Re: ???

Od mého vyvolávaného porodu uběhly už 3 roky a teď, když čekáme další mimčo, se dovídám, že přesně všechno mohlo být tak úplně jinak. Ale člověk holt byl vyplašený dával plnou důvěru ve zdravotnický personál. Dnes už vidím věci jinak a s postupem času jsem si uvědomila, že nebylo všechno tak super, jak jsem si myslela, že mě vlastně doktoři zachránili. Vlastně to bylo spíš všechno špatně od samého začátku, protože Vojtíškovi se dařilo v bříšku dobře, tak proč nepočkat? Jen proto, že mám 14 dní po termínu, když termín byl i dost nejasný od samého začátku? Včera jsem měla asi hodinový záchvat zoufalého pláče, když mi manžel oznámil, že neexistuje, abych rodila doma. Jeho pocity mi dnes vysvětlil. Zdá se mu, že by nepřežil svoji míru zodpovědnosti, kdyby se mě nebo miminku mělo něco stát. Tak mu teď alespoň rozumím, ale je zvláštní jak málo jde pochopit ženu. Z jeho pohledu jsme zažili porod hrůza a měli veliké štěstí na kvalifikovanou pomoc personálu. Nakonec jsme se schodli na porodě do vody, kdy rodím v porodnici, ale přesto alternativně. Ale stejně. Jaký je na to váš názor? Má muž právo rozhodovat sice o společném díle, ale která se v tu danou chvíli týká ženy, která rodí? Rozumíte mi, jde o to, že zážitky, co se mi teď všechny zpětně vynořují jsem zažila jen já, můj muž viděl všechno z docela jiného úhlu.