Re: Strakonice

S úsměvem se dá i ruka uříznout, tak bych to jejich chování zestručnila. Nikdo na mě nebyl hrubý, jsou i horší případy, kde se rodičkám sprostě nadává (doufejmš, že jich je už málo), ale kdoví jestli ta jejich zdvořilost nebyla v konečném důsledku ještě horší. S úsměvem mi odmítli co jsem si přála, případně vnutili co jsem nechtěla - to si člověk nemůže ani stěžovat.
Pochopitelně nejvyšší prioritou je zdravé miminko a jakž-takž použitelná maminka. V tomto ohledu není ci vyčítat, ale ani psychická stránka by se neměla dávat na poslední místo.
S manželem jsme si říkali, kdybychom měli to štěstí, jak by bylo nádherné porodit doma, nemuset se nikam trmácet, lehnout si potom do své postele s pocitem opravdu dobře a hlavně společně vykonané práce, obejmout se a poslouchat spánek nového miminka v postýlce. Nemuset poslouchat řeči o tom, že vás to přece nemůže tak bolet, když ta mašina kreslí ty kopečky nějaké jiné, než jsou malované v učebnici (že jsem měla ty nejsilnější bolesti celou dobu, jsem neměla sílu jim vysvětlovat).