Je to jako na loďce

Článek se mi moc líbil a pobavil mě. Stručně, jasně, úsměvně! Vzpomněla jsem si na výrok jakési moudré hlavy (ale už nevím komu patřila), že muž a žena si plavou ve své loďce, hladina jako zrcadlo, jen sem tam vlnka, když do ní přistoupí nový člen rodiny = dítě. Dítě si hledá na loďce místo a tím loďku rozhoupá, div že ji nepřevrhne = totální změna života. Pak se ale dítě usadí a loďka se uklidní, vlny se rozplynou a loďka může jet vesele dál. Je těžší a hůř se řídí, ale jde to = rodinný život. Loďka se pak podobně rozhoupe s každým novým členem, ale protože je už docela těžká tak vždy míň a míň = první dítě je nejhorší, pak už víme jak na to. Ale že to byla hlava přemoudrá co to vyřkla, že? Mám dvě děti a přesně takhle jsme se sžívali