Re: Co je na tom divného?

stejně tak má x přítelkyň/přítulkyň a pořád je mění....

Já zasnoubená byla, chtěl to můj (když teda do 20...) kluk, který se tak stal snoubencem... A pak jsme došli i ke svatbě.
Zásnuby jsme si užili, oba jsme nosili zásnubní prstýnky a moc se nám to líbilo. Věděli jsme od začátku, že se jednou chceme vzít a stalo se tak.
Předpokládám, že kdo chce s někým žít jen tak, nezávazně, tak se do zásnub nehrne, je to opravdu dost oficiální. Na druhou stranu, když zasnoubení krachce, tak je to spíše smutné, asi byl fakt někde problém.
Pro mě je zasnoubení opravdu další level, jak píšete, je to vyjádření, že ti dva to berou vážně a chtějí, aby je vážně bralo i okolí. Dnes, v moderní době plné moderního: my se brát nebudeme, na co svatba, to zní možná archaicky, ale nám se to tak líbí a je to pro nás i vyznání určitého závazku, který chceme pro toho druhého z lásky splnit...