Tři měsíce?

Nevím, jaká míra adaptace je podle vás dostatečná, ale z mé zkušenosti vlastní i několika našich spřátelených pěstounských rodin se za 3 měsíce ustálí jen takové ty povrchní, spíše organizační záležitosti. Aspoň co se týká rodin menší velikosti - pokud přichází dítě jako 6. nebo 9., tak už asi systémem tolik nezamíchá. Je to jistě individuální, ale u našeho biologického syna, do té doby jedináčka, trvala adaptace na nové složení rodiny téměř rok, podobně jako u příchozích dětí (všechny děti v předškolním věku). A to si myslím, že byl připravován poměrně nadstandardně. Teprve po tom roce bych řekla, že mezi dětmi nastaly podobné vztahy, jako u biologických sourozenců, přijaté děti se nedělitelně vžily do rodiny, a biologický syn je začal vnímat jako skutečného brášku a sestřičku. Dnes, po 3 letech už se žádné převratné změny ve vztazích nedějí, ale přesto si pořád s odstupem několika měsíců uvědomuji, že se stále ještě leccos vyvíjí. Možná jsem na projevy dětí příliš citlivá, navenek na první pohled možná působili "adaptovaně" mnohem dřív, ale něco na tradované příměře o tom, že plná adaptace dítěte na život v rodině trvá nejméně jednou tak dlouho, jako pobývalo v ústavní péči, asi bude...