Re: A kdyz to tak neni?

to taky používáme, občas oba... Někdy se ne a ne sejít - jeden má chuť a druhý ne, jindy je období, kdy máme chuť skoro každý den (a pak na to zase dlouho vzpomínáme)...
Nedávno se manžel ptal, kdy jsme spolu byli naposled... to už jsou dva týdny, že miláčku... Dva měsíce, procedila jsem mezi zuby... (s dvěma malými rarachy je to ale pochopitelné).

S gynekologem jsem řešila poporodní antikoncepci, vnucoval mi Mirenu, já mu ale po pravdě odpověděla, že ještě chvilku počkám, protože teď je zrovna období, kdy nám to vyjde tak jednou za měsíc, na to nám stačí kondom .
Když jsem se pak bavila s podobně "postiženou" kamarádkou, uklidinila mě, že u nich taktéž...

Souhlasím s tím, že je důležité mít v partnerovi nejen milence, ale i kamaráda. Oceníte hlavně v době, kdy je sex jaksi nemožný (šestinedělí, nemoc). Potom nemá partner oddůvodnitelné právo jít se "bavit" jinam...

Stejně tak je důležité vztah si udržovat... Když si často čtu diskuse, jak si někteří nemají co říct, neumí spolu diskutovat a řešit problémy, tak si říkám, co asi tak od života očekávají. I kytka bez vody uvadá... Je třeba si povídat, třeba o blbinách (my spolu rádi probíráme právě diskuse tady z rodinných serverů - co si o tom oba myslíme, jak bychom se zachovali my...) Povídáme si, zjistíme vzájemné názory na problém, jsme spolu....

Už jsem se dozvěděla, že jsem děsná naivka, když svému partnerovi věřím a že si brzy nabiji ústa... Nemyslím si. Svého partnera dost dobře znám, za 12 let bych teda mohla , život mě určitě může překvapit, ale řekla bych, že oproti mnohým máme dost velkou šanci...