kde ji najít

Plně souhlasím se článkem.Radost,je ten největší pohon k životu samému,bez ní je život prázdný.Já už psala sice v jiné diskusi,o mých problémech.Nebo spíš osudu.Měla jsem maminku,která radostí překypovala a uměla ji přenést na své okolí,bohužel mi po 10-ti letých trápeních s nemocemi zemřela na tu snad nejhorší,,rakovinu,,.Ještě dneska,jsou to 4roky,s tím nejsem absolutně smířená,a nevím zda se to dá.Ale mám dvě dcerky, vím,že nesmím myslet negativně,dát jim také tu radost jakou jsem pocitˇovala já s mojí maminkou.Od malinka se snažím vést je vytvářet,modelovat,malovat apod. vždycky je to moc bavilo.Můj muž bývá v práci od nevidim do nevidim,jak se říká.Jsem doma,občas na mně dopadají deprese,ale kvůli dcerkám se snažím.Je ovšem těžké zkombinovat manželovo požadavky ,co se týče dětí.Totiž Chci také aby se holky dobře učily a mněly v životě šanci uspět,jen mám občas jiný názor než můj muž.A třeba místo odpoledního učení si chci s nimi víc užít hezkého počasí.Jsou dost zaneprázdněné kroužky a moc času na to nezbývá,a to jsme si kvůli tomu pořizovali psa.Se psem chodím většinou dopoledne,a děti jsou s ním někdy na zahradě.Vždycky vidím, jak jim to prospěje,bohužel nebývá to moc často.Jsou taky dost po tátovi sedící u televize,většinou sobota a neděle,jen když jsou sním.Moc ho taky neužijí.Ale vidím,že jsou spokojené,jen mně to zneklidnˇuje.Chci aby se šel s námi třeba jenom projít a provětrat ven,totiž když tam všichni tři ,muž a dcerky ,tak vtom obýváku sledují televizi,mám pocit,že to není to pravé jak by jsme ten čas mohly využít.