Logika houpacího koně

Nikdy jsem necítíla, že by mě kdokoli tlačil do jakéhokoli rozhodnutí, natož pak k potratu. Nechápu vlastně, o čem je řeč-že si autorka nenechala vzít krev??? Proč tedy chodila na UTZ,když jí nezajímal zdravotní stav miminka?Tak se měří hloubka mateřské lásky???
Navíc-vada (nebo riziko výskytu vady) přeci není indikace k potratu!Kvůli tomu se testy nedělají-ale je žádoucí,když se může rodina(a zdravotníci!!)včas připravit na narození děťátka s vadou.
Příběh ze života:Potkala jsem v nemocnici ženu s druhým synkem, kterému operace srdíčka ihned po porodu zachránila život. První synek jim zemřel-tenkrát o jeho vadě nevěděli, narodil se v porodnici bez speciálního vybavení a převoz vrtulníkem do Motola přes půl republiky nepřežil. Pak už VĚDĚLI, že i jejich další dítě bude mít nejspíš tuto vadu, přesto ho CHTĚLI, ale byli už PŘIPRAVENI, rodili na adekvátně vybaveném a připraveném pracovišti a jejich druhé dítě ŽIJE.
Jiný příběh: můj syn měl jako 5-měsíční miminko symptomy jistého vážného onemocnění, poslali nás na testy (které jej naštěstí vyvrátily)-dle autorky článku jsem asi měla testy odmítnout, protože bych ho přece milovala i s vážnou diagnózou-tím chci jen poukázat na absurditu odmítání testů. Strkáním hlavy do písku problém nezmizí.
Autorko, věř, že lékaři Tě netlačí k potratu, (co by z toho měli?), dokonce věř, že gynekologové nemají žádné sexuální potěšení při vyšetřování pacientek (pár jich znám...). To, co píšeš, spíš zavání nějakou psychiatrickou diagnózou (je otázka, na čí straně):-( takže pokud lékařům NEVĚŘÍŠ, tak jdi zkrátka k takovým, kterým věřit budeš.