrovna u toho přecházení cesty bych chtěla dospět k tomu (a u dcery už se zdá se poměrně zadařilo), že přes cestu se přechází svižně, bezpečně, s rozhlédnutím/na zelenou.
Pokud proti lehání uprostřed cesty zabralo jediné plácnutí bylo buďto zbytečné (dcera by se naučila i bez), nebo se "umravnila" aby už přístě nedostala (ne proto že by pochopila zásady bezpečnosti.
|
| madlenka07 |
|
(5.2.2009 14:08:15)
Je mi celkem jedno,co si o tom myslíš.U nás to splnilo svůj účel,dcerce jsem to vysvětlila,proč dostala a od té doby není cesta přes silnici tak nebezpečná.Silnice není zrovna přehledná a ne všichni řidiči jezdí opatrně.To aby se rozhlížela a chodila svižně je samozřejmostí.Jenže to musí nejdříve vůbec jít.Mimo jiné,je to moje dítě,nido neplácá ty vaše.A jak říkám,je rozdíl mezi plácnutím v rámci bezpečnosti a bitím.Mějte se hezky,jdu se věnovat svojí dcerce.
|
| adelaide k. |
|
(5.2.2009 14:14:57)
MAdlenko, já nevím proč se rozčiluješ... Pokud jsi si svou metodou tak jistá, nemusíš se vzrušovat
Plácnutí v rámci bezpečnosti je plácnutí jako každé jiné. Prostě plácnutí. Proč mu dávat nějaký zázračný status?
|
| Kudla2 |
|
(5.2.2009 14:21:29)
no, přece jenom je určitý rozdíl mezi plácnutím v rámci bezpečnosti a plácnutím jen tak, aby řeč nestála?
Jinak mám pocit, že se v tomhle příspěvku snažíš Madlenku trošku manipulovat aby uznala, že to, co dělá, je vlastně nesprávné - viz to "proč se tak rozčiluješ..."
Mě upřímně řečeno taky rozčiluje, když se mi někdo tak trochu sektářsky snaží podsouvat, že to či ono, co dělá on, je jediný správný postup a nejede přes to vlak.
|
| adelaide k. |
|
(5.2.2009 14:27:27)
Kudlo a čím ji manipuluju? Tím že s ní nesouhlasím?
Ad bezpečnostní plácnutí... a jaký je to rozdíl? Že to má nějaký důvod? Já ho nevidím, pro mě je to stejné
|
| Kudla2 |
|
(5.2.2009 14:32:07)
Adelaide, ne tím, že s ní nesouhlasíš, ale způsobem, jakým to říkáš. Neříkáš totiž podle respektujícího způsobu - JÁ si myslím, že to tak není správné, a u svých dětí to proto nepraktikuji, ale podle způsobu mocenského - JE to tak, jak říkám já.
Navíc mi připadá, jako bys chtěla trošku navozovat rovnici "rozčiluješ se, a to asi znamená, že si svou metodou tak jistá nejsi"
|
| adelaide k. |
|
(5.2.2009 14:35:14)
Kudlo to první ne, to druhé ano
Ano, mám pocit že MAdlenka si není tak jistá svojí metodou (statně kdo je že?), nebo možná je ale neustojí když by mohla někdo tu jistotu narušit.
Ale nebudem se o Madlence bavit když už šla
|
| Kudla2 |
|
(5.2.2009 14:38:56)
kdo si je jistý? třeba mně občas přijde, že "neplácači" jsou to svoje schopní obhajovat taky dost plamenně , a že jsou si na rozdíl od "plácačů" často jistí, že ta jejich metoda je jediná správná a to nejen pro jejich děti, ale pro VŠECHNY děti.
Což se přiznám, že mi dost vadí a ubírá to "neplácačským" myšlenkám na váze, aspoň pro mě.
|
| adelaide k. |
|
(5.2.2009 14:47:05)
Kudlo a já mám zase pocit že nejplamenější a absolutně jisté samy seboz jsou většinou "plácačky" (:-D dobré slovo) viz např Madlenka...
|
| madlenka07 |
|
(5.2.2009 14:57:16)
adelaide,promiň,ale rozhodně se nepovažuji za jakousi ,,plácačku",i když to slovo se mi líbí.To,že jsem svoji dcerku asi 3x plácla z výše popsaných důvodů ze mne nedělá maminu,u které je plácání na denním pořádku.
Posuzuješ to nějak moc globálně a jak je vidět,nerozlišuješ,jestli to někdo použil jednou nebo 1000x.Já v tom rozdíl vidím.Neplácám svoji dcerku za to,že si ubryndla na bryndáček,že se vzteká,když jí spadne hračka apod.Jen jsem se ji snažila naučit něco,co považuji za důležité.A z mého pohledu jsem to udělala správně,i když i to je relativní.Vy tu správnost vidíte jinde,já také.
|
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(5.2.2009 14:52:04)
Kudlo, ono je to tím, že pokud přijmu z nějakých důvodů něco za své, třeba ty tělesné tresty, tak těžko po mně můžeš chtít, abych někomu odsouhlasila, že dělá dobře, když dítě plácá. Prostě jen vyjádřím svůj názor a nesouhlas. Ale to ještě nemusí znamenat, že tomu člověku nerozumím a odsuzuji ho za to. Každý vycházíme z určitých zkušeností, přejímáme výchovné styly atd.
|
|
| maja | •
|
(7.2.2009 21:28:11)
Tento příspěvek vystihuje naprosto přesně i můj názor.
Názory některých diskutujících mi příjdou jak z učebnice, docela by mě zajímalo jak to a) vypadá opravdu v praxi a b) jak by to bylo při hypotetické " výměně dětí".
P.S.1 není dítě jako dítě
P.S.2 není rodič jako rodič
P.S.3 není situace jako situace
|
|
|
| Eva, 2 kluci | •
|
(5.2.2009 14:54:54)
Já si teda svojí metodou - občasné plácnutí - jistá jsem. Netvrdím, že svět je spravedlivý, ani já nejspíš někdy nejsem spravedlivá, a ty děti by to měly co nejdříve poznat. Aby se pak nehroutily, až vstoupí do reálného života, že se s nima nikdo nemazlí. Pak trpí depresemi, berou drogy a kdoví co všechno. Mé děti vědí, že je velmi miluji, a proto jim občas jednu plácnu..
P.S. Staršímu synovi bylo 15 let (puberťák už nějaký ten pátek) a před pár dny mi velmi děkoval, že jsem ho vychovala tak, jaký je...
|
| madelaine |
|
(5.2.2009 15:10:39)
Evo, jedno moje neplácané dítě už vstoupilo do "reálného života" , je to kluk, je mu 22, drogy nikdy nebral, depresemi nikdy netrpěl a na výchovu si taky zatím nestěžoval, je prostě v pohodě... Jistá si taky nejsem, ale mně se to osvědčuje.
|
| Heda | •
|
(5.2.2009 15:49:13)
To je právě ono na každého platí něco jiného.Já třeba v pubertě začala rodiče brát vážně až ,když mě jednu vrazily.Dneska ,když si vzpomenu jak jsem se k ním chovala divím se, že mě jednu nevrazily o pár let dřív.
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(6.2.2009 1:17:04)
když mi v 16 otec vrazil facku, utekla jsem z domova... (teda, vrátila jsem se za pár hodin, ale v tříčtvrťákách, triku a péřovce jsem se toulala po sídlišti skoro 7 hodin a brečela ponížením)
jsme každý jiný
|
|
|
| Eva. 2 kluci | •
|
(5.2.2009 18:43:51)
Taky nemohu říct, že bych měla vyloženě plácané děti.. není to "recept".. prostě tak to řeším já, řešili to i mí rodiče, řešili to tak i mí prarodiče - pamatuji jako malá holka, že mně a mé 2 bratrance děda honil s rákoskou v ruce kolem jejich kulatého stolu. My z toho měli srandu.. a vzpomínáme na to s úsměvem dodnes.. Mí rodiče - tedy můj otec - to s fyzickými tresty na můj vkus trošku přeháněl, tak jsem si vzala ponaučení a činím tak pouze, když je to dle mne nezbytně nutné. Někdy je období, že dostanou 2x za týden, někdy nedostanou třeba 5 let...
|
|
|
| alžbjeta | 
|
(5.2.2009 17:35:17)
velmi casto v diskusich na ruzna temata ohledne vychovy narazim na ruzne obdoby vety: "dite by si melo zvykat, zivot se s nim mazlit nebude." nesouhlasim s ni. podle mne se jedinec, ktery vyrusta v LASCE, pozdeji lepe vyrovná s nejakou jeji absenci. tvrzeni o zvykani si nema logiku. v konecnem dusledku by totiz bylo nejlepsi deti odmalicka psychicky i fyzicky tyrat, protoze - zivot neni pericko a alespon na to budou pripravene.
placani a krik povazuji za absenci lasky.
asi se ted na me vsichni sesypou, ze svoje deti placaj a maji je radi. sveho muze mam taky moc rada, ale kdyz se s nim pohadam, nejsem na to pysna a svoji lasku mu tim najevo opravdu nedavam.
jinak mam triletou dceru a je pravda, ze uz jsem ji nekolikrat placla, je mi to lito a povazuji to za sve vychovne selhani. u nas doma se taky placalo a tak mi to v urcitych situacich naskakuje jako nejjednodussi model. ovsem o jeho vychovnem efektu dost pochybuji. mne se nejvic osvědcilo nezvedat hlas, vysvetlovat a chovat se k diteti tak, jak chci, aby se chovalo ono ke me.
|
| marketa | •
|
(5.2.2009 18:39:10)
souhlasim, do puntiku!
|
|
| Eva. 2 kluci | •
|
(5.2.2009 18:50:51)
Já taky netvrdím, že záměrně vychovávám své děti bez lásky.. naopak.. mazlím se s nimi několikrát denně, není nám proti mysli si navzájem říct, jak moc toho druhého milujeme, pusinkujeme se, objímáme - a to i s tím 15tiletým.. na druhou stranu, za špatné chování následuje trest... u nás prostě i ve formě plácnutí - když je "přečin" hodně vážný a úmyslný, nebo když nepomáhá vysvětlování, přímluvy .. prostě jen výjimečně.
Na druhou stranu - sama jsem byla raději doma za pohlavek, než třeba snášet psychická vydírání a nátlaky. Já když dětem jednu plácnu a srovnají své chování, už mezi námi není překážka a bavíme se normálně dál. Není u nás tichá domácnost.
|
|
| Jana, 2 holky |
|
(5.2.2009 23:44:26)
Naprostý souhlas!
|
|
|
| taky jedna nedokonalá | •
|
(8.2.2009 23:06:21)
Moc se mi líbilo v jedné knížce (výchovné) psáno ...Největším nebezpečím jsou pro děti dokonalí rodiče... beru to samozřejmě s nadhledem, ale stejně mě potěšilo, že pro děti nejsem nebezpečím. A klidně jim přiznám, že dokonalá nejsem, emoce někdy nezkrotím jak bych chtěla, takže máme takový upřímný a otevřený vztah. Občas sice nějaké plácnutí na zadek přiletí, někdy se i omluvím, když to přeženu, ale zkrátka to jinak neumím .Zkrátka se tu výchovu na nich učíme, tak jako na nás naši rodiče. Tak bychom se tady měly navzájem spíš povzbudit než shazovat, co kdo dělá špatně.
|
|
|
|
|
|
|
| madlenka07 |
|
(5.2.2009 14:24:54)
Naopak,já jsem si jistá,že to dělám dobře,jak jsem již psala,dělám to tak,jak já nejlépe umím.Ty si neplácej,já pokud půjde o bezpečnost mého dítěte,plácnu klidně znova.Nenapsala jsem,že jsem jí ,,ztřískala",jen že jsem ji plácla.A v tom vidím rozdíl.
Ano-plácla jsem,kojím,spíme spolu v posteli a myslím,že je to jen a jen naše věc.Hezký den.
|
| Limai |
|
(5.2.2009 19:00:27)
a taky spolu spíme v posteli a obejde se to bez toho plácání .
|
| madlenka07 |
|
(5.2.2009 21:33:57)
Limai,ještě k tomu kojení a spaní v posteli.Tím jsem chtěla říci,že už mne unavuje stále někomu vysvětlovat,že kojím tak velké dítě(20.měsíců není moc,jsem zvědavá co budou říkat třeba za 2 roky),že spíme v jedné posteli atd....i to,že dostala na zadeček.Je to jen moje věc.Jsem máma svojí dcery a to znamená,že budu kojit jak dlouho budeme chtít,budeme mít společnou postel jak dlouho budeme chtít a dostane přes zadeček pokud neuvidím jiné řešení.
|
|
|
| Monika | •
|
(8.2.2009 18:09:20)
Je zvláštní, že mj. plácání označujete za vaši společnou věc s dcerou. To není věc Vaší dcery a Vaše, to je jen Vaše věc, Vaše zodpovědnost, pozor!!! Nebo se snad s Vaší nevím jak starou dcerou domlouváte na tom, kdy a jak ji budete "vychovávat"?
|
|
|
|
| Racek | 
|
(5.2.2009 22:32:20)
Pokud jsi diteti nebezpeci aut stokrat vysvetlila, ale ono si prestalo lehat az kdyz jsi ho placla, tak ja osobne bych se bala, ze jeho "pochopeni nebezpecnosti situace" se tyka neceho uplne jineho - ne aut, ale placani. Ze pochopilo, ze kdyz se nerozhlidne a nepujde rychle a svizne, tak ho placnes. Coz ovsem hrozi jen, pokud u toho jsi...
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(6.2.2009 1:20:18)
jo,takhle mě to taky přijde - dítě nemá pak strach ze silnice jako takové a nechápe to nebezpečí, ale má strach z matky a z jejího plácnutí. Já bych se bála, že když tam nebude matka, "bezpečnost" bude rázem ta tam...
Jenže ono to pochopení někdy trvá fakt dlouho dlouho...
|
| madlenka07 |
|
(6.2.2009 12:17:03)
Chodí poslušně i s babičkama,bez obav
|
| marketa | •
|
(7.2.2009 11:05:28)
protoze babicka by ji taky jednu liskla pres zadecek, nebo se snad pletu?
jestli ti placani pripada jako dobre reseni tak jsem si jista, ze te tak´vychovali.
|
| madlenka07 |
|
(7.2.2009 20:40:43)
Pleteš se,babička by neplácla.Já sama dostala jen 2x jako dítě- když jsem stále strkala jehlici do zásuvky.Rozhodně nemám trauma z toho,že mi naši dali na zadek,ale z toho,že mne ta elektřina kopla.Možná mělo větší výchovný účinek to,že jsem dostala ránu el.proudem než to,že jsem za to dostala na zadek,ale kvůli tomu nenechám svoji dceru přejet autem.A víte co?Už mne nechte.Starejte se o svoje děti a ne o moje.
|
| Kudla2 |
|
(7.2.2009 20:42:17)
Madlenko,
já Tě ještě nenechám, alébrž Tě podpořím. Mám na to hodně podobný náhled jako Ty
|
| madlenka07 |
|
(7.2.2009 20:45:49)
Kudlo,díky.Už nemám sílu přesvědčovat někoho,kdo se ohání respektem a tolerancí,že by měl nejdříve začít u sebe,snažit se to vidět i z jiných stran a také začít rozlišovat bití a lehké občasné plácnutí v mezních situacích.Po téhle diskusi bych si pomalu začala připadat jako mlátička,která bije denně(i několikrát) svoje dítě nebo dokonce i ty cizí...
|
| Limai |
|
(8.2.2009 0:10:26)
vysvětli mi jak chceš,abych tě respektovala,když ty si nedokážeš najít argumenty ani na to co všechno konkrétně jsi udělala pro to,aby jsi se nežádoucímu chování svého dítěte vyhnula?Ty víš pouze to že je dítě nutné plácnout,ale jak jsi se zamýšlela nad tím co všechno je možné udělat v takových situacích jsem tady od tebe neviděla ani jednou.Tak jak tě mohu respektovat,když ty si své chování nedokážeš ani obhájit?
|
| Kudla2 |
|
(8.2.2009 0:54:02)
"Tak jak tě mohu respektovat,když ty si své chování nedokážeš ani obhájit? "
Takže jestli tomu správně rozumím, Limai, budeš respektovat jen toho, kdo vyhoví Tvým manipulativním požadavkům (sepiš mi konkrétní důvody, ale ne jen tak ledajaké, ale takové, které já uznám, jinak na můj respekt nemáš nárok. A já se budu tvářit, že jsi ty důvody vůbec nenapsala nebo že je neuznávám, takže stejně nemáš nárok). Nevím jak kdo, ale já si takhle respekt nepředstavuji.
Madlenka tady už několikrát popisovala, jak dítěti 100 x vysvětlovala bez výsledku, pak třikrát pleskla a byl klid. Jaké další „konkrétní informace“ z ní chceš ještě ždímat? Stejně tak x dalších holek popisovalo situace, kdy nezabralo domlouvání, ale právě až to plesknutí. A že to předtím x-krát zkoušely po dobrém, ale zafungovalo až to plesknutí.
Ty se – naoko logicky – pokoušíš lámat z nich nějaké „důvody“, ale ve skutečnosti o ně nestojíš, protože už máš v hlavě nastaveno pár pouček - „plácání nemůže fungovat nikdy a nikomu, ti, co občas plácnou, o výchově vůbec nepřemýšlejí, své děti bijí s velkým potěšením a jen se na to třesou, a kdo není striktně proti i lehkému třepnutí na zadeček, je povinen se Ti zpovídat z toho, jestli opravdu, ale OPRAVDU udělal ÚPLNĚ všechno, aby plácnout nemusel."
„Způsobů jak o něčem přesvědčit dítě tak,aby samo dospělo k tomu že je to pro něj žádoucí je v každé situaci spoustu.“ To jistě ano, ale tak nějak mám z Tebe a z Tvého stylu diskuse pocit, že ho k tomu „samo dospělo“ spíš dodeptáš, a to může být v konečném součtu mnohem drsnější než lehké plácnutí. Tobě nepřipadá zrůdné chtít PŘIMĚT někoho, aby vždy SÁM dospěl k tomu, že je pro něj žádoucí udělat to, co chceš Ty? Je to sice hezké, když samo dítě chce udělat to, co od něho v dané chvíli chci (a samozřejmě se mu to vždy budu snažit vysvětlit) ale občas se klidně spokojím s tím, že NEBUDE bytostně přesvědčeno, že to, co po něm chci, je i jeho přání, bude mi stačit, když to prostě UDĚLÁ.
|
| Šiška | •
|
(8.2.2009 9:18:57)
Kudlo pod tohle se bez výčitek podepíši. možná to bude tím ,že mám už tři děti a každé potřebovalo úplně jiný způsob výchovy.Jsou to rovný jedinci ,kteří vy co chtějí a dokáží mě to z plných plic říct.Takže to žádný zakřiknutí mrzáčci nejsou.Mého prvního syna vysvětlování skoro zničilo,byl úplně psychicky vyřízený.Prostě nesnáší ,když mu někdo něco vnucuje.Když jsme s tím přestali vše ustálo a byl v pohodě .Dceři vysvětlování vyhovuje a nemá s tím vůbec žádný problém.A nejmladší je zatím naprosto v pohodě a nebyli s ním ve výchově žádné problémy(17,13,8let).Na názor má nárok úplně každý i malé dítě jsou prostě situace ve výchově ,kdy dítě není ochotné můj názor přijmout nenutím ho je to jeho názor na ,který má plný právo.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(8.2.2009 1:01:00)
Limai: "Za prvé nechápu,čím jsou si manželé tak rovnoceni.V čem je ta rovnost?V tom že jsou oba dospělí a oba vydělávají peníze?"
Ty se necítíš být rovnocenná svému partnerovi? Máš dojem, že jeden z vás je/měl by být nadřazený tomu druhému?
když už jsme u toho neodpovídání na otázky:
Ptala jsem se Tebe, jak by ses cítila, kdyby Tě Tvůj manžel nebo šéf při nějaké neshodě vzal za rameno, otočil k sobě, aby ses mu dívala do očí, a z této pozice Ti něco vysvětloval?
Popřípadě kdybys šla někam, kam by se to manželovi/šéfovi nelíbilo, tak by Tě zvedl, odnesl někam, kam by to chtěl on, a tam by Ti začal vysvětlovat, proč je správné to, co chce on, a ne to, co chceš Ty?
Případně by Ti řekl, že se chováš nevhodně u stolu, a pokud toho nenecháš, tak máš jít do ložnice a vrátit se, až se uklidníš.
Cítila by ses takovým jednáním ponížená, nebo by Ti to připadalo OK?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Eva, 2 kluci | •
|
(5.2.2009 14:44:36)
Já teda nevím, mě mí rodiče řezali dost. Hlavně táta. V období puberty to bylo skoro denně. A rozhodně nemohu říct, že jsem agresivní. Nakonec - řekla bych, to pomohlo.
Svým dětem občas taky lupnu, ale to už mě musí hooodně vytočit. Nikdy je rozhodně netrestám za nešikovnost, vždy jen za úmyslnosti. A jen málokdy z toho plácnutím přes zadek - spíš volím zákazy oblíbených činností. Jak by se chovat měli, to rozhodně vědí, často si povídáme o chování svém i ostatních lidí, snažím se být příkladem.
|
|
|
| Limai |
|
(5.2.2009 18:50:00)
co to tady mluvíš za nesmysly?Ty tady v jedné větě píšeš,že jsi malou asi stokrát odnesla ze silnice a nezabralo to,a v další napíšeš že si musíš vybrat mezi plácnutím a bezpečím.Co je to za nesmysl?Přece když dítě odneseš z dosahu silnice,tak je v bezpečí a není potřeba ho plácat,ne?A co že jako nezabralo,to že se nepřestala vztekat?No tak to snad není podstatné,proč by se nemohla vyvztekat?Důležité je,že se nevzteká na silnici.To jsou tedy alibi pro plácání jak hrom.
|
| Eva. 2 kluci | •
|
(5.2.2009 18:55:24)
co říká za nesmysly?? píše svůj názor.. to se snad smí.. ) Tebe bych tak chtěla za matku.. asi nesneseš jiný názor než ten svůj.. A neštítíš se podsouvat ostatním svůj výklad jeho vlastních myšlenek. Já vedu své děti ke svobodné osobnosti. Mohou se samy rozhodovat, jak chtějí žít, jen je (zatím, dokud mohu) nenechávám překročit mantinely zásad slušného chování.
|
| Limai |
|
(5.2.2009 19:35:57)
tak to není o tom jestli má někdo jiný názor,ale o tom že něco v jedné větě napíše a v druhé to hned zase popře.Takže si to přečti ještě jednou a jestli jsi nepochopila podstatu,tak možná je lepší to nekomentovat,když nevíš o čem se mluví.
|
| madlenka07 |
|
(5.2.2009 19:50:54)
Limai,já nic nepopírám.To Ty si to přečti.Popsala jsem svoji situaci a jak jsem to řešila.Je zajímavé,jak se do mne navážíte kvůli 3x plácnutí po zadečku,nota bene v plínách a zimních věcech.Moje dcerka pochopila,že se to dělat nemá a tím to končí.Ach ano,pochopila,jsem její matka,tak to vím.Také se mi nelíbí spousta věcí,ale respektuji je jako svobodnou vůli každého.Já tady někoho přesvědčuji,aby plácal či dokonce mlátil svoje děti???NE!!!Jen jsem napsala,že jsem se dostala do situace,kdy jsem prostě plácla.Amen.Můžete mne kamenovat dál,ale to nezmění nic na tom,že jsem to udělala,trvám na tom a svoji dceru vychovávám v lásce.To,že dostala na zadeček z ní nedělá nerespektovanou týranou osobnost,která si následky ponese celý život.Ona ví,že ji miluji a také ví,proč dostala.A ze mne to nedělá nevyrovnanou matku.Každý to děláme jak umíme.Každý si neseme věci z dětství.Co vy víte o mém dětství,že tak soudíte?Možná existují lepší řešení,ale já je neznám a neumím používat.Jsem jaká jsem.
|
| Limai |
|
(5.2.2009 20:56:57)
KAŽDÝ SI NESEME VĚCI Z DĚTSVÍ.............Ano,máš pravdu.Nyní jsem zrovna přesně na toto téma psala příspěvek jako reakci na kudlu.Máš pravdu,Madlenko,já o tvém dětsví nevím vůbec nic.Ale vím toho mnoho o dětství otce mé dcery,který má díky tomu jak ho rodiče vychovávali těžkou poruchu osobnosti.Myslíš si,že jeho rodiče svoji výchovu tehdy nepovažovali za správnou?A taky toho vím dost o dětství mého posledního ex partnera,který svojí výchovu v dětství dokázal tak bravurně uplatnovat na mé dceři,že jsem byla nucena vyhledat psycholožku.Mysleli si snad jeho rodiče,že něco dělají špatně,když synovi jednu plácnou?
|
| Limai |
|
(5.2.2009 21:10:01)
od malinka,kam mi jenom sahá pamět,si koušu nehty.Je to něco,co nedokážu ovládnout,je to silnější než já,ruce mám hnusný,stydím se za ně,ale vyzkoušela jsem všechno možné a nepomohlo vůbec nic.Od malinka jsem přes ty ruce dostávala,když naši viděli že si nehty koušu,používali i jiné metody a dneska je mi 36 a dělat jsem to nepřestala.Takže by mne zajímalo,když má takové plácnutí tak úžasný efekt,že dítě po něm začne poslouchat jak hodinky a kontroluje si více své chování,proč to na mne tedy nezabralo?Asi mě plácali málo,že?A mimochodem,moje máma si ty nehty kousala taky,přestala s tím až jako dospělá ženská v době kdy mě už bylo nevím kolik let,ale už jsem byla velká,a za něco co dělala sama já jsem dostávala přes ruce.Moje dcera si jeden čas nehty taky kousala a v životě by mne nenapadlo ji jen malíčkem přes tu ruku klepnout.Když jsem odstranila příčinu jejího chování,nehty si kousat přestala a dneska má nádherný dlouhý nehtíky.Takže možná ,než plácnu,je lepší se zamyslet nad tím proč se u dítěte projevuje nežádoucí chování a pak vycházet z toho,jak ho nejlépe odstranit.
|
| ALianan | 
|
(5.2.2009 21:21:30)
Limai, odstranila si nechty?
Promiň rejpnutí, ale sama jsem si nechty přestala kousat až v 15ti, když jsem chtěla mít krásný ruce a nalakovaný dlouhý nechty. Jen mě zajímá jaká je příčina kousání nechtů, já jsem na ní nepřišla.
|
| madlenka07 |
|
(5.2.2009 21:26:46)
Limai,je mi líto,že jsi dostávala přes ruce.Jenže je rozdíl dostávat hodně a dlouhodobě a je rozdíl dostat 3x...je třeba to rozlišovat.Víš,jsou horší věci než pár plácnutí.Už mne nebaví se obhajovat,necítím se ničím vinna,tak na co obhajoba.Já svoji dverku vychovávám a jak píši již poněkolikáté s láskou,jakou umím dávat.A tahle konkrétní plácnutí o kterých je řeč byla a jsou pro její bezpečí.
|
|
| Kohnova | •
|
(5.2.2009 21:45:10)
Velinka: prominte mi vsichni, nejen ty, urcite si budete myslet, jak jsem neprijemna a rajtuju na blbostech a rypam, lec slovo NEHTY se pise s H. Protoze jeden nehet. Nebo je to uz fakat fsem jedno a vikaslem se na pravopys?
|
| Pruhovaná | 
|
(5.2.2009 23:18:35)
ale dostaneš tady co proto, tohle říct je snad jediné tabu na tomto serveru
|
|
|
|
| Liduša | •
|
(5.2.2009 21:41:32)
Svojí dceru jsem nikdy neplácla a nehty si kouše taky .Dokonce na ní ani nekřičíme ani ji do ničeho nenutíme,Prostě každé dítě je jiné u některého platí domluva a některého plácnutí.Plácnutí není týrání.Mě zde v této diskusi přijde, že si všichni pod slovem plácnutí představíte zřezání ,až do modřin.Synovi jsem jako malého plácnout sem tam musela dokonce i v pubertě jsem mu jednou dala přes pusu.Tenkrát to vzal a omluvil se mě některé děti to prostě jinak nepochopí.Dcera má patnáct a ani jednou jsem jí plácnout nemusela.A věř tomu ,že kdyby mě plivala po psychologách nebo se mě smála do očí a říkala si o další facku jako to mají v některých rodinách tak by jí schytla z obou stran ani by nemrkla.Prostě u některých dětí to bez plácnutí nejde a některé děti ho vůbec nepotřebují .Není fér odsuzovat rodiče ,u kterých vše selhalo jenom protože u vás jeto OK.
|
| Marta,2 dítka | •
|
(6.2.2009 12:03:07)
No konečně někdo,kdo má na diskuzi tady normální názor. Naučme se rozlišovat a neházet všechno a všechny do jednoho pytle.
A názory těch,kteří ostatním nutí to své a jiná cesta nevede,jsou mi,dámy promiňte,směšné.
Jé úplně jedno,jestli se plácá nebo ne,důležité je,aby z dítěte vyrostl vyrovnaný a štastný dospělák.
A to,že je teď móda dítě neplácat a vychovávat podle "brožurek",můj názor na "zlatou střední cestu" výchovy opravdu nezmění.
Všem přeji příjemný den a pohodu v tomhle nepěkném počasí.
|
| Marta,2 dítka | •
|
(6.2.2009 12:09:44)
Re: jo a jen tak mimochodem-
No konečně někdo,kdo má na diskuzi tady normální názor. Naučme se rozlišovat a neházet všechno a všechny do jednoho pytle.
A názory těch,kteří ostatním nutí to své a jiná cesta nevede,jsou mi,dámy promiňte,směšné.
Jé úplně jedno,jestli se plácá nebo ne,důležité je,aby z dítěte vyrostl vyrovnaný a štastný dospělák.
A to,že je teď móda dítě neplácat a vychovávat podle "brožurek",můj názor na "zlatou střední cestu" výchovy opravdu nezmění.
Všem přeji příjemný den a pohodu v tomhle nepěkném počasí.
|
|
| Limai |
|
(6.2.2009 14:31:44)
docela bych ti přála,aby se tímhle přístupem řídil třeba tvůj muž.Takových je totiž hodně.Je jedno jestli se plácá nebo ne,hlavně aby moje manželka vařila podle mých představ a chovala se tak jak se líbí mě.Tak jí jednu vrazím,protož rozvařila rýži a určitě to udělala schválně.Je potřeba jí jednu plácnout,aby se vzpamatovala.
|
| Marta,2 dítka | •
|
(6.2.2009 17:33:39)
|
|
| taky jedna nedokonalá | •
|
(8.2.2009 23:29:27)
Limai, tohle mi připadá jako míchat hrušky a jablka. Jistě agresivita v dospělosti často souvisí s agresivitou páchanou na dětech, ale na druhou stranu věřím, že někdy může být pro dítě plácnutí nebo vzpamatovávací pohlavek záchrana ... (nemyslím tím nějaké brutální bití), každý je jiný a stoprocentní návod na výchovu podle mě neexistuje. Připadáš mi v celé této diskuzi trochu zaslepená svojí pravdou, až mě to donutilo reagovat. Každopádně hodně štěstí a radosti nejen při výchově dětí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Astrit | 
|
(5.2.2009 14:45:05)
Tak na tohle musím reagovat. V tv pořadu Sama doma byla psycholožka, která naopak potvrdila, že pokud jde dítěti o život - a to na vozovce jde - a ono neposlouchá a ohrožuje svůj život, tak je naprosto na místě dítě plácnout. Ono se to dobře říká, popadnout dítě a jít. A můžeš mi prosím tě říct, jak to mám udělat, když moje dvouletá dcera sebou praští na zem uprostřed vozovky nebo mi záměrně utíká do vozovky z chodníku a já před sebou tlačím dvacetikilový kočár s miminkem? Taky dcerku v takovém případě, pokud třeba zdrhá z chodníku na cestu, lehce plácnu po zadku - je to jasný pokyn účinný teď a tady a pro ni naprosto srozumitelný. Na filozovfování uprostřed cesty a říkání ne,ne v takové situaci opravdu není čas. Řídím se radou oné dětské psycholožky. A nezaměňujte prosím výchovné plácnutí s výpraskem, to je trapné a přehnané.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(5.2.2009 14:48:24)
Astrit, a vážně po tom plácnutí přestane plakat, zvedne se a jde? Já totiž ještě nikdy nevidělat batole zareagovat takhle
|
| Astrit |
|
(5.2.2009 18:02:49)
Po takovém plácnutí se dcerkanvztekat nepřestane, sice nerada, ale začne aspoň víc spolupracovat. A tím odbíháním z chodníku do cesty mě schválně provokuje tak jak to batolata dělají. Při takovém tom běžném dětském provokování se doporučuje ho ignorovat, protože dítě se snaží vzbudit vaši pozornost, ignorovat a ono ho to přejde. Ovšem nemohu ignorovat, že mi dítě může přejet auto. Plácnu, řeknu u toho ne ne a většinou je klid. Samotné ne, ne v tu chvíli nestačí, odzkoušeno.
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(5.2.2009 14:50:23)
A jibak s kočárem je to ještě snadnější než odnášet - přehodit přes kočár a odvézt.
|
|
| adelaide k. |
|
(5.2.2009 14:51:22)
Astrid já stále nerozumím... Co je na plácnutí tak zázračného že je to jediný pokyn který děti chápou??? Sand že to bolí a dítě si dá příště pozor???
Další co nechápu, je jak může dítě, které jde se mnou za ruku, ležet na silnici, nebo utíkat do cesty...
MMch ad ten kočár, no já nevím, já jsem si pořizovala kočár s ohledem na to abych dvouleťačku mohla vzít za ruku (lehký, otáčecími koly řiditelný jednou rukou)
|
| adelaide k. |
|
(5.2.2009 14:55:05)
Ještě, dokud neměla dcera dost rozumu na nevbíhání do silnice chodili jsme tak abych mohla včas zasáhnou a tam kde je to nepřehledné nebo nemožné (např chůze po krajnici) jedině za ruku.
Neříkám že se nikdy nemůže stát, že pozornost není 100%, náhoda je blbec...
|
|
| Eva, 2 kluci | •
|
(5.2.2009 15:02:13)
Pochybuji, že by to plácnutí dítě bolelo. Spíše je to už pravěké gesto (i u zvířat), které dá rychle a beze slov dítěti najevo, že dělá něco špatně. Samozřejmě, že po něčem takovém si pak doma v klidu s dítětem promluvím o tom, co bylo špatně, a jak by to mělo být dobře atd. apod.
|
| adelaide k. |
|
(5.2.2009 15:06:11)
Evo a opravdu by to nešlo vyjádřit nějak jinak??? Když to nebolí a tak jak z toho dítě pozná že tím chceš něco říct?
|
| Eva, 2 kluci | •
|
(5.2.2009 15:08:18)
Když na člověka uděláš TY,TY,TY - jak pozná, že něco udělal špatně - je to prostě gesto - plácnutí je důraznější. I když nebolí.
|
| Limai |
|
(6.2.2009 11:55:52)
že když dítě,které dělá něco co se mi nelíbí,chytím třeba za paže,otočím ho obličejem k sobě,dívám se mu do tváře a důrazně mu řeknu,proč to nesmí dělat,že je to gesto desetkrát důraznější než plácnutí které nebolí,takže žádný efekt nepřinese?K čemu tedy takové plácnutí,je,když dítě nezabolí?A není důraznější gesto než plácnutí třeba to,že dítě vezmu a posadím na chvilinku na židli,nebo odnesu do jiné místnosti,aby přestalo s nežádoucím chováním?
|
| madlenka07 |
|
(6.2.2009 12:20:28)
Ještě poznámka,Limai.Když svoji dcerku chytnu za ruku,otočím jí tváří v tvář,tak nepláče,ale řve.A nikdo nikdy jí u toho neplácl,nezbil,nekřičel...pro ni je to ale zdroj stresu.Plácnutí je jen jakoby zdůrazňovadlo.Naštěstí ho od té doby nemusím používat.Každé dítě je jiné,proč to stále nechceč pochopit?
|
| Limai |
|
(6.2.2009 14:37:28)
a takové sebeobětování se počkat,až se dítě vyřve,vyvzteká,a teprve pak s ním tu komunikaci navázat?
|
| madlenka07 |
|
(6.2.2009 14:41:19)
Nevidíš neslyšíš.Již mnohokrát jsem popsala jak to bylo.takže naposledy.100x jsem svoji dcerku ležící uprostřed přechodu odvlekla,aby mi ji nepřejelo auto a za přechodem i doma vysvětlila,proč se na přechodu neleží a chodí se s maminkou za ručičku.Po 101,102 a 103 jsem jí plácla přes zadeček a za přechodem opět vysvětlila.Ted sama říká,že tam jezdí auta,chytne se mne za ručičku a za přechodem si o tom v klidu povídáme.vecčer u knížek koukáme na auta v knížkách a vysvětlujeme stejně tak jako na začátku.Výsledek je evidentní.Ačkoli jsem dělala ve 103 případech to samé,až plácnutí vzala jako důraznější.
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(6.2.2009 12:27:29)
Limai, proč pořád opakuješ o tom, že když to nebolí, tak to vlastně nefunguje? Za prvé, netrvám na tom, že to nesmí nikdy ani trošku bolet Za druhé, ještě se Ti nestalo, že při kočkování s dítětem uděláš něco, co bolí víc, než to plácnutí, ale dítě na to nereaguje pláčem apod. protože se to stalo ve hře, zatímco i při tom lehkém plácnutí se rodič zamračí, je vidět ,že se zlobí?
A nezlob se, to otočení a důrazná připomínka - v čem je to lepší než plácnutí? Vždyť s dítětem v té chvíli také jednáš z pozice síly. Tak proč toto ano a plácnutí ne?
|
| Limai |
|
(6.2.2009 14:56:51)
nyní jsem téměř na to samé odpovídala madlence,takže tam najdeš odpovědi na tvé otázky.
|
|
|
|
|
|
|
| Astrit |
|
(5.2.2009 17:49:42)
Počkej, a tobě se nikdy nestalo, že když se tvé dítě vzteká, tak se tě za ručičku držet nechce?
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(5.2.2009 18:03:28)
Jasně, obvykle jsem, když to nešlo jinak, nakládala přes rameno.
|
|
| Limai |
|
(6.2.2009 15:07:06)
já se dítěte neptám,jestli se CHCE nebo NECHCE držet za ruku při přecházení silnice.Já ho za tu ruku chytím tak abych měla jistotu že se mi to dítě nevytrhne a nebude na placku pod autem.Pustím ho tam kde je to bezpečnější.Kdybych měla takové rozhodnutí nechat na dítěti,už bych třeba také žádné dítě neměla.Samozřejmě je potřeba přihlédnout k věku a vyspělosti dítěte,ale např.dvouletého se na takovou věc vůbec ptát nebudu.
|
|
|
| Astrit |
|
(5.2.2009 18:18:53)
Ráda vysvětlím pro nechápavé
Jdeš s dítětem za ruku po chodníku, jenže ty potřebuješ jít domů na oběd, dítě chce na hřiště. Vysvětlíš dítěti, že se jde domů na obídek, dítě se vztekne, chce jít na hřiště, pouští tvou ruku a má gumové nohy, přičemž se kácí na kolena a odmítá spolupracovat. Tohle ti dítě udělá klidně i na přechodě a tam nemůžeš strávit věčnost vysvětlováním.
Můžeš mít sebelehčí kočár a sebeovladatelnější, a je ti to k ničemu, když ti dítě klečí na zemi. Plácnu LEHCE(!) po zadečku, popadnu dítě kolem pasu a přenesu na druhou stranu cesty tlačíc před sebou kočár. Na kočár ho nedávám, jelikož miminku ležícímu v kočáře nechci rozdrdit nožičky. Stupátko pro sourozence dcerka odmítá.
Ráda bych se dcerčiným obdobím vzdoru přenesla bez oboustranné újmy, je to přece jen naprosto fyziologické chování, ale mantinely se stanovovat musí. A opravdu jsou situace, kdy samotné vysvětlování a NE-NEnování není účinné. Dítě netluču, jen jsem občas jako ta matka lvice, která se po nezbedném mláděti ožene tlapou - stejně jako ona s cílem vychovávat a ne ubližovat. Prosím, nedělejte z toho drama.
|
| Marketa | •
|
(5.2.2009 18:21:47)
a proc neudelat ten scenar, ktery popisujes, jen BEZ TOHO PLACNUTI?
stejne dite neses, nejde potom samo!!! tak co tim placnutim proboha ziskas?
|
| Astrit |
|
(5.2.2009 18:35:51)
Příště si dá větší pozor, to tím získám. A zatím to funguje. Dcerka se občas vztekne, ale ví, že s takovým typem vzdoru u mě moc nepochodí. Např. přestala mi odbíhat z chodníku a drží se při kočáře, jsem spokojená a ona je v bezpečí. A taky už mi dlouho nevyváděla uprostřed cesty na přechodě. Gumové nožičky na mě ještě zkouší, ale už ne v provozu a pokud je udělá v parku, tak čekám opodál až ji to přejde, přijde za mnou sama. Tam je času dost
|
|
| Eva. 2 kluci | •
|
(5.2.2009 19:00:20)
To vás všechny co jste proti plácnutí doma tak řezali, že z toho máte psychické následky, nebo proč máte takový strach, že byste tím dítěti ublížily??? A nebavíme se o fyzickém týrání, jedná se tu o výchovné plácnutí přes zadeček - v tomto případě asi i přes plínu )))
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(5.2.2009 19:28:52)
Nikoli, právě naopak - chovali se ke mně s respektem a nevidím tedy důvod, proč bych měla uplatňovat mocenské postupy na své dítě já.
|
| Pruhovaná |
|
(5.2.2009 23:23:48)
Protože jseš v mocenské pozici. A nemyslím to přímo na plácnutí, i když proti němu nejsem. Nebo se domníváš, že jsou si rodiče v pozicích a rolích, v právech a povinnostech se svými malými dětmi rovni? Přehození přes rameno a odnešení ze silnice není mocenský akt?
|
| Limai |
|
(6.2.2009 12:10:37)
rodiče s dětmi si zcela logicky rovni nejsou.A nejsou si rovni především myšlením.Už jsi viděla snad někdy v životě dvouleté dítě,které by přišlo třeba k potoku a uvažovalo takto."Hm,líbí se mi ta krásně průzračná voda.Vidím že v ní dokonce plavou rybičky.Rádo bych si jednu chytilo,ale mohlo by se mi stát,že když půjdu blíže k vodě,že mi třeba uklouzne noha a já do toho potoka spadnu.Je tam docela dost vody,ještě ani plavat neumím,mohlo bych se utopit.Raději tam tedy nepůjdu.Máma by byla smutná,kdyby se mi něco stalo....."To jestli takové dítě znáš,tak budeš asi jediná na světě.A myslíš,že když matka tříletému dítěti jednu plácne s tím,že šlo k vodě,a přitom nesmí,protože by se mohlo utopit,že dítě pochopí proč bylo plácnuto?Znáš tak malé dítě,které ví co znamená pojem "utopit se."A pak,když tady píšeš o rovnosti dětí,o tom že si nejsou rovni,tak asi z nějakého důvodu předpokládáš,že partneři si rovni jsou.Co to znamená ve vztahu být si rovni?Kolik takových lidí znáš?V tom případě není vůbec nic špatného na tom,když ti tvůj muž občas taky jednu občas plácne,ne?Protože ani dospělí si mezi sebou nejsou rovni.
|
|
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(5.2.2009 18:36:21)
Hele, mě tímhle obdobím už prošly dvě, vím přesně o čem mluvíš, znám důvěrně. Přesto nechápu, proč tam dáváš ještě to plácnutí, když ho stejně přeneseš?
A jak mluvíš o tom obědě, tak to jsou přesně ty situace (hladové, po dopolední aktivitě unavené dítě), kdy vím, že na nějakou výchovu se prostě vyprdnu a snažím se záseku předejít vhodným plánováním a vhodnou volbou slov. Musela jsem si teda jedním obdobím vzdoru projít v slzách a neústupnosti na obou stranách, než jsem se k tomu u druhého dopracovala ;)
Dítě se dá přes kočár i umístit napříč bez utlačení mimina, mí rodiče vzpomínají, že takové dítě v amoku (já) dokáže ležet jako prkno klidně půl hodiny ;)
|
| Zuzka | •
|
(5.2.2009 19:54:58)
Plácnutí na přechodu?Když se mi moje tříletá dcera vytrhla na parkovišti a vběhla před jedoucí auto, tak to by jste měly teprve o čem psát, kolik jich dostala na zadek.Podotýkám, že své dítě nebiji, netýrám, nezanedbávám.Miluji je.
Nedávno jsem četla, že nějaký otčím doslova uvařil své dvouleté dítě pod sprchou.Schválně, aby dalo pokoj, aby mohl koukat na fotbal.A vy se tady zabýváte plácnutím na přechodu u maminky,která se jen snaží chránit své dítě před srážkou s autem.
|
|
| madlenka07 |
|
(5.2.2009 20:00:10)
Když ho 100x přeneseš a ono to udělá po 101...takže ho 101x dobrovolně ohrožuješ...protože co si budeme povídat,to že jsi na přechodě neznamená,že jsi v bezpečí a nějaký řidič nepojede dál aniž by zabrzdil...No a pak 3x lehce plácneš a od té doby se ze vztekajícího se dítka uprostřed silnice ohrožující sebe,svůj doprovod i řidiče,který si to k přechodu míří stává poslušně se držící dítě,které na každém přechodu říká,že se chce maminky držet za ručičku,protože silnice je nebezpečná?
Tak tady vidím plácnutí jako pozitivní věc.Možná si jednou v regresi moje dítě uvědomí,že ho máma plácla,když mu byl 1,5 roku,ale bude živé a nepřejeté nějakým nezodpovědným řidičem,který chvátá.
Mohu vám jen závidět vaše poslušné děti,kterým stačí domluva i vaši trpělivost,že dokážete přenést dítě přes silnici třeba 300x.Mojí holčičce domluva 100x nestačila a moje trpělivost má také své meze.A za to,že v tomhle nejsem trpělivá může můj strach,že by se jí mohlo něco stát.
|
| Jitka | •
|
(5.2.2009 21:52:14)
nestačím zírat jak obhajujete plácání svého dítěte - a navíc i tím že nejste trpělivá.
Máte vpodstatě hodné dítě a nevážíte si toho. Co my si svého času užili se synem. je pravda že lezl už v necelých 6ti měsících, v sedmi nám chodil na plný pecky pouštět DVD, a v 10 měs. chodil sám. Nesnášel být připoutaný, jednou jsme vážně nemohli čekat kvůli dceři s jízdou v autě až usne a tak nám téměř hodinu vřískal v autosedačce, později se z ní dokázal i dostat( klasické vajíčko- prohnul se a už bylo jedno ramínko venku, pak druhé..) u jídelní židličky vyrval bezpečnostní pás, s pětibodovým pásem v kočárku měl trochu problém - tak 30 sekund. To stačilo, abych kočárek převedla přes silnici. Když jsem ho pevně chytla za ruku, že ho převedu přes přechod vzpouzel se, pokoušel se kopat, pokoušel se mě kousat do ruky. To začalo někdy po druhém roce, i na polní cestě šel vždy nějaký kus od nás, aby zdůraznil - já sám. Zdálo se že vysvětlování a zákazy jsou k ničemu. No a pak ho to najednou přestalo bavit, jednoho dne před tim než jsme přišli k silnici řekl, že mi podá ruku protože je malej a auta ho neviději, večer když přišel táta se mu hned ve dveřích chlubil že šel se mnou po přechodu za ruku. A já mohla konečně odložit kočárek.
|
| Astrit |
|
(5.2.2009 22:58:30)
Je pro mě nepředstavitelné, že bych se nechala několik let trpělivě hryzat od mého dítěte! To bych ho asi hryzla taky...já bych asi nečekala až dojde k rozumu a nenechala se takto terorizovat, já bych už dávno s ním mazala za dětským psychologem. Snad bych se od něj dočkala kvalifikované odpovědi, abych to vůbec JÁ psychicky ustála. Obdivuji vás, jste světice. Takto živé dítě musí dát zabrat každému.
|
| madlenka07 |
|
(6.2.2009 12:25:06)
Jitko,nejde jen o trpělivost či netrpělivost.Jde o jeho bezpečí.
|
| Limai |
|
(6.2.2009 15:19:23)
ale přece pokud mi jde o to bezpečí,tak předem,preventivně,tam kde vím,že to nebezpečí může nastat,vytvořím takové podmínky,aby dítěti to nebezpečí nehrozilo,ne?Takže když jsem s dítětem u silnice,do které může vběhnout,zařídím se tak abych tomu předešla.Když nechci,aby si na sebe moje dítě ve vaně pustilo vařící vodu,natočím mu vodu do vany já a kohoutek zajistím proti otočení.Když nechci aby se moje dítě dostalo k čistícím prostředkům které mám ve skřínce v koupelně,tak ji zamknu nebo je dám tak vysoko aby na ně dítě nedosáhlo.Jenže tady mi připadá že plácačky razí jinou teorii a strašně si protiřečí-ano,jde mi o bezpečí mého dítěte,tak tedy to dítě nechám vběhnout do silnice a pak ho za to že tam vběhlo potrestám.
|
| madlenka07 |
|
(6.2.2009 16:14:36)
Takže pěšky ho nechám chodit až 15-ti letech,abych si byla jistá,že už pochopilo,jakje silnice nebezpečná.Pokud dítě nenaučím od mala,jak se chová na silnici,pomůžu si?Mám se vyhýbat každé silnici?Nežiji v prérii,ale ve městě.
|
|
| madlenka07 |
|
(6.2.2009 16:18:04)
A mimo jiné,nejsem plácačka,jen jsem 3xplácla v situaci,kdy to považuji za vhodné...teda po zkušenostech jediné fungující řešení
Líbí se mi,jak přesně víš,jak se chovat v situaci,ve které jsem byla já,když neznáš mne,moje dítě ani silnici,o které je řeč.To můžeš s jistotou říkat snad jen o svém dítěti,které znáš jak se chová.
|
|
| Kudla2 |
|
(6.2.2009 17:17:51)
Limai, a Ty máš vždycky takhle pod kontrolou úplně všechno?
|
| Limai |
|
(6.2.2009 23:23:26)
úplně všechno.Ale jsem člověk a člověk jako jediný živý tvor,na rozdíl od zvířat,má schopnost ovládnout své myšlenky a své emoce.Takže se snažím mít pod kontrolou především sama sebe a nejednat v afektu,nebo si tím něco ventilovat na dítěti.Takže když dcera dělá něco s čím nesouhlasím,zamyslím se nad tím jak situaci řešit a nejdu ji řešit s vědomím že nejlépe to vyřeším tím že dceři jednu vrazím aby se probrala.
|
|
|
|
| Jitka | •
|
(6.2.2009 22:06:32)
madlenko, reagovala jsem na tvůj příspěvek, cituji:
moje trpělivost má také své meze.A za to,že v tomhle nejsem trpělivá může můj strach,že by se jí mohlo něco stát.
nyní píšeš že nejde o trvělivost ale o bezpečí.
Opět vysvětluji, že máš hodné dítě. Plácnutí by vážně nemohlo zabrat na skutečně živé dítě, zvyhklé od mala bez ohledu na bezpečnost a četné pády prozkoumávat svět. živé dítě skutečně často číhá jen až se nebudeš dívat aby šlo prozkoumat to cos mu již několikrát předtím zakázala.
Vem si situaci s nožem. Dítě můžeš plácnout, aby ho nebralo do ruky, protože se může říznout, to se ale může i 15 leté dítě nebo i dospělý. Můžeš argumentovat jde mi o jeho bezpečnost, tak ho plácnu. Vždyt to přece funguje tak dobře i na krysy, když dostanou ránu po čase už většinou nelezou k drátu, kde je proud. Ale i tady jsou výjimky.
Nekteré výjimečně živé a zvědavé děti vezmou nůž hned, jak se nebudeš dívat, odhaduji že i kdybys je předtím plácla několikrát, možná i z důvodu že je jim pořád něco zakazováno. Matky těchto dětí pak nemohou volit to nejednodušší řešení -osvědčené už u krys- dát dítěti ránu, aby to příště nedělalo. Musí se snažit aby dítě pochopilo proč nůž nebrat, vyžaduje to čas, lidský přístup, trpělivost, ale poté kdy konečně můžeš nechat na dostupném místě nože, máš větší jistotu že ho dítě skutečně neveme.
|
| madlenka07 |
|
(7.2.2009 8:19:32)
Ano Jitko,skutečně mám hodné dítě a jsem za to vděčná.Proto to stačilo 3x.A v jiných situacích je domluva naprosto bez problémů.Zamýšlela jsem se nad tím,proč zrovna na přechodu dělá to co dělá(dělala),ale prostě nevím.
Nechci,aby mne kdokoli chytal za slovo,mně jde především o bezpečí mojí dcery a na tom si trvám.Trpělivost je věc druhořadá.
|
|
|
|
| Jitka | •
|
(6.2.2009 21:01:38)
No tak světice teda rozhodně nejsem. A navíc pro neinrformované okolí, které nás sledovalo jsem musela při přechodu přes přechod vypadat jako tyran. Dítě jsem vlekla s rukama co nejvíc, jednak aby mne nepokousal a jednak aby našlapoval jen na špičky a tedy si nemohl sednout uprostřed silnice a taky měl znesnadněné kopání. ( kvůli kopání jsme ho nemohla přenést - byla jsem opět těhotná). K tomu měl náš chlapeček ještě řeči: neposloucháš , musim kousnout. Proto jsem také opět začala jezdit s kočárkem, kvůli přechodu přes silnici. Plácnutí (přes zadek - tj. přes plenu)je v takovém případě naprostý nesmysl, akorát dítěti pro legraci, bere to jako hru. Živější děti sebou kolikrát někde lupnou a ublížej si a stejně je to nezastaví.
O tom že bychom dítě taky hryzli jsme s manželem uvažovali často, jednu dobu nás hryzáním budil ráno( v horším případě v noci), ale jaké je hryzat mu ukazovala i bez našeho navádění jeho sestřička. navíc hryznutí není to nejhorší mučení, kterého se nám od něj dostalo. Manžel od něj jednou dostal do spánku dřevěnou paličkou ( dětskou- z kuchynky sestřičky). bylo mu z toho dost zle.
Kdybych znala dobrého dětského psychologa, mazala bych za ním, jakoukoliv radu samozřejmě vítám i dnes a to je už skoro "normální".
Manžel mi vždycky řiká at mu teda řeknu rady, co mám načteno z těch knížek a internetu, ale ono to většinou nefunguje.
|
|
|
|
|
|
| Iva, Viki (8/05), Áda (1/08) | 
|
(5.2.2009 21:09:03)
ahoj,
taky mám pocit, že ze synova období vzdoru někdy zešílím. Je mu 3 a 1/2 roku a pomalu se to lepší.
Loni v létě si v parku něco vynucoval, řekla jsem mu jasně a klidně "NE" a synáček mě hryzl do nohy. Plácla jsem ho po zadku, byl to vyloženě reflex a přiznávám, milé neplácačky, že bych takhle plácla i dospělého, kdyby mě hryzl. Se synem jsme si to vysvětlili, omluvili jsme se navzájem a byl klid. Do páru minut u nás byla učitelka z mateřské školy, která si na hřiště zrovna přišla hrát a začala mi vyhrožovat policií, a že budu mít konfilkt se zákonem (žijeme totiž v Rakousku), že své dítě nesmím bít apod. Dost nepříjemný pocit, oné dámě jsem řekla, ať si hledí svého (mladá a nejpíš bezdětná. Nejvíc mě vytočil výraz "bít". Nevzala jsem na svého syna ani klacek ani nic jiného (to bych nikdy neudělala), ani ho neuhodila opakovaně, nebiju ho po hlavě. Občas na zadeček ale plácnu. A nevidím na tom nic špatného.
|
|
| adelaide k. |
|
(5.2.2009 21:53:49)
Astrid, hm... já v té situaci udělám to samé jenom vynechám ten plácanec. Změnilo to něco? Já mylsím že ne... Výsledek je tentýž.
Nikdo netrvrdí že ten plácanec dítě nenapravitelně ztraumatizuje a doživotně pokodí. Jenom to do vztahu vnáší přídech absolutní nadvlády a moci (namísto autority), kterou si myslím že by rodič reprezentovat neměl.
|
|
|
| simona | •
|
(6.2.2009 0:00:08)
adelaide, já k té dvouleťačce měla ještě dvojčata. věř mi, že dvojkový kočár tak snadno jednou rukou neutáhneš ;)
|
|
| Žížalice |
|
(6.2.2009 8:16:55)
Ty ale opravdu netušíš, o čem je řeč. Celou dobu se mluví o PLÁCNUTÍ, nikoliv o výprasku. Kdyby jsi tohle věděla, nemůžeš říct "Snad že to bolí a dítě si dá příště pozor", protože co bolí, výprask. Plácnutí ale rozhodně ne, toho se dítě maximálně tak lekne, zvlášť, když je řeč o plácnutí přes zadek, které - a zvlášť přes plínky - NEBOLÍ!
|
| adelaide k. |
|
(6.2.2009 8:33:03)
Luccianete, a JAKÝ TO MÁ POTOM SMYSL??? V čem je ten zázračný účinek? Co způsobí ten rozdíl?
Když si vezmu ten příklad s přechodem, jak popisovala Astrid...
Dítě se uprostřed přechodu začně vzpěčovat. Klekne/lehne si na zem - zvednu ho a odnesu na druhou stranu a tam si to vysvětlíme.
NEBO
Dítě se uprostřed přechodu začně vzpěčovat. Klekne/lehne si na zem - pozor, virbl! přichází VÝCHOVNÝ BEZPEČNOSTNÍ PLÁCANEC, zvednu ho a odnesu na druhou stranu a tam si to vysvětlíme.
Opravdu má to plácnutí které nebolí tak zásadní vliv, že by to první nefungovalo?
|
|
| marketa | •
|
(6.2.2009 11:01:54)
ale boli, na dusi ...
|
|
|
|
| Limai |
|
(5.2.2009 19:12:28)
dvacetikilový kočár se dá v pohodě utlačit jednou rukou a druhou můžu použít třeba k tomu že s ní dítě chytím za ručičku,abych se VYHNULA tomu že mi bude utíkat a vběhne do silnice a neměla jsem tak důvod ho plácat.
|
| Astrit |
|
(5.2.2009 22:52:20)
Limai, já jsem dcerku za ručičku chytila a druhou rukou tlačila kočár, ale malá reagovala tak, že udělala gumové nohy a uprostřed přechodu zůstala klečet (auta stála v obou směrech a čekala až přejdeme). Já nevím, proč si spousta lidí představuje, že každé za ruku chycené dítě poslušně pochoduje?
|
| adelaide k. |
|
(6.2.2009 8:27:32)
Astrid o poslušně pohcodujícím dítěti se nebavíme
Ale psalas že dítě plácneš, popadneš a odneseš. Tak jaký význam tam ten plácanec má??? Bez něj by byl výsledek stejný, stejně ho popadneš a odneseš
Šprajců a pokusů prolomit hranice ještě bude... A fakt to jde i bez 
|
| Astrit |
|
(6.2.2009 9:25:31)
Není to to samé. Plácanec je trest, vysvětlování nikoliv. Plácnu (potrestám) a pak vysvětlím, že takhle to bude pokaždé, když neposlechne a bude na cestě ohrožovat sebe i maminku s bráškou. Chápeš?
Plácanec nebolí, ale příjemné to není (pamatuju si to z dětství)
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(6.2.2009 9:36:38)
Astrit, ale ono to jde úplně bez trestů. Výchova může být důsledná, je v ní místo na pocítění přirozených důsledků chování, a přitom nemusí používat tresty. Fakt.
|
| Astrit |
|
(6.2.2009 14:22:33)
Markéto, mýlíš se, bez trestů to ve výchově prostě nejde. To by pak s tebou dítě manipulovalo a dosáhlo by všeho čeho by se mu zachtělo a prakticky nic by pro něho nebylo svaté. Tresty nejsou jen plácance, plácanec je extrém, když selhávají všechny výchovné metody. Trestem je totiž i to, že když si dítě nechce uklidit hračky a já ho k tomu 3x vyzvu s náležitým vysvětlením, tak potřetí řeknu, že pokud si ty hračky neuklidí, nebude večer večerníček. A v tom musím být důsledná a dodržet to. Říkej si tomu jak chceš, ale pro dítě je to trest. V jiném případě, když poslechne a hračky si uklidí, tak ho nahlas pochválím jak je šikovné. Podle mě jde pochvala a trest ve výchově ruku v ruce, ale chválení by přece jen mělo převažovat, moc to děti povzbudí a příště se víc snaží.
Přesto si ráda přečtu, jak to děláš ty, opravdu, zajímá mě to. Díky
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(6.2.2009 14:40:14)
Astrit, není to trest, je to přirozený důsledek. Trest by byl, kdybych řekla "Protože sis neuklidil, když jsem ti řekla, že máš uklízet, nebudeš se koukat na večerníček". Pokud řeknu "Je čtvrt na sedm. Za půl hodiny začíná večerníček, na který se díváme, pokud máme všechno uklizené. Pokud není uklizeno, večerníček nezapínáme.", pak dítě dost dopředu ví, jaké má neuklízení důsledky. Samozřejmě dle věku dítěte průběžně připomínám, jak plyne čas, případně uklízet pomohu začít. Ale pokud to dítě opravdu nestihne (a v tom jsem pochopitelně důsledná), tak to není "zákaz večerníčku protože jsem neposlech maminku", ale "nestihnutí večerníčku, protože jsem flákal úklid, ačkoli na to byl dost času".
Možná ti to nepřijde jako velký rozdíl, ale je tam - pomocí vhodně volených komunikačních způsobů jsem dítěti zprostředkovala suočasně příležitost něco udělat k jeho spokojenosti a zároveň jak to vypadá, když se neplní pravidla. Nefunguju tam jako ten, kdo rozhoduje, co se teď bude dít a neuděluju sankce z vyšší moci. Výsledky jsou dokonce dva - jednak je uklizeno a jednak dítě pochopí, že věci mají své logické následky.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(6.2.2009 14:43:35)
PS: Klidně uvedu nějaké další příklady, pokud o to budeš stát. Už se tím nějakou dobu zabývám a tohle přemýšlení, jak dětem s respektem zprostředkovat fungování světa dost zklidnilo i mě, takže další pozitivní výsledek do společné domácnosti ;)
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(6.2.2009 14:48:33)
Jo, a ještě - pokud opravdu stihne uklidit, ani nemusím chválit, protože se samo odměněno jednak tím, že má pořádek a dokázalo to všas, a jednak tím večerníčkem - to vše, aniž bych vyhrožovala nebo slibovala, vše co jsem udělala, bylo konstatování, že je potřeba uklidit, a opakované upozorňování na plynoucí čas.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(6.2.2009 15:00:46)
Ještě mě napadá - já si někdy zkouším představit na sobě. Sedím v práci, dovnitř vejde šéf a řekne: "Udělej tenhle výkaz". Mrknu na to, práce asi na půl hodiny, jsou tři, pohoda, ještě si dodělám tohle a tohle, práce končí o půl páté, tak to stihnu. Za deset minut šef nakoukne a řekne "Co ten výkaz?" Já "V pohodě, bude." Když koukne potřetí, pronese "Ještě jsi neudělala ten výkaz, copak jsem ti neříkal, že ho potřebuju? Tak to tě teda nepozvu na ten malý mejdan, co jsem naplánoval na půl čtvrtou".
Druhá situace: Vejde šéf, řekne "Je potřeba ještě udělat tenhle výkaz, potřebuju to ještě dnes a za půl hodiny jsem naplánoval malý překvápkový mejdan. Byla by škoda, kdybyste to kvůli práci nestihla". Pochopím při pohledu na výkaz, že musím začít hned, abych to do mejdanu stihla.
V kterém z těch dvou příkladů by ses cítila jako nespravedlivě potrestaná a v kterém jako někdo, komu je svěřena určitá odpovědnost a je si vědom důsledků.
|
| Astrit |
|
(6.2.2009 15:34:24)
Hezky vědecky podáno, díky.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(6.2.2009 16:07:08)
Rádo se stalo. Vědecky - já to moc jinak neumím, když se snažím být přesná :) Tak doufám, že to nebyla až tak ironie.
|
|
|
| Astrit |
|
(6.2.2009 16:11:52)
Ještě přemýšlím nad tím co jsi psala, samozřejmě to má svoji logiku, ale připadá mi to příliš akademické a složité na chápání malého batolete. Mně je dvaatřicet a mám co dělat s tím, abych to strávila. "Moje" metoda (pozn. není moje) mi přijde pro dítě srozumitelnější a aplikovatelnější při běžných "zlobicích" situacích. Např. dcerka vyleze na stůl, ví že to nesmí a stejně to dělá, řeknu: jdi dolů s toho stolu, na stůl se nechodí, na stole se papá, z pošlapaného stolu ti nebude chutnat - její reakce nula - tak pokračuju: teď budu počítat do tří a pokud neslezeš s toho stolu, nebude večerníček. Tím dávám dceři možnost svobodné volby. Většinou sleze. A když tam poleze příště zas, už ví, že riskuje sledování večerníčku. Taky si stále myslím, že zákaz večerníčku je v podstatě trest. A tato logika se přece uplatňuje i v praktickém životě: v dětství je to - neposlechnu, ponesu následky (trest - např. zákaz večerníčku), v dospělém životě - nedodržím zákon, půjdu sedět. Pořád mi to takto připadá (nejen) pro děti srozumitelné. Jak by jsi to řešila ty "svojí" metodou? Díky za odpověď.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(6.2.2009 16:39:56)
Astrit, jednak - psala jsem to trochu šroubovaně, protože jsem se snažila být hodně přesná, samozřejmě slova volím s ohledem na věk dítěte. Nicméně podle mě teda lezení na stůl a večerníček spolu prostě nesouvisí a nevidím důvod, proč je dávat k sobě. Na stůl se neleze prostě proto, že je určen k jídlu a ne k lezení, a dítěti bych ani ničím nevyhrožovala. Počítání a výběr - ano, zvolila bych "počítám do tří, můžeš slézt sama nebo tě sundám" - účel splněn, dítě je dole, souvislost je jasná. Pokud to bude zkoušet znovu - "řekli jsme si o pravidlu, že na stůl se neleze, pokud se ho nechceš držet, nemůžeš tu u stolu být (odchod do jiné místnosti, ať už s dítětem nebo bez něj, podle situace). Opět, jasná souvislost, jasné důsledky.
Myslím si (považuji za užitečné pro život), že ta svobodná volba, o které mluvíš, by měla být v kontextu s danou situací.
Mimochodem, já teda nekradu atd. ze strachu z trestu, ale protože to považuju za špatné pro mě i pro ostatní, je to moje vnitřní, nikoli vnější norma. Kdyby moje děti nekradly v samobsluze, protože se bojí, že je chytnou a zavřou, považovala bych to za svoje výchovné selhání.
|
| Astrit |
|
(6.2.2009 17:27:02)
"Mimochodem, já teda nekradu atd. ze strachu z trestu, ale protože to považuju za špatné pro mě i pro ostatní, je to moje vnitřní, nikoli vnější norma. Kdyby moje děti nekradly v samobsluze, protože se bojí, že je chytnou a zavřou, považovala bych to za svoje výchovné selhání."
Markéto, samozřejmě máš pravdu, takto je to ideální a mělo by to tak být, ale pravda je taková, že i tato logika ne vždy funguje a nic není jen černé nebo bílé. Vem si třeba situaci na cestách, jak čeští řidiči řídí. Spousta jich jezdí jako prasata, vědí o tom, že někoho mohou zabít a přesto se nekrotí. Na lidi nejlíp platí represe - hodně policajtů na cestách a vysoké pokuty, pak bude na cestě klid. Pokuty vysoké jsou, ale ta policie nějak schází, takže výsledkný efekt nulový...
A jak jsi psala o tom sundávání ze stolu, tak to je přesně to, co moje dcerka chce a očekává, že ji budu ze stolu sudnávat, aby tam mohla opětovně vylézt. Stále dokola. Takže jí vlastně nedojde, že se to nesmí, bude to pro ni ohromná legrace S tím odchodem do jiné místnosti jsem to nepochopila. Jestli to bylo myšleno tak, že pak bude mít zakázáno u toho stolu jíst, tak co je to jiného než trest??
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(6.2.2009 17:43:22)
Ano, spousta řidičů jezdí jako prasata. Troufla bych si tvrdit, že to je mj. i proto, že jaksi nemají pravidla a důvody pro ta pravidla zvnitřněná, ale mají pocit, že jsou daná vnější autoritou a když tam ta autorita není, tak je porušují. Pokud by se učili vidět v pravidlech smysl, jezdili by opatrněji, nemyslíš?
S tím stolem - nevím, v jaké jsi to myslela situaci, ale pokud by lezla na stůl v době jídla - ano, nemohla by možná V TU CHVÍLI s námi jíst. Není to trest, je to důsledek jejího chování.
Ony ty důsledky někdy opravdu jak trest vypadají, protože máme často tendenci důsledek za trest vydávat, směšujeme často skutečný důsledek chování a různé nesouvisející tresty, které aplikujeme. Takže to nestihnutí večerníčka při úklidu může být PODÁNO jako trest i jako důsledek, zatímco třeba zákaz večerníčka za lezení na stůl je prostě jenom TREST, bez přímé souvislosti. Je to srozumitelné?
|
| taky jedna nedokonalá | •
|
(9.2.2009 0:02:03)
Já mívám docela problém s tou jinou místností, nechápu jak přimět dítě, aby tam zůstalo. Zamknout se dveře nedají, i když je přidržím (chvíli), bojím se, že mi je prokopne vzteky, jsou totiž skleněné. Jediné místnosti, kde nemáme prosklené dveře jsou WC a koupelna a tam zavírat děti mi přijde horší než to plesknutí. Co tedy pak?
|
|
|
|
|
|
|
|
| Sylvie | 
|
(6.2.2009 16:16:35)
Markéto, nechci ti brát iluze, ale díky mému přístupu "večerníček pustíme, jenom když bude uklizený pokojíček" se náš nejmladší (3,5 r) naučil, že kdykoli je potřeba udělat něco, do čeho se mu nechce, tak jako první začne ječet na celý kolo "já nemůůůůůžůůůů... já to nestihnůůůů..." (a přitom třeba vůbec nejde o věci, které by "byly na čas"). MMCH na uklizenost pokojíčku to nemá žádný vliv - buď mají haranti (8 + 6 + 3,5 r.) dobrý den a uklizeno v podstatě jakž takž je průběžně (čili večer není problém), nebo ten dobrý den nemají a za pět minut třičtvrtě na sedm se mezi sebou zhádaj, do je blbej, ptž se fláká a kvůli němu je v pokojíku bordel, takže nebude večerníček
|
| Limai |
|
(6.2.2009 16:21:59)
a to nejde udělat tak že jim rozdělíš úkoly co má kdo v pokojíku uklidit a na večerníček se bude dívat jen ten kdo si to své uklidit stihne?
|
| Sylvie |
|
(6.2.2009 16:35:33)
Limai, a víš, jak to vypadá v praxi? "To není spravedlivýýýýýý... uééééé.... ona to má jednodušší... úúúúú..."
Ten křik teda vyvolává vždycky starší holka a je naprosto jedno, kdo má "jak složitý" úkol. Podotýkám, že pokojík jsem uzpůsobila stylem "koleje do jedný bedny, plyšáci do druhý, ostatní hračky do třetí" (a v praxi je mi jedno, co v které bedně bude, já si s tím nehraju). Nechci po nich žádné vyrovnané pičičmundičky v poličkách, fakt stačí sesbírat hračky, naházet do bedny a věci na kreslení (stříhání, karty) si dát do šuplíku ve stole.
MMCH manžel, když už toho všeho má plný zuby, tak prostě vyhlásí, že co nebude do večerníčku uklizený, to vyhodí. Klídek, pohoda. Maximálně tak jekot v danou chvíli, že to vyhodit nechtějí, ale že by si to uklidili, nezájem. Jednou měly vyházené prakticky všechno - tak si vyráběli hračky z papíru, tahali si domů klacíky a kamínky a tvářili se, že jim je to putna. Nedávno mi nejmladší v obchodě říkal: "To je hezký autíčko... ale nebudeme ho kupovat, táta by mi ho stejně vyhodil, protože bych ho neuklízel."
Fakt, myslím, že mám hodné a šikovné děti, ale co se úklidu týká, jsem docela bezradná. Přitom vím, že uklidit umí, jenom nechtěj
|
| Sylvie |
|
(6.2.2009 16:37:41)
MMCH ještě k tomu rozdělování úkolů - fakt jsem to jeden čas používala. Ve výsledku se pak holky tvářily, že žádné věci k uklízení nevidí a co jim výslovně neřeknu, to neudělají. Prostě pasivně čekaly na přidělení úkolu, což se mi tedy jako dost nelíbí.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(6.2.2009 16:41:04)
Sylvie, úklidem a vůbec věcmi okolo domácnosti jsem se onehdá na kurzu dost zabývali. Teď to nezvládnu moc sepsat, ale kdyžtak ti to časem hodím na respektující diskusi, OK?
|
| Sylvie |
|
(6.2.2009 16:44:05)
Markéto, dík. A kdybys mi to z té diskuze mohla pak zkopírovat do mailu a poslat? Já co chodím do práce, tak mi spousta zajímavých věcí tady na Rodině unikne, ptž už ne že nestíhám, ale spíš nemám náladu všechno projíždět a hledat.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(6.2.2009 16:49:13)
Jasně :)
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(6.2.2009 16:47:18)
Jen obecně - vybrat si, co kdo uklidí, by měly samy, třeba z nějakého "seznamu", co jim vyjmenuješ (je potřeba uklidit auta, lego, panenky, kdo si vybere co?) Dá se udělat fotoseriál postupu při uklízení, kde jsou děti vyfocené, jak uklízí nejprve to, pak ono, a postupně se sundávají nebo naopak nasucháčovávají jednotlívé obrázky. Obecně úklid je pto děti docela záhul, je to úkol vyžadující pokročilé třídění, zkus si představit, že přijdeš do zanedbaného, špinavého, zabordeleného bytu a máš uklidit - většina lidí bezmocně kecne na zadek nad tou spoustou a já bych teda ocenila, kdyby mi někdo nadhodil, kde začít :)
U dlouhodobých věcé se lze sejít celá rodina a udělat "brainstorming" - vše, co je potřeba doma dělat, klidně i prkotiny, ale třeba i vydělávání peněz, sepíše se to a pak si členové rodiny rozebírají. Mají pak danou oblast na zodpovědnost - např. kdo má na starost koš, má zajistit, aby koš nepřetékal a nesmrděl a jak to udělá - sám, někoho požádá ... - je na něm.
|
| Sylvie |
|
(6.2.2009 16:51:06)
Markéto, já si umím ten záhul představit, já sama jsem FL a mi hodně pomohlo vyřadit místa, kde se hromadily HS a zvyknout si na rutiny a hlavně pochopit, že nemusí být uklizeno DOKONALE, že je lepší prostě UKLIDIT ASPOŇ NĚJAK. Tím je tak nějak dáno, že sama jsem poněkud bezradná, jak ostatní navést na to, aby si uklízely
Teď musím letět, pak sem ještě nakouknu.
|
|
|
| Limai |
|
(6.2.2009 18:06:26)
já se jim ale nedivím.Malé děti ještě nejsou schopné si zorganizovat úklid tím způsobem,že dokáží zhodnotit situaci a říci tímto začnu,patří to tam,potom uklidím tohle a ty věci které mají být v tamté krabici poslední.Já sama to vidím u dětí z mého okolí,a u mojí dcery které bude šest a kdybych ji při úklidu nevedla,tak není uklizeno ani za dva dny.Takže není možné říci uklid si to,to bych se nedočkala nikdy.Bude bezradně stát a koukat a nebude vědět,čím začít a kam s tím vším chaosem.Ale jestliže jí řeknu třeba nejdříve posbírej kostky a dej je do krabice do které patří,tak kostky jsou za chvíli v krabici a pak jí dám třeba za úkol posbírat nábyteček pro panenky,až se prostě dostaneme k tomu že je uklizeno,a během chvilky.Pokud bych to měla nechat jenom na ní,nedočkám se uklizeného pokoje nikdy a dcera bude mezi těmi hračkami dělat všechno možné,jen ne uklízet.
|
| Sylvie |
|
(6.2.2009 19:49:33)
Limai, jj, to jo. Ale jak máš staré dítě? Mojí nejstarší holce bylo osm, mladší bude šest. Už jsou dost staré na to, aby základní - každodenní úklid pokoje zvládly vlastními silami a bez dirigování, zvlášť když opravdu jsem se snažila to v pokoji uzpůsobit tak, aby opravdu mohlo být během pěti-deseti minut uklizeno (naházené hračky v bedně). Takové to navádění - teď uděláme tohle, potom tamto... to jsem dělala, když byly malé, i jsme nejdřív uklízely spolu. Ale jak už jsem psala, ony na to tak přivykly, že jenom pasivně čekaly, co jim řeknu a navíc nehly ani prstem (co já vím - měly sesbírat ze země plyšáky - sesbíraly, nicméně uprostřed pokoje se zůstala válet jediná panenka, ptž to není plyšák  ) Hynka při úklidu samozřejmě navádím, co a jak
|
| Limai |
|
(6.2.2009 23:07:48)
dceři je pět a půl a sama si s velkým chaosem opravdu neporadí.A třeba dceři mojí sestřenice je devět,a taky jí máma při úklidu musí ještě navádět co a jak.Ty děti to nedělají schválně,ale prostě nemůžeme chtít po šestiletém dítěti že bude uvažovat stejně jako dospělý,který má ve věcech už větší přehled.Mockrát jsem četla,že až od osmi let výše se dětské uvažování z malinké části začíná přibližovat myšlení dospělé osoby.Ono je sice každé dítě individuální jedinec,ale v globále jsou ty děti v některých záležitostech vesměs stejné.
|
| Sylvie |
|
(6.2.2009 23:57:15)
Limai, ale já nemluvím o "velkém chaosu", ale o běžném večerním poklizení několika hraček Holky nemají problém uklidit samy, pokud chtějí. Večerníček jako motivace nestačí, před Harry Potterem nebo příslibem 3D kina o dinosaurech uklidily raz dva Jenže tohle nelze praktikovat každý den, navíc nevidím důvod, proč by svůj pokojík měly uklízet jenom tehdy, když jim z toho kápne něco extra
Jinak já se snažím, aby děti kolem sebe ten chaos nevytvářely, takže problematické věci mám hlídané. Tedy - chcete si zahrát šachy? OK, půjčím vám je, ale nejdřív pokliďte plyšáky. Až dohrajete, zkontrolujte figurky a šachy mi přineste, já si je dám k sobě, jinak vám je příště nepůjčím. Hry, lego, karty... ale třeba i úplně pitomý pastelky mám schované u sebe a vydávám jenom na příděl a rozhodně je nepustím z ruky, pokud se někde válí jiné nepoužívané hračky.
|
|
|
|
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(6.2.2009 16:28:34)
Sylvie, ty abys na modelový příklad nenašla protipříklad . Tak bych to pochopitelně musela nějak průběžně upravovat ;)
BTW, co dotaz "Co by ti pomohlo, abys to stihl?"
|
| Sylvie |
|
(6.2.2009 16:42:17)
Markéto, že jo?  Můžu ti říct, že v danou chvíli nepomáhá nic, ptž ječí a neposlouchá, co se mu říká On je Hyneček takový malý rozmazlený bratříček dvou holčiček, které ho od miminka s láskou opečovávají On si ve třech a půl letech není ochotný ani oblíknout tričko, ptž má zkušenost, že zejména Lady mu vždycky pomůže, když je z toho dostatečně nešťastný
|
|
|
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(6.2.2009 9:41:02)
Astrid nj, a jsme u poodstaty. Já nechci aby se moje dcera chovala na přechodu správně, "abych ji nepotrestala" (viz. "takhle to bude pokaždé pokud se nebudeš chovat bezpečně"), ale protože je to to má nějaký důvod. A dokud ho nepochopí tak holt za ruku, nebo občas poponést (když zrovna nespolupracuje).
|
| tlemik |
|
(6.2.2009 11:52:59)
lidičky, četla jsem vaše reakce na plácnutí na přechodu. Ráda bych taky trošku reagovala. Nechci reagovat na plácnutí či neplácnutí. Ale věc proč to dělá zrovna na místě, kde je to nebezpečné. Pravděpodobně malá něco chtěla, nebylo ji vyhověno (ať je to důvod jaký chce) a řešila to tím, že si lehla na zem. A proč zrovna na přechodu. Protože ví, že tam to mamince vadí. Že tam si ji všimne. A to je teda velké dilema, co s tím. Já jsem naštěstí toto řešit nikdy nemusela. Prostě jsem malého vozila v kočárku a pouštěla ho až na místech kde bylo bezpečno. Vždy jsem mu říkala, že pokud nebude tak velký, aby věděl, že silnice je nebezpečná, bude jezdit v kočárku pořád. Nebojte už dávno nejezdí, ale už odmala byl naučený, že prostě silnice není hřiště.
Já bych se snažila reagovat tak, že bych dítě odnesla, třeba vysvětlila, ale co je důležité, tak bych doma, hned po té situaci, zahrála dítěti divadlo. Přesně tu scénku, která se stala na silnici, akorát s tím, že by maminka nepomohla. Myslím si, že by to bylo dostatečně výchovné na to, aby dítě pochopilo, jak moc je to nebezpečné.
Já třeba si už od malička hraji ze synem na to, že jezdíme autama a že jsou ale taky i chodci. A že přecházíme po silnici apod. Malý prostě ví, všechny zásady přecházení a není s ním problém.
Dokonce tam byl nějaký příspěvek, že dcera chtěla být na hřišti a maminka chtěla jít jíst. Myslím si, že tam se tomu mohlo předejít a bylo to opravdu jen ze vzdoru. Maminka měla najít kompromis a dcerka by to vzteky neudělala. Radši vydržet o pět minut na hřišti než se nervovat že se mi malá válí na silnici. Prostě se snažit předcházet těmto možnostem.
Tak to je můj názor, možná je hloupý, ale prostě jsem se jen vcítila do dítěte. Když chci prostě někoho naštvat jako naštval on mě, tak to udělám tak aby to bylo zaručené. Což na přechodu určitě je.
|
|
|
|
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(6.2.2009 1:25:26)
syn dostal respekt ze silnice, když jsem mu vysvětlila náležitě v krvavých barvách, co by se stalo, kdyby ho to auto přejelo... Jo, bylo to brutální, ale vštípil si to do hlavinky a před silnicí i přes silnici si dává bacha.
|
|
|
|
| Monika, syn 4 roky | •
|
(8.2.2009 17:56:47)
Plácnutí je agrese, samozřejmě. Představte si, že v práci šéfovi neodvedete včas svou práci a on Vás za to udeří. Je to OK? Podle mě je to hodně agresivní chování, vždyť dnes bychom za agresivní chování považovali již hrubší oslovení a výtky...
A jak je uvedeno v některém jiném příspěvku: Vy tu cestu neoužívání FT nechcete hledat a ani nepřemýšlíte o tom, že by to šlo bez nich. Mě je to jedno, vychovávejte si své dítě jak je Vám libo, ale nepodávejte to tak, že používání násilí ve výchově je potřebné. Podávejte to tak, že Vy nejste z nejrůznějších osobních důvodů schopná/ochotná se násilí ve výchově vyvarovat.
|
| Kudla2 |
|
(8.2.2009 19:55:07)
Moniko, a odnesení do druhého pokoje/z místa "činu" není agrese? Jak by ses tvářila, že v práci šéfovi v něčem nevyhovíš a on Tě odnese třeba do haly?
A Madlenka nebo nikdo jiný NETVRDIL, že násilí ve výchově je OBECNĚ potřebné. Většinou tu my "plácači" v podstatě uznáváme to, co říkáš na konci - že my osobně nejsme z osobních důvodů schopní nebo ochotní se "násilí" ve výchově vyvarovat (mmch připadá mi absurdní nazývat plácnutí násilím.) Třeba proto, že ač z toho nejsme zrovna nadšení (a kdo je, z jakéhokoli trestu nebo nepříjemnosti, které svému dítěti způsobí), prostě je nepovažujeme za tak devastující jako neplácači.
Zato neplácači tu vehementně tvrdí nikoli, že jim je jedno, jak naše děti vychováváme (což by mi přišlo v pořádku), ale naopak, že se lze OBECNĚ vždy a za všech okolností fyzickým trestům vyhnout.
Pikantní mi ovšem připadá, že celá řada zapřísáhlých "neplácačů", kteří by to nejraději zakázali zákonem (Džamila, tady na diskusi třeba Limai) přiznává, že také dříve plácali a ke svému dnešnímu postoji se vyvinuli postupně. Ovšem plácat přestali ve věku, kdy přestanou často i "plácači", protože to už prostě není třeba. Takže technicky vzato jsou na tom obě skupiny dost podobně (tedy krom těch, kteří z přesvědčení neplácali nikdy), a plamenně brojit bez připuštění jiného názoru proti něčemu, co jsem děl
|
| Kudla2 |
|
(8.2.2009 19:56:10)
pardon odeslalo se mi to dřív
plamenně horovat bez připuštění jiného názoru proti něčemu, co jsem v podobné míře podobnou dobu dělal sám, mi přijde... no, poněkud zvláštní.
|
| Limai |
|
(15.2.2009 22:49:38)
ty vždycky něco napíšeš a z tvého příspěvku je evidentní,že ti nestálo nad otázkami které pokládáš nebo nad věcmi nad nimiž se pozastavuješ přemýšlet ani půl minuty.No,nebo možná jsi přemýšlela,ale moc ti to nešlo,protože někdy to jsou fakt perly.Takže víc než jednoduché-připadá ti více v pořádku,když někdo jednou dvakrát někdo něco ukradne,pak si uvědomí důsledky svého špatného chování a už nekrade,nebo je pro tebe přijatelnější když dotyčný stabilně během svého života krade?Pro tebe přichází v úvahu spíše to druhé,že?A jinak kdyby sis přečetla pořádně co kdo píše,zjistila by jsi že já jsem své dítě bez plácání začala vychovávat v době kdy ostatní s tím plácáním začali,ne když s ním skončili.A to je sakra rozdíl.Znáš tohle-"myslím,tedy jsem?"
|
|
|
|
|
|
| Vladka a Mishell | 
|
(6.2.2009 4:13:05)
Ja myslim,ze kazde dite potrebuje ukazat mantinely,za ktere nesmi.Na nektere dite plati placnuti,na nektere kout,na nektere domluva.Kazdy rodic pozna,co na dite plati.Jsem zasadne proti biti deti,ale placnuti po ruce nebo po zadku si myslim,ze diteti niak neublizi.Moje maminka mi taky obcas dala po zadku a nemusela ani nic rikat,hned jsem vedela kde je chyba a slapala jako hodinky
|
|
| Jitka | •
|
(8.2.2009 21:41:47)
cca před třetí hodinou odpoledne jsem si ohřívala jídlo,s nejmladším dítětem v náručí aby neřvalo, dcera jedla u stolu mandarinku, syn se po návratu ze školky odmítal jako obvykle převlíct, mandarinku měl slíbenou hned po té co se sám převlíkne. řekl že žádnou nechce, misto přelíkání (na protest) vzal kostku z dupla a házel s ní po kuchyni. Cca na počtvrtý, poslechl, házení nechal. to jsem si právě dodělala jídlo a šla se převlíct protože mne nejmladší dítě mezitím silně poblinkalo. Syn hned zase začal házet. Vrácela jsem se, syn přestal akorát zase házet. Když jsem utírala poblinkanou podlahu, slyšela jsem ho říkat: "letělo to nikam do pldele".
Konečně jsem začala jíst., Vtom vzduchem prosvištělo kus bagru z dupla, který si syn donesl místo toho dílku, co letělo nekam do p.. a kus bagru s ostrým koncem mne švihlo přes tvář.
Omlouval se , sám se pak poprvé v tomto týdnu převlékl bez scén , dupání a protestů (např. ty mi musíš pomáhat, a už ti to žikám naposledy, to si teda piš , že tuhle kombinézu si nevemu ).
Když syn něco provede, vždycky je (chvíli) tak neštastnej. Ve školce s ním maji taky dost problémů, na druhou stranu mi řekli: "ale vždyt on není agresivní a jak dokáže být milej a jaký má někdy vtipný hlášky"
|
|
| kadvojka | 
|
(9.2.2009 15:11:36)
Muj nazor je ten, ze "trochu na zadek" jeste nikomu neuskodilo. Na druhou stranu kdyz neni potreba.... tak nemusi byt . Ja mam skoro triletou holcicku a asi mam velke stesti, protoze je hodna a i docela posloucha. Pekny den preju vsem
|
|
|
, byl to zákaz PC nebo něco podobného). 
švagrová to považuje za normální....
V její náručí
Lidový rok - DubenPraha 4 
Ukliďme svět, ukliďme Česko - jaro 2018Praha 4 
Malí fotografové: Tajemný portrétOlomouc 
Haló JácíčkuKladno 
Konstelace - seminářPraha 8 
Mladé fazole na špeku Simča, dcery *1988 a 1997
Kuřecí srdíčka ala roštěná Simča, dcery *1988 a 1997
Bezinková šťáva Simča, dcery *1988 a 1997
Bezinkový likér Simča, dcery *1988 a 1997
Korma z kuřete Simča, dcery *1988 a 1997
Sypaný koláč Simča, dcery *1988 a 1997
Velikonoční kynutý koláč ala volské oko 
Perníkový beránek 