Cítím to stejně
Milá Katko,
je až neuvěřitelné, jak se dokážeš vždy trefit do věcí, které právě prožíváme. Ať už to bylo tehdy s článkem o třicítce nebo dnes - s nepříjemným pocitem z letišť, které znamenají loučení a pocit, který se snad ani nedá popsat.
My jsme se tento týden vrátili z naší "dovolené" v Čechách. Byli jsme se pochlubit našim sedmiměsíčním Daníkem a podívat se na čtyřměsíčního Martínka mé sestry. Užili jsme si příbuzných i přátel, výletů a uspořádali malému křtiny, na kterých se sešla celá naše rodina. Potom ale zase přišlo rozloučení a přestože se člověk zpět do Austrálie těší, nikomu nepřeji ten pocit, kdy se loučíte s rodinou a víte, že se s nimi uvidíte nejdříve za rok.
Musím Ti Katko znovu poděkovat za popsání pocitů, které pociťuji úplně stejně. A protože u nás jsou návštěvy z Čech skutečně vyjímečné - dálka, finance a práce rodičů tomu brání (návštěva mojí mamky při narození Danielka byla nepopsatelně krásná a strašně si jí vážíme) - moc dobře chápeme, jak si člověk cení kouzla okamžiku, byť by byl pro druhé naprosto obyčejný.
Přeji celé Tvé rodině krásné prožití Vánoc a spoustu dalších podobných "kýčovitých" zážitků. Protože z těch se skládá šťastný život.
Ahoj
Gábina
Melbourne
Odpovědět