12.6.2004 23:37:49 Adéla a Kristýnka
Názor druhé strany
Dobrý den.
Jsem maminka na mateřské dovolené s dvouletou holčičkou a nabízím hlídaní prcků. Když čtu reakce některých z Vás, nedalo mi nenapsat zase zkušenost mou - trochu z druhé stránky. Ozvala se mi maminka chlapečka.... prý by potřebovala hlídat. Nechci psát ani věk, ani jména.... Zeptala jsem se jí, kdy by se přišli podívat, aby jsme se poznali jak my maminy, tak i dětičky, pro dobro nás všech. Velmi mě udivilo, že aniž by mě viděla, prohlídla si prostředí kde chlapeček bude, odpověděla, že hlídat by potřebovala hned zítra na celou noc do rána. I když jsem trošičku oponovala, jestli si mě přece jen nechce předem jet alespoň prohlídnout, souhlasila jsem. Přivezla ho druhý den navečer, zdržela se asi čtvrt hodiny. Ptala jsem se na zdravotní stav dítěte - alergie, léky (vyžádala jsem si kartičku pojišťovny, kterou by mi jinak ani možná maminka nedala), atd. byla jsem ujištěná, že chlapeček je v naprostém pořádku. Rozloučení proběhlo naprosto lehce, nějak až moc, chlapečkovi bylo vlastně úplně fuk, že je s cizí ženskou, v cizím bytě. Hlídání probíhalo v pohodě do půl desáté večer, kdy se mi začalo zdát, že chlapečkovi se začíná špatně dýchat. Jelikož mám z rodiny zkušenosti s laryngitidou, začala jsem tušit. Po chvíli z chlapečka vylezlo, že má denně dýchátko a léky, že se dusí. Volala jsem mamince ta mi zdělila, že do záchvatů to jde málo kdy, ale jinak že bere Ventolin (což je docela silný lék na astma a dýchací potíže).Domluvili jsme se alespoň na Fenistilu, který chlapečkovi trochu ulevil. Přesto nemohl zabrat snad do půlnoci a já se děsila celou noc, jestli se mu něco nepřihodí. No, přežili jsme to oba dva, ale můžu Vám říct, že za ty nervy to opravdu nestálo. Vydíte, kdyby se mu něco stalo, ještě bych si šla možná na pár let sednout, což by bylo furt málo oproti psychickému traumatu. Nakonec mi ho bylo úplně líto, když mi k večeru řekl, že jsme na něj s manželem hrozně hodní a že by chtěl být u nás častěji...... Ráno si pro něj přijela upravená, nalíčená maminka s úsměvem na tváři jak si báječně zahrála golf..... co jsem jí řekla? Že pokud budu ještě někdy hlídat její děcko, že musím vědět vše o jeho zdravotním stavu a že bez léků ho takhle hlídat nebudu. Už se neozvala....že by se jí nelíbilo moje ranní nevhodné chování? Bůh ví!! Ale my to taky nemáme občas jednoduché.....
A k druhému tématu kdy se bavíte o různých kurzech......myslím že žádný kurz nenahradí vlastní zkušenost s mateřstvím. Být mámou - to je ta nejlepší škola. Ani já nemám zdravotní kurz první pomoci a jsem přesvědčená, že v takové chvíli bych vše zvládla i bez kurzu. Přijde mi absurdní nechat prověřovat pečovatelku detektivní kanceláří, jak uvedla jedna z maminek. Možná by se spíš některé maminky měli zamyslet nad sebou.
Odpovědět