každá rada drahá

to je do slova a do písmene. první dcerka byla do jednoho roku andílek, ten dáblík v těle se ukázal až po prvním roce. od jednoho roku přes den nespí a lítá je prostě jak utržená ze řetězu. sice nechtěla večer spinkat, musela jsem chodit spát s ní a až usnula tak jsem se vytratila z ložnice. zkoušela jsem ruzně odejít ale neměla jsem nikdy to srdce ji nechat řvát až se uřve. i přes tutozkušenost jsem chtěla děti co nejdřív po sobě. v čem jsem vyhrála, je to že jsem vždycky chtěla po dcerce aby si hrála sama, aby se naučila nepotřebovat maminku i ke hře a to se ted snažím i s druhou dcerkou, tam je to trochujednodušší v tom, že si holky chviličku hrají spolu. Ta mladší dcerka se taky chce chovat, je to logické ale já ji pochovám a pak ji dám na zem a třeba jí otevřu skřínku a ona vytahuje v kuchyni misky samozdřejmě plastové. já si sice přidělám práci ale mám taky chvilku na to abych si udělala něco jiného. je to takový kruh. a když se vrátím k té starší ona by si taky chtěla se mnou hrát, tak prostě když jdu třeba umývat nádobí tak ji vezmu s sebou. ona má svoje plastový nádobíčko dostane do kastrolku trochu vody a umývá a já si v klidu dělám co potřebuju. hraje si semnou, ale já mám volné ruce. a tak to děláme se vším, třeba i když peču tak jí dám kousek těsta a ona si něco vytvoří já jí to dám na plech a já si pěkně v klidu chystám svoje. nakonec má velikou radost, že si něco upekla. samozdřejmě že mě taky někdy nervy tečou, třeba když to pak musím uklízet, ale jde přece o to ty dětičky nějak zabavit. a to taky vstáváme v šest, někdy i v pět. a než se večer dostanou všichni do postele jedna v osum a druhá v devět tak já pak chvilku koukám na telku a raději jdu nejpozději v jedenáct spát, protože vím že v noci bude minimálně jeden nebo dva budíčky. a to mi věřte že se děsím toho kdy se ta mladší probudí. ona má totiž takový koníček jakmile se probudí tak si hodinku chcepovídat a ne jenom v posteli to musíme jít do obýváku a až se jí chce zase spát tak si klidně usne a je jí jedno jestli jsou dvě v noci nebo čtyři. no a pak vstáva v oných šest teda když se v noci neprobudí tak vstává v pět.
no a co manžel ten chodí do práce a má plno práce doma na baráku, takže jsem na to taky vesměs sama. nikoho na hlídání v okolí taky nemáme.
co dodat na závěr mateřská dovolená není žádná dovolená, ale pěkně náročná šichta. ne osmi hodinová ale 24 hodin nonstop a v kuse.
ted zrovna přemejšlím že to celý vymažu a napíšu něco o tom že děti jsou jen zlobivci a neposlušný a nevděčný. teda aby jste to pochopili, zrovna se probudila ta mladší a chtěla si hrát s něčím co si chvilku před tím vytáhla ta starší a je křik. no tak to srovnám a budu se zlobit. za chvilku za mnou přijde a bude mi vykládat at se už nezlobím, protože jsem přece její maminka a ona mě má moc ráda. a za ty krásný slovíčka od malé berušky to všechno stojí.
všem maminká přeji pevné nervy a nezoufejte oni vyrostou a vyrostou i ty starosti