Re: chudáci děti

Ahoj Monty,
postižené jsme také řešili. Problém se lží a pokrytectvím myslím u nás zatím moc nehrozí, jde mi čistě o takt. Párkrát se nám stalo, že jsme potkali vozíčkáře a syn se ptal: "Co to je?" Počkala jsem, až dotyčný bude tak daleko, že nás neuslyší, a synovi vysvětlila, že dotyčný má vozík, protože nemůže chodit, a že když vidí někoho, kdo je na vozíku, nemá ruku nebo nohu, tak to nesmí říkat, že by to toho člověka mrzelo. Ale je mu 2,5 roku, vím, že postižení jsou zvyklí na nevhodné poznámky od dětí, ale nechci, aby je poslouchali zrovna od mého dítěte. Někdy mohou vznikat i docela úsměvné situace, třeba když syn viděl staru paní s berlemi a domníval se, že paní provozuje nordic walking (naštěstí byla paní už hodně daleko). Já to ale asi přeháním, jako dítě jsem měla s komunikací s postiženými dost velké problémy, dělalo mi velké potíže se v jejich přítomnosti chovat přirozeně a uvolněně, i když jsem se fakt snažila. (Mj. i proto jsem s nimi pak šla na nějaký čas pracovat.)