není to tak zlé

To všechno je snad normální. Takový prkotiny neřeším.
Házecí den: zrušila jsem tím, že jsem všechno rozbitné a pro děti nebezpečné umístila do výšky 1,5 m a výše.
Den otevřených dveří: zrušila jsem, u skříněk, které je dítě schopné otevřít (= dosáhne na ně) jsem změnila obsah, nebo je zajistila proti otevření.
Den mých ohnutých zad: to by mohl být každý. Hračky a jiné předměty umně odstrkuju nohou nabok a 1-2x denně uklidím.
Ochutnávací den: neznám, ale už dávno jsem všechny chemikálie, saponáty, šminky aj. umístila mimo dosah dítěte. Proč zbytečně riskovat, že?

U nás je nejoblíbenější DEN MAČKÁNÍ ČUDLÍKŮ, kdy prcek nepřetržitě vypnuté přístroje zapíná a zapnuté naopak vypíná. Bohužel není v mé moci mu v tom všude zabránit mechanicky, takže nezbývá než se obrnit trpělivostí a mít oči na šťopkách!

A bak je ještě prima DEN BUFEŤÁKA, kdy se prcek rozhodne důkladně prozkoumat obsah odpadkového koše. K této činnosti je schopen se několikrát za den vrátit, takže nezbývá, než koš umístit taky někam mimo dosah.