Re: A co chvíli pro změnu k tématu???

Mám skoro 7 letá dvojčata. Mám je je ráda úplně stejně. Ale syn je strašně živý a ještě navíc děsný individualista, tudíž vyžaduje větší pozornost. Takže si připadám, že si ho víc všímám a protěžuju. Holčinka je v pohodě. Snažím se jí to vynahradit tím, že někdy syna nechám doma taťkovi a jdeme spolu po obchodech, po nákupech, na zmrzku,a tak. Ale stejně pořád musím myslet na to, co ten raubíř dělá. Jako například předevčírem, kdy jsem pro ně přišla do družiny , a paní vychovatelka mi povídá, že syn šmíroval holky deváťačky po tělocviku ve sprchách. Byl jediný, kdo se odvážil vylézt po mřížích na oknech a koukal. Děti stály pod ním a strašně mu to záviděly. Když byl potrestaný, tak se strašně rozčiloval, že to není spravedlivé, protože skoro nic neviděl. A to je denně, takovéhle historky. Jinak chodí do nultého ročníku.