Re: Jak je tomu u nas?

Mám bratrance, kterému je 36 let. Je svobodný, žije s matkou a babičkou v domku. Ony se v něm vidí a mají ho snad za pána Boha. Do práce nechodí a ony ho živí a obskakují celý den. Teta přesluhuje v práci už 5 let, aby nemusel chodit makat a neklesla jim životní úroveň. On si ničeho neváží a utrácí peníze za zbytečnosti. I s vojnou má odpracovaných 8 let a jak říká, tak na ty kapitalisty on dělat nebude. To byste nevěřili, když kolikrát teta vykládá co toho on snědl k obědu. Fakt nevím, jestli se už nezačít smát a jestli je normální. Manžel kolikrát už říká, že příště řekne, jaký bobek udělal. Pak mi babička řekne, že se nemám tolik honit, abych nedostala infarkt, že moje mamka má taky peníze, že mě dá. Mě by hamba fackovala. Mamka je v inv. důchodu, je skromná a styděla bych se jí vůbec o něco říct. Jsem ráda, když naopak jí můžu něco koupit nebo dopřát, co by si sama nemohla dovolit.