Re: stres i s jedním

Uplně nejlepší je, když přijedeš na vlakovjé nádraží, dvojčatový kočár, v něm roční děti, které nechodí a potřebuješ se dostat na třetí nástupiště. V tu chvíli mi oznámili, že výtah je pokažený, tak jsme se strojvůdcem a výpravčím rvali ten široký kočár přes koleje, divím se že mu neupadaly všechny kola. Pak přijel vlak, klasický zelený vagony s vysokými schody, kočár musel do nákladovýho prostoru a já s oběma dětmi v náruči, na zádech batoh a pokoušela jsem se vylízt do těch vysokých schodů. Nebýt průvodčího který mě zezádu držel, tak se i s dětma válím pod vlakem. Pak jsem musela kus cesty jet autobusem, kočár se opět nevešel dveřmi, tak vysadit děti, nechat je chvíli válet na chodníku, kočár zešikma nandat do autobusu, nandat do něj řvoucí děti, a to celé absolvovat znovu až jsme byli na místě. Po těchle zážitcích už jezdím jenom autem.