Re: Taky to teď řeším

Mně se článek moc líbil. Úplně zapadal do mé současné nálady. je mi 45, dceři 22. Narodila se mi hned po VŠ ve 23 letech. Že je možné dělat nějakou kariéru a mít děti později mně vůbec nenapadlo. Stejně jako že za rok a něco po jejím narození dojde k něčemu tak neuvřitelnýmu jako je pád komunismu a rozpad celýho toho podivnýho socialistickýho slepence. No a pak už jsem se nezastavila - nástup do práce, rozvod, náročná práce časově i psychicky - vydělávat bylo pořád potřeba - na koupi bytu, na auto, na dcery studia..., takže práce a zase práce. No a teď se mám vlastně dobře - střecha nad hlavou zaplacená, dcera zajištěná, žádné dluhy, nový (staronový) partner, podařilo se mi i změnit práci, kde mě to dlouhodobě štvalo... Mám klid a pohodu. Ale pocit stěstí jaksi nikde... Možná, že mi chybí právě ty cíle a mety. Asi začnu prohlubovat ta přátelství