Opět jste potěšil a nesmírně .-)))

děkuji Vám.... ani nevíte, jak chápu touhu Vaší paní po asfaltce, když se plahočím do našeho externího útočiště, a to bílé "svinstvo"..... je úplně všude. Nestabilní prašan, kam propadám já nad nad kolena, manžel k tříslům, případně mokrý těžký tající sníh, kdy přijdeme do útočiště zpocení zhora, zmáchaní jako myši odspodu.

A to doma odvažuji na digitální váze každou ponožku a vážně přemýšlím o tom, zda na trhu neexistuje kilo odlehčeného kuřete..., nebo jestli by nepomohlo vakuování (jsem blond, ale úplně blbá ne, vakuováním zmenšuji objem, nikoliv hmotnost - pro rýpaly)



ale potom, když zatopíme, všude haldy toho bílého svinstva, ráno na běžky, teplý čaj, či grog, v kamnech plápolá oheň a rozhodně víme, že tam žádné auto neprojede a málokdo projde,- když už tak nerad )... pohádka...